3. 5 Obecná charakteristika pojmu informace

Informace – tento pojem je užíván už ve středověku, především v obchodě, soudnictví a církevním životě. Slovo pochází z latinského „informare“, uvádět ve tvar, dodávat tvar, dodávat podobu, formovat, tvořit, zobrazovat, představovat si, vytvářet představu. S informací se setkáváme v dnešní době denně, patří k našemu běžnému životu a je spojována s živou i neživou přírodou.

Informace má velké množství definic, každý obor na ni pohlíží ze svého úhlu, a tak se nám předkládá pojetí informace filozofické, kybernetické, matematické, komunikační a mnohé další. „V nejobecnějším slova smyslu se informace chápe jako údaj o reálném prostředí, o jeho stavu a procesech v něm probíhajících, snižuje nebo odstraňuje neurčitost systému.“[1]„V knihovnictví a informační vědě se informací rozumí především sdělení, komunikovatelný poznatek, který má význam pro příjemce, nebo údaj usnadňující volbu mezi alternativními rozhodovacími možnostmi.“[2] „Informace zjednodušeně řečeno je to, co neustále vzniká mezi člověkem a světem, který ho obklopuje, na člověka působí a formuluje ho, někdy je vykládána jako obsah toho, co se vymění s vnějším světem, když se mu přizpůsobujeme a působíme na něj svým chováním.“[3] Nejčastěji se podle Cejpka informace užívá v těchto čtyřech významech:

1. Psychofyziologický jev a proces v lidském vědomí
2. Početní míra odstranění entropie, míra organizace v systému
3. Ve smyslu potencionální informace: informace znakově zaznamenaná na hmotných nosičích a data cirkulující v technických zařízeních jako jejich druh
4. Výraz různorodosti v objektech a procesech živé, popř. i neživé přírody[4]

3. 6 Nebezpečí zneužití informací

Profesor Cejpek, který se zabýval rychle rostoucím počtem fondů dokumentů a elektronických zdrojů, neviděl v tomto trendu pouze kladné vlastnosti. Upozorňoval také na možné zneužití informačních technologií, a to především v globálním měřítku. Cejpek se v tomto problému nechává inspirovat Georgem Orwellem a jeho dílem „1984“, kde autor nastínil svět, ve kterém budou lidské myšlení ovlivňovat informační technologie. Podle J. Cejpka jsou dnešní totalitní režimy o mnoho horší než na počátku 20. století. Původní záměr využívání informačních technologií k usnadnění života člověka se obrátil v pravý opak. Tyto technologie mohou být zneužity v takovém měřítku, že se dá mluvit o teroru, kdy konání a myšlení lidí lze zneužít. O to horší je, že lidem se zdá, jako by byli svobodní, což však je falešnou iluzí. Cejpek se snaží vysvětlit, jak jsou informační technologie zneužitelné totalitními režimy.

Jednou z možností narušení lidské svobody je manipulace přirozeného jazyka, který je založený na dlouhodobé historické tradici. K takovémuto zneužití v naší nedávné historii již došlo. Jak profesor Cejpek podotýká: „Vzpomeňme např. na nápisy nad vchody do nacistických koncentračních táborů, které zněly „Arbeit macht frei“ – práce osvobozuje, na stalinistické zužování významů v jazykovědě, v biologii apod., na jazyk komunistické propagandy atd.“[5] Totéž popsal ve svém díle G. Orwell. Došlo k zániku starého jazyka (oldspeak), který byl nahrazen novým jazykem (newspeak). Byla zavedena nová slova mající jednoznačný význam, tím bylo potlačováno tvořivé a kritické myšlení. Překládání starých děl do nového jazyka bylo zakázáno, díla čekala zničení.

Karolína Jonáková ve svém článku „Na internetu se naplňuje Orwellova vize světa“ nám předkládá skutečnost, která se týká každého z nás, totiž úprava textů, novinových článků a jiných informačních zdrojů. Dříve nebylo snadné tuto činnost vykonat, práce se dělala výhradně manuálně a člověk, který takto informace zkresloval, mohl ovlivnit maximálně informační zdroje uložené v archivech. Jonáková v dnešní společnosti vidí možnost zkreslovat informace naprosto jednoduchou formou, v elektronických zdrojích se dají změnit informace, aniž by si někdo čehokoliv všiml. „A co je důležité, nikdo nemůže zjistit původní podobu textu.“[6] Cejpek nás nabádá k tomu, abychom si vážili přirozeného jazyka, který všichni denně používáme. Máme citlivě vnímat zjednodušování jazyka, ke kterému v současné době dochází, např. psaním SMS zpráv. Dodává: „Ctěte přirozený jazyk jako součást kulturního dědictví a historického vědomí.“[7]

