Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Návrh knihovnického zákona - o nás bez nás

Čas nutný k přečtení
5 minut
Již přečteno

Návrh knihovnického zákona - o nás bez nás

0 comments
Autoři: 
Vedle abnormálních rozmarů počasí knihovnickou veřejnost toto léto sužují problémy kolem návrhu knihovnického zákona. Vlastně tato kauza probíhá již od jara, když na počátku května měla ředitelka odboru literatury a knihoven Ministerstva kultury ČR Mgr. Eva Kantůrková o stavu příprav zákona informovat knihovníky na akci Knihovnická dílna 2000. Nakonec tehdy zůstalo jen u příslibu přijít, v reálu k žádnému informování nedošlo. Tento postoj ignorovat odbornou veřejnost je typický pro celý průběh příprav návrhu zákona.


Nedávná historie (léta 90.)

Začněme ale v časech minulých. Dosud platným zákonem vztahujícím se na oblast veřejných knihoven je zákon č. 53/1959 Sb., o jednotné soustavě knihoven (k dispozici plný text návrhu zákona), ve znění zákona č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících. Vzhledem k tomu, že po událostech v roce 1989 se jednotná soustava knihoven postupně rozpadla a velká část zákona přestala fakticky platit, vznikla poptávka po novém knihovnickém zákoně. A to nejen u odborné knihovnické veřejnosti, ale v jisté (nevelké) míře i na úrovni Ministerstva kultury ČR, které je za přípravu zákona odpovědné, a parlamentu. Prohledáním zápisů z jednání parlamentu za posledních 10 let se můžeme dozvědět, že
na začátku roku 1991 byl na žádost ministra kultury vybrán poslanec Koháček z ústavně právního výboru České národní rady za účelem spolupracovat na přípravě knihovnického zákona dne 12. 9. 1996 vystoupil na schůzi výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu PSP nový ministr kultury Jaromír Talíř, aby seznámil poslance se záměry a prioritami ministerstva; mimo jiné v této souvislosti zmínil přípravu knihovnického zákona v dubnu 1998 výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu doporučil Ministerstvu kultury urychlit práce na přípravě legislativní úpravy knihovnictví v lednu 1999 navrhl Jan Kostrhun - poslanec Parlamentu ČR a člen výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu - na pravidelné schůzi tohoto výboru pozvat ředitelku Kantůrkovou na jednání ve věci knihovnického zákona Došlo i k několika aktivitám, které zřejmě měly jen "polechtat" a ukojit vědomí knihovníků, že se "něco děje": Počátkem roku 1998 byla odborem literatury a knihoven Ministerstva kultury ČR vytvořena pracovní skupina pro přípravu knihovnického zákona, jejímiž účastníky se stali i zástupci knihovníků. (Podle sdělení Mgr. Zemánkové z Národní knihovny ČR, která byla jedním ze jmenovaných členů této skupiny, nebyla komise jako celek nikdy svolána ani oslovena za účelem příprav knihovnického zákona.) V září 1998 se E. Kantůrková zúčastnila celostátní konference Knihovny současnosti `98, kde přítomné ujistila o zájmu Ministerstva kultury ČR vypracovat a předložit knihovnický zákon. Avšak ve skutečnosti ministerstvo nemělo zřejmě na této činnosti příliš velký zájem, ačkoliv dokonce na půdě Národní knihovny ČR pod záštitou SKIP vznikl v roce 1997 návrh nového knihovnického zákona (ke kterému ministerstvo při přípravě stávajícího návrhu zákona vůbec nepřihlédlo). Žhavá současnost (rok 2000) Začátkem tohoto roku začal na půdě ministerstva kultury konečně vznikat návrh nového knihovnického zákona. Bohužel pro odbornou knihovnickou veřejnost za značně tajemné atmosféry, neboť ačkoliv se zástupci knihovníků dožadovali možnosti spolupracovat na přípravách zákona a ačkoliv toto bylo přislíbeno samotným ministrem kultury, nakonec nebyl za účelem konzultace anebo připomínkování oficiálně kontaktován žádný knihovník. Na počátku června ministerstvo předložilo k připomínkování návrh zákona o veřejných