Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Jak tvořit dobrého ducha knihovny aneb 130 let knihovny v Rožnově pod Radhoštěm

Čas nutný k přečtení
9 minut
Již přečteno

Jak tvořit dobrého ducha knihovny aneb 130 let knihovny v Rožnově pod Radhoštěm

0 comments

Na začátku je k tomu třeba knihovny, knih, knihovnika a čtenářů, to dá rozum. Předně musí být ta knihovna někde a někým založena. Ta Rožnovská - dle nalezené pozůstalosti kronikáře Tvarůžka: "Knihovna občansko - národní městýse Rožnova vešla v život 1. ledna 1872 za měšťanosti Čeňka Janíka, Michala Kramoliše, Martina Baroše a Josefa Bayera radních." Ejhle, jací osvícení radní.

Hra o třech zákonech. Radní (v podání P. Zajíce, L. Španihela a P. Chmelaře) rozhodují: "Tož na co knihovnu? Lávky nám třeba!"

Samozřejmě, že už vše bylo dějinně přichystáno, neboť čtenářské spolky vešly v život již dávno předtím a obec čtenářská byla početná. Ovšem radní mohli být hluší a knihovna mohla vejít v život až po vydání 1. knihovního zákona po roce 1919 jako většina knihoven v republice. Zákona, který přikazoval městům a obcím zřídit knihovny, zároveň pamatoval na doplňování fondu a plat knihovníka. Radní předběhli dobu.

Podmínka druhá. Knihy. Roku 1872 knihovna čítala 2 200 děl ve 1 400 svazcích.V celku bylo v oběhu mezi lidem farnosti asi 300 knih. Nejen domácí dobrodinci se jí ujali, nýbrž i z koutů vážných dostalo se jí vydatné podpory. Tak zejména s chloubou nám zaznamenati, že jí svou přízeň vyslovil slovutný pan D. F. Palacký historiograf království českého. On obmyslil ji celým Slovníkem naučným. Už není psáno, kteří další dobrodinci to byli, co dávali peníze na knihy, ale důležité je, že dávali.

Podmínka třetí. Knihovník. Místní kaplan páter F. Jar. Koželuha propůjčil se u řízení její.

Hra o třech knihovních zákonech. Kaplan F. J. Koželuha v podání P. Zajíce.

Knihy se zapůjčují pravidelně v neděli, ve svátek a každý čtvrtek. Jakým knihovníkem asi pan páter byl? Jistý Emil Littera při návštěvě tehdejších rožnovských Klimatických lázní v červnu 1872 sepsal spisek "Moravské Valaši" a v něm čteme nejen jak chutnal mu vzduch v hájnici, také žejdlíkům žinčice (syrovátka z ovčího mléka vznikající při výrobě sýra) se nic nevyrovnalo, či kolik herců a hudebníků bylo možno slyšeti, ale také "Kdo své zalíbení v čtení nachází, tomu svou půjčovnu kněh pan Enders a páter Koželuha zde proti malému poplatku odporučuje".

S knihovníky to tedy započalo šťastně a zájem o půjčování knih byl i mezi zahraničními hosty.

Podmínka čtvrtá, čtenáři. Roku 1872 čítala knihovna 150 údů. Text dosud docela srozumitelný se nám tímto slovem trošku zamlžuje. Copak to asi bylo za údy v knihovně? Historik nás poučí, že je míněn čestný člen, buď zakládající, nebo ten, který je ochoten k finanční podpoře, či význačná osobnost, jejímž členstvím se knihovny honosily. Takto se stává nejčestnějším údem František Palacký, který v roce 1873 knihovnu navštívil a daroval jí své knihy. Však to byla taky událost! Jeden hlas šel: "Palacký jest mezi námi! ... Byt nachystal mu bývalý náš poslanec Michal Jurajda ... potom jsme jej sprovázeli k Elcerově cukrárně, kde jsme učinili posezení ... po svém boku měl starostu Č. Janíka ... v brzce se dostavila místní lázeňská kapela i bodrá naše školní mládež, zpěvácký spolek Tetřev ... Slzy radosti kanuly našemu stařičkému Otci vlasti." Jak vidno, naši předkové věděli, jak se chovat k vzácnému hostu, ani starosta nechyběl!

