Knihovníci na výletě
Ve čtvrtek 1. října 2009 se pražští knihovníci a pražské knihovnice vydali jako už tradičně každý rok na dlouho očekávaný a připravovaný výlet spojený s knihovnickým happeningem, tentokráte na Vsetínsko. Cesta byla letos opravdu dlouhá, a tak jsme přivítali naši první zastávku v Lipníku nad Bečvou. Čekala na nás ředitelka knihovny Mgr. Miroslava Střelcová, která se ujala i funkce průvodkyně po místních zajímavostech a památkách. Protáhli jsme si nohy výstupem na zvonici, odkud byl krásný výhled, někteří čerpali další informace i zasloužený azyl v informačním středisku, další navštívili útulnou městskou knihovnu a pohovořili se sympatickou a aktivní knihovnicí v dětském oddělení, která nám předvedla, co všechno pořádá pro svoje malé čtenáře. Představila nám i „paní Kašňákovou“, vyrobenou spřátelenou maminkou na míru k vodníkovi, a to již pro 12. ročník Slavností vodníka Kašňáka.
V rychlém sledu jsme si prohlédli i bývalou synagogu, dnes Husův sbor, a pěknou zámeckou střešní zahradu.
Zvonice v Lipníku nad Bečvou
Zámecká střešní zahrada v Lipníku nad Bečvou
Knihovníci pod památným stromem v Lipníku nad Bečvou
Naše další zastávka byla na hradě Helfštýn, který nás uchvátil svojí velkolepostí a atmosférou každoročních mezinárodních sympozií uměleckých kovářů Hefaiston se stálou expozicí. K úžasnému dojmu, jaký na nás hrad udělal, přispěl i zábavný a zasvěcený projev našeho pana průvodce.
Helfštýn
Dobrodružnou odbočkou a překvapením slovutného pana Hanuše z Hemoly byl pobořený, leč z popela vstávající zámeček Hustopeče nad Bečvou. Provedla nás přímo místní paní starostka, ale nervy drásající výstup do vyšších pater zámku jištěný dalším naším rytířem panem Romanem z Giebische se dá nazývat prohlídkou jen stěží.
Ocenit je ale třeba heroické úsilí obyvatel Hustopečí, kteří se svůj zámek snaží uvést do původního stavu i se svými skromnými prostředky.
K večeru, notně zemdlené, nás uvítal konečně Vsetín! Ubytování jsme nechali na později a vrhli se rovnou na večerní prohlídku knihovny. Knihovna je jedním slovem krásná, ze všech jejích oddělení na vás dýchne pohoda, máte pocit, že o ni pečují knihovníci, kteří jsou opravdu na svém místě. A což teprve, když si přečtete cedulku na zdi: Usmívejte se, prostor je snímám bezpečnostní kamerou! Usmívat se prostě musíte, jak při poslechu paní knihovnice, když vypráví o tom, co všechno knihovna dělá (například krátce po naší prohlídce začínal v přednáškovém sále knihovny seminář o zdokonalování paměti), tak když si všimnete, že knihovna půjčuje kromě knih také deštníky na cestu domů do sychravých ulic.
Usmívejte se – knihovna ve Vsetíně
Druhý den jsme ani nestačili zažít snídani a už jsme uháněli do Valmezu (tedy Valašského Meziříčí) na prohlídku vyhlášené moravské gobelínky, která opravdu stojí za návštěvu. Obdivovali jsme zručnost a tvůrčí invenci pracovnic, jen jsme si nebyli úplně jisti, zda si jejich mravenčí úsilí zaslouží opravdu všechny zakázky. U některých z nich jsme jejich uměleckou hodnotu nebyli schopni plně ocenit, ale kdo ví, snad také najdou svého kupce… Daleko více nás zaujalo restaurování původních starých, překrásných gobelínů. Návštěvu jsme završili v příjemné kavárničce v areálu manufaktury, kde jsme zhlédli i film o historii výroby gobelínů na Moravě.
Gobelínka Valašské Meziříčí
Restaurování gobelínů
A potom už následovala rychlá procházka pěkně opraveným historickým centrem Valašského Meziříčí… škoda, že není více času… a uháníme dál.
A protože vysvitlo sluníčko a vůbec bylo krásně, vyjeli jsme oproti původnímu plánu nejprve na Pustevny. Jméno připomíná poustevníky, jejichž útočiště zrušil v roce 1782 císařským výnosem Josef II. Poslední z poustevníků, pověstný Felix, zemřel snad roku 1784. Dnes Pustevnám dominují dřevěné stavby vyprojektované slovenským architektem Dušanem Jurkovičem ve slohu tzv. lidové secese s poetickými názvy Libušín a Maměnka. Slouží jako restaurace a hotel a personál nám zde nabídl milé slovo, příjemné prostředí a mnozí z nás ochutnali i místní specialitky, např. výbornou zelňačku a valašské frgály. Který zlý jazyk tvrdil, že na výletě s Hanušem (Hemolou) není čas ani pojíst?
