Vyjukaná holčina potřebuje všechna vydání R.U.R. a další staré věci od Čapka, a nestačí jí pouze informace z počítače, potřebuje ty knížky na stůl! Tak ji posílám do lístkového katalogu, ať si vybere a objedná to, co v počítači sice je, ale nejde to objednat on-line... Ona se po chvíli vrací s plnou hrstí kartiček, já zaúpím a zeptám se, ve které knihovně ji naučili vytahovat lístky z katalogů – a ona mi udiveně odpoví, že až doteď nepotkala knihovnu, která má lístkový katalog!

Student vysokoškolák (pod osmnáct sem skoro nikdo nechodí) chce dva staré časopisy ze šedesátých let, posílám ho ke katalogu, za chvíli se vrátí, ať mu s tím pomůžu, tak vytáhnu šuple (zírá na mě nevěřícně, co to dělám), najdu Folia geobotanica, vysvětlím, co je signatura, ukážu, kam to má napsat na objednávku a povídám:
„A ten druhý časopis – Naše léčivé rostliny – si už najděte sám, ano?“
„A pod jakým písmenkem to mám hledat?“

Kvůli starým knížkám jsem zvedla čtenáře od počítače a poslala jsem ho hledat do lístkového katalogu, ať si to objedná z něj. Za chvíli se vrátil a vyčítavě mi sdělil:
"Ale tam není slovo OBJEDNAT!"

Přišel takový ne úplně starý a hodil mi průkazku vedle telefonu. Nepozdravil, tak jsem zatím plnila tiskárnu, teprve po chvíli mi oznámil, že vrací průkazku a chce zpátky peníze, protože už ji nepotřebuje... Průkazka byla stará půl roku, na kontě měl pár vyřízených výpůjček, tak jsem se ho zeptala, jestli si také zkusil u Dopravního podniku vrátit předplacenou OPENCARD a chtěl po nich zpátky peníze. Chvíli se rozmýšlel a pak asertivně spustil znovu, od začátku... zkusil to celkem třikrát... Ale vydržela jsem, vstupné nevracíme! :)

Cizinka mluvící trochu anglicky a trochu česky (a pak se ukázalo, že je z Moskvy) přišla s obrovským seznamem článků a knih z první republiky – vysvětlit jí tankodrom přes poškozené fondy, nefunkční Hostivař, Krameria, mikrofilmy, kopírování atd. tak, aby si dokázala sama objednávat a kopírovat, byl úkol pro kamaráda Sisyfa. Celé odpoledne si tedy chodila pro konkrétní rady a instrukce, další den musela znovu čekat ve frontě u informací až budu volná, a pak se mě zeptala: „Vy ste tady řiditelka?“

Středeční štamgast pan Kučera přišel k informacím poděkovat za to, že jsme mu mejlíkem ušetřili zbytečnou pochůzku a vypadla z něj věta „do Klementina se vracím jako do mateřské náruče“.

Večerní výpadek proudu, všeobecná studovna tone celá ve tmě..., a když se oči rozkoukají, k pultu přijde naštvaný čtenář, který se asi právě vzbudil, a osopí se velmi nahlas na službu: „Jak to, že mi nesvítí lampička?“

K pultu mířil asi padesátiletý kunčoft (který se ani po dvaceti letech nenaučil vyhledávat a objednávat knihy v počítači, a každá jeho návštěva tady končí povykem a skandálem), ale když mě uviděl u informací, změnil směr a zahlaholil na celou halu:
„Přeji dobré ráno!“
„Až doteďka bylo!“ vypadlo mi nekontrolovatelně z pusy a strnula jsem hrůzou, jak se z toho průšvihu dostanu... Našla a objednala jsem mu všechny knížky a bylo to BEZ ŘEČÍ!

Jsou prázdniny, máme dva týdny zavřeno, telefonuje stará paní a ptá se, jestli bych jí mohla sehnat seznam cestujících na Titanicu, že volala na britskou ambasádu a tam jí řekli, že ten seznam dali do všech knihoven a ještě jí řekli, že se má podívat do „Encyklopedia Titanica“. Nevěřila jsem, ale strejda Gůgl ji opravdu má, je tam seznam cestujících 1.,2. i 3. třídy, seznam osobních sluhů, posádky atd., plány, fotky… Díky čtenářům se člověk knihovnický neustále dovzdělává: http://www.encyclopedia-titanica.org/

„Máte Karolínky?“
„Myslíte seznamy přednášek Karlovy Univerzity?“
„No vidíte, že to znáte, tak máte je?“
„A kterou fakultu chcete?“
„No všechny přece !“
„To těžko, každá fakulta si vydává jen ty svoje a...“ (chtěla jsem říct, že názvy se poněkud liší, a bude si je muset najít v počítači, objednat a počkat dvě hodiny, než mu je přivezou, ale nedovolil mi to...)
„To mi nepovídejte a děte se už konečně podívat, je to taková oranžová knížka, to musíte znát ne?“
„Ale jooo, znám, před 40 lety jsem ji v ruce měla naposledy a byla modrá, to vím jistě!“

Jsem nachcípaná (když nejsem, mluvím jako Hegerová, teď ale mluvím jako Höger) – k informacím přijde takový malý starý, nadechne se a mocně kýchne...! Naštěstí sedím dost daleko ale i tak... hmmm... On vytáhne mrňavoučkou zmuchlanou kuličku papírového kapesníčku a odsává si kapičky z nosu, potom řekne „probiňte, báb trochu rýbu“, já na to: „nápodobně“. On: „co tíb byslíte?“... a tak mu oznámím, že jsem postižená stejně jako on... Páníček odskočí, jako kdyby uviděl Ebolu a začne vykřikovat, proč jsem ho neupozornila předem, že by šel jinam...!

Bohužel zůstal, po pár minutách marného hledání jména překladatele, který přeložil Catulla (žádný z těch v počítači se mu nezdál) si vzpomene, že se jmenoval Ferdinand, najdu mu tedy Stiebitze, i když vím, že je přes řečtinu, a ne latinu, ale ten se mu také nelíbí..., a páníček odejde nespokojen a naštván na bábu, co ničemu nerozumí.

Prosincová odpověď čtenáře (kterého sklátila rýmička), na 3.upomínku – knížky měl vrátit začátkem září, takže mu naskočilo již několik stovek zpozdného:
„Dobry den, pisu Vam protoze muj zdravotny stav se zlepsil a muzu psat. V noci jsem mel zimnici, takze jsem usnul nekdy kolem 3 rana, mam nos plny nudli, a citim se rozhodne lip kdyz hlava lezi na polstari. Chcete abych presto dnes prijel a odevzdal knihy ?!?!“

Odpověď čtenáře na generované upozornění o konci výpůjční doby:
„Váš e-mail byl zobrazen, ale nezaručuji, že byl přečten a pochopen.“

Kolegyně z jiné knihovny mi vracela večer knihu, nestihla, protože přišla skoro v půl osmé, naši vrátní (vlastně OSTRAHA – Pozor! Jsou na to citliví!) nechtěli knížečku přijmout, a tak ji poslali do podatelny až na druhém konci Klementina. Když se podivila, že tak pozdě tam asi nebudou, jeden z nich s pohledem na klíčovou skříň odvětil, že „nejsou ještě odhlášený“. Kolegyni cestou dohonila starší paní, kterou tam poslali také, a tak se obě ocitly před dveřmi s cedulí, kde bylo velkými číslicemi napsáno „jen do 15:00“. Stará dáma přestala být dámou, začala bušit do dveří a lomcovat klikou, kámoška cestou zpět vklouzla do barokního refektáře, pokochala se jeho nádherou a přemluvila službu u pultu, aby mi ráno tu knížku předali, a potom si u vrátnice na svoji stížnost, že by alespoň mohli vědět, do kolika v podatelně jsou, vyslechla boží sdělení : „No tak jsem se seknul o slabý čtyři hodinky, no!“

A nakonec náhodná citace z knihy Italo Calvino: Když jedné zimní noci cestující, MF1998

„...konečně máš před sebou volný a poklidný den, jdeš do knihovny a listuješ katalogem, máš co dělat, abys zadržel jásavý výkřik, ba co dím: deset výkřiků, všichni hledaní autoři a všechny hledané tituly jsou v katalogu pečlivě zaregistrováni, vyplníš formulář a odevzdáš ho službě, po chvíli je ti sděleno, že v katalogu musí být chybná signatura, kniha není k nalezení, každopádně to prošetří, okamžitě si zažádáš o druhou knihu, ale informují tě, že je, jak to vypadá, právě vypůjčena, ale že nejsou s to zjistit, kdo si ji objednal a kdy, třetí kniha, již sis objednal, je ve vazárně, vrátí se za měsíc, čtvrtá je uložena v onom křídle budovy, které se právě asanuje, a je tudíž uzavřeno, dále vyplňuješ žádanky a z toho či onoho důvodu žádná kniha, o niž máš zájem, není k mání...“

Šmankote, to byl U NÁS??? :)