Autoři Milan Talich a Filip Antoš z Výzkumného ústavu geodetického, topografického a kartografického, v.v.i., si připravili příspěvek zaměřený na digitalizaci kartografických děl. Přednášející Milan Talich na počátku upozornil, že mapa a kartografický dokument nejsou obvyklé obrázky z atlasu, s jakými se běžně potkáváme. Kartografie je obor přesný a výstupy obsahují celou řadu detailů, které jsou velmi důležité a je třeba o ně při digitalizaci nepřijít.

Přednášející následně představil typy přístrojů pro digitalizaci map, tj. digitální fotoaparát a různé typy skenerů - ty už v dnešní době skenují předlohy bezdotykově, což je pochopitelně velmi šetrné. Nabízí se ale otázka, jak lze mapy zpřístupňovat. Jednou možností jsou statické mapy, zajimavější je však vizualizace s pomocí aplikace Zoomify (umožňující zooming), či proprietární SW jako je např. Google Earth (což už může být základem firemního řešení).

Přednášející doporučil používat standardizovanou webovou mapovou službu (WMS), což je vlastně mapový server klasické architektury (tj. klient-server). Tento způsob zvolili i na jeho pracovišti, a zpřístupňují takto mapy na platformě ODIS VÚGTK. Velmi zajímavé je, že lze kombinovat rastrové a vektorové vrstvy při prohlížení. M. Talich předvedl ukázku práce v rozhraní, kde lze pracovat právě v těchto vrstvách - uživatel tak může porovnávat různé mapy jednoho místa.

Posluchačí měli také možnost seznámit se s postupem prací, tedy jak se podklady připravují, či jaký význam má účast v projektu NAKI Ministerstva kultury ČR. V závěru nabídl svá doporučení pro správce map, které se týkalo zejména dodržování standardů pro digitalizaci a zpřístupňování starých map, a poskytování digitalizovaných sbírek standardizovaným způsobem, aby se dařila spolupráce na tomto poli.

Z pléna zazněla zajímavá informace z pracoviště Temap, kde také staré mapy digitalizují. Dodržování standardů pokládá kolegyně za velmi důležité, ale často obtížné. Položila dotaz, jak VUGTK rozlišuje různá historická údobí - přednášející v odpovědi zmínil první vojenské mapování v letech 1760-1790, druhé vojenské mapování (které už pracovalo s topografickými prvky), a další již z 20. století (s vysokou přesností). Druhý dotaz zněl k autorským právům, přičemž přednášející potvrdil, že uzavírají licenční smlouvy s majiteli materiálů.

(jk)