Čtvrtek 2. 10. 2008

Klášter (a zámek) Sázava

• připomínka čertovské legendy
• hledání hvězdiček na zdech, prý pro štěstí, takže já zase nic

V Sázavském klášteře

Český Šternberk

• modré nebe a všechny barvy podzimu
• poslední Šternberk, pan Zdeněk, nebyl doma a neprovázel nás
• v knihovně u okna má dřevěnou sošku knihomola, se kterým se rád fotografuje při rozhovorech
• pro nejmladšího z rodu Šternberků nechali kdysi vyrobit „převrácený“ portrétový rodokmen

Šternberský obrácený rodokmen

Šternberský knihomol

Rataje nad Sázavou

• jen díky sluníčku a podzimním barvám se dal přehlédnout oprýskaný a zanedbaný zámeček
• na malebném náměstíčku se zastavil čas z první republiky, ale místy jsem si připadala jako v pohraničí v padesátých letech

Rataje nad Sázavou

Uhlířské Janovice

• všechno mi překryla koprová omáčka podávaná s deseti knedlíky na obrovské oválné míse, tak dobrou jsem nejedla ani nepamatuju

Malešov

• majitel Ondřej Slačálek přijel kvůli nám z Prahy
• sedm let studoval v USA diplomacii
• vystavené nářadí jsou repliky a jsou používány při práci s dřevem
• trámy spojoval ručně dělanými březovými hřebíky
• model tvrze z kartonu a špejlí si vyrobil proto, aby si mohl spočítat, kolik dřeva na krovy potřebuje (a docela se strefil)
• venku pod zdí je funkční hrnčířská pec, vlastní keramiku používají i uvnitř
• v přízemí je funkční černá kuchyně a pec na chleba
• v 1. patře se nachází krb s rozvodem tepla do 2. patra
• ve druhém patře najdeme „vestavěnou“ středověkou ložnici, vyzdobenou podle historických šablon – nahoře obloha s hvězdami, uprostřed ornamenty a dole závěs – postel je s kožešinami a budou zde i kachlová kamna vytápěná zvenčí

V malešovské tvrzi

Pán na Malešově

Kutná Hora

• ubytování v hotelu „U kata“ - to proto, že kat jako osoba nečistá bydlel mimo město a brankou (prý jsou to ty schody před hotelem) chodil do práce

Pátek 3. 10. 2008

• cestou na Kačinu odbočka do obce Jakub
• nádherný románský kostel, nebyli jsme objednáni, takže jsme si jej prohlédli jen zvenku

Románský kostelík v obci Jakub

Kačina

• kolem nejsou vůbec vidět hospodářské budovy
• v podzemí je osm kuchyní a další technické zázemí
• manžetník mě uchvátil (svým názvem)
• ve všech místnostech je spousta živých květin
• zámecká knihovna - v bývalém kabinetu kuriozit lékárenská expozice (protřepávačka, pilulkovač, čípkovač, nacpávačka korkových špuntů a další netušené přístroje); díky nám se paní průvodkyně konečně dozvěděla, co že to ukazuje za herbáře
• zámecké divadlo

Zámek Kačina

Knihovna na zámku Kačina

Kutná Hora – Sedlec

• ohromná katedrála ve stadiu oprav, již nyní úžasná

Sedlecká katedrála v rekonstrukci

Knihovnický happening

V den páteční 3. října Léta Páně 2008 na Horách Kutných prší stejně jako vloni v Plzni! Průvod knihovnic, knihovníků a hostů, s transparenty, cedulemi, v historických i jiných kostýmech (v tom dešti stíhám zapsat jen Jihočeské vlastenky, Východočeské buchty a Holomócké kóske), přichází od knihovny na Palackého náměstí a řadí se před tribunou, kde je vítá moderátor otřepaným sloganem „s Jiráskem ke stolu, s Němcovou do postele“. Představuje se porota – místostarosta Václav Vančura (ten ujišťuje občany města, že neprobíhá žádná politická předvolební akce, ale setkání knihovníků), ředitelka SVK Středočeského kraje Jiřina Kádnerová, Vítek Richter, Vlastimil Ježek a za místní Libuše Vodičková. Vítek poprvé za dvacet let čte svůj příspěvek z papíru, sklízí bouřlivý potlesk a je označen za nadějného kandidáta na nového premiéra.

První soutěž je v hodu na čáru kutnohorským grošíkem (měří se skoro šuplérem), poté se soutěží v „emvéeskové“ dovednosti, ale další soutěž je „na hlavu“ – vymyslet ryze české názvy podle vzoru nosočistoplena pro mobil, happening a čárový kód! Času je málo a k tomu ta neinspirující dechovka z repráků – výsledek novodobých puristů je takovýto: kecalofon, kdákolinka, chodiplk, aspoňprozvoň, kudytudyvoláš a dále veselozdrc, lidokupa a poslední byly zebroznak, plotoznačka, pruhoznak, zebročíslo.

