Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Kolegové z ciziny

Čas nutný k přečtení
18 minut
Již přečteno

Kolegové z ciziny

0 comments
Anglicky
English title: 
Colleagues from foreign countries
English abstract: 
If we decided to employ foreigners or cooperate with volunteers from foreign countries, we should be prepared for several specific aspects. These aspects are connected with law, rights and duties that are valid in the Czech Republic, and with some practical issues that we can or cannot imagine at the beginning. The article is focused on the practical issues – language barrier, communication with foreigners, organisation of the cooperation, etc. – and brings information gained in several seminars and trainings and author’s experience obtained during coordination of European voluntary service in the North Bohemian Research Library.

Úvod do kontextu vzniku článku

V roce 2011 získala Severočeská vědecká knihovna v Ústí nad Labem akreditaci pro program Mládež v akci, konkrétně pro podprogram Evropské dobrovolné služby (EDS). Absolvovala jsem nezbytná školení a stala se koordinátorkou EDS projektů. Mám na starosti nejen jejich administrativu, ale starám se také o zahraniční dobrovolníky, kteří do knihovny přijedou.

V září 2014 jsem se proto se zájmem zúčastnila semináře, který pořádala Sekce služeb osobám se specifickými potřebami v Praze v Klementinu, neboť jsem si myslela, že by mohl obsahovat pro mě užitečné informace. Přestože se seminář se ubíral jiným směrem, než jsem očekávala, odnesla jsem si z něj mnoho poznatků, které mohu využít nejen v projektech Evropské dobrovolné služby, ale které jsou obecně platné a použitelné při komunikaci s cizincem prakticky v jakékoliv situaci.

Získané informace doplněné vlastními zkušenostmi jsou obsahem tohoto článku, který původně vznikl jako seminární práce v rámci mého magisterského studia. Pro větší přehlednost jsem tento poměrně dlouhý text rozdělila na tři části. První část se zabývá obecnými informacemi a radami, druhá je praktičtější a je zaměřena na spolupráci knihovny se zahraničními dobrovolníky v rámci projektů Evropské dobrovolné služby a třetí přináší inspiraci, jak lze přítomnost cizince v knihovně využít.

Zaměstnání cizince v knihovně

Pokud chceme v knihovně zaměstnat cizince[1], musíme věnovat pozornost hned několika aspektům. Cizinec musí být nahlášený na cizineckou policii, musí mít povolení k pobytu, pracovní povolení a musí být pojištěný. Pokud nepřichází z některého členského státu Evropské unie, musí mít i vízum. Cizinec většinou neumí česky, nebo jen velmi málo. Je tedy nutný i jazykový kurz.

S jazykovým kurzem, a nejen s ním, může knihovně pomoci Centrum pro integraci cizinců, které je v každém krajském městě[2]. Toto centrum pořádá kurzy češtiny pro cizince, které jsou však primárně určeny cizincům pocházejícím ze států mimo Evropskou unii. Je to proto, že imigrační politika České republiky se různí podle toho, odkud cizinec pochází.[3]

Centrum pro integraci cizinců v Praze také vydalo publikaci týkající se zaměstnávání cizinců v České republice[4]. Obsahuje praktické rady a tipy pro zaměstnavatele. Jedním z prvních upozornění je, abychom kolegovi z ciziny, pokud se neznáme nějak blíž, ze začátku vykali. Angličtina a některé další jazyky vykání a tykání nerozlišují. Čeština však ano, a pokud se jedná o neznámého člověka, tykat bychom mu neměli. Pokud mu tykat budeme, nesmíme se potom divit, že on nám bude tykat také.

Abychom novému kolegovi i sobě ulehčili začátky, můžeme udělat následující – dát mu mapu, ve které je vyznačeno, kde bydlí a kde leží knihovna. Také je doporučováno dát kolegovi–cizinci kartičku, kde bude uvedena adresa knihovny a kontakt na jeho nadřízeného, nebo na zaměstnance knihovny, který byl určen, aby mu pomohl se zapracováním. Ideální je, pokud můžeme nového kolegu–cizince první den vyzvednout v místě jeho bydliště a cestu do práce napoprvé absolvovat společně s ním. Pokud toto není možné, je nutné mu cestu popsat. Instrukce pošleme buď sms zprávou, pokud cizinec vlastní mobilní telefon, e-mailem, nebo mu je dáme napsané na kartičce ještě před nástupem do práce. V případě, že instrukce budou v češtině, měly by být psány opravdu jednoduchou češtinou.

