Projekt digitalizace Langweilova modelu Prahy

Před několika lety se zrodila myšlenka vytvořit virtuální kopii Langweilova modelu Prahy. Nápad pracovníků magistrátu hlavního města Prahy, který se zpočátku zdál vzhledem k rozsahu a detailnosti Langweilova díla spíše fantasmagorický, se od počátku roku 2007 začal realizovat. Co tomu předcházelo? S pomocí špičkového specialisty z Fakulty elektrotechnické ČVUT Jiřího Žáry byly nejprve specifikovány současné možnosti prostorového i plošného snímání neobvykle členitého a v detailech miniaturního předmětu. Dále bylo nutné upřesnit technické požadavky na snímaná data a škálu žádoucích výstupů od vysoce odborných až po laické. Další tým spolupracovníků pak zkoumal, zda se model předpokládané proceduře může vůbec podrobit, jak bude chráněn při náročné manipulaci a osvětlování a zda tím vším nebude fyzicky strádat. Teprve když byly tyto otázky uspokojivě zodpovězeny, bylo v roce 2006 zorganizováno výběrové řízení na dodavatele řešení digitalizace Langweilova modelu Prahy.

Firma Visual Connection, spol. s r. o., která výběrové řízení v létě roku 2006 vyhrála, však ještě do okamžiku zahájení snímání počátkem roku 2007 prošla velmi krušnou přípravnou fází. Ukázalo se, že celý projekt je zcela průkopnickým dílem, proto i velkým dobrodružstvím, neboť nikde na světě se nic podobného ve srovnatelném rozsahu dosud neuskutečnilo. Na míru modelu musel být zkonstruován snímací robot, s jehož pomocí vzniklo mezi lednem a polovinou března 2007 až tři sta tisíc záběrů dílů rozloženého modelu. Teprve až tato data budou utříděna, může dojít na vlastní "modelářskou" práci, kdy bude postupně sestavován virtuální model a jeho aplikace, jak pro bádání a poučení, tak pro zábavu a potěšení. První výstupy z této práce budou k dispozici nejdříve na podzim tohoto roku, dokončení je však plánováno až v průběhu roku 2008.

Od prvního vystavení Langweilova modelu v Muzeu hlavního města Prahy počátkem šedesátých let 20. století muzeum pořídilo již několik sérií jeho fotodokumentací, od klasické černobílé v sedmdesátých letech, přes dokonalé diapozitivy v osmdesátých a nedokonalé digitální snímky v devadesátých letech. Žádná technika však neumožnila zaznamenat vše, co badatelé, památkáři i nadšenci na modelu hledali. Je zbožným přáním všech, aby se to podařilo tentokrát. Bonusem pro veřejnost však bude konečně i to, co bylo po celá desetiletí jen občasnou výsadou několika osob, restaurátorů, fotografů, muzejních kurátorů, totiž vidět a objevovat detaily modelu beznadějně skryté očím návštěvníků za sklem vitríny. Pro tyto účely byly úzké uličky snímány navíc lékařským boroskopem. Ten odhalil zraku zcela nepřístupná místa modelu (dvorky, podloubí apod.) i voliéru ve Valdštejnské zahradě s exotickým ptactvem.

Příjemným překvapením pro návštěvníky muzea je po opětném sestavení modelu do vitríny počátkem dubna tohoto roku nové osvětlení, které nabízí názorné nasvícení městských celků i překvapivé světelné efekty. Doplňkem je také pohyblivá kamera zavěšená na stropě vitríny s projekcí na monitoru, s níž může divák prostřednictvím ovládacího pultu sám pohybovat a dle libosti si zajímavosti modelu přibližovat.

Digitalizace Langweilova modelu Prahy stojí pražský Magistrát dvanáct a půl milionu korun.

Kdo byl Antonín Langweil a historie jeho modelu

Realistický papírový model Prahy z let 1826-1837 zobrazuje na ploše dvaceti metrů čtverečních v detailní podobě více než dva tisíce budov historického jádra Prahy. Rozsahem, technickým mistrovstvím a dokonalým uměleckým výrazem patří mezi nejúchvatnější výtvory, které kdy stvořila lidská ruka.

Antonín Langweil se narodil v roce 1791 jako deváté dítě v rodině sládka schwarzenberského pivovaru v severočeských Postoloprtech. Otec však brzy zemřel a rodina se odstěhovala do Českého Krumlova. Právě tam Antonín vystudoval speciální hospodářskou školu, která byla zřízena knížecím rodem Schwarzenberků pro nadané syny jejich zaměstnanců. Mnoho technických dovedností, které si zde Antonín Langweil osvojil, mohl později využít při tvorbě svého neobvyklého díla. Po absolvování školy pracoval jako úředník krumlovského magistrátu a současně se věnoval svým výtvarným zálibám: maloval portrétní miniatury a experimentoval s tehdy novou grafickou technikou litografie. Jako první v Čechách si v roce 1818 otevřel litografickou dílnu v Praze. V roce 1822 pak získal místo knihovního sluhy v Univerzitní knihovně v Klementinu se služebním bytem. Této práci byl pak věrný až do konce svého života.

Nenaplněné umělecké ambice nutily Antonína Langweila stále hledat formy určité výtvarné seberealizace. Vystavoval drobné práce na výstavách pražské výtvarné Akademie a v roce 1826 přistoupil k uskutečnění svého dávného snu, v malém modelu zobrazit město Prahu. Jako půdorys použil tehdy tiskem vydaný Jüttnerův polohopisný plán Prahy a jako materiál si zvolil papírovou lepenku na dřevěné konstrukci. Měřítko modelu je 1:480. Rozpracované dílo Antonín Langweil několikrát vystavil pro veřejnost a získal si pověst zaníceného podivína, jehož kuriózní práce stojí za pozornost. Svůj záměr však nedokončil a v pouhých 46 letech, 11. června 1837, zemřel. Model obsahuje Staré Město, Židovské město, Malou Stranu a Hradčany s Pražským hradem, nedokončena je oblast Pohořelce a Strahova a z pražských historických měst zcela chybí Nové Město. Díky prosebnému dopisu vdovy model pro Vlastenecké muzeum (pozdější Národní muzeum) koupil v roce 1840 císař Ferdinand V. Poprvé po Langweilově smrti byl pak model vystaven až v roce 1862 na Staroměstské radnici. V dalších letech byl model vystavován muzeem jen občas v době svatojánské a svatováclavské pouti. Teprve roku 1891 byl vystaven na delší údobí v době konání Zemské jubilejní výstavy a po jejím skončení od roku 1905 jako součást expozice Lapidária Národního muzea na Výstavišti. Po 2. světové válce byl převzat do správy Muzeem hlavního města Prahy. Po zpřístupnění v tomto muzeu roku 1961 v rámci expozice Prahy 19. století se Langweilův model stal pro Pražany a návštěvníky Prahy skutečným objevem a návštěvnickou atrakcí. Současně od roku 1962 probíhalo důkladné odborné restaurování modelu akademickými malíři Janou a Jiřím Boudovými. Od roku 1970 byl restaurovaný model vystaven ve velké prosklené vitrině, která byla v roce 1999 nahrazena vitrinou zcela novou, zhotovenou Langweilovu modelu téměř "na míru", v níž má tento mimořádně cenný exponát své bezpečí a optimální mikroklima.

Pražský hrad

Chrám sv. Víta

Malá Strana

Malostranské náměstí

Malé náměstí

Fotografie modelu: Miroslav Fokt, © Muzeum Hlavního města Prahy