knihovnických a informačních službách a důvodovou zprávu k tomuto zákonu. Předseda SKIP PhDr. Richter vyzval v elektronické konferenci Knihovna všechny kolegyně a kolegy k posouzení tohoto návrhu a sestavení připomínek, na jejichž základě v polovině června vznikl oficiální dokument - šest základních připomínek předsednictva SKIP k návrhu zákona, a zároveň k tlaku na jednotlivé instituce zahrnuté do vnějšího připomínkového řízení. Podle původních předpokladů měl přijít návrh knihovnického zákona do konce června na pořad jednání vlády; na základě připomínek však ministerstvo připravilo návrh druhý, který opět předložilo k připomínkování, a zároveň také návrh vyhlášky, kterou se provádějí ustanovení knihovnického zákona. Obecně lze návrh nového knihovnického zákona shrnout takto: zákon ukládá knihovnám velké množství povinností (včetně velmi podrobně popsaných povinností spojených s evidencí a revizí knihovního fondu), stanovuje přísné sankce za jejich neplnění, přitom však poskytuje knihovnám minimální práva a vpodstatě žádné jistoty. Nejproblematičtější body prvního návrhu zákona návrh zákona: používá pojem veřejná knihovna, aniž tento pojem přesně definuje (z návrhu není zřejmé, kterých knihoven se zákon týká, resp. nepřímo vyplývá, že veřejnou knihovnou je jakákoliv knihovna, která se zaregistruje do evidence Národního knihovnického systému - viz dále) neukládá povinnost zřizovat knihovnu neřeší otázku financování knihoven předpokládá vznik soustavy veřejných knihoven pod názvem Národní knihovnický systém s centrem v Národní knihovně ČR, která provádí "dobrovolně-povinnou" evidenci veřejných knihoven Národního knihovnického systému (avšak neurčuje žádný orgán zodpovědný za kontrolu nad tímto systémem) nezřizuje žádný nezávislý knihovnický poradní orgán ministerstva kultury ani nepotvrzuje existenci stávající ústřední knihovnické rady (zřízené dle zákona č. 53/1959, § 9) striktně rozděluje veřejné knihovní a informační služby na základní (poskytování dokumentů, ústních bibliografických a faktografických informací - vše z vlastního fondu, vnitrostátní MVS, zprostředkování informací z vnějších inf. zdrojů) a speciální (meziknihovní reprografické služby, mezinárodní MVS, poskytování písemných bibliografických a faktografických informací a rešerší, umožnění přístupu k inf. zdrojům prostřednictví Internetu, poskytování kopií dokumentů, vydávání publikací) a tím na služby bezplatné a za úplatu neřeší otázky týkající se pracovníků knihoven Nejproblematičtější body druhého návrhu zákona návrh zákona: neřeší otázku financování knihoven (zato stanovuje knihovně jasné a velmi tvrdé finanční postihy/sankce - ve výši 50 - 500 tisíc Kč - za porušení stanovených povinností) stále neurčuje, kterých knihoven se zákon týká Doplňující pohledy Při přípravách tohoto článku jsem oslovila některé kolegyně a kolegy z knihoven s prosbou o jejich vyjádření k situaci kolem návrhu nového knihovnického zákona. Nyní si tedy můžete přečíst názory M. Kodýmové (Městská knihovna Jindřichův Hradec), M. Nádvorníkové (SVK Olomouc), L. Prchalové (SVK Ostrava), J. Štěrbové (Městská knihovna v Praze) a D. Wimmerové (Městská knihovna Český Krumlov). Použité informační zdroje1) Digitální knihovna "Český parlament" 2) BÍNOVÁ, Jiřina. Celostátní konference Knihovny současnosti `98. Národní knihovna, 1998, roč. 9, č. 6, s. 352. 3) PRCHALOVÁ, L. Aktuality z 9. zasedání Ústřední knihovnické rady ČR. Národní knihovna, 1998, roč. 9, č. 6, s. 364.
Klíčová slova: 
Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
CELBOVÁ, Iva. Návrh knihovnického zákona - o nás bez nás. Ikaros [online]. 2000, ročník 4, číslo 7 [cit. 2019-06-25]. urn:nbn:cz:ik-10596. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/10596

automaticky generované reklamy
registration login password