Příklad: 1. 9. musíte být v knihovně v 8:00. Trolejbus 8, nástup – zastávka U Pivovaru v 7:46. Výstup – zastávka Mírové náměstí.
(V sms zprávě samozřejmě ještě bez háčků a bez čárek.)

Číslovky píšeme číslicemi, cestu popíšeme co nejjednodušeji, přizpůsobíme popis tomu, co by už cizinec se základy češtiny mohl znát. Používáme podstatná jména v prvním pádě. Pokud je cizinec nezná, může si je jednoduše dohledat ve slovníku. Vynecháváme zdvořilostní fráze, těm cizinci nerozumí. Místo toho používáme modální slovesa, která se učí většinou v začátcích všech jazykových kurzů.

Také bychom měli kolegu–cizince hned na začátku seznámit s pracovními pravidly, která v knihovně platí. Nový kolega by měl určit projít školením bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP) a měl by podepsat doložku o tom, že nezneužije osobní údaje, které čtenáři knihovně poskytují, pokud tato doložka už není součástí smlouvy. Měli bychom mu také zdůraznit, že musí chodit do práce včas. Některé národy, např. Španělé nebo Řekové, jsou pověstné tím, že dodržování časového rozvrhu pro ně není příliš důležité a klidně přijdou na dohodnutou schůzku s 20 i více minutovým zpožděním. Je tedy žádoucí si toto ujasnit hned na začátku. Také je dobré připomenout, že v práci se nepije alkohol, a v případě, že je pracoviště nekuřácké, sdělit novému kolegovi i toto.

Pro větší jistotu nového kolegy je dobré mu předem sdělit, jaká bude jeho pracovní náplň. Pokud bude pracovat v knihovně a nikdy předtím v knihovně nepracoval, je nutné mu práci více popsat, ideálně v jazyce, kterému rozumí. Určitě je výhodné, aby popis dostal už před svým nástupem. Také je dobré vytvořit mu pro prvních pár dnů/týdnů časový rozvrh, aby věděl, kdy má kde být, a co se bude dít. Tento rozvrh by opět měl být ideálně v jazyce, kterému nový kolega rozumí. Měli bychom mu ho poslat předem e‑mailem a také ho v tištěné podobě dát na jeho pracovní stůl, aby ho měl v práci při ruce.

Práce v knihovně je sice většinou poměrně flexibilní, ale ze začátku je jednodušší, pokud bude mít nový kolega pevný řád. Pokud bude pracovat např. ve službách, aby věděl, ve kterém oddělení bude pracovat, kdy mu služba u výpůjčního pultu začíná a kdy končí, kdy si může udělat přestávku na oběd a kdy má čas na práci v kanceláři, pokud nějakou doplňkovou práci k úvazku u výpůjčního pultu má.

Všechny instrukce, rady, nebo i běžná konverzace, kterou s kolegou–cizincem povedeme v češtině, by měla být opět v jednoduché češtině. Pokud mu třeba chceme říct, že zítra se bude konat schůze, na které by měl také být, můžeme to udělat např. takto:
Schůze bude v ulici W. Churchilla číslo 3, budova knihovny, třetí patro. Začátek je v 8 hodin.

