V sobotu 13. března 2004 se v Kongresovém centru v Praze konal již čtvrtý ročník konference INSPO – Internet a informační systémy pro osoby se specifickými potřebami. Zatímco první ročník konference v roce 2001 se konal v září, tři další už probíhaly v rámci Března – měsíce Internetu. Právem, protože přináší každoročně nové a zajímavé informace o významu Internetu pro život lidí se zdravotním postižením. Účastníci mají možnost seznámit se s tím, jak i lidé s těžkým handicapem jsou schopni ovládat počítač, efektivně používat Internet, jak získávají potřebné informace, komunikují, studují i pracují prostřednictvím moderních informačních a komunikačních technologií.

Objevila jsem pro sebe hned první konferenci INSPO a žádnou z dalších jsem si nenechala ujít. Každý ročník je v něčem nový a jedinečný. Na tom prvním jsem byla jediný knihovník. V průběhu celého jednání nezaznělo ani jednou slovo "knihovna", přestože se už řada knihoven zaměřovala na služby pro znevýhodněné čtenáře a některé už nabízely možnost využití Internetu pro nevidomé. Několik účastníků mi položilo otázku, proč tam jsem a co si od celého jednání slibuji. V dalších letech už nás, knihovníků, přibývalo, ale co je důležitější – knihovny byly a jsou už pravidelně a stále častěji zmiňovány jako spolehlivý partner v různých činnostech v této oblasti. V loňském roce jsme s kolegyní Zlatou Houškovou dostaly příležitost poslání, prostředí a služby knihoven pro osoby se specifickými potřebami prezentovat. Měla jsem tak možnost zodpovědět onu otázku, na niž jsem první rok ještě odpověď neznala. Jezdím na konferenci proto, abych lépe poznávala potřeby znevýhodněných lidí, získala nové informace, nápady, cenné kontakty, inspiraci pro svou práci, osobní přátele a chuť do života. Tam totiž chuť setkávat se, komunikovat, vzdělávat se, pracovat a překonávat nepřízeň osudu teče proudem.

Na letošní konferenci se sešlo 130 účastníků z celé republiky i z dalších šesti evropských zemí. Při jednání v plénu všichni vystupující jednoznačně poukazovali na nelehké postavení lidí s handicapem a dožadovali se toho, aby vznikající informační společnost byla přístupná pro všechny.

Srovnáním přístupu ČR a zemí Evropské unie se ve svém vystoupení zabýval předseda Národní rady zdravotně postižených ČR Václav Krása. V souvislosti s připravovaným návrhem zákona o elektronických komunikacích upozornil na řadu nově vznikajících bariér sociálního i technického charakteru. Zmínil některé priority v informačních systémech pro zdravotně postižené, které by zlepšily jejich nerovné postavení. Díky zařazení telekomunikačních poplatků do základní sazby DPH hrozí početné skupině zdravotně postižených digitální rozdělení. Internet se pro ně stává mnohem méně finančně dostupný, přestože může být často jediným relevantním zprostředkovatelem informací, může jim umožnit studium i zaměstnání.

Jak ukázal výzkum, v ČR má v současné době k Internetu přístup jen 14 % lidí s postižením. Je třeba brát v úvahu, že řada postižení dovoluje mnohem pomalejší ovládání počítače.Tím pochopitelně dochází k navýšení poplatků za připojení. Zavedení zvláštního tarifu, respektujícího tyto skutečnosti, by ke zlepšení situace výrazně přispělo.

Zahraniční hosté, představitelé evropských organizací ERIS@ a ISDAC, seznámili přítomné s problémy začleňování znevýhodněných skupin obyvatel v informační společnosti v evropských zemích a také s možnostmi teleworkingu jako vhodného způsobu zaměstnání pro osoby se specifickými potřebami.

Přestože se většina vystupujících shodovala v tom, že hlavní problém, který handicapovaní pociťují, je vnímání jejich potřeb majoritní společností, zazněl jen v jednom či dvou příspěvcích pojem "dočasné postižení". Podle mého názoru ke škodě věci, protože to je jediná schůdná cesta k pochopení a změnám v myšlení. Řada problémů a východisek z nich je totiž většinou společnosti stále chápána jako něco, co se týká jen určité skupiny lidí. Těch na vozíku, těch, co nevidí, neslyší nebo jsou mentálně postižení. Civilizační choroby, úrazy, těžké zlomeniny a stáří s sebou přinášejí dočasné nebo postupné postižení či znevýhodnění. Pak už to není problém skupiny, ale všech.

Část jednání konference INSPO probíhala ve dvou sekcích. V těžké volbě u mě zvítězila sekce Tvorba přístupného webu, v níž o nových trendech v této oblasti informoval Shadi Abou-Zahra, specialista W3C/WAI pro Evropu . Radek Pavlíček ze SONS představil nová pravidla Blind Friendly Web a hodnotitelská kriteria. Upozornil na očekávanou legislativní úpravu přístupnosti webů, především státních institucí, které by měly podmínky bezbariérovosti bezpodmínečně dodržovat. Velmi inspirující pro mě bylo vystoupení Jiřího Menšíka z Občanského sdružení PETIT, který představil řadu pomůcek k ovládání PC pro usnadnění běžných životních činností těžce zdravotně postižených a výukové programy pro děti.

V sekci Internet a osoby se zdravotním postižením na trhu práce zazněly názory žen se zdravotním postižením na jejich možnosti na trhu práce, výsledky výzkumu dostupnosti Internetu pro uživatele s postižením a také řada příspěvků, které dokumentovaly různé přístupy při vzdělávání. Ukazuje se, že lidé vedle počítačových dovedností potřebují získat také informační a tržní gramotnost.

Závěr celého jednání probíhal opět v plénu a byl věnován dobrovolnictví a představení některých dobrých příkladů, projektů a aktivit.

Zaznělo zde dost podnětných informací i zajímavých myšlenek a každý měl možnost objevit si něco pro sebe. Pocit naděje dávaly účastníkům dobré příklady spolupráce s krajskými úřady. Tam se rodí nové mechanismy, kde se lidé se zdravotním postižením mohou prosadit. Perspektivou je i zapojení do evropských struktur a programů. Lidé se specifickými potřebami mají právo i povinnost se do těchto procesů aktivně zapojit.