V dnešní době hrozí další nebezpečí – potlačení, nebo až ztráta soukromí. Naše osobní informace jsou zaznamenávány od narození po smrt, a dokonce i po ní. Jedná se o informace z matriky, bank, lékařů, ale i trestní rejstříky či pozemkové knihy. Většina z nás dnes a denně používá internet, kde zanecháváme také své údaje, Cejpek užívá termínu Ondřeje Neffa „pachové stopy“. Informace by sice měly být chráněny technicky a právně, ne vždy tato opatření jsou stoprocentně účinná. K jejich zneužití dochází zcela běžně. Cejpek nás vyzývá k opatrnosti, neboť přibývá našich „pachových stop“, které jsou zneužitelné. Věda a technika se neustále vyvíjí, dochází tak k prohlubování znalostí a technika se stále více zdokonaluje, vedle těchto ideálů si máme také uvědomit zneužití těchto prostředků, a tím následné nedozírné újmy v lidské svobodě.[8]

3. 7 Názor na globalizaci

Jedním z hlavních problémů současné doby je problém globalizace. Jediné kritérium, na kterém se teoretici tohoto problému shodnou, je to, že „globalizace je spontánní, neřízený proces stále intenzivnější integrace zemí světa v jediném ekonomickém systému.“[9] Na tento problém se dá pohlížet z různých hledisek, např. psychologického, sociálního, kulturního nebo politického, a tak se stává pojetí problému různorodé. Touto problematikou se velmi intenzivně zabýval také profesor Cejpek, který prosazoval tzv. „strategii trvale udržitelného života na Zemi.“ Strategie vznikla kvůli pocitu ohrožení. Způsob života, kterým žijeme, je pro naši civilizaci rizikový. Zneužíváme přírodní zdroje, ničíme ekosystémy na naší planetě. Navrhovaná strategie je založená na úctě a toleranci mezi lidmi a toleranci člověka k Zemi. Neměli bychom ohrožovat v přežití ostatní živočišné druhy. Pro prosazování této myšlenky vznikly celosvětové organizace, např. Světový svaz ochrany přírody nebo Světový fond pro přírodu. Řešení k této strategii navrhuje mnoho odborníků, týká se vědy, vzdělání, průmyslu, obchodu, lesních porostů a půdy, sladkých vod i oceánů a mnoha dalších oblastí.

Profesor Cejpek nás nabádá, abychom k tomuto problému přistupovali s novým způsobem myšlení a jednání v zájmu celé lidské společnosti.[10] Dochází k „zmenšování světa“, tímto stále se prohlubujícím konfliktem, je nejvíce postižen člověk, lidská společnost a kultura. Příroda podle Cejpka dokáže přežít i v silně poškozeném stavu způsobeném zásluhou člověka, člověk tuto schopnost nevlastní. Jako nejčastějším prapůvodcem globalizace se označuje rapidní rozvoj vědy a techniky. „Do dříve nevídaného pohybu různými směry, zvyšujícími se rychlostmi a rozličnými cestami byli uvedeni lidé, suroviny, výrobky, peníze, obrazy, záznamy hudebních a jiných zvukových projevů a také záznamy lidské řeči. Tím se dostaly do tohoto zrychlujícího se pohybu i lidské zkušenosti, znalosti a prožitky, znakově zaznamenané informace.“[11]

Ke zrychlení procesu globalizace došlo, jak je již zmíněno, vznikem vědy a techniky, nejvíce však vynálezem počítače. Globalizaci nemůžeme brát jen jako jev poslední doby, jak tvrdí sociolog Oleg Šusa, její vzestupný vývoj sahá až do daleké historie. Šusa předkládá rozdělení procesu globalizace do šesti vln podle G. Therbona. První vlna se týká rozšiřování velkých náboženství a vzniku transkontinentálních civilizací, s čímž je také spojen rozvoj jazyků, písem či estetických vzorů. Ve druhé vlně – 16. století, dochází k expanzi Evropanů, objevným plavbám a koloniálním válkám. Třetí vlna se vyznačuje koloniálními válkami mezi velmocemi v Evropě a s tím spojenými změnami. Čtvrtá vlna, týkající se rozvoje evropského imperialismu v 19. století, znamenala rozvoj a zdokonalení dopravy, růst mezinárodního obchodu a nárůst migrace lidí. Po druhé světové válce se objevují signály k vytvoření nadnárodních přístupů k řešení nadnárodních problémů, vlivem studené války a rozdělení politiky na Východ a Západ jsou nové přístupy řešení globálních problémů zdeformovány, tímto se vyznačovala pátá vlna. A konečně poslední šestá vlna týkající se současnosti, je spojená s migrací obyvatel, pohyblivostí kapitálu, reorganizací ekonomického života, zesílením sociálního života ve společnosti, nárůstem nových médií informačních technologií dochází k rozvoji globální komunikace.[12]