Příručka Centra pro integraci cizinců v Praze radí, abychom instrukce nejméně dvakrát zopakovali, abychom mluvili jasně a jednotlivé informace zřetelně oddělovali a pro jistotu je dali kolegovi–cizinci také písemně.[5]

Také bychom si měli uvědomit, že pokud mluvíme s cizincem, který neumí dobře česky, je důležitý i náš tón hlasu. Většinou máme tendence zvyšovat hlas, když na něco klademe důraz nebo se na něco soustředíme. To může cizince zmást a může si myslet, že něco udělal špatně. Navíc, když mluvíme zvýšeným hlasem, slova zní jinak, takže cizinec je zmatený, protože jim nerozumí, i když je zná. Je tedy nutné myslet nejen na to, abychom mluvili pomalejším tempem, ale také na to, abychom používali normální tón hlasu. Pokud dáváme cizinci nějaké instrukce a chceme si být jisti, že jim porozuměl, chtějme po něm, aby nám zopakoval, co jsme mu řekli. Nestačí se zeptat, jestli nám rozuměl. Většinou řekne, že ano, a to i v případě, že vůbec ne. Buď je to proto, že se obyčejně stydí, nebo proto, že některé kultury zásadně nepřiznávají, že něčemu nerozumí.[6]

Základní informace o Evropské dobrovolné službě

Jak jsem již zmínila v úvodu, koordinuji v Severočeské vědecké knihovně v Ústí nad Labem projekty Evropské dobrovolné služby (EDS). Zatím jsem zrealizovala dva úspěšné EDS projekty, třetí právě probíhá a na čtvrtý jsem začátkem února podávala žádost o grant. Než přejdu ke zkušenostem, které jsem díky těmto projektům získala, popíši stručně základní aspekty EDS projektů[7], neboť si nejsem jistá, nakolik jsou v prostředí knihoven známé.

Evropská dobrovolná služba je vzdělávacím programem Evropské unie (EU). Je zaměřená na mladé lidi ve věku 17-30 let. Do roku 2014 spadala pod program Mládež v akci. Od ledna 2014 byla zařazena do programu Erasmus+ stejně jako další evropské vzdělávací programy, které předtím fungovaly samostatně.

Aby se knihovna mohla zapojit do Evropské dobrovolné služby jako přijímající a koordinující organizace[8], musí kromě získání akreditace určit také koordinátora, který absolvuje školení, kde získá základní informace pro realizaci EDS projektů. Koordinátor se stará nejen o projektovou administrativu, ale také o zahraniční dobrovolníky. Před jejich příjezdem je společně s vysílající organizací[9] připravuje na pobyt v České republice a v knihovně, podporuje je během projektových aktivit a v závěru spolu s dobrovolníky celý projekt zhodnotí.[10]

Evropská dobrovolná služba v knihovně v praxi

Spolupráce se zahraničními dobrovolníky je v mnohém podobná situaci, kdy se knihovna rozhodne zaměstnat cizince. Zahraniční dobrovolníci na začátku projektu neumí česky vůbec, v průběhu projektu si většinou osvojí základy gramatiky a základní slovní zásobu. Tu tvoří slova a fráze, které používají opakovaně, a proto si je lépe pamatují. Komunikace v češtině by se tedy i v případě zahraničních dobrovolníků měla řídit pravidly popsanými v části Zaměstnání cizince v knihovně.

Jelikož Evropská dobrovolná služba je vzdělávacím projektem a hlavní gro všech EDS projektů je neformální vzdělávání, odpadá potřeba pracovního povolení. Pokud dobrovolník pochází z členského státu Evropské unie, není nutné ani přechodné povolení k pobytu ani vízum. Takový dobrovolník se pouze nahlásí na cizineckou policii. V té době už musí mít pojištění platné v ČR, protože cizinecká policie ho bude vyžadovat, stejně jako číslo osobního dokladu (většinou ID karta nebo pas).

Dobrovolníci pocházející ze zemí Evropské unie mají evropskou kartu zdravotního pojištěnce, která platí v celé Evropské unii. Cizinecké policii tak můžeme nahlásit toto pojištění, což zjednodušuje situaci. Dobrovolníci však musí být během svého pobytu pojištěni také proti případným škodám, které by mohli způsobit. Toto pojištění je realizováno přes pojišťovnu AXA, která má smlouvu s Evropskou komisí a pojišťuje dobrovolníky v rámci EDS projektů. Pokud tedy dobrovolníci nemají evropskou kartu pojištěnce, nebo pochází ze zemí mimo EU, nahlašujeme cizinecké policii pojištění AXA.

