Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Mezinárodní konference o uživatelských rozhraních a interakci mezi člověkem a počítačem 2007

Čas nutný k přečtení
18 minut
Již přečteno

Mezinárodní konference o uživatelských rozhraních a interakci mezi člověkem a počítačem 2007

0 comments

Počátkem července se v Portugalském Lisabonu konala Mezinárodní konference o uživatelských rozhraních a interakci mezi člověkem a počítačem 2007 (International Conference on Interfaces and Human Computer interaction 2007 IHCI). Tato konference byla organizována Mezinárodní asociací pro rozvoj informační společnosti (International Association for Development of the Information Society  IADIS) a byla součástí Multikonference o informatice a informačních systémech (Multi Conference on Computer Science and Information Systems). V tomto roce proběhl již třetí ročník konference IHCI, avšak teprve letos se jednalo o konferenci fyzickou, předchozí dva ročníky byly pouze virtuální a proběhly v on-line prostředí.

Celkově bylo k účasti na konferenci přihlášeno 78 příspěvků z 25 zemí. Přijato však bylo jen 17 příspěvků v kompletním znění a několik dalších ve zkrácené verzi nebo jako postery. Tyto pečlivě vybrané prezentace byly doplněny zvanou přednáškou o webu 2.0, která celou konferenci zahájila a také tutoriálem na stejné téma.

Navzdory spíše informatickému a technickému zaměření konference bylo záměrem pořadatelů vytvořit most mezi kulturou a technologiemi a vnést do oblasti výzkumu uživatelských rozhraní nový – spíše filozofický – úhel pohledu. Záštitu nad konferencí převzala profesorka australské Deakin University Katherine Blashki.

Jak již bylo výše uvedeno, celá konference byla zahájena zvanou přednáškou „The Promise of Rich User Interfaces in Web 2.0“ (Web 2.0 jako příslib bohatého uživatelského rozhraní). Autorem prezentace byl profesor Bebo White (Stanford Linear Accelerator Center při Stanford University, USA), který v tomto zamyšlení nad posunem paradigmatu vnímání a používání webu komplexně shrnul problematiku týkající se fenoménu webu 2.0. V první řadě bylo zdůrazněno, že termín „web 2.0“ neoznačuje novou technologii či kompletně nový přístup, ale spíše aplikaci stávajících technologií v nových souvislostech. Profesor White polemizoval s dnes již klasickým článkem Tima O'Reillyho „What is Web 2.0“, ve Whitově pojetí je web 2.0 důsledkem přirozeného vývoje v této oblasti. Je tedy evolucí, nikoli revolucí, jak bývá často uváděno. Web 2.0 není ničím novým, jeho příchod lze datovat od okamžiku, kdy se vhodné technologie staly nejen dostupnými ale i adekvátně použitelnými i pro běžného uživatele a vrátily mu tak „moc nad webem“.

Jako technologický motor rozvoje webu 2.0 byla označena výpočetní síla současných počítačů, současný stav konektivity, nová zařízení umožňující mobilní připojení k internetu (PDA, mobilní telefony), stav internetových standardů a současný stav rozvoje uživatelských rozhraní. Druhou podstatnou oblastí předpokladů rozvoje webu 2.0 je podle profesora Whita oblast sociálně-ekonomického prostředí obklopujícího samotný web. Zde hrají podstatnou roli faktory jako kolaps „dot-com“ společností, který vedl k přehodnocení a přezkoumání povahy webu, překročení kritické hranice počtu uživatelů a také „long tail“ neboli velký počet malých, individuálně nevýznamných stránek, které však společně hrají ve webovém prostředí podstatnou roli.

Po této zajímavé přednášce již přišla na řadu sekce „Participační design a kooperativní techniky designu / Zjišťování uživatelských potřeb“ a v jejím rámci první z „obyčejných“ konferenčních prezentací nazvaná „Model-based Visual Software Specification“. Jejími autory byli Thomas Memmel, Mathias Heilig a Harald Reiterer (Human-Computer Interaction Lab, University of Konstanz, Německo). Prezentován byl aktuálně vyvíjený systém pro návrh ovládacích panelů automobilových vozidel. Uvedený systém je doménově specifický a umožňuje návrhářům i konstruktérům pracovat na konkrétní úrovni abstrakce vhodné pro řešení daného problému. V tomto směru je zásadním přínosem systému to, že odstraňuje duplicitní řešení problému na implementační a dokumentační úrovni.