Vše podle profesora Cejpka nasvědčuje tomu, „že globalizace, poháněná stálým rozvojem a zvyšováním rychlosti komunikace je nevyhnutelným, ale nikoli neregulovatelným procesem. V současné době filozofové rozlišují z hlediska budoucího vývoje světa mezi globalizací a univerzalismem. Globalizaci považují za „vyjevování celku a s tím spojeného nového způsobu myšlení, tj. myšlení v globálních rozměrech. Univerzalismus Cejpek vysvětluje jako „vnucování způsobu života (nemusí se jednat jen o násilnou formu), uspořádání společnosti a myšlení jednou národní kulturou, jedním kulturním okruhem či nadnárodními společnostmi jiným národním kulturám či kulturním okruhům.“[13] Profesor Cejpek se v této souvislosti obává přílišné racionalizace života na Zemi a s tím spojeného vzniku univerzalismu, který by mohl vyvolat vymizení poloviny současných přirozených jazyků. Jistou naději vidí v regulovanosti společenských procesů, kdy se vzdělání, právo a etika spojí a budou prosazovat globální výchovu zahrnující již zmíněnou strategii trvale udržitelného života na Zemi.

Globalizace je také spojena s novým pojmem. „Termín časoprostorová komprese naznačuje, že se pro globalizovaného člověka svět v podstatě zmenšil. Již není problémem překonávat veliké vzdálenosti. Dochází k tomu, že vzdálenosti, hranice a tím prostor i čas přestávají mít význam. Globalizace nám tedy poskytuje možnost pohybovat se v prostoru a čase. Přesto však nemáme jeden konkrétní cíl, jeden centrální bod.“[14] Překonávání vzdálenosti v čase můžeme chápat podle Cejpka i jako jev sociální. Došlo k nárůstu komunikačních prostředků, a tak i výraznému přechodu od přímé sociální komunikace, jak je tomu v málo technologicky vyspělých zemích, ke komunikaci nepřímé. Vzniká tzv. kybernetický prostor, kde potencionální informace v digitální podobě jsou snadno přenášeny moderními telekomunikačními prostředky. Profesor Cejpek vidí problém v tom, že takto zaznamenaná potencionální informace, jež je uživateli v kybernetickém prostoru volně přístupná, není ještě informací ve smyslu psychofyziologického jevu a procesu. Informace pro člověka začíná existovat tehdy, když je jím vnímána.[15] „Samotná globalizace mnohonásobně zvětšuje možnost přístupu k potencionálním informacím, ale vůbec nevede k tomu, že by se samočinně zvyšovala vzdělanostní úroveň.“[16] Tento poznatek je jeden z nejdůležitějších, jak tvrdí Cejpek, který se týká globalizace v informační vědě.

Řešení vidí v určité orientaci celoživotního vzdělání, které by zabraňovalo nepříznivým důsledkům globalizace, nebo by došlo k jejich určitému zmírnění. V současné společnosti se setkáváme s velkým příjmem informací, které není naše mysl schopna zpracovat v poznatky, tím dochází k „chaosu v lidské mysli.“ Člověk musí provést selekci těchto informací a racionálně z nich vybírat. „V soudobých vzdělávacích systémech se klade důraz na schopnost orientovat se ve fondech potencionálních informací a na umění vybírat si potřebné poznatky. Zdůrazňuje se vůle a schopnost ostře a citlivě vnímat okolní svět i vlastní myšlení, k němuž je příjem informací pouze předpokladem a od něhož je třeba postoupit k jejich zpracování lidskou myslí a mozkovou činností, tj. k jejich porozumění. Tímto si obohacujeme vlastní endocept, který pak tvaruje naše chování a konání.“[17] Cejpek tuto společnost nazývá vzdělanostní, nemáme si však představovat takovou společnost, ve které se člověk neustále vzdělává. Jde spíše o to, aby vzdělání bylo hmotně podporováno a preferováno, čímž by vznikla společnost, která dokáže racionálně rozhodovat o otázkách vlastního vývoje. Podotýká, že by se tento vývoj měl uskutečnit v duchu organizace UNESCO, která vypracovala návrh „Vzdělávání pro 21. století“. „Z něho jsou pak v jednotlivých demokratických zemích odvozovány příslušné právní předpisy pojednávající o školním a mimoškolském vzdělávání s ohledem na dosavadní historický vývoj, tradice, stav gramotnosti atd.“[18]