Projekty EDS probíhají podobně, jako když knihovna přijme na částečný úvazek cizince. Dobrovolníci v knihovně samozřejmě také pracují, byť mohou pracovat jen 5-7 hodin denně. Nepřijímají se však na konkrétní pozici, neboť projekt je především vzdělávací, měl by tedy být pestrý, aby měli možnost si během svého pobytu vyzkoušet a naučit se více věcí, případně se zdokonalit v těch, které už umí.

Proto je pro dobrovolníky důležité, aby už předem alespoň rámcově věděli, co budou v knihovně dělat. Pokud už někdy předtím v knihovně pracovali, je to jednodušší, protože můžeme navázat na to, co už vědí. Jak jsme se ale v rámci obou již zrealizovaných projektů přesvědčili, zahraniční knihovny mohou mít jiné zvyklosti a pracovní postupy než knihovny v České republice. Ještě důležitější je popis činností v případě, že dobrovolníci v knihovně nikdy předtím nepracovali.

Zahraniční dobrovolníci v knihovně

V EDS projektech, které koordinuji, je plán projektových aktivit a časový rozvrh tvořen společně s dobrovolníky již v průběhu přípravy žádosti o grant[11]. Můžeme tak hned v začátcích skloubit potřeby a nabídku knihovny s tím, co je blízké dobrovolníkům. Projekty tak neobsahují jen běžné knihovnické činnosti a spolupráce na akcích knihovny, ale je v nich prostor i pro vlastní iniciativu dobrovolníků. Např. obě naše italské dobrovolnice vedly v knihovně lekce italštiny pro knihovníky, což bylo přínosné nejen pro ně, ale také pro mé kolegyně a kolegy. V konečném důsledku to bylo dobré i pro vzájemnou komunikaci, odpadl tak ostych a snížila se jazyková bariéra.

Alessandra Lomonaco a účastnice její lekce italštiny
Dobrovolnice Alessandra Lomonaco (v tmavomodrém tričku s obrázkem) s kolegyněmi, které navštěvovaly její lekce italštiny

Dobrovolníci tedy již před příjezdem do knihovny vědí, co budou dělat a jaký bude jejich pracovní rozvrh. Kromě toho, že jim plán aktivit posílám předem e-mailem, po jejich příjezdu je pro ně připravený v tištěné podobě v jejich kanceláři. Jak jsem již zmínila v části Zaměstnání cizince v knihovně, ze začátku je nutné časový rozvrh dodržovat poměrně přesně. Postupně se však stává flexibilnější a po vzájemné dohodě koordinátora a dobrovolníka může docházet k jeho úpravám.

V rámci EDS projektů se potýkám s počáteční nedůvěrou a také s jazykovou bariérou. Počáteční nedůvěra u většiny kolegů a kolegyň zatím padla vždy po příjezdu dobrovolnice[12]. Vidí ji, mohou si ji v přeneseném slova smyslu „osahat“, pracují s ní, nebo ji alespoň opakovaně potkávají.

Francesca Donzelli a účastnice její lekce italštiny
Další lekce italštiny vedla dobrovolnice Francesca Donzelli (v tmavě modrém svetru)

Obava z jazykové bariéry se zase pojí s tím, že ne všichni v knihovně mluví anglicky[13], nebo některým z jazyků, kterým mluví dobrovolnice. Navíc někteří, kteří anglicky umí, se stydí mluvit, protože se bojí chyb. Tuto stydlivost lze však překonat pouze tím, že jednoduše mluvit začnou. Z vlastní zkušenosti vím, že dobrovolnice oceňují, pokud se s nimi snaží mluvit i ti nejistí. Nevadí jim chyby v jazyce, jde jim o kontakt. Jazykovou bariéru totiž pociťují v začátcích projektu i ony. Neumí česky, což znamená, že komunikace s většinou lidí v knihovně je pro ně obtížná.