Třetí soutěž spočívá v pojídání velkého posvícenského koláče, ve kterém je zapečený grošík, úkol zní nespolknout, otřít, donést porotě. Výhodu mají velká družstva, naše tři statečné - Zlata Houšková, Hanka Nová a Jarmila Kostkanová - dojídají koláč skoro udušené. Na poslední úkol mají družstva celou půlhodinu, protože musí sehnat červený deštník, zelenou ponožku, průkazku do knihovny, knihu, obrýlenou knihovnici, denní tisk, obyčejnou tužku, deset káčé v korunách, svačinku, Barboru a neknihovníka. Naše družstvo má všechno sakumprásk pohromadě již za pět minut a jsou konečně první (jejich neknihovník má dokonce zelené ponožky). Tabule s výsledky je deštěm téměř umytá, ale první místo má jisté omladina z Městské knihovny Vsetín. Ředitelka kutnohorské knihovny Gábina Jarkulišová jim předává kromě jiných cen i velkou dortovou Kaplického chobotnici a nám je jasné, že slogan na tričkách vsetínských „Plány politiků zhatí knihovníci rozesmátí“ jim to první místo přihrál!

Vítězové s chobotnicí

Taneční soubor Lukrécie naposledy předvádí ukázky svého repertoáru a začíná loučení. Zlata se se všemi loučí svojí zdravicí, kterou na koleně narychlo zrýmovala ještě před závěrem:

Včera večer u nás byl
sám Josef Kajetán Tyl
chtěl si půjčit ňáký čtení
nad „Havíře“ že prý není.
Já mu na to „Pane Tyl!
Kdy jsi tu naposled byl?
Nad Havíři visí kletba
neb je to povinná četba
nemám ani jeden kus
tak něco jiného zkus.
Náhradu mám pro tě hned
vyber sobě Internet.“
Koukal oči navrch hlavy
pak ukázal, že je hravý
sedl, hrál si, nechtěl domů
pořád ptal se ještě k tomu.
Rozhodnutí za svítání –
hry už jenom virtuální…

Ředitelka Gábina rozhazuje zbylé grošíky a omlouvá nepřítomné občany města, protože jim v účasti zabránila policie obšancováním náměstí kvůli nahlášené bombě v Komerční bance, a místostarosta zve všechny, kteří se ještě v té zimě a dešti mohou hýbat, do Vlašského dvora na raut.

(Úplnější a barvitější popis si můžete přečíst v Ježkových vočích.)

Po rautu, kde se s přípitkem mihl i hejtman Petr Bendl, se účastníci rozcházejí buď do divadla na představení „Na konci duhy“ s Hanou Maciuchovou, nebo do klubu Alfa na posezení a povídání s kolegy (určitě se při jazzíku bude i pracovat, jako pokaždé).

Sobota 4. 10. 2008

• vstáváme do slunečného dne - to nemohlo být takhle krásně včera?
• procházka po městě s průvodcem začíná Vlašským dvorem, ten člověk je zapálený jak fangle a ohlášená hodina nám nepostačí, z Barbory nakonec vycházíme uondaní, ale nadšení
• replika pražské královské cesty – „jejich“ Karlův most (se sochami nad srázem) a Klementinum (obrovská jezuitská kolej) před impozantní Barborou
• hospoda, ve které se obhájil K. Havlíček Borovský
• nádherná kamenná kašna naproti knihovně, u které jsme se konečně dozvěděli, co znamená ten divný letopočet – půlka osmičky (bez spodního bříška) je čtyřka, jak prosté, milý Watsone

Interiér chrámu sv. Barbory

Exteriér chrámu sv. Barbory aneb Barbora v krajkách

Slunce, nebe, Barbora

Poloviční osmička

Kutnohorský Karlův most s Klementinem

Mají to tu hezké

Kolín

• my Pražáci se nepřestáváme divit, jaký klid panuje v „malých“ městech v sobotu po dvanácté hodině (jako by tu byla půlnoc) – prázdná náměstí i ulice, zavřené krámy i některé hospody, ještě že pizzerie nezklamala a mohli jsme se pořádně najíst, takže nás nezlákali ani šílenci, kteří lezli na věž, protože i cukrárny měly zavřeno

Bečváry a Zásmuky

• díky výkopu na hlavní silnici (díra jak pro metro) jsme popojížděli mezi rodinnými domky a zblízka obdivovali zahrádky

Kouřim

• odbočku do Paďous jsme minuli, škoda, zase nevím, kam některé čtenáře (v duchu) posílám
• skanzen vedle Kouřimi, ve kterém jsem poprvé viděla došky odspodu
• městečko má náměstí jako park
• hradby, zarostlé valy, bašty, parkány, barokní kaplička
• velmi romantická část „v židech“
• při odjezdu jsme se nevešli do Pražské brány a museli jsme couvat

Skanzen

Lipany

• Hanuš zapěl „Kdož sú boží bojovníci“

Domů

• cestou do Prahy se roztrhl pytel se žádostmi o vysazení tam a onde, Hanuš ale prohlásil, že nejsme žádná PIDka, že ale přeci jen uděláme výjimku - kvůli panu Vernerovi přibrzdíme a on si vyskočí, protože si to na rozdíl od nás mladších může ve svém požehnaném věku dovolit
• a protože se pan řidič nemohl dočkat poděkování od nás, poděkoval on nám, najmě doc. Vodičkové, která ho ráno při odjezdu z Kutné Hory „zprovoznila“ díky práškům a chiropraktikám, takže jeho stávkující záda si dala říct a my mohli dokončit naši památkovou anabázi
• Hanušovi jsme poděkovali kromě jiného i za to, že nám letos dovolil naobědvat se každý den (na rozdíl od dřívějších let, kdy jsme nestíhali program)
• a na konec povzdech nad skoroprázdnou peněženkou jedné z nás: „Ježkovy voči, koupila jsem si hazuku a už nejsem v balíku!“