Profesor Cejpek oceňuje, že se tento návrh zaměřuje také na učení, na to, jak si vybrat potřebné informace, a na jejich následné zpracování lidskou myslí. Dochází tak k obohacování našeho tvořivého potenciálu. „Vize vzdělanostní společnosti je od dob J. A. Komenského prvním vážným novodobým pokusem stanovit principy vzdělání, a to v globálním měřítku.“[19] Cejpek se ztotožňuje s názorem francouzského politika Delorse, podle něj by úspěšné vzdělávání mělo být založeno na těchto čtyřech pilířích:

1. Učit se žít společně – učit lidi toleranci vůči ostatním kulturám a ukázat jim, že mají společné cíle
2. Učit se poznávat – znamená učit se učit jednání v různých podmínkách a činnostech
3. Učit se jednat – spjato s učit se poznávat, učení je tu spjato především s profesními otázkami
4. Učit se být – přispívat k všestrannému rozvoji jedince, aby byl schopen řešit své problémy, dokázal se sám rozhodovat a být za sebe zodpovědný, jde o individualitu člověka[20]

Jak profesor Cejpek dodává: „Měly by se rovněž stát opěrnými sloupy pro zaměření činnosti jakýchkoli institucí či pracovišť zprostředkujících znakově zaznamenané poznatky, zejména pak těch, které mají charakter veřejnoprávních institucí, jako jsou např. knihovny poskytující veřejné knihovnické a informační služby. Postupné prosazení čtyř pilířů v rodinné výchově a ve školních vzdělávacích soustavách, v mimoškolském vzdělávání i v osobním zdokonalování by mohlo vytvořit nový typ samostatného, aktivního, kriticky a tvůrčím způsobem myslícího člověka a tím i nový typ uživatele informací.“[21]

4. Závěr

Ve své práci jsem se zaměřila na život a dílo prof. PhDr. Jiřího Cejpka, CSc. V úvodu práce jsem nastínila několik základních informací o profesoru Cejpkovi. Dále jsem uvedla zpracování tématu v literatuře, přičemž nejvíce jsem vycházela z literatury, která se bezprostředně vztahuje k Cejpkovým myšlenkám. Jedná se o publikaci Informace, komunikace a myšlení a Proměny let devadesátých, které zachycují stěžejní názory na knihovnictví a informační vědu. V práci jsou používány články z knihovnického časopisu Čtenář a mnohé další příspěvky týkající se profesora Cejpka a oboru, ve kterém působil.

V první části jsem se zabývala zpracováním tématu "knihovnictví jako profese" v literatuře a profesní kariérou profesora Cejpka, jeho působením na vysokých školách, knihovnách a v informačních střediscích. Zmínila jsem také jeho zásluhy v knihovnickém vysokoškolském studiu, kde se zapsal nesmazatelnými stopami. Další část popisovala charakterové vlastnosti profesora, kdy je líčen jako upřímný a vlídný člověk. Právě díky těmto vlastnostem byl velmi oblíbeným mezi kolegy, ale i mezi svými studenty. Pro objasnění souvislostí Cejpkova pracovního vývoje jsem uvedla nástin politického vývoje doby, ve které byl na vrcholu své kariéry omezován komunistickým režimem. Vylíčila jsem Cejpkovy vzpomínky na návrat na pražskou katedru knihovnictví a následné volby na post vedoucího této katedry. S tím souvisí i změny s cílem pozvednutí prestiže vysokoškolského knihovnického vzdělání. Jednalo se především o přeměnu v studijním oboru, tedy pozdější rozdělení studia a bakalářské a magisterské. Poslední část kapitoly se zaměřovala na působení profesora Cejpka na jiných vysokých školách, jakými byly univerzity v Brně a Opavě. Především pak v Opavě se zasloužil o zkvalitnění výuky a vytvoření studijního programu orientovaného na potřeby veřejných knihoven.