Abychom napomohli odstranění jazykové bariéry, nabízíme v rámci našich projektů také kurzy češtiny. Před rokem 2014 nebyly jazykové kurzy povinnou součástí EDS projektů, nicméně i přesto jsem je dobrovolnicím doporučovala. Hlavním komunikačním jazykem EDS projektů je sice angličtina, ale ne všichni v knihovně mluví anglicky, ne všichni uživatelé knihovny umí anglicky a rozhodně ne všichni obyvatelé Ústí nad Labem umí anglicky, nebo nějaký z jazyků, kterým hovoří zahraniční dobrovolníci. Lekce češtiny a zvládnutí základů jazyka může proto dobrovolníkům značně ulehčit komunikaci. Samozřejmě je jasné, že tato komunikace bude vždy doplněna řadou gest, což je naprosto normální.

V knihovně se nám osvědčilo popisovat slova, pokud jsme neznali jejich ekvivalent, nebo pokud jim dobrovolnice nerozuměla. Kombinovali jsme přitom všechny jazyky, které znala dobrovolnice, pokud jsme je alespoň částečně znali i my. V případě, že jsme toto nezvládli, použili jsme pro slova, která měla pro komunikaci zásadní význam, překladač Google.

Jak přítomnost cizinců v knihovně využít

Setkání různých kultur je vždy zajímavé, mám na mysli setkání, jejichž důvodem není válečný konflikt, teroristický útok apod. Pokud knihovna zaměstnává cizince nebo spolupracuje se zahraničními dobrovolníky, může to v mnohém použít ke svému prospěchu a k obohacení akcí pořádaných pro veřejnost. Následující odstavce nabídnou přehled aktivit, které byly zrealizovány během EDS projektů v Severočeské vědecké knihovně, nebo se o nich uvažuje do budoucna.

Jak jsem již zmínila v předchozí části, cizinec může vést v knihovně jazykový kurz, ve kterém bude zájemce učit svůj rodný jazyk. V projektech s EDS dobrovolníky tohoto využíváme. Přínosem pro dobrovolníky je procvičení mateřštiny a zvládnutí základních pedagogických dovedností, které mohou zužitkovat v budoucnu. Přínosem pro účastníky kurzů je zvládnutí základů nového cizího jazyka.

Další velmi jednoduchou aktivitou může být prezentace o kultuře a zemi, ze které cizinec nebo cizinka pochází. Naše první dobrovolnice byla z Milána v Itálii. V rámci svého projektu zrealizovala sérii 4 prezentací o Itálii, každá byla zaměřená na jiné téma. Nejvíce navštívená byla prezentace o italské kuchyni, která byla spojena s ochutnávkou regionálních potravin.

Prezentace Alessandry Lomonaco o Turínu a Piemontu
Prezentace Alessandry Lomonaco o Turínu a Piemontu

V EDS projektech mají dobrovolníci a dobrovolnice také možnost zrealizovat výstavu, ideálně na nějaké téma související s literaturou. Jedna z našich dobrovolnic se zajímala o literaturu pro děti, připravila tedy pěknou výstavu o italské dětské literatuře od počátků po 80. léta 20. století. Výstava byla v angličtině a byla doplněná obrázky přebalů knih. Do češtiny jsme vzhledem k omezenému prostoru a časové náročnosti přeložili pouze úvod, názvy knih a shrnutí jednotlivých období. Výstava visela na chodbě před Oddělením anglické literatury, tiše jsme proto předpokládali, že uživatelé tohoto oddělení alespoň trochu anglicky umí a výstava pro ně proto bude srozumitelná i v angličtině.

S prvním projektem Evropské dobrovolné služby vznikl v knihovně Anglický klub. Jedná se o konverzační klub, a jak vyplývá z názvu, mluví se v něm anglicky. Klub s dalšími projekty stále pokračuje a do jeho činnosti se zapojili i někteří čeští dobrovolníci, kteří spolupracují s knihovnou. V Anglickém klubu se potkávají příslušníci různých věkových skupin. Společné mají to, že rádi mluví anglicky a chtějí se seznámit s novými lidmi. Klub je otevřený všem, nejedná se o ustálenou skupinu, i když jeho jádro se nám po dvou letech poměrně ustálilo – tvoří ho cca 10 lidí. Dobrovolníci, kteří ho vedou, vybírají témata pro jednotlivá setkání a připravují pro tato témata podklady. Součástí setkání jsou někdy i jednoduché hry na procvičení slovní zásoby, nebo prolomení počátečního ostychu, pokud přijde někdo nový. Pro klub je vždy oživením, pokud ho navštíví nějaký cizinec. I proto jsme rádi, že naše další dobrovolnice se zapojením se do Anglického klubu souhlasily.

