Během diskuze na konferenci v Seči padla výtka, že se studenti neúčastní knihovnického spolkového života. Cílem mé účasti na setkání knihovníků jihočeského regionu bylo zjistit, zda má profesní spolek Svaz knihovníků a informačních pracovníků (SKIP) studentům co nabídnout.

Jihočesko-rakouské setkání knihovníků se konalo 1. - 2. října v Českém Krumlově. Důvodů k setkání bylo několik: 120. výročí existence krumlovské knihovny, deset let spolupráce s rakouskými knihovnami v euroregionu Šumava a obě tyto události spojující brožura "Knihovny naše a našich přátel", vydaná k těmto příležitostem. Křest této publikace - "sličného dokumentu" - byl jedním z bodů programu. Mezi účastníky měly jasnou převahu ženy, avšak mezi představiteli obou spolků muži (světlou výjimku tvořila duše jihočeské odbočky SKIP D. Wimmerová).

V odborné části setkání vystoupili zástupci SKIP a obdobné organizace v Rakousku PhDr. Vít Richter a mgr. Gerald Leitner s příspěvky o českém a rakouském veřejném knihovnictví v minulosti, současnosti a blízké budoucnosti. Z příspěvků bylo zjevné, že problémy veřejných knihoven, kterých je v Rakousku výrazně méně, než u nás, jsou velmi podobné - nedostatek finančních prostředků, informačních technologií, kvalifikovaného personálu a s tím související nedostatečná otvírací doba knihoven, špatná spolupráce mezi knihovnami.

Společenská část programu byla pestřejší. Zahájila ji společná večeře a noční procházka Krumlovem, pokračovala sobotní návštěvou krumlovského barokního divadla a exkurzí po vybraných veřejných knihovnách (Kaplice, Horní Planá, Zwettl an der Rodl, Eidenberg).

Toto setkání nebylo ojedinělé, kronika pořádaných akcí jihočeské odbočky SKIP dokazuje, že se zde žije opravdu bohatým knihovnickým životem. Na setkáních panuje neformální nálada a (není divu) příjemná, pro Jihočechy typická, lokálně patriotská atmosféra.

Proč má smysl pořádat knihovnická setkání?
Obecné mínění o nutnosti spolkového života je v našich krajích stále ještě nízké. Je tomu tak i v knihovnictví. O SKIP si např. mnoho studentů myslí, že se jedná o odborovou organizaci a o členství neuvažuje ani ve zlých snech. Pravděpodobně je to dáno malou propagací a nedostatečným zdůrazňováním, že SKIP je otevřený i pro studenty a že je to organizace, která se nevyznačuje jen pravidelnými valnými hromadami a pořádáním konference v Seči, což je dojem, kterým na nepoučeného člověka SKIP působí. Málokterý student (já na tom byla stejně) si proto nedovede představit, k čemu by mohlo být členství ve Svazu dobré, kromě výhod zjevných, jako např. slevy na různé akce. Doporučuji navštívit některou z místních akcí jedné z odboček SKIP, je to ideální způsob, jak se seznámit s charakterem spolkového života. Každopádně získáte představu, co obnáší býti knihovníkem ve veřejné knihovně, že to není činnost méněcennější oproti práci v knihovnách vědeckých, naopak po stránce vzdělávací nebo regionální může být i významnější. (Představa, že obyvatelé lokalit s nižším počtem obyvatel než má Praha, informační potřeby vůbec nemají nebo je mají omezené, je scestná.)

O významu neformálních setkání odborníků není třeba diskutovat. A právě SKIP tato setkání nabízí. Za poměrně krátkou dobu své existence se již vytvořila skupina knihovníků, která se setkávat chce a nechápe to jen jako setkání pracovní, ale i společenské, a to myslím je cíl všech spolků. Studentům, kteří se hodlají knihovnictví věnovat, může setkání s lidmi v oboru skutečně působícími jen prospět. Zjistí, že knihovníci z veřejných knihoven v malých městech ničím nezaostávají za knihovníky z knihoven, které studenti běžně navštěvují. Rozhovor s nimi je stejně podnětný a rozhodně se s nimi nebudete nudit. Třeba bude i o práci ve veřejných knihovnách větší zájem. To, že se knihovnických setkání neúčastní i knihovníci budoucí, je škoda pro obě strany a přispívá k izolaci studia a praxe. Pokud knihovníci nebudou komunikovat se studenty, nikdy nezjistí skutečný současný stav knihovnického vzdělání u nás a nebudou moci ovlivnit jeho úroveň. A to bude na škodu především studentům.