Následující prezentace „Learn to Desing vs Desing to Learn: Enhancing Educational Opportunities Using Game Technology“ byla bohužel z organizačních důvodů zkrácena. Přesto však studie Supawan Prompramote, Kathy Blashki a Sophie Nichol (School of Information Technology, Faculty of Science and Technology, Deakin University, Melbourne, Austrálie) nastolila zajímavé téma. Pojednávala o oblasti edukativních počítačových her a o výzkumných metodách vyvinutých pro práci s intelektuálně znevýhodněnými dětmi ve věku 12 až 14 let. Zdůrazněn byl zejména význam spolupráce s dětmi (z důvodu jejich odlišného úhlu pohledu na problém).

Následoval neobyčejně zajímavý a – zejména pro knihovníky a informační pracovníky – poněkud exotický příspěvek Alberta Valero Gómeze (Dipartimento di Informatica e Sistemistica Sapienza. Università di Roma, Itálie) „About Splitting Telepresence and Remote Control Interfaces in Rescue Robots“. Jeho obsahem byla prezentace poznatků získaných v průběhu výzkumu interakce člověk – robot a to specificky při výzkumu interakce záchranářů a robotů sloužících k průzkumu nebezpečných prostor (například domů zborcených v důsledku výbuchu či zemětřesení nebo zamořených prostor). Tito roboti nemohou být již z povahy svého účelu plně autonomní a je třeba je ovládat na dálku. Zároveň je třeba přizpůsobit uživatelské rozhraní potřebám záchranářů, kteří nemusí být nutně specialisty na práci s roboty, a zároveň je také pravděpodobné, že budou s robotem pracovat v psychicky i fyzicky náročných podmínkách. Příspěvek vyzdvihl zejména důležitost porozumění potřebám uživatelů a také kritizoval přílišné soustředění se na vytvoření technicky dokonalého rozhraní, které však nemusí být uživatelsky nejvhodnější.

V druhé části úvodního dne byla na programu sekce nazvaná „Usability / User studies and fieldwork“, tedy příspěvky věnované jednotlivým projektům aplikací nových technologií, včetně poznatků a studií vypracovaných na základě jejich konkrétních, převážně testovacích implementací.

Jako první vystoupil Mohammad Alsuraihi (Department of Computing, School of Informatics, University of Bradford, Spojené království) s příspěvkem „Efficiency of experienced use of multimodal interaction metaphors for interface design“ , ve kterém zajímavým způsobem přistoupil k řešení problematiky informačního přesycení současných (a s přihlédnutím k aktuálnímu vývojovému trendu – také budoucích) informačních systémů a jeho vlivu na přívětivost uživatelského rozhraní a efektivitu vyhledávání. Autoři se zaměřili na systémy pro tvorbu a design uživatelských rozhraní IS a ve svém výzkumu vyvinuli a porovnávali efektivitu využití tři různých typů rozhraní s různými režimy ovládání – standardní (klávesnice a myš), hlasové s omezeným použitím standardních ovládacích zařízení a pouze hlasové ze strany uživatele i počítače. Výsledky jejich studie byly přinejmenším velmi pozoruhodné a v každém případě poskytly zajímavé údaje pro další výzkumy v této oblasti, nejen pro samotné autory, ale i pro jiná příbuzná pracoviště.

Po této prezentaci následoval příspěvek Hannah Slay (Computer Science Department, Rhodes University, Grahamstown. Jihoafrická republika) s názvem „An investigation into the use of interactive whiteboards in South African schools“ popisující a vyhodnocující vlastní zkušenosti s přínosem využití nadstandardních informačních technologií v jihoafrické základní škole, ležící v regionu s nejnižším poměrem vlastnictví a využití ICT pro výuku v rámci povinné školní docházky a nejvyšším poměrem nezaměstnanosti v zemi.