Určitě je možné zapojit zahraniční dobrovolníky nebo kolegy z ciziny také do psaní blogu, nebo do přispívání na Facebook, pokud knihovna tato sociální média používá. Severočeská vědecká knihovna má jak svůj profil na Facebooku, tak vlastní blog. Dobrovolnice se dosud zapojily pouze do psaní krátkých článků na blog. Články jsme buď ponechali v angličtině, nebo jsme doplnili pouze český úvod, případně jsme zveřejnili vícejazyčnou verzi.

V rámci projektu, který skončil v červnu 2014, jsme článek italské dobrovolnice o jejích zkušenostech ze spolupráce s Dětským oddělením knihovny zveřejnili dokonce ve třech jazycích (anglicky, italsky a česky)[14]. Aby se dobrovolnice podílely svými příspěvky také v rámci účtu knihovny na Facebooku, jsme zatím nezkoušeli. U budoucích projektů jsme však otevřeni i této možnosti. Vzhledem k tomu, že uživatelé Facebooku nejvíce oceňují neoficiální fotky a informace ze života organizací a jejich zaměstnanců[15], mohlo by nám zapojení zahraničních dobrovolníků a dobrovolnic do správy účtu na Facebooku pomoci k získání dalších lidí, kteří profil knihovny označí „To se mi líbí“ a sledují její aktuality.

Možností, jak zužitkovat přítomnost cizinců v knihovně, je určitě mnohem víc. Zajímavé je i jejich zapojení do služeb a do kontaktu se čtenáři. Nám se zapojení obou dobrovolnic do služby u výpůjčního pultu osvědčilo. Ze strany čtenářů jsme nezaznamenali jedinou negativní reakci. Mile nás překvapilo, že někteří čtenáři přesto, že anglicky příliš dobře neuměli, se snažili s dobrovolnicí komunikovat. Ti, kteří mluvili anglicky plynule, nebo uměli dokonce italsky, mnohdy zapředli s dobrovolnicí rozhovor o tom, odkud je, a co tu dělá. Ti, kteří v angličtině nebo italštině komunikovat nechtěli nebo neuměli, prostě přešli k česky hovořící knihovnici.

Závěr

Ať už přijmeme v knihovně do pracovního poměru cizince nebo spolupracujeme se zahraničními dobrovolníky, je to obrovská výzva pro obě strany a je přirozené, že obě strany mají své počáteční obavy. Nezapomínejme proto na vstřícnost, otevřenost a empatii, protože pokud je naším partnerem člověk s těmito vlastnostmi, vše jde snáz a lépe se překonávají i nesnáze. Důležitá je také určitá dávka trpělivosti a pružnost myšlení, protože ne všechno můžeme cizinci vysvětlovat tak, jak jsme zvyklí.

Na druhou stranu může být přítomnost cizince pro knihovnu přínosem. V Praze nebo Brně je už sice skoro běžné, že se tam pohybuje spousta cizinců, ale v dalších městech to ještě tak běžné není. Knihovna díky zaměstnání cizince nebo spoluprací se zahraničním dobrovolníkem může poměrně snadno rozšířit síť svých uživatelů, nebo lidí, kteří se o dění v knihovně zajímají a navštěvují její akce. Jediné, co proto knihovna musí udělat – uspořádat nějakou akci, do které cizince zapojí, a dát o tom lidem vědět.

Logo Erasmus+

"Tento projekt byl realizován za finanční podpory EU. Za obsah sdělení odpovídá výlučně autor. Sdělení nereprezentuje názory Evropské komise a Evropská komise neodpovídá za použití informací, jež jsou jeho obsahem."