Pustevny
Na Pustevnách
Libušín na Pustevnách
Osvěženi procházkou a vyhlídkou na beskydské, vsetínské a hostýnské vrcholky jsme se rozjeli do Rožnova, kde nás čekala prohlídka Dřevěného městečka v areálu Valašského muzea v přírodě a potom už jsme spěchali na vsetínské náměstí. Vzhůru na happening!!!
Dřevěné městečko – skanzen Rožnov
Skanzen Rožnov
Na letošní již 13. ročník se sjelo přes 250 knihovnic a knihovníků ze všech krajů České republiky i ze Slovenska. Při bezkonkurenční cimbálovce Jasénka se zvedala nálada, zahrálo i seskupení Ležérně a vleže, zazněly zdravice celkem šestnácti soutěžních knihovnických týmů, vystoupili jezdci na jednokolkách a žongléři. Kromě Jasénky pomohla rozproudit krev v chladném počasí i výborná místní slivovička.
Knihovnický happening
Knihomolky na happeningu
Nejmladší knihovníci
Soutěžící z Ostravy
Jasénka
Jasénka a tanečníci
K happeningu se připojily i více jak dvě stovky vsetínských a díky soutěžím se skvěle podařilo propojit kreativní knihovníky s veřejností. Vždyť prvním úkolem bylo získat do soutěžního týmu opravdového „Valacha“, který pak měl vydatně pomáhat při plnění zadaných úkolů, a někteří byli opravdu skvělí. Ve Valašském kufru knihovníci pátrali po smyslu lidových valašských nástrojů a vůbec věcí různých, Maraton s valaškou byl úkolem ryze sportovním, zvláště když někteří soutěžící vyměnili klasickou dřevěnou valašku za Valašku živou! Při Valašském veršování bylo někdy tvrdým oříškem pochopit slovo v nářečí a ještě vymyslet rým. Ale všichni se s úkoly dobře vypořádali, takže nejtěžší úkol nakonec měla porota, a proto postavila na první stupínek všechny soutěžící zároveň.
A ještě něco se vyhlašovalo. Zlata Houšková s Romanem Giebischem vyhlásili vítěze v celostátní fotografické soutěži Knihovna mého srdce, kterým se stala šestnáctiletá studentka a čtenářka prostějovské knihovny. Cenu, zeleného psa, který jako vrchol moderního designu rozveselil publikum, převzal za vítězku ředitel Městské knihovny Prostějov.
Veselý happening pokračoval ve vsetínském kulturním domě, kde jsme si posilněni slavnostním přípitkem, vtipným slovem vsetínské paní ředitelky Heleny Gajduškové a v neposlední řadě i chutným občerstvením zazpívali i zatancovali při vystoupení country kapely Gympleři. Někteří z nás ještě v průběhu večera stihli absolvovat noční prohlídku města a zámku včetně dobrodružného výstupu na zámeckou věž. Organizace happeningu ve Vsetíně prostě neměla chybu.
Happening skončil, ale náš výlet měl druhý den ještě pokračování. I cestou domů se dá mnohé stihnout. Naší první zastávkou bylo městečko Kelč, kde jsme si prohlédli náměstí a alespoň zvenku zámek, ve kterém je dnes odborné učiliště, po delším úsilí opravdu objevili OBA kostely předem avízované Hanušem Hemolou a zjistili, že zde působili bratři Křičkové i kardinál Tomášek. A kdybychom měli nakonec více času, asi bychom vykoupili místní květinářství, protože suché vazby jeho majitelky jsou díla vskutku mistrná.
Naše putování nás dále zavedlo na svatý Hostýn s množstvím církevních památek. Po mnoha schodech jsme vystoupali k poutnímu chrámu, kterému roku 1982 udělil papež Jan Pavel II. papežským listem titul menší bazilika. Celkem má hostýnské schodiště 250 stupňů, ale my jsme naštěstí začínali asi v polovině, kam nás zavezl autobus.
Prohlídku nádherné stavby zpestřila právě probíhající zlatá svatba, nevěsta měla klobouček a roztomilou malou kytičku a ženich přes svůj věk jen zářil.
Při procházce po Hostýně jsme se opět setkali s dílem architekta Jurkoviče, který je autorem neobvyklé „Nové křížové cesty“, opět ve stylu lidové architektury, doplněné mozaikovými obrazy z pestrobarevné keramiky. Mnozí z nás vystoupali po dalších 60 schodech i na zdejší rozhlednu a někteří ještě po dalších schodech sešli ke zdejší Vodní kapli se zázračným pramenem.
Hostýn
Křížová cesta na Hostýně
Poslední zastávkou byl městský památkový okruh v Holešově s jeho starobylými židovskými památkami, zajímavou synagogou, tzv. Šachovou, a rozsáhlým židovským hřbitovem. Místní zámek s překrásným parkem ještě čeká na své znovuzrození.
Židovský hřbitov v Holešově
A pak už nás čekala jen cesta domů. Těšit se můžeme na příští rok, a to do Turnova!