Lars-Olof Johansson (Kristianstads University, Kristianstad, Švédsko) pak v rámci příspěvku nazvaném „Knowledge and communicative aspects of visualization in action case research“ seznámil publikum s tematikou vizualizace dat při reprezentaci výsledků výzkumu, zejména pak problematikou vyjádření a znázornění výsledku sběru kvalitativních dat a jejich adekvátní reprezentace zadavateli výzkumu. Autor zde prezentoval konkrétní vizualizační software, který podle průzkumu ve své původní podobě neodpovídal požadavkům přívětivosti ze strany klientů a musel být upgradován. Prezentace dále podrobně popisovala filozofii celého systému i konkrétní důvody a kroky, které byly v rámci zpříjemnění jeho uživatelského rozhraní (na základě uživatelské studie) podniknuty.

Vzhledem k nepřítomnosti autorů dalšího příspěvku ihned navazovala prezentace „Computers and broadband internet in consumers’ everyday life“. Autorka Tiina Ikala (Tampere University of Technology, Finsko) v něm představila výsledky svého výzkumu ohledně zavádění širokopásmového internetu do finských domácností. Podrobněji se v něm věnovala jednak rozdílům v přístupu k internetovému připojení a důvodům jeho využívání v domácnosti mezi muži a ženami a dále změnám (kladům i záporům), které jednotlivým domácnostem toto připojení přineslo.

Závěrečným příspěvkem této sekce a zároveň i celého prvního dne konference byla prezentace autorů Khasfariyati Razikin, Dion Hoe-Lian Goh, Alton Yeow-Kuan Chua, Yew Yew Chua, Jane Yee Wong a Kin Jun Yang (Wee Kim Wee School of Communication & Information, Nanyang Technological University, Division of Information Studies, Singapore), prezentovaná pod názvem „Evaluating the effectiveness of information visualization methods for disaster management“. Jeho součástí byla prezentace výsledků výzkumu nejvhodnější metody pro vizualizaci dat rizikových situací, sloužících pro prevenci a management rizik ve všech jeho smyslech, což je velmi náročné z hlediska typu dostupných dat stejně tak jako typu zobrazované krizové situace. Pro tyto účely byl vyvinut informační systém „InvoViz“, který uživatelům nabízí různé možnosti 2D vizualizace výstupu (radiální graf, stromová struktura a excelovský výstup) a vypracovaná studie veškeré tyto metody porovnala a vyhodnotila, v první řadě z hlediska efektivnosti a příznivosti pro uživatele, tak i z hlediska typu a struktury dat samotného systému.

Druhý den konference byl zahájen v sobotu ráno sekcí „Emotional design issues/methods/ experiences for novel interfaces“ (tedy „Problematika emočního designu pro nová uživatelská rozhraní“).

Hned její první příspěvek měl na první pohled poněkud exotický název: „Use of wind for information acquisition“. Jeho autor, Mitsuru Minakuchi (National Institute of Information and Communications Technology, Kyoto, Japonsko), v něm testoval možnosti využití alternativních metod HCI ve směru od počítače k uživateli – resp. využití jiných lidských smyslů pro vnímání a hodnocení informačního obsahu a relevance dostupných a vyhledaných informací (např. vedle dnes používaných textových, grafických, nebo audiovizuálních efektů), dále pro upozorňování uživatele na aktualizaci jím specifikovaných webových stránek (např. email, chat) či hodnocení míry relevance, četnosti prohlížení, návštěvnosti webových stránek (např. diskusní fóra, zpravodajské servery, aukční a burzovní servery), za pomoci modifikované intenzity a směru větru působícího na uživatele při interakci s počítačem.

Dalším – a závěrečným – příspěvkem této sekce byla prezentace „Interactive agents for multimodal emotional user interaction“ Eva Cerezo (Advanced Computer Graphics Group (GIGA), Computer Science Department, Engineering Research Institute of Aragon, University of Zaragoza, Španělsko) posluchačům představila systém s otevřeným zdrojovým kódem, který na základě vstupního rozpoznání charakteru mimiky tváře a hlasové modulace uživatele detekuje jeho aktuální emocionální stav a na tomto základě modifikuje výsledné chování systému. Tato metoda byla prezentovaná na příkladě interaktivní trojrozměrné powerpointové prezentace, ve které je přednášející nahrazen virtuální bytostí, vystupující a reagující právě na základě takto získaných vstupních informací od konkrétního uživatele.

