Letos se konal v Bruselu již 45. knižní veletrh. Belgie je v podstatě umělý stát, který vznikl r. 1830, a skládá se ze dvou částí: frankofonní a vlámské. Bruselský veletrh je však zaměřen na literaturu frankofonní. Kromě belgických nakladatelství, jejichž produkce je ve francouzštině, tu samosebou vystavují nakladatelé francouzští. Dále tu byl kolektivní stánek románské části Švýcarska a Italský institut. Vystavovala nakladatelství známá (De Boeck, Presses de l'Université Saint-Louis, Presses Universitaires de Louvain, Bruylant, Actes Sud, Gallimard, Robert Laffont, Albin Michel) i méně známá (Au bord des Continents, Yellow Now). A nechyběl ani kolektivní stánek nakladatelů z Québecu.

Seznam nakladatelů a vystavovatelů byl na webových stránkách veletrhu. Úmyslně píšu nakladatelů a vystavovatelů. Ono to totiž nebylo totéž. Vystavovatel byla třeba Interama, ale v tomto stánku vystavovali různí nakladatelé z Francie. Na internetu se tedy hledalo poněkud složitě, ale ve veletržních novinách přímo na místě bylo vše vypsáno velmi přehledně.

Veletrh probíhal ve dnech 26.2. - 2.3.2015 v areálu Tour & Taxis. Otevřeno denně od 10.00 hod. do večera, v pátek dokonce do noci. Vstupné 8,- Eur, v sobotu a v neděli 9,- Eur. Nějaká permanentka nebo zvláštní (levnější) tarif pro odbornou veřejnost (knihovníci, knihkupci, nakladatelé) – to tady neexistuje. A vstupenku je nejlépe koupit přímo na místě. Pokud se kupuje předem po internetu, slibují jednotné vstupné 8,- Eur i o víkendu. To je sice pravda, ale zato tam naskakují další poplatky, takže ve výsledku na tom návštěvník prodělá.

Tématem veletrhu byly "nebezpečné vztahy" (les liaisons dangereuses), což byl odkaz na knihu francouzského spisovatele Choderlose de Laclos. Do češtiny se tato kniha tradičně překládá jako "Nebezpečné známosti", ale tady tím byly míněny opravdu vztahy. Vztahy mezi lidmi jsou nevyčerpatelným zdrojem pro spisovatele a umělce. Dalším aspektem jsou vztahy mezi literaturou a tiskem (žurnalistikou).

Veletrhu se účastnila řada spisovatelů, ve stáncích probíhaly autogramiády. Mnohé knihy byly označeny dobře viditelným nápisem na čeveném pruhu, že obdržely cenu. Těch cen za literaturu (za esej, za detektivku, za objev roku apod.) je tolik, že to až působí dojmem jakési inflace. Prix Goncourt je pojem. Nobelova cena je bez diskuze. Ale potom je řada "malých", regionálních, místních, oborových cen. Nevím, jakou cenu mají tyto ceny. Ale snad se oceněné knihy lépe prodávají.

Ve stáncích se prezentovala odborná literatura i beletrie, literatura pro děti a mládež a samozřejmě komiksy. Ty přece v Belgii nesmějí chybět! Hodně uměleckých publikací, publikací o umění, architektuře, památkách. Průvodce. Tak třeba Institut du Patrimoine Wallon vystavoval nádhernou produkci o valonské části Belgie. Umění, hrady a zámky, osobnosti, zahrady, průvodce, dějiny... Řekla bych, že tuto frankofonní část Belgie představoval velmi fundovaně a kvalitně. A pořád ještě se vyskytovalo velké množství kuchařek. Také dost literatury o zdraví, ale takové "pofidérní" knihy o tom, kterak se dožít sta let, být šťastný a úspěšný už jsou naštěstí na ústupu. Tedy na veletrhu to tak alespoň vypadalo. Učebnice, krásné učebnice pro malé děti, dětská literatura, fantasy a sci-fi s patřičně dryáčnickými obálkami. No nekupte to, když se na vás šklebí žíznivý upír nebo nějaká mimozemská příšera.