Hra o třech knihovních zákonech. F. Palacký (T. Pojeta) a dirigentka pěveckého spolku Tetřev (J. Mikulášková)

A máme rok 2002. Knihovna rožnovská má 130. narozeniny. V platnost vchází 3. knihovnický zákon. O tom druhém zákoně z roku 1952, nahuštěném nesmyslnou demagogií, se raději nebudu zmiňovat. Ani o čase, který na dobrém duchu nepřidával. O době počínající přefeminizace této profese už vůbec ne! Knihovna se od doby založení několikrát stěhovala, putováním ztratila i své jméno "Knihovna F. Palackého", až v roce 1994 zakotvila v krásné vilce. Starousedlíci říkají, že v této budově vždy sídlili slušní lidé. Rodina židovského továrníka, dokonce i na německého správce za okupace nikdo nevzpomíná ve zlém a což teprve děti, neboť tu bývala mateřská školka. Budova plněna dobrým duchem. Onehdy jsme našli po víkendu na dveřích listeček, napsaný zjevně starší rukou: "Lidičky - máte překrásný Stánek kultury, dík za potěchu oka. Oldřiška Kočárová, Kroměříž-Poruba." Základní podmínka - patřičná střecha nad hlavou - je vzhledem k svému obsahu splněna výtečně.

A co knihy? Je jich tolik, že se pod střechu pomalu ani nevejdou. A musí se tam směstnat ještě s ostatními informačními prameny a s dnes již nezbytnou výpočetní technikou. (Všimli jste si, že s nástupem techniky se opět objevují v knihovnických, protože zároveň informačních profesích opět mladí muži? Páter Koželuha by byl potěšen svými nástupci. A jazýček vah harmonie se maličko posunul ku středu.)

Poštovní doručovatelka donesla balíček. Byla v něm kniha a lístek: "Před lety, v době studia na vakuovce, jsem ukradl z knihovny knihu. Nyní ji vracím s velkou omluvou." A nebyl to anonym, bývalý čtenář se podepsal celým jménem. Takové napravení hříšníka potěší. Kniha se vrací na své místo. A v tuto chvíli mohu použít to cizí slovo "interakce". Po takové příhodě oč raději knihovnice Alenka objedná pro jednoho dlouholetého spokojeného čtenáře pana Fokse všechny možné katalogy cestovních kanceláří, i když v momentě objednávky ještě neví, kde pro ně najde vůbec nějaké místo. Však se nakonec našlo a rovněž zájem ostatních uživatelů knihovny. Příklad za všechny. Vzájemné působení: čtenář-uživatel a knihovna.

A tím jsem se přesunula k podmínce třetí i čtvrté: Knihovníci a čtenáři. Jedno bez druhého je nesmyslné jako v příběhu z knihy Richarda Brautigana "Potrat", kde knihy, někým napsány, ale nikým nikdy nepřečteny, jsou ukládány pečlivým knihovníkem do skladů - jeskyní, kde už k nim nikdo nemá přístup. Absurdita. Mohlo by něco takového nastat? Přestane zájem o čtené slovo? Taková otázka už byla několikrát položena. Například po obnově velikého zájmu o sdělovací prostředky po roce 1989, po připojení ke světové síti internet před deseti lety... Knihovník a čtenář však ví své. Kniha je prostě kniha.

A že už dnes děti nečtou? Je prostě nutné se o ně starat, stále starat. Předkládat jim širokou nabídku. Všichni přeci víme, že jsme národ soutěživý, a to nejen ve sportu. Dát dětem možnost soutěže a ocenění. A pak se dostane knihovníkům krásné odměny, když si děti po vyhlášené soutěži "O poklad strýca Juráša" nejenže mohutně půjčují místní báje a pověsti, ale doslova vybájí nádherné pověsti nové, dle své vlastní fantazie. Jednu vám pro názornost povím. Napsal ji čtvrťák Kristián Kitzberger: "O Jurovi. Jednou se stalo, že byl jeden kluk, který se jmenoval Jura a ten chtěl být bohatý, tak šel hledat poklad na Radhošť. Najednou se propadl do země a našel svůj sen. Měl poklad. Jenomže mu neměl kdo přijít na pomoc a tak tam bohatý umřel." Dospělí, všímáte si, jak moudré jsou ty děti Země? Těch skvělých malých spisovatelů se objevilo v našem regionu desítky. Za své výkony byli pasováni správcem Valašského království Tomášem Harabišem na Rytíře krásného slova Valašského království. Po poklepání knihou na ramena a hlavu složili slib: "Slibuji, že budu hájit čistotu slova českého jazyka a že to mé slovo ponese vždy v sobě dobro, pravdu a úctu k druhým".