Nejpodstatnější a nejzajímavější součást celého sobotního programu představoval tutoriál Bebo Whita „Current Best Practices in Web Development and Design“, volně navazující na úvodní zvanou přednášku a věnovaný praktickým aspektům webu 2.0. V úvodu bylo shrnuto teoretické pozadí problematiky a pak již profesor White přistoupil k popisu jednotlivých ji existujících aplikací webu 2.0 a zejména ke klíčové složce celého tutoriálu, tedy k popisu principů a fungování nástrojů vhodných k vývoji web 2.0 aplikací. Těžištěm této části byl zejména detailní popis principů skriptování na straně klienta a na to navazující úvod do modelu Ajax (Asynchronous Java Script and XML). Tutoriál byl užitečný zejména z hlediska shrnutí, ale zároveň i kritického zhodnocení současných nejnovějších trendů v této oblasti.

Zvláštní a poněkud netradiční složkou programu bylo Doktorandské konsorcium. Jednalo se o seminář určený postgraduálním studentům, kteří zde mohli prezentovat shrnutí výzkumných cílů své doktorandské práce a konzultovat je se svými staršími kolegy. Účast zde byla velice zajímavá a to nejen z hlediska studentského, ale i díky možnosti porovnání systému studia v jednotlivých zemí. Ukázalo se, že nejčastějším nešvarem studentských projektů byla příliš velká šíře tématu a absence jasně formulovaného a definovaného účelu výzkumu. Studenti se obvykle soustředili spíše na praktické otázky své práce. Vzhledem k tomu, že většina účastníků konsorcia pocházela spíše z technických oborů, projevovala se v jejich práci také často neznalost filozofických základů vědeckých metod. Je však třeba poznamenat, že naprostá většina prezentovaných projektů byla teprve v začátcích, a proto je možno předpokládat, že jejich autoři ještě mnohá slabá místa odstraní.

První polovina dopoledního programu posledního dne konference byla vyplněna sekcemi na téma Uživatelských studií a hodnocení efektivity rozhraní, sytému a aplikací. První prezentace „Interface Evaluation of Portugese and International News Wesites“ se věnovala hodnocení a srovnání portugalských a mezinárodních zpravodajských serverů. Autory článku byli Sérgio Nunes, André Almeida, Bruno Giesteira, Fernanda Pinto a Paula Oliveira (Universidade do Porto, Portugalsko). Bylo hodnoceno a srovnáváno uživatelské rozhraní vzorku 30 zpravodajských serverů. Výzkum zhodnotil servery jak po obsahové, tak po technické stránce a velice detailně popsal rozdíly mezi národními a mezinárodními projekty.

Spíše technická prezentace „Posititon-independent Interaction for Large High-resolution Displays“ autorů Wernera A. Königa, Hanse-Joachima Biega, Toni Schmidt a Haralda Reiterera (University of Konstanz, Německo) se zabývala uživatelskými aspekty ovládání extrémně velkých obrazovek s velkým rozlišením (tyto obrazovky se užívají například v uměleckých instalacích a jejich rozměry často přesahují několik metrů, je také časté, že jsou zakřiveny a to až do úhlu 360°). Autorský tým vytvořil experimentální ovládací prvek, který usnadňuje ovládání obrazovky a dává uživateli daleko větší svobodu pohybu než klasická rozhraní. Jedná se o jakési laserové pero, které umožňuje uživateli ovládat obrazovku doslova za chodu (uživatele). Tento nástroj také díky použití technologie redukce třesu umožňuje přesnější a rychlejší ovládání obrazovky. Součástí prezentace byly i výsledky uživatelského testování nástroje s využitím metodiky ISO 9241-9.

Prezentace studentů Kazumi Matsui, Yasue Kishino, Tsutomu Terada a Shojiro Nishio (Graduate School of Information Science and Technology, Osaka University, Japonsko) „An Automatic Matching Algortihm Between Devices and Application Functions for Tangible User Interfaces“ ukázala neotřelý a nový přístup k ovládacím prvkům počítačových aplikací. Tangible User Interfaces (TUI) jsou uživatelská rozhraní, která namísto klasických virtuálních softwarových tlačítek existujících pouze na obrazovce počítače, využívají fyzické ovládací prvky, které si navíc uživatel sám může přizpůsobit. Příkladem mohou být ovládací prvky aplikace přehrávající hudbu, které v zásadě kopírují klasický vzhled uživatelského rozhraní analogových přehrávačů (tlačítka play, stop, posuvník ovládající hlasitost).

