Tím, jak se zvětšují možnosti přístupu k informacím, dochází k tomu, že občas zjistíme, že máme pocit, že informace nemáme, že při čtení najednou zjistíme, že nás napadají podivné otázky typu: „Ten autor se jmenuje stejně/podobně jako můj profesor/známý/kolega – jestlipak jsou příbuzní?“. Je to i jedním z důsledků této doby, kdy sice víme, kdo je prezidentem v malé africké zemičce, kterou pravděpodobně nikdy nenavštívíme, případně jsme schopni zjistit, jaký je její školský systém, ale už nevíme, kde skončili potomci dědečkova bratra, protože dědeček se od rodiny odstěhoval 80 km daleko. Občas se i dotyčného zeptáme a nezřídka uslyšíme odpověď, že neví, ale předpokládá, že je to shoda jmen. Navíc stejně ani neví, odkud pochází jeho rodina, natož rodina neznámého.

Třeba ale jednou budeme mít štěstí a zeptáme se někoho, kdo se o minulost svojí rodiny zajímá a má zpracovaný rodokmen a odpoví: „ano, ano, na tohohle pána už jsem taky narazil, ale bohužel nemám prokázáno, že bychom byli příbuzní“. Případně: „jasně! To je bratranec z pátého kolena, úžasně chytrej pán!“

Jednou se takhle někdo může zeptat i nás, a výhodou dnešní doby je, že je skutečně jen a pouze na nás, jak odpovíme. Dovolte mi, abych Vás krátce provedla po cestě, která vede ke druhé odpovědi, případně – pokud už jste vykročili – Vám zopakovala nebo přidala další základní informace. Jako příklad k ukázkám vyhledávání jsem si vybrala čtyři osobnosti, které jsou spojené s VŠCHT Praha – prof. Votočka, prof. Wichterleho, prof. Hampla a prof. Quadráta. Dozvíte se jak a kde informace získat, jak s nimi zacházet, jak je uložit a komu děkujete za to, že se k nim dostanete možná i od svého stolu.

Obr. 1: O genealogii si knihovníci vyslechli příspěvek ve středu 13. června 2012 v prostorách Národní technické knihovny na akci pořádané Centrem informačních služeb VŠCHT Praha a pražskou organizací Svazu knihovníků a informačních pracovníků (foto: V. Jansa)

Podklady

Genealogie jako slovo pochází z řeckých slov génos – rod a logos – slovo, nebo v přeneseném smyslu věda. Jedná se o pomocnou vědu historickou, která se zabývá příbuzenskými vztahy. Jako český ekvivalent se uvádí slovo rodopis. V dnešní době jde především o genealogii občanskou. V případě rodokmenu na začátku stojí stejná otázka jako na počátku jakéhokoliv pokusu – které jsou ty správné ingredience a informace? A hlavně – kde začít?

U sebe a svých nejbližších, sepsat si, co Vy sami víte o svých předcích, jména, rodná příjmení, datum a místo narození. Pokud víte, kdo z rodiny má staré dokumenty, rodné listy, případně jejich opisy z doby protektorátu, máte skutečný poklad. Potřebujete totiž někoho z předků, který byl narozen cca před sto lety, abyste se dostali do tzv. mrtvých matrik. Matriky narozených jsou přístupné po 100 letech, matriky oddaných a zemřelých po 75, a i to pouze pokud jsou ukončené, jak je stanoveno zákonem č. 499/2004 o archivnictví a spisové službě a změně některých zákonů. Pokud takovéto dokumenty nenaleznete nebo zjistíte, že Vám chybí styčný bod mezi dostupnými matrikami a Vašimi vědomostmi, máte šanci jako přímý potomek si zažádat o informace ze „živých“ matrik. Velmi ale záleží na tom, o co si požádáte: když si zažádáte o kopii rodného listu, dostanete rodný list s daty, která se uvádí dnes (tedy minimum). Doporučuji zažádat si o výpis z matriky, tak by vám matrikářka měla opsat vše, co je v záznamu o vašem předkovi uvedeno.

