Četla jsem si o prázdninách Odvážnou zpověď francouzské spisovatelky Benoite Groult. Kromě jiného jsem se dozvěděla, že před pár lety předsedala komisi, která se zabývala prosazením ženských tvarů názvů povolání. Nejednalo se přitom o problém gramatický. V první chvíli jsem se musela ujistit, zda skutečně čtu o počinech z konce 20. století. Pak jsem si ale vzpomněla, kterak jsem před časem četla rozhovor s naší bývalou velvyslankyní v Rakousku paní Vašáryovou. Redaktor jí chtěl přivítat stylově a oslovil ji "Frau Botschafterin", ona ho však hned opravila: "Jsem Herr Botschafter Frau". V diplomatickém protokolu dané země prý neexistuje výraz “paní velvyslankyně”, takže pokud se náhodou v této funkci octne osoba "nepravého" pohlaví, vyřeší se to přímo šalamounsky - pan velvyslanec-paní! Mohu vás ujistit, že nyní rovněž čtete o počinech konce 20. století.

Naprosto nemám v úmyslu pouštět se do jazykovědných debat, či kritizovat diplomatický protokol cizí země. Jen jsem si uvědomila, jakou obrovskou výhodu máme, když je naší mateřštinou slovanský jazyk a nikoho (doufám) nenapadne, aby mne tituloval “pan inženýr paní Cikánková”. Vím sice něco o tom, že před pár desetiletími bylo možno i v našich krajích slyšet "paní doktor", ale problém se jistě nedá srovnávat. Měly bychom tedy zajásat, můžeme být třeba profesorky, ministryně, poslankyně, prezidentky. Že nejsme? V tom jsou zase ve Francii mnohem dále. Ale to je jiný problém.

To byla trocha teorie. A teď trocha praxe. To jsem jednou v České televizi zhlédla jakýsi motoristický magazín. Zrovna se mluvilo o závodech motokár v kategoriích dětí a dorostu. Redaktor mluvil o klucích, navzdory tomu, že z ilustračních záběrů bylo zřejmé, že v jedné ze starších kategorií stála na stupni vítězů i dívka. Jistě, tomuto sportu se věnují většinou kluci, když se však vyskytne opačná situace, tedy, kdy se činností, která je označovaná za "ženskou ", začne zabývat muž, je to událost hodná zaznamenání. Jsem si jista, že na soutěži ručních prací by žádný redaktor (ani redaktorka) nepřehlédli kluka malujícího kraslice nebo vyrábějícího paličkovanou krajku. (V poslední době, jak jsem si všimla, se takovou raritou stává třeba i učitel na prvním stupni ZDŠ.) Nebo další příklad. Jiná televize vysílala film o ženě, která celé své bytí podřídila budování kariéry svého manžela-senátora a v jisté chvíli se celá jeho kariéra také stala na jejím postoji závislá. Po skončení první části nás pan hlasatel s úsměvem ujistil, že se senátorem XY a jeho ženou se setkáme zase za týden a já si řekla: "Milý pane, nejmenuje se ten film Žena politikova?" Pan senátor byl ve vedlejší roli, pro pana hlasatele byl však důležitější.

Říkáte si, že se nimrám v nesmyslech? Není to nesmysl. Je to přehlížení. O tom, že na Internetu je to ještě horší než v jiných médiích, jsem psala nejen já a nejen tady. Vážení pánové redaktoři, webmástři a další, kteří jste si ještě nevšimli, že jsme s vámi na Síti, čteme vaše noviny, díváme se na vaše pořady v televizi, nemyslím si, že všichni jste postiženi misogynií a myšlenkově někde na konci minulého století. Jsem přesvědčená, že si tento problém jednoduše neuvědomujete. Přidám ještě jeden příklad z praxe: Při předávání cen Český lev 1998 zástupce jistého zahraničního sponzora předávající cenu v kategorii "Kamera", pronesl pár zdvořilých slov o tom, že cena, kterou jeho firma věnuje, jistě paní nebo pána potěší atd. Řekl to přesto, že v dané kategorii byli nominováni tři muži. Nebyl to jistě falešný alibizmus. Je zvyklý, že oslovuje pokaždé muže i ženy. Má to prostě "v krvi". Je to jako zvyknout si nedávat lokty na stůl nebo přibrzdit auto před přechodem pro chodce. Je to slušné. A navíc: nic to nestojí. Přesto, že nemám mandát mluvit za nikoho, kromě sebe, jsem přesvědčená, že se všem vyplatí všímat si, co nás uráží a pobuřuje. Už jen proto, že nám nebudou muset tak často pokládat známou otázku: Co vám, feministkám, vlastně pořád vadí? Dámy a pánové, mějte se pěkně!

P.S. Moje poklona patří panu redaktorovi Jaromíru Bosákovi, který jako jeden z mála, když komentuje přenos fotbalového zápasu, pozdraví nejen pány, ale i dámy, které se zrovna dívají. Náhodou se také dívám.