I další prezentace měla svůj původ v Japonsku. Tsutomu Terada, Masakazu Miyamae a Takahito Fukuda (Graduate School of Information Science and Technology, Osaka University, Japonsko) ve svém příspěvku nazvaném „An Event-driven Navigaton systém for Contents Reutilization“ seznámili účastníky konference s experimentálním navigačním systémem používaným v japonském parku EXPO´70. Specifikem parku je jeho památeční charakter, mnohé výstavní pavilony sice byly demontovány, ale záměrem parku je seznámit návštěvníky i s těmito již neexistujícími expozicemi. Navigační systém proto obsahuje i kontextové informace o jednotlivých místech, a to včetně dobových fotografií či plánků. Je také přizpůsoben potřebám hendikepovaných návštěvníků (výklad je možno nejen číst a poslouchat, ale také sledovat verzi ve znakové řeči). Současné době park využívá systém navigačních kiosků. Přenosné zařízení, jež bylo prezentováno, je zatím v testovací fázi. Jeho zásadní nevýhodou je příliš velká hmotnost, která prozatím znemožňuje nasazení v reálném provozu parku.

Další přednáška se týkala použitelnosti mobilních zařízení v závislosti na školení uživatelů. Bente Skattør (Agder University College, Grimstad, Norsko) ve své prezentaci „Training and Deloyment as a Basis for Usability Engineering of Mobile Systems“ mluvila o zajímavém projektu zaměřeném na výzkum uživatelského chování v nestandardních podmínkách. Výzkum probíhal v Norsku pod záštitou dvou stavebních firem. Pracovníci firem byli vybaveni mobilními zařízeními a testovali je v reálném provozu firmy. Jednalo se zejména o stavební práce v mnohdy velice obtížném prostředí (výšky, nepřízeň počasí, hluk...). Trénink byl spojen s hodnocením zařízení a zejména s výzkumem efektivity jednotlivých metod hodnocení a školení. Zmapovány byly nejen problémy způsobené fyzickou realitou ale i otázky týkající se sociálních zvyklostí dělníků a jejich postoje k testovaným zařízením.

Další sekce se zabývala systémy na podporu kreativity (Creativity Support Systems).

Za poněkud tajuplně nazvanou prezentací Jima Ealese a Dharani Perera (School of Computing Science, Middlesex University,London, UK a School of Engineering and IT, Deakin University, Auatrálie) „Postcards from the Digital-atomic Border: A Study of Creativity in Action“ se skrývala případová studie provedená na umělci jménem Enda O’Donoghue. Specialitou tohoto malíře je transformace digitálních fotografií do skutečných obrazů prezentovaných prostředky klasické malby. Umělec nejprve najde na internetu zcela běžnou digitální fotografii, poté získá od jejího autora souhlas s jejím využitím a pak fotografii doslova překopíruje na velké plátno. O’Donoghue ve své práci zdůrazňuje nedokonalosti jednotlivých fotografií způsobené nekvalitním digitálním záznamem. Studie zkoumala technické metody a prostředky, jichž umělec využívá.

Prezentace Sophie Nichol „Exploring Creativity Support Systems for the Ne"X"t generation“ (School of Engineering and Information Technology, Deakin University, Austrálie), jež byla oceněna jako nejlepší konferenční příspěvek, se opět vracela k tématu použití počítačových her pro vzdělávací účely. V tomto případě se jednalo o výzkum použití systému pro podporu kreativity studentů studujících design a vývoj počítačových her. "X" zdůrazněné v názvu příspěvku symbolizuje skutečnost, že zmiňovaní studenti jsou onou další generací, která již vyrostla v prostředí internetu a které je on-line prostředí takřka druhým domovem. Studie se zaměřovala zejména na identifikaci sociálních faktorů, které ovlivňují kreativní schopnosti této specifické skupiny lidí.