Správce Valašského království T. Harabiš provádí pasování

Na tuhle slavnost děti jen tak nezapomenou, zvláště když jim glejty předávala sama královna Anna knihoven výše zmíněného království, fanfáry troubil švarný trubač a strýc Juráš (samozřejmě ve valašském kroji stejně jako královna ), předával dary ze svého pokladu.

Královna Anna knihoven Valašského království

A vyšla jim knížka! Jejich knížka, kterou mnozí rodiče četli s údivem, neboť takové ambice ve svém dítěti netušili.
Stejně tak se knihovníkům nelení už sedmnáctým rokem tvořit podmínky pro každoroční netradiční výstavu poezie mladých tvůrců, kterých každým rokem přibývá. Jde o zajímavou symbiózu výtvarna s psaným projevem.

Výstava poezie tvůrců nejen roznovských

Anebo slyšeli jste už o Putování s Broučky? To již sedmým rokem na podzim oživuje rožnovská knihovna Karafiátovy Broučky. Až 500 i více dětí s rodiči a příbuznými, kostýmovaní a s lampiónky, doprovází svatojánské broučky k podzimnímu spánku. Hraje se divadlo o Broučcích a za různé doprovodné soutěže děti dostávají ocenění formou Karafiátovy knihy. O rozzářených očičkách by byla fůra povídání.

Táta brouk zdraví malé broučky

Máme tu nový věk. V březnu - měsíci knihy a novodobě internetu se skupina knihovníků Národní knihovny rozhodla, že během 24 hodin zodpoví kterémukoliv zájemci jakoukoli otázku prostřednictvím e-mailu. Své síly spojili nadšenci z deseti pražských knihoven a přihlásila se taky ku pomoci jedna provinční knihovna - Valašského království, Rožnov pod Radhoštěm. I zdejší nadšení knihovníci trčeli v knihovně u počítačů přes noc až do sobotního večera. Za své výkony si vysloužili pochvalu z NK: "Kromě rožnovských hodin by do lidových písní měla vejít i rožnovská knihovna a její knihovníci. Vaše pomoc byla v mnoha případech skvělá.".

Teď se mi hodí zacitovat ještě jednu větu zapsanou kronikářem v roce 1872: "Co k tomu hlasitě přispívalo, že se čtenářům knihy šířily, jest, že jí na obětavých silách nescházelo." Nescházelo a neschází. A tady bych mohla své povídání ukončit, spokojena dosavadním vývojem dobrého ducha knihovny. Ale pozor, je nutné dobrého ducha udržovat neustále. A ještě něco. Sebedůležitější a prospěšnější práce, když se dělá bez srdce a bez humoru, je jen práce a nikoli krásná práce.

Stačí? Pokud ne, mohu ještě přidat o pětidenních oslavách toho našeho 130. výročí knihovny. Pondělí až pátek, každý jeden den věnovaný tématům "knihovna dětem", "knihovna představitelům města", "knihovna knihovníkům", "knihovna veřejnosti", "knihovna čtenářům".
Byla vernisáž výstavy dětských prací v životní velikosti "Stvoř ducha naši knihovny".

Pogo

Bylo jmenováno sedm čestných "údú" knihovny z "obětavých sil", knihovníci hráli divadlo "O třech knihovních zákonech" pro představitele města, pro knihovníky a přátele knihovny vystoupil Mirek Kovářík a Radek Bláha s magickou cestou českou poezií, veřejnosti byl věnován večer "Keř vína zdobí bránu ráje". Poetické divadlo předložilo verše básníků inspirovaných vínem. Tři druