1. Nic nového? (místo úvodu)

V rámci vzdělávání knihovníků ve službách probíhají četné kurzy o práci se zdravotně znevýhodněnými uživateli. Dost víme o problémech nevidomých a zrakově postižených uživatelů a umíme jim zajistit služby (počítače s odpovídajícím technickým vybavením, přizpůsobené webové stránky knihoven). Problematice neslyšících a sluchově postižených uživatelů se věnuje kolegyně Mgr. Zlata Houšková ve svém vzdělávacím programu pro knihovny.

Knihovníci, informační pracovníci hledají v odborných diskuzích míru toho, jak mají pomáhat hendikepovaným uživatelům a občanům, co může knihovník jako odborník v oblasti knihovnictví a informačních technologií zvládnout v oblasti speciálních zdravotních hendikepů. Knihovníci se shodují na tom, že musí být velmi dobře seznámeni s problematikou nejrůznějších skupin uživatelů, pokud chtějí knihovnu opravdu otevřít a poskytovat služby i zajišťovat příjemné chvíle v prostředí své komunitní knihovny. Ale u skupin, které to svou náročností vyžadují, jim musí pomoci a spolupracovat s nimi specialista – zdravotník nebo speciální pedagog.

2. V knihovnách není neznámé poskytování služeb sluchově postiženým uživatelům

Vyberu jen tři příklady možných aktivit krajských knihoven a městské knihovny. Krajská knihovna Karlovy Vary umí získat finanční podporu z nejrůznějších projektů, mimo jiné i z nadačního Konta Bariéry. Zajišťuje pro neslyšící spoluobčany tlumočení zajímavých akcí knihovny, zorganizovala počítačový kurz pro neslyšící. Na webových stránkách také najdeme literaturu a periodika s problematikou tohoto zdravotního znevýhodnění z fondu krajské knihovny. Spolupráce s neslyšícími v této knihovně je inspirativní a příkladná.

Krajská knihovna Vysočiny v Havlíčkově Brodě poskytuje služby v širokém spektru pro nejrůznější věkové kategorie občanů i pro občany se zdravotním znevýhodněním. Přehled služeb pro neslyšící a nedoslýchavé, včetně odkazů na internetové stránky a výběru literatury, lze nalézt na webových stránkách knihovny.

Ale ještě jeden příklad z pověřené knihovny, Městské knihovny v Jihlavě. Knihovna zajišťuje kurzy znakového jazyka pro veřejnost. Snaží se pomoci s komunikací rodičům, úředníkům, sociálním pracovníkům.

3. Moravská zemská knihovna zkusila jiný přístup

Ve spolupráci s odborníky připravilo výukové centrum čtyřdenní kurz výuky základů českého znakového jazyka pro knihovníky. Nezjišťovali jsme sice systematicky situaci v knihovnách, ale na základě znalostí z praxe jsme vyšli z hypotézy, že až na malé výjimky není v knihovnách krajských ani pověřených (případně základních) pracovník - knihovník, který by uměl zareagovat na požadavek neslyšícího uživatele jinak než laickými posunky, snahou o přehnaně zřetelnou formulaci slovního informování a vnitřní představou: vždyť máme všude popisky, tak si to jistě přečte, zde není žádný problém. (Je to trochu nadsázka, ale velkého procenta knihoven se takové pojetí týká.) Ve skutečnosti to tak není a neslyšící, který přijde bez své osobní asistence, to cítí jinak.

Moje představa – také laická, protože tuto problematiku nestuduji a ani jsem nezvládala se jí hlouběji věnovat – byla pokusit se zpřístupnit knihovníkům, kteří budou mít chuť a zájem, základy znakového jazyka tak, jak se třeba učí základy některého cizího jazyka. Tedy v rozsahu schopnosti vysvětlit první kroky v knihovně, orientaci ve službách, pomoci najít potřebnou knihu, informaci.

Měla jsem štěstí, protože se mi podařilo „intuicí“ najít lektorku, která po první informativní schůzce, kdy chvíli tápala, co s mým požadavkem udělat a jak se skupinou, pro ni zcela neznámou, pracovat, vše ve výsledku zvládala s přehledem a úspěšně (což potvrdily konkrétní výsledky a zpětná vazba). V průběhu kurzu se jí zase podařilo „vrátit“ mi překvapení, které jsem jí připravila na začátku, protože kurz se svojí kolegyní lektorkou zaměřila přímo na tělo knihovníkům (viz ukázky).

Kurz se konal v Moravské zemské knihovně ve dnech 19. a 20. května a 9. a 10. června 2009 (větší rozsah jsem zatím nezvolila vzhledem k časovým možnostem účastníků). Obsah kurzu byl připraven s odbornou pomocí lektorky celého kurzu Mgr. Lenky Hricové z Katedry speciální pedagogiky PedF MU v Brně. V úvodní přednášce se účastníci – menší skupinka z různých typů knihoven (veřejné, vysokoškolské, muzejní - Moravské zemské muzeum) – seznámili s problematikou neslyšících, zdravotními příčinami tohoto hendikepu a s problémy jejich komunikace (podrobněji viz [4]).

Poté lektorka přešla na ukázky českého znakového jazyka a začala s jeho praktickou výukou. Musím přiznat, že někteří účastníci se již s neslyšícími a se základy znakového jazyka v praxi setkali. Výuka byla přerušena odpoledne, kdy vystoupila skupina hluchoslepých herců s krátkou originální a vtipnou zpěvohrou O kůzlátkách. Na představení jsme pozvali i zaměstnance knihovny, studenty, veřejnost. V konferenčním sále se sešlo dost lidí, kteří podpořili herce a s úctou a obdivem sledovali jejich vystoupení, kterého se zúčastnil i slepecký pes. Následovala diskuye, kdy se účastníci seznamovali se způsobem a možnostmi zapojení neslyšících do praktického života, slyšeli, jak vnímají okolní svět, jaké chování okolí jim pomáhá, co naopak ne. Viděli i práci tlumočnice znakového jazyka v konkrétních situacích i její rozhovor s hluchoslepou paní. Autorkou a moderátorkou celého vystoupení byla metodička a zástupkyně ředitelky Poradenského centra Brno – LORM, společnost pro hluchoslepé Zdeňka Jelínková. Poté až do večera pokračovala skupina účastníků kurzu ve výuce a navázala na ni hned ráno druhý den.

Třítýdenní přestávka mezi oběma částmi kurzu byla zvolena záměrně. Účastníci měli čas „zažít“ a promyslet si vše, s čím byli seznámeni, a podle materiálů procvičit zadané úkoly. Červnové setkání bylo pro mnohé překvapením. Lenka Hricová přivedla pomocnici, skvělou neslyšící lektorku Mgr. Michaelu Hnátkovou z Univerzity Palackého v Olomouci. Výuka byla vedena formou jednoduché konverzace mezi účastníky a lektorkami a – nyní chci zdůraznit – konverzace lektorkami připravené na jednání, pohyb a požadavky neslyšících uživatelů v knihovně, na rozhovory knihovníka a uživatele. Na závěr kurzu, tj. druhý červnový den, absolvovali účastníci kurzu s lektorkami exkurzi po knihovně. Celá exkurze až na drobné výjimky probíhala ve znakovém jazyce. A nemluvily jenom lektorky, ale velmi aktivně se zapojovali a byli zapojováni účastníci kurzu. Nezvyklá exkurze zaujala nejen uživatele ve studovnách, ale i kolegy knihovníky, kteří si uvědomili, že i tento problém musí knihovny řešit, mají-li být opravdu přístupné všem uživatelům.

Ale ani červnová část kurzu nebyla bez divadelního představení – přišli mezi nás studenti DiFa JAMU, kteří pracují pod režijním vedením profesorky Mgr. Zoji Mikotové v Ateliéru výchovné dramatiky pro neslyšící. Studenti uvedli pásmo pohádek, které vyprávěli pomocí vlastnoručně připravených velkoformátových knih-leporel. Každý list (z pevného papíru) byl výtvarně zpracovaný tak, že s ním mohli studenti hrát – na pozadí výtvarně zpracovaného příběhu mohli pomocí suchých zipů, figurek apod. posunovat hrdiny děje, ukazovat třírozměrně to, o čem vyprávěli. Neslyšící tedy viděl to, co mu zprostředkovali znakovým jazykem. Pro přítomné to byl zážitek.

V průběhu celého kurzu byly k dispozici nejrůznější materiály, CD, seznam literatury, knihy k dané problematice.

Ve zpětné vazbě účastníci uvedli, že by získané vědomosti mohly vést k rozšíření služeb pro sluchově postižené v knihovně. Takovýchto kurzů by se mělo (podle některých z nich) účastnit více lidí pracujících v oblasti sdělování informací a knihovna by měla motivovat, aby se knihovníci v této problematice chtěli učit a vzdělávat.

4. Co může knihovna udělat pro neslyšící uživatele

V rámci diskuze se skupinou sluchově postižených a hluchoslepých herců jsme otevřeli téma čtenářství, čtení či spíše nechuti ke čtení značné části neslyšících a věnovali jsme se důvodům tohoto postoje. Z odborné literatury jen stručně vyjímám část zdůvodnění [1]:

„… Naproti tomu neslyšící dítě se seznamuje s češtinou teprve prostřednictvím písma. Je tedy v jiné situaci (než dítě slyšící). Potřebuje pomoc k tomu, aby porozumělo významu psaného textu. … Vzniká tak začarovaný kruh: neslyšící člověk nerad čte, protože nezná jazyk, a tedy čtenému nerozumí. A protože málo čte, má méně příležitostí daný jazyk lépe poznat, porozumět smyslu psaného textu. … Pozitivní roli zde také mohou sehrát televizní titulky. Neslyšící člověk, který sleduje titulky, zpočátku rozumí málokterým slovům, ale ve spojení s obrazem si smysl některých častěji opakovaných slov může postupně domyslet. V této situaci mu můžeme nabídnout knihu, ve které je stejný příběh. …“

Tímto problémem se bude zabývat časopis Duha 4/09 a jednodenní seminář v Moravské zemské knihovně (3. 12. 2009). Snad se nám podaří najít náměty a možnosti, propojit různé zkušenosti z knihoven tak, abychom spektrum služeb a tolik potřebnou podporu čtenářství mohli rozšířit pro další skupiny uživatelů. Zaměříme se na možnosti spolupráce knihoven se školami pro neslyšící a s rodiči, kteří mají takto zdravotně znevýhodněné dítě.

Máte-li nějaké náměty, nápady, zkušenosti, sdělte je prosím na adresu jananej@mzk.cz.

5. Budeme pokračovat? (závěr)

Pokud kurz vedl k tomu, že si v některé knihovně uvědomí potřebu „něco“ pro tuto skupinu uživatelů udělat a budou se tím dále zabývat, měl smysl. Význam kurzu byl i v komplexním pojetí problematiky – nejen úvod do teorie a praktická výuka znakového jazyka, také ukázky schopností komunikace a projevu sluchově znevýhodněných mladých i starších lidí, setkání a práce s neslyšící lektorkou (Mgr. Michaela Hnátková).

Zejména v knihovnách ve velkých městech (krajských) by alespoň jeden knihovník měl mít základní schopnosti a vědomosti o komunikaci s neslyšícími, měl by být schopný základní komunikace s nimi. Tento přístup také jistě pomůže překonat bariéru a přivést uživatele s tímto zdravotním hendikepem do knihovny. A to je druhý úkol – mít připravený program, podpořit práci s textem, knihou, pomoci učitelům specializovaných škol a klubů neslyšících a dalších skupin a sdružení.

Na základě zájmu z knihoven připravíme v Moravské zemské knihovně v roce 2010 kurz Komunikace sluchově postižených (základy znakového českého jazyka pro začátečníky) a dvoudenní pokračování pro absolventy kurzu v letošním roce.

Lektorky Mgr. Lenka Hricová a Mgr. Michaela Hnátková

Účastníkům pomáhaly i pracovní materiály

Exkurze v Moravské zemské knihovně začíná

Na adrese http://www.vimeo.com/user2123196 je k dispozici rozcestník k videodokumentaci akce. Jednotlivá videa jsou na adresách http://www.vimeo.com/6028703, http://www.vimeo.com/6016354 a http://www.vimeo.com/6028525.