Závěr této sekce patřil prezentaci „The Implematation of Folksonomy in Metalib Applications“ autorek Lenky Němečkové a Elišky Pavláskové (Ústav informačních studií a knihovnictví, FF UK, ČR), které představily plánované uživatelské rozhraní, jež rozšiřuje funkce softwaru MetaLib o použití folksonomie neboli uživateli vytvářeného systému organizace znalostí založeného na kooperativním principu. Příspěvek v úvodu komplexně nastínil teoretické pozadí celé problematiky a dále byl detailněji zaměřen zejména na konkrétní funkce zamýšleného rozhraní.

Paralelně s touto sekcí probíhala sekce nazvaná Affective User-centred analysis, design and evaluation (Analýza, design a evaluace informačních systému z hlediska uživatelské přívětivosti). Jednalo se o jedinou paralelní sekci celého programu konference, bohužel z důvodu prezentace příspěvku v již popisované sekci jsme neměly možnost se ji zúčastnit. Byly zde ovšem prezentovány příspěvky:

„Candidate selection mechanism for sketch-based 3D modelling“ autorů Kawasaki Naoyuki a Gotoda Hironobu (The Graduate University for Advanced Studie a National Institute of Informatics, Tokyo, Japonsko) navrhující inovační aplikaci pro velmi jednoduché a efektivní 3D modelování, nabízející uživateli adekvátní výstupy (resp. objekty) na základě rozpoznání základních hrubých náčrtů myší.

Následně William H. Edmondson a Mark G. Lee (School of Computer Science, University of Birmingham, Spojené království) seznámili publikum se svým, oproti ostatním spíše více filozoficky a teoreticky položeným příspěvkem „Conceptual foundations of the metaphors of interaction“ zabývajícím se velmi zásadní otázkou heterogenního a deterministického vnímání HCI různorodou uživatelskou skupinou a s tím spojenou nutnost konceptuálního designu informačních systémů, zejména nezbytnost důkladné analýzy a citlivého zvolení metafor při vytváření jakéhokoli uživatelského rozhraní, právě s ohledem na co nejvyšší přívětivost a efektivitu tohoto rozhraní pro cílovou skupinu jejich uživatelů.

Evangelos Karapanos (Eindhoven University of Technology, Eindhoven, Nizozemí) pak přednesl svoji studii „On the discrepancies between designers’ and users’ perception as antecedents of failures in motivation use“ poukazující na problematiku chyb v uživatelském rozhraní a jeho efektivitě, které často vede ke snížení motivace k jejich využití uživateli, popřípadě až k přechodu na jiné (alternativní) aplikace. Tyto chyby většinou pramení z rozporu chápání dané problematiky ze strany tvůrců a uživatelů, především pak z nedostatečného zájmu o potřeby celé heterogenní skupiny cílových uživatelů a příliš úzkého pohledu na systém ze strany jeho tvůrců, což je v dnešní době velmi častý jev, kterému je třeba i v souvislosti s prudkým vývojem technologií předcházet.

Další příspěvek s názvem „Flexible structured mathematics notation“ autorů Jacksona W. Marques de Carvalho a Helmuta Jürgensena (University of Western Ontario, London, Ontario, Kanada a Universität Potsdam, Potsdam, Německo) navrhoval a popisoval metodu rozpoznávání matematického textu na základě vytváření identifikovatelných vazeb mezi syntaxí a sémantikou při psaní matematických notací.

A konečně poslední prezentaci této sekce přednesl Erkki Joasoon (Tallinn University of Technology, Faculty of Information Technology, Tallinn, Estonsko). Jeho příspěvek „Multi touch user interface with tactile feedback“ navrhuje nový typ dotykového uživatelského rozhraní, které s použitím speciálních prstových nástavců poskytuje uživateli hmatem detekovatelnou zpětnou vazbu v závislosti na konkrétní poloze prstu na obrazovce.

Poslední sekce byla pojmenována velmi obecně, totiž „Usability“.