Použité zdroje:
Poznámky:
  1. Pokud bych měla být v češtině genderově korektní, měla bych v textu používat cizinec/cizinka. Text se však tímto stává poměrně nepřehledný, takže se předem omlouvám, že budu používat vždy jen jednu variantu.
  2. Názvy se mohou město od města lišit – Centrum pro integraci cizinců, Centrum na podporu integrace cizinců, Poradna pro integraci apod.
  3. Toto zaznělo na semináři Interkulturní knihovnictví, který pořádala Sekce služeb osobám se specifickými potřebami v září 2014 v Klementinu, a kterého jsem se zúčastnila – https://sites.google.com/site/ikseminar/
  4. CENTRUM PRO INTEGRACI CIZINCŮ. Příručka pro snadnější porozumění s cizincem. Praha. Dostupné z:http://www.cicpraha.org/cs/pro-zamestnavatele/prirucka-pro-snadnejsi-porozumeni-s-cizincem.html.
  5. CENTRUM PRO INTEGRACI CIZINCŮ. Příručka pro snadnější porozumění s cizincem. Praha. Dostupné z:http://www.cicpraha.org/cs/pro-zamestnavatele/prirucka-pro-snadnejsi-porozumeni-s-cizincem.html, s. 9.
  6. NEKOLOVÁ, Kateřina. Kulturní a jazyková různorodost v knihovnách: komunikace s uživateli, kteří neovládají češtinu.Bulletin SKIP [online]. 2014, č. 4 [cit. 2015-01-06]. Dostupné z: http://bulletin.skipcr.cz/bulletin/Bull14_415.htm#ti.
  7. Podrobnější informace o Evropské dobrovolné službě jsou k dispozici na http://www.naerasmusplus.cz/cz/mobilita-osob-mladez/evropska-dobrovolna-sluzba/.
  8. Přijímající organizace = organizace, do které dobrovolník přijede pomáhat a vzdělávat se. Koordinující organizace = žadatel o grant. Pro knihovnu je výhodné získat oba typy akreditací. Může pak nejen hostit dobrovolníky, ale může projekty i vést a více je ovlivňovat. Má také kontrolu nad získanými financemi a nemusí čekat, kolik peněz jí koordinující organizace přidělí.
  9. Vysílající organizace = organizace, která vyšle dobrovolníky do knihovny.
  10. Více informací o všem, co musela knihovna udělat, aby mohla hostit zahraničního dobrovolníka v rámci EDS, dokud ještě spadala pod Mládež v akci – viz ČERMÁKOVÁ, Zuzana. Průvodce EDS pro knihovny. 2013 [cit. 2015-01-10]. Dostupné z: http://www.svkul.cz/wp-content/uploads/2013/06/Pr%C5%AFvodce-EDS-pro-knihovny.pdf. Podmínky pro EDS v rámci programu Erasmus+ jsou v mnoha aspektech stejné, jen došlo k nárůstu administrativy.
  11. Plán aktivit je povinnou součástí žádosti o grant.
  12. EDS projektů v Severočeské vědecké knihovně se zatím účastnily samé dívky, proto používám a budu v této části používat více tvar dobrovolnice.
  13. Angličtina je hlavním komunikačním jazykem pro EDS projekty.
  14. V té době jsme ještě netušili, že se nám to bude hodit i pro náš další projekt, který začal letos v únoru. Další dobrovolnice je totiž shodou okolností také z Itálie, a také ona bude v rámci projektu spolupracovat s Dětským oddělením knihovny.
  15. Tuto informaci jsem získala na mezinárodním školení The Show must go on (V překladu Show musí pokračovat), které bylo zaměřené na využívání sociálních médií, viditelnost projektů využívání jejich výsledků. Konalo se v září 2014 v Říčanech u Prahy.
Hodnocení: 
Průměr: 5 (hlasů: 3)
ČERMÁKOVÁ, Zuzana. Kolegové z ciziny. Ikaros [online]. 2015, ročník 19, číslo 2 [cit. 2020-10-22]. urn:nbn:cz:ik-17443. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/17443

automaticky generované reklamy
registration login password