Druhou část jsem věnovala myšlenkám a názorům profesora Cejpka. Tato kapitola je stěžejní oblastí mé práce. Zpočátku jsem se zaměřila na obecnou charakteristiku knihovníka, jak je viděna v proměnách času. Začínám popisem prvního známého knihovníka, a to Kallimacha z Kyrény, dále poskytuji představu Zdeňka Václava Tobolky z období počátku 20. století, zde je patrný značný rozdíl v představách tohoto povolání. Nakonec je zmíněn Cejpkův pohled na knihovnickou profesi v druhé polovině 20. století. I když mezi knihovníkem v období Cejpkova a Tobolkova života není velký časový rozestup jako mezi Tobolkou a Kallimachem, zjistila jsem, že proměna knihovníka v současné době je opět poněkud odlišná. Knihovník moderní doby musí do jisté míry zastávat funkci informačního pracovníka, o kterém nebylo na začátku 20. století ani zmínky. Stejně tak je to s proměnou veřejných knihoven, které prodělaly rovněž značné změny. V období po druhé světové válce byly knihovny značně poničeny, a tím byla omezována jejich funkce. V 90. letech dochází k jejich opětovnému velkému rozvoji i nárůstů nosičů, na kterých je zaznamenáno lidské poznání. Knihovní fondy jsou stále více volně přístupné a knihovny se začínají automatizovat. Profesor Cejpek se zamýšlí nad otázkou existence knihoven v budoucnosti a je přesvědčen, že knihovny setrvají v naší společnosti nadále, i když se zásadními změnami.

V další části této kapitoly jsem se zabývala informační vědou, a to jejím vznikem, vývojem i významem v dnešní době. Připojila jsem i vznik kybernetiky, který byl významným mezníkem ve vývoji informační vědy. Opomenuta nezůstala ani obecná charakteristika informace a podle profesora Cejpka její nejčastější užívané významy. Významnou Cejpkovou myšlenkou je varování před stále narůstajícím vlivem a možným zneužitím informačních zdrojů. V tomto problému se autor inspiruje Georgem Orwellem a jeho dílem „1984“. Pro nás se tak objevuje možné nebezpečí ztráty soukromí. Touto problematikou jsem se zabývala v předposlední části druhé kapitoly. V jejím závěru jsem zmínila další problém současné společnosti, a to globalizaci. Na tuto problematiku se dá pohlížet z několika hledisek, pro mě bylo nejdůležitější to, které se týká informační vědy. Profesor Cejpek nás nabádá, abychom nebyli k tomuto tématu lhostejní a snažili se zapojit do možných řešení. Sám se ztotožňuje se strategií trvale udržitelného života na Zemi. Při současném nárůstu komunikačních prostředků a s tím také spojeným velkým množstvím potencionálních informací, společnost pak profesor nazývá jako společnost vzdělanostní. Vývoj tohoto typu společnosti by se podle něj měl řídit návrhem, který vypracovalo UNESCO, a byl nazván „Vzdělávání pro 21. století“. Tento návrh nás učí, jak správně vybírat potřebné informace a jak je následně zpracovávat.

Svou prací jsem chtěla dokázat, jak velmi významnou osobností profesor Cejpek byl. Jeho názory zůstávají stále aktuálními a nejspíše i dlouho budou. Odbornou stránku tohoto vědce můžeme posuzovat i podle jeho rozsáhlé publikační činnosti, která obsahuje nejen články v časopisech a sbornících, ale i rozsáhlé odborné práce. Velký dík mu též patří v rozvoji knihovnického vzdělání a informační vědy. Profesor Cejpek nebyl pouze teoretikem, ale své názory se snažil uplatňovat i v praxi, při mnohaleté výuce na vysokých školách a při jeho vedoucí pozici na Katedře vědeckých informací a knihovnictví FF UK.

Příloha: Personální bibliografie Jiřího Cejpka (výběr)

Při zpracování personální bibliografie Jiřího Cejpka, jsem se snažila vybrat jeho nejzásadnější publikace, příspěvky ve sbornících a články v časopisech. Články jsem vybírala převážně z časopisů jako je Bulletin SKIP, Čtenář, Ikaros a Národní knihovna. Záznamy jsou roztříděny podle druhů dokumentů na publikace, příspěvky ve sbornících a články v časopisech. V každé skupině jsou pak záznamy řazeny abecedně podle příjmení autora.