Na základech INVIKU se rodí Virtuální polytechnická knihovna
Přestože počet uživatelů INVIK by mohl být i vyšší, zaznamenala STK v posledním roce nárůst počtu "virtuálních" uživatelů i jejich objednávek. Důvody reserv ve využívání této služby vidí ředitel STK, ing. Martin Svoboda jednak ve fondu, který z pochopitelných důvodů nemůže obsahovat vše, co by si uživatelé přáli a jednak ve způsobu vzdělávání, který stále ještě ne dostatečně motivuje studenty - hlavní potenciální uživatele systému - k prácis pramennými informacemi.
Logo Virtuální polytechnické knihovny
Další fází, která záběr INVIKU rozšiřuje, bude Virtuální polytechnická knihovna (VPK), jejíž zkušební provoz by měl být zahájen do konce roku. VPK propojí velké technické knihovny, převážně při vysokých školách (ČVUT, TU Liberec, Universita Pardubice, VŠCHT, VÚT Brno a ZČU Plzeň), dvě SVK (Ostrava a Plzeň) a STK. V rámci souborného katalogu bude možno objednávat kopie plných textů tištěných dokumentů nezávisle na místě jejich uložení. V prvním období bude tato služba omezena na zahraniční periodika. Dodávání dokumentů nebude probíhat výlučně v elektronické podobě, počítá se i s alternativním dodáváním kopií poštou nebo faxem, podle možností participujících knihoven a podle přání "zákazníka". Registrací desiderat (včetně "závažnosti") umožní souborný katalog i zkvalitněná akvizice dokumentů, které nejspíše povede k omezení nákupu multiplikátů téměř bez újmy dostupnosti.
Projekt VPK má dvě hlavní oblasti - jednak dodávání kopií plných textů dokumentů z tištěných fondů participujících knihoven, jednak zpřístupnění elektronické verze plných textů všech periodik odebíraných alespoň jedinou knihovnou neformálního konsorcia VPK pro uživatale všech participujících knihoven. Pro první oblast je významné, že se knihovníkům podařilo prosadit do autorského zákona*) takové znění výjimky pro pořizování kopií pro osobní potřebu, díky níž může tato služba pokračovat s tím, že knihovna bude z každé černobílé kopie odvádět autorským organizacím 10 haléřů, z kopie barevné pak 20 haléřů. (Sestavovatel ceníku zřejmě vycházel z toho, že vyvedení díla v barvách stojí autora dvojnásobek intelektuálního úsilí :-)
Těžištěm druhé oblasti je sjednání licenčních smluv s vydavateli či prostředníky poskytujícími přístup k plným textům periodik na vydavatelskách serverech; prozatím jde o tituly vydavatelství Elsevier, Springer, American Chemical Society a postupněi dalších. Přístup by měl být možný nejen ze škol či knihoven, ale pro registrované uživatele třeba i z jejich domácího počítače. Odhad nakladatelství Elsevier předpokládá cca 80 tisíc potenciálních uživatelů, uvydavatelství Springer by dokonce mělo jít o testovací licenci celostátní. Ideální by bylo propojení plného textu přímo na sekundární infromační pramen (např. citační databázi), to však zatím umožňují jen některé. Prostředníkem pak opět může být souborný katalog VPK.
Slavnostní vyhlášení VPK.
Zástupci participujících institucí podepisují Deklaraci.
Slavnostní vyhlášení VPK proběhlo 28. 3. 2000 v STK
za účasti zástupců MŠMT. Hlavním bodem společenské části zasedání
bylo podepsání Deklarace (text viz příloha v PDF, v JPG) zástupci všech participujících
institucí. Na pracovní části zasedání byl projednán především harmonogram
činnosti VPK v roce 2000, tedy období organizace, zajištění služeb,
testování a zkušebního provozu VPK, se zahájením běžného provozu se počítá
od 1. 1. 2001. Důležitým bodem byla příprava projednání licenční
smlouvy s nakladatelstvími Elsevier a Springer
Verlag.
Více informací o Virtuální polytechnické knihovně najdete v příštím čísle Ikara v článku členky autorského kolektivu projektu mgr. Z. Švastové.
Na základě rozhovoru s ing. Martinem Svobodou dne 10. 3. 2000 zpracovala