Carol Tenopirová z University of Tennessee ve svém příspěvku představila výsledky rozsáhlého výzkumu konaného v letech 1977-2005 a zaměřeného na využívání článků a jejich čtení. Data byla získána z uživatelských logů, které ukazují, co je využíváno, protože však neposkytují informace o tom, jak jsou zdroje využívány, analýza byla doplněna o průzkum mezi uživateli formou dotazníku. Tak byl získán komplexní obrázek o uživatelích a o návratnosti investic do konkrétních informačních služeb.

C. Tenopirová shrnula výsledky výzkumu do čtyřech hlavních oblastí. První změnou, která v poslední době nastala v chování uživatelů (vědeckých zaměstnanců univerzit), je zřetelný nárůst přečtených článků ročně (v roce 2005 je to takřka dvojnásobná hodnota ve srovnání s rokem 1977). Počet přečtených článků je mj. závislý na vědecké disciplíně: typicky v sociálních a humanitních vědách je počet přečtených článků nižší. Další zjišťovaným faktem byl průměrný čas strávený čtením - zde docházíme k pozoruhodnému závěru, neboť čas věnovaný čtení se dnes oproti roku 1977 výrazně snížil. C. Tenopirová doplnila, že současné články mají kvalitnější abstrakty, dobrou strukturu a další charakteristiky, které čtení zjednodušují a tím zrychlují. Průzkum dokázal implicitní hodnotu čtení článků - vědci jsou ochotni věnovat čas čtení. V těchto intencích průzkum také prokázal, že vědci, kteří získali různá ocenění, čtou více než jejich kolegové.

Druhým výrazným jevem je rozšíření škály zdrojů, kterou akademičtí pracovníci využívají. V roce 1977 průměrně vědec četl okolo 13 časopisů, zatímco dnes využívá až 33 různých časopisů. To je umožněno především zjednodušením přístupu k časopisům. Vědci věnují sice hlavní pozornost nejdůležitějším časopisům, ale prochází mnoho dalších, ze kterých čtou alespoň jeden článek. U přístupu ke článkům je využíváno ponejvíce zdrojů poskytnutých knihovnou, výrazně se za tato téměř tři desetiletí snížil počet osobních předplatných. Snadný přístup k elektronickým zdrojům podstatně snížil množství času potřebné k vyhledání pertinentních článků, zlepšil povědomí o tom, co je zkoumáno jinde, a tak zamezil duplikaci výzkumů.

Třetí závěr studie dokládá, že vědci využívají elektronické i tištěné zdroje. Podíl tištěných zdrojů je stále ještě vysoký, průměrně dosahuje 40 %, přičemž v humanitních vědách tištěné prameny dokonce výrazně převažují (vědci čtou v 71 % tištěné články). Tištěné zdroje převažují u osobních předplatných (v 85 %), zatímco články z knihovních zdrojů jsou ze 76 % v elektronické formě. Forma článků také závisí na věku vědce, který jej čte. V případě stáří článků po dlouhou dobu platila velmi ustálená hodnota, s nástupem archivů časopisů převedených z tištěné do elektronické formy (backfile archives) se však průměrné stáří článků zvyšuje, neboť vědci začínají více pátrat v minulosti. Starší články jsou také hodnoceny jako cennější a obvykle pocházejí ze zdrojů knihovny, zatímco nejnovější články často pocházejí z osobních předplatných.

Poslední oblastí průzkumu bylo pátrání po důvodech, které vědce vedou ke čtení článků. Tím nejdůležitějším důvodem je jejich vlastní výzkum, mezi další se zařadilo např. vyučování. S ohledem na hodnotu, kterou čtení přináší, byly nejčastější odpovědi: inspirace novými myšlenkami, zlepšení výsledků, posun či zacílení konkrétního zaměření atd.

Závěrem C. Tenopirová zdůraznila, že knihovny takové výzkumy velmi potřebují. Knihovny totiž samy potřebují "změřit" a dokázat svou vlastní hodnotu. Na základě tohoto průzkumu např. bylo dokázáno, že kolekce elektronických zdrojů šetří čas vědcům a zlepšuje podmínky jejich výzkumu. Průzkum logů může napomoci rozhodnutím ohledně nákupu sbírek a ohodnocení vlastních elektronických kolekcí, dotazník zase ukázal implicitní a explicitní hodnotu tištěných a elektronických sbírek. Ze závěrů průzkumu lze jasně dokázat, že knihovna je důležitá a že její důležitost narůstá.

(text konferenčního příspěvku)

(lv)