K vidění bylo i hodně knih o první světové válce (la Grande Guerre). Loni se připomínalo kulaté výročí – 100 let od vypuknutí první světové války. Já nebyla v Bruselu, ale v Paříži. A tam toho zase tolik o válce nebylo. Tedy, bylo toho dost, ale čekala jsem mnohem víc. A toho "mnohem víc" jsem se dočkala až letos tady v Bruselu. V roce 2015. Nejdříve mne napadlo, že jsou Belgičani trochu opoždění (bez urážky, prosím), ale pak mi došlo, že ne. Pro ně je to letos opravdu 100. výročí. Ovšem nikoliv od vypuknutí první světové války, nýbrž od okupace Belgie. Alespoň tak to tam prezentovali. Fotografické publikace, odborná literatura z dějin vojenství, memoáry. Události první světové války v různých regionech a městech Belgie. Pokud se někdo specializuje na toto téma, dokázal by tady utratit určitě hodně peněz, protože knihy byly rozmanité, úzce zaměřené, ale velmi zajímavé. A vydavatelství hned dodávala, že v tomto trendu budou pokračovat až do roku 1918.

Některá nakladatelství měla docela zvláštní názvy: A pas de loups (Vlčím krokem), Au bord des continents (Na okraji světadílů), Les Carnets du dessert de lune (Zápisníky měsíčního moučníku), Chat noire (Černá kočka), Le Coin à bonbons (Roh bonbonů), nebo třeba Paf!. Ale to jen na okraj.

Knihy se prodávaly hned od prvního dne. A viděla jsem, že lidé (dospělí i děti a mládež) opravdu nakupují. U odborné literatury většinou slevy nebyly, prodejci spíše dali do slevy starší produkci, eventuálně rovnou napsali na regál, že se jedná o výprodej skladu. U beletrie slevy byly, ale spíše typu "zaplaťte 3 knihy a čtvrtou máte zdarma".

V průběhu veletrhu se konaly různé přednášky, konference, probíhala setkání s autory, diskutovalo se. Jedním z témat byla samozřejmě první světová válka. "Stopy první světové války ve Valonsku", "Afričané v první světové válce", "Válečná kuchyně"... Některá témata byla aktuální. Např. Héctor Tabor uváděl svou knihu o 33 zavalených chilských hornících (u nás se o této tragické události psalo v tisku v r. 2010). "Literatury z Afriky: od okraje ke světlu", "Objevování québecké literatury pro mládež", "Od žurnalistiky k eseji", "Kniha a její proměny", "Co se stalo s původními národy?" (Laponci, Inuité...), "Belgičtí spisovatelé a Québec", "Elektronické vydávání: Québec vs. Belgie", "Co se děje v překladatelově hlavě, když překládá?".

Nejrůznější témata, všechna nepochybně zajímavá. Zajímavé ale bylo i to, o čem řeč nebyla. Nijak zvlášť se tu například nemluvilo o atentátu na pařížskou redakci "Charlie Hebdo" a o svobodě slova. Nevím, zda z politické korektnosti nebo z obav, co by mohlo nastat. Několik přednášek a setkání se také týkalo náboženství, džihádu, konfliktního vztahu různých náboženství; ale v žádném případě to nebylo hlavní téma.

Na veletrhu byl také samostatný stánek s názvem Comix Factory. Nebylo to žádné nakladatelství. Byl to spíše malířský ateliér určený nejširšímu publiku, kde autoři komiksů předváděli své umění.

Z minulých veletrhů jsem zvyklá, že je tu také výstava zaměřená buď na určitého spisovatele či ilustrátora, nebo na určitý žánr. Letos tomu tak nebylo, což mne trochu zklamalo.

Veletrh byl nicméně i tak užitečnou zkušeností. Je to vynikající možnost seznámit se s čerstvou knižní produkcí a s trendy v současné literatuře.