Její první příspěvek „Personality differences in informational search on a touch screen personal digital assistant“ přednesli Hiroe Li a Peter Graf (University of British Columbia Department of Psychology, Vancouver, Kanada). Jejich výzkum si kladl za cíl podpořit teorii individuálního přístupu k vyhledávání informací dle typu osobnosti uživatele. Na základě úspěšnosti splnění zadaných úkolů, doby trvání, průběhu vyhledávacího procesu a procenta chybovosti a typu chyb (jako klíčové technické zařízení sloužilo PDA), charakterizovali autoři tři základní skupiny uživatelů, pro které bylo možno průběh celého procesu charakterizovat obdobně – tiší extroverti, nervózní uživatelé a nervózní introverti. Výsledky tak plně podpořily původní domněnku, že rozličné osobnosti uživatelů mají různé návyky na učení, specifické a neměnné individuální preference jak se vypořádat s problémy, chybami a dosaženými výsledky.

S dalším zajímavým příspěvkem „Silent voice command recognition for HCI using video without evaluating audio“ vystoupil Wai Chee Yau (Information Technology, University of Cooperative Education, Stuttgart, Německo). Tento systém byl navrhnut s cílem usnadnit komunikaci tělesně postiženým uživatelům nebo i zdravým uživatelům v situacích, kdy nemají možnost využít standardního rozhraní. Bohužel „klasické“ systémy pro rozpoznávání řeči jsou velmi citlivé na okolní šum a na hlasové charakteristiky uživatele, proto autoři navrhují neakustický systém rozpoznávání řeči, založený na rozpoznávání pohybu rtů, v testovací fázi samozřejmě kontrolovaný i systémem pro rozpoznávání řeči.

Jinou alternativu ke klasickému uživatelskému rozhraní představila studie „Real-time hand gesture identification for human computer interaction based on ICA of surface electromyogram“ přednesená kolegou předchozího přednášejícího Hansem Weghornem (Information Technology, University of Cooperative Education, Stuttgart, Německo). Byl navržen systém pro komunikaci člověka s počítačem na základě identifikace svalové aktivity čtyř základních svalů ruky a předloktí, které s téměř 100% úspěšností (pro provedený test) rozpoznává široké spektrum gest. Jejich přínosem by mohla být jednak možnost ovládání počítače na dálku, tj. bez bezprostředního kontaktu, ovšem v dalších aplikacích by bylo možno jimi nahradit četné systémy pro rozpoznávání řeči, které jsou mnohem více náchylné ke zvukovým šumům okolí.

Vzhledem k nepřítomnosti posledních přednášejících byl na závěr celého programu přednesen příspěvek „Individual difficulties faced by persons with mobility impairments“ od Mardée Greeff (School of Computing, University of South Africa, UNISA, Jihoafrická republika). Autorka v něm navrhla další způsob řešení uživatelského rozhraní pro tělesně postižené uživatele na příkladu budování adaptivního webového portálu dostupného pro uživatele s širokou škálou tělesných postižení (The National Accessibility Portal – NAP), s cílem poukázat na skutečnost, že i mezi na první pohled homogenní skupinou tělesně postižených uživatelů se vyskytuje vysoké procento individuálních potřeb, které je potřeba při budování obdobného adaptivního systému ošetřit.

Touto sekcí byl tedy završen program celé třídenní konference. Následovalo už jen závěrečné zhodnocení, opět od profesorky Katherine Blashki. Je možné konstatovat, že v rámci programu se sešel velký počet velmi kvalitních příspěvků různého rozsahu reflektující široké spektrum činností v rámci oboru HCI, a to od zástupců univerzit z celého světa. Vzhledem k rozsahu oboru HCI byly prezentovány příspěvky jak čistě technického rázu, některé více či méně aplikovatelné do reálných informačních systémů, tak jako studie současných trendů vývoje oboru a potřebné možnosti rozšíření stávajících nástrojů pro splnění uživatelských požadavků na jejich přirozenost, přehlednost a efektivitu pro vyhledávání informací pro různé kategorie uživatelů.

Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
PAVLÁSKOVÁ, Eliška a NĚMEČKOVÁ, Lenka. Mezinárodní konference o uživatelských rozhraních a interakci mezi člověkem a počítačem 2007. Ikaros [online]. 2007, ročník 11, číslo 8 [cit. 2021-03-02]. urn:nbn:cz:ik-12589. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/12589

automaticky generované reklamy
registration login password