Velmi doporučuji si všechny informace, které jste tímto získali a ze kterých budete vycházet, ověřit v matrikách. Vyhnete se tak tomu, že protože se někdo někde před x lety upsal, vy hledáte úplně jinou rodinu nebo rodinnou větev. V případě rodokmenu stoprocentně platí, že čím dříve začnete, tím lépe – historky a další data Vám nejlépe zprostředkují ti nejstarší příbuzní a bohužel jsme všichni smrtelní. S kým si můžete pohovořit dnes, si třeba už za rok nebo 20 let nepopovídáte a budete marně povzbuzovat svoji paměť, že to přece „teta Tonča vždycky vykládala…“.

Když už máte nějaká jména a data, je na řadě internet a knihovny. Knihovny především v případě, že si chcete najít informace o tom, kde všude můžete hledat, jak evidovat nalezené informace a podobně. Tuto otázku můžete vznést i internetu, ale pokud nebudete vyloženě zvědaví, odpověď Vás neuspokojí. Určitě stojí za to si prohlédnout stránky České genealogické a heraldické společnosti, ale praktické „jak na to“ tam nenajdete. Zato ale pod záložkou Digitalizace najdete přehledný plánek České republiky, s určením, který kraj patří pod který oblastní archiv a na jaké adrese jsou stránky archivu a digitalizované matriky z archivu.

Na několika místech na internetu se dá najít i návod, dost z nich bude vycházet z http://rodokmen.psinec.com/zacatecnik.htm, kde je velmi dobrý a podrobný návod jak na první návštěvu archivu, co si vzít s sebou, slovníky častých slov, koho se neptat a podobně. Nezapomínejte, že obsluha v badatelně by vám měla vysvětlit systém objednávání, ukázat pomůcky, které jsou v tom kterém archivu k dispozici, poradit vám se čtečkou mikrofilmů, ale rozhodně vám nebude pomáhat s vyhledáváním nebo čtením záznamů.

Obr. 2: Podoba rodných listů se v průběhu času znatelně měnila

V knihovně budete s požadavkem zodpovězení dotazu „jak na to“ úspěšnější, záleží jen na Vás, kterou knihu si vyberete a použijete jako manuál. Pokud vím, žádná zatím nepopisuje vyloženě evidenci nebo tvoření stromů v počítači, programy pro toto zpracování jsou teprve z poslední doby.  Na konci roku 2012 by – za příznivých podmínek – měla v nakladatelství Grada vyjít kniha autorky Blanky Lednické (od které je i výše uvedený návod), která bude zapracovávat i aktuální možnosti a programy. Zároveň, pokud hledáte nějakou známější osobnost, se vyplatí rozhlédnout po publikacích o ní, případně od ní. Např. prof. Wichterle napsal Vzpomínky, kde se hned v první kapitole zabývá svými kořeny. Jako zástupce knih, kde můžeme najít informace o osobnostech, jsem použila Historii výuky chemie od Miroslava Schätze. Tam už je pátrání trošku složitější díky tomu, že například uvádí jen rok narození.

Systém SOA a matriky

V České republice je 8 oblastních archivů, které uchovávají matriční knihy, které jsou v případě rodopisu naším hlavním cílem zájmu. Jsou jimi SOA Praha, SOA Plzeň, SOA Třeboň, SOA Litoměřice, ZA Opava, SOA Zámrsk, MZA Brno a AHM Praha. Jedná se o matriky katolické a evangelické. Pro vás je výhodné, pokud víte, ke které církvi vaši předci patřili, i když s velkou pravděpodobností v katolických matrikách z většiny farností najdete i záznamy o narození dětí jiné víry, katoličtí faráři tyto zápisy museli dělat (a také se dá předpokládat, že měli rádi přehled). Pokud budete potřebovat vyhledávat v židovských matrikách, ty jsou uložené v Národním archivu v Praze na Chodovci; ty v dalším textu vynechám, jelikož jsem do nich zatím nepotřebovala jít hledat.

Obr. 3: V matrikách nalezneme spoustu zajímavých poznámek, které vypovídají i o životě našich předků. Poznámky z matrik z Prahy (jinonická farnost): VLEVO: Ukončil jsem rokem 1891 tuto matriku a koupil novou č. V, která začíná rokem 1892. V té jsou všecky obce pospolu. Ačkoliv to není podle mého náhledu zrovna nejvhodnější, učinil jsem to proto, že P. V. Havík jak vždy bývalo v matrice křestní to učinil. V Jinonicích, 2.ledna 1892, Jan Ondoku, farář. VPRAVO: Zemřelý jsa po výplatě mzdy zpil se devíti půllitry kořalky a zemřel pod širým nebem jsa od špatných kamarádů opuštěn.

Matriční knihy na našem území jsou systematicky vedeny a uchovány až od druhé poloviny 17. století, dál se víceméně nemáme šanci s rodokmenem dostat. Toto datum není žádným dogmatem, mohou být uchovány i starší knihy, nebo naopak pouze novější. Jedná se obvykle o následky působení živelních pohrom jako ohně nebo povodně. Pokud byla majetková evidence vedena jinde než matriky, může se stát, že se s její pomocí dostanete i za počátek matričních knih na farnosti. Matriky byly původně církevní materiály, soupisy věřících, které neměly pevně stanovené kolonky, podobu apod., knihy byly často vedeny pro celý farní obvod najednou. V jedné knize matrika narozených, oddaných i zemřelých. To v roce 1784 svým výnosem změnil císař Josef II., který matriky zařadil mezi úřední knihy a stanovil tím, jaké informace matriky musí obsahovat, což bohužel zpočátku vedlo k jejich zestručnění. Další změnou pak bylo zavedení číslování domů, které přispívá k orientaci v záznamech a následně další nařízení o povinných informacích v matričních záznamech, takže cca od roku 1840 obsahují záznamy výrazně více informací.

Pokud se budu snažit zobecňovat, ze záznamu o narození se dozvíme informace o jménu a sociálním postavení rodičů dítěte, případně jména a sociální postavení jeho prarodičů, okolnosti předurčující sociální postavení dítěte (náboženství, lože), jména kmotrů a datum narození a křtu, u starších záznamů pak pouze datum křtu (občas je uvedeno, že dítě bylo narozeno stejného dne nebo den před). Ze záznamu o sňatku máme šanci se dozvědět jména snoubenců a jejich rodičů, přibližnou informaci o věku v době sňatku, jména svědků sňatku a datum, z poznámky pak např. ze které farnosti si snoubenci přinesli křestní list, tj. kde se narodili, v případě, že je nemůžeme najít. Ze záznamu o úmrtí se dozvíme jméno a sociální postavení, rodinný stav a přibližný věk. Pokud budete hledat narození nemanželského dítěte, ve starších matrikách je pravděpodobně najdete na konci. Narození nemanželského dítěte byla velká hanba pro celou rodinu včetně dívčiných kmotrů a úmrtnost takových dětí byla ještě daleko větší než normální dětská úmrtnost. Dosti často také byla „zmrhaná“ dcera co nejdříve uklizena do manželství.

Ne všechny matriky, které jsou volně přístupné jako dokumenty, jsou přístupné jako čtivo. Jsou psané rukou, a tím pádem závislé na typu písma, které se používalo v tom kterém období, jazyku, osobě zapisovatele, jeho pečlivosti nebo leckdy i střízlivosti, kvalitě inkoustu a v dnešní době i na způsobu uchování, případně nasnímání. Snímky dělané přímo z matrik jsou obvykle kvalitnější než např. strana z SOA Praha, matrika z farnosti Všeradice (obr. 4).

Obr. 4: Tento sken ze SOA Praha, matrika Všeradice je sice přístupný on-line, ale je naprosto nečitelný.

Digitalizace matrik

V posledních letech se u nás přistoupilo k digitalizování matričních knih a dalších informačních zdrojů a k jejich bezplatnému zveřejňování na internetu. Bohužel ne všechny archivy zveřejňují na stejném místě nebo alespoň na svých stránkách. Počet digitalizovaných matrik se hodně liší archiv od archivu, kompletně hotový je zatím pouze SOA Třeboň; Litoměřice a Plzeň nahlásili ukončení na letošní rok. Informace o aktuálním stavu lze obvykle nalézt na stránkách toho kterého archivu. SOA Plzeň a Praha a MZA Brno zveřejňují matriky přes webovu aplikaci Acta Publica, která je poměrně jednoduchá a intuitivní a skrývá v sobě i velmi jednoduše dostupný přehled jednotlivých matrik a rozlišení, která matrika již je k dispozici digitálně.

SOA Zámrsk ve spolupráci s neziskovým sdružením Family Search International matriky skenuje, nechává je kontrolovat v Salt Lake City (mormonská církev je vlastníkem pravděpodobně největší databáze rodopisných záznamů na světě, které bezplatně zpřístupňuje, i když důvody pro vznik této databáze jsou pro ostatní poněkud pochybné, tzv. posmrtný křest. Poslední skandál s touto praxí byl, když se podařilo v seznamech takto pokřtěných dohledat rodiče Simona Wiesenthala) a následně po konverzi do formátu jpg umožňuje bezplatné stahování celých matrik. Další část sbírky matrik, aktuálně cca 40 farností, je k dispozici na www.familysearch.org. Pomoc mormonů, nebo podle oficiálního názvu Církve svatých Ježíše Krista posledních dnů, využilo při digitalizaci i několik dalších archivů. Pokud bych měla být adresná, jsou to SOA Litoměřice, Třeboň a Opava.

SOA Třeboň používá vlastní stránky založené na vlastním projektu, podrobnější informace jsou na jejich stránkách. SOA Litoměřice a ZA Opava používají Archivní VadeMecum na systému Bach. Jejich stránky jsou vizuálně takřka totožné, je třeba dávat velký pozor, pokud budete při hledání tyto archivy střídat. AHMP používá vlastní stránky s rozcestníkem na systému Bach. Hlavní město Praha je pravděpodobně nejméně zpracovaný archiv, matriční seznamy jsou na stránkách. Musíte mít na paměti, že v době, která nás zajímá, nebyly okrajové čtvrti součástí Prahy, ale samostatnými obcemi.

Postup při zveřejňování archivních materiálů se v zásadě nijak moc neliší od postupu při digitalizaci např. našich fotoalb – nasnímat, uspořádat, popsat a zveřejnit. Snímá se buď z originálních knih nebo z mikrofilmů, podle toho záleží na použitém zařízení. Skenují se většinou jednotlivé dvoustrany, aby byla pokud možno co nejvíce zachována snadná orientace dle matričních indexů. Po nasnímání se soubory postupují dalším pracovníkům, kteří snímky zkontrolují a popíší, uloží metadata. Na webové stránky se obvykle snímky nahrávají dávkově, jednou za určité období. Detailní popis digitalizace, formáty snímků, jejich cesta v archivu, případně počet lidí, kteří na projektu dělají, se pravděpodobně liší archiv od archivu, většinou ale bude platit, že se maximálně snaží využívat programy, které jsou běžně dostupné a známé a uživatelsky přívětivé, případně při vývoji se opřít o open-source programy.

Programy ke zpracování a zpřístupnění vlastního rodokmenu

Tak jak se počítače a internet staly součástí našich životů, přesunuly se na ně postupně i rodokmeny. Programů k jejich zpracování je několik, začátkem roku 2012 k tématu vyšel i souhrnný článek Jakuba Dvořáka představující množství softwaru. Pod článkem se rozvinula debata o rozumnosti  takovéhoto konání, se kterou nemohu zcela souhlasit, protože i když je internet sítí veřejnou a Google mocným nástrojem, pokud např. zadáte pouze moje jméno, najdete můj facebookový profil, hodnocení filmů nebo akce, kterých jsem se zúčastnila..., rodokmen ale ne. Teprve když přidáte klíčové slovo rodokmen a budete trpěliví, máte šanci. Propojení rodokmenů se obvykle děje v rámci jednotlivých programů, které badatelé využívají.

Obr. 5: Myheritage.com je v dnešní době pravděpodobně největší a nejvyužívanější i díky své cenové politice. Rodokmen do 250 osob si u nich vytvoříte nebo uložíte zdarma, dá se upravovat v lokálním programu FamilyTreeBuilder, který je schopen sám na základě zadaných informací vytvořit webou stránku s rodokmenem, vytváří stromové výstupy, umožňuje exporty pomocí formátu GEDCOM nebo porovnává osoby v rodokmenech ostatních uživatelů, aby našel případné shody.

Za zmínku jistě stojí i další programy, např. Ancestry, které je freeware od českého autora, nebo mulitplatfomový program Gramps či Personal Ancestry File, který je ke stažení ze stránek Církve Ježíše Krista svatých posledních dní.

Jak na to...

Wikipedie nám říká, že prof. Emil Votoček se narodil  5. října 1872 v Hostinném. Jako první nás zajímá, pod který SOA Hostinné patří. To nejjednodušeji zjistíme buď tak, že se podíváme na normální mapu a porovnáme s mapou ČR s rozpisem archivů, nebo projdeme seznamy farností všech archivů v republice. Ve vytipovaném archivu najdeme seznam farností s příslušnými farními obvody a zjistíme, ve které knize potřebujeme hledat. Dalším krokem je zjistit, zda již matrika byla digitalizována, k tomu obvykle archivy mají další seznam na stránkách nebo v případě Zámrsku, kam Hostinné patří, je v matričním seznamu u již zdigitalizovaných matrik uveden odkaz, ze kterého je možné si celou matriku stáhnout. V případě pana profesora Votočka vidíme, že odkaz chybí, a tím pádem, pokud bychom chtěli jako vodítko najít záznam o jeho narození, museli bychom si udělat výlet do SOA Zámrsk a tam si vyžádat mikrofilm č. 1718, který obsahuje matriku narozených pro Hostinné z let 1856-1789.

Prof. Bohuš Hampl se narodil 16.12.1899 v Netolicích. Netolice patří pod SOA Třeboň, která je kompletně digitalizovaná na vlastních stránkách. Najít záznam o narození samotného pana profesora není složité, najdeme i záznam o sňatku jeho rodičů; bohužel oba tyto záznamy nám řeknou, že jsme dlouho v Třeboni nepobyli, už bychom se měli opět rozjet do Zámrsku: Otec pana profesora Hampla, tedy Rudolf Hampl, se narodil v Novém Městě nad Metují, které patří pod SOA Zámrsk. Potřebovali bychom hledat podle matričního seznamu pravděpodobně v matrice 6542, sign. 114-4303m N 1837-1878. Na případu rodiny pana profesora Hampla je vidět i systém postupu, který se mi osvědčil jako nejlogičtější – narození dítěte, sňatek jeho rodičů, úmrtí jeho rodičů, narození jeho rodičů a tak dále.

V případě prof. Wichterleho jsem pouze ověřovala to, co o své otcovské linii napsal sám. Záznamy  pro Prostějov jsou v MZA Brno na stránkách www.actapublica.eu.

Prof. Otakar Quadrát se dle informací z Wikipedie narodil 2. září 1886 v Praze. Bohužel v případě hlavního města je tato informace zcela nedostačující a potřebovali bychom alespoň přibližně čtvrť nebo hodně trpělivosti a volného času, abychom nalezli příslušný záznam. Seznam farních kostelů na území Prahy a vnějších obcí (obce, které byly v průběhu 20. století připojeny k Praze) obsahuje cca 80 farností a  je k dispozici na stránkách AHMP.

Závěr

Na svém stručném úvodu do genealogie jsem ilustrovala, jak jsou dnes informace provázány a jak jsme na tuto provázanost zvyklí a počítáme s ní.  Internet vám umožní nahlédnout do katalogů knihoven, do archivů a archivních materiálů, spojí vás s rodinou, případně rodinu můžete mailem vyzpovídat nebo informovat, hledat vzdálené příbuzné, vytvořit si stránku… Kdyby nebylo počítačů, skenerů, programů pro obrázky, internetu, knihoven a archivů, jejich zaměstnanců nebo prostě nadšenců pro tu kterou oblast, těžko bychom se podobným průzkumem mohli zabývat.

Internet sám o sobě umí být v našich rukou nástrojem pro ulehčení života – na tomto příkladu uveďme znovu knihovní katalogy, dále mapy, matriční seznamy, digitalizované matriky, zákony, jízdní řády, maily, diskusní skupiny atd. Genealogie je zábavný, ale časově poměrně náročný koníček, nicméně pokud budeme využívat všechna dostupná ulehčení, můžeme se mu věnovat i navzdory pracovnímu vytížení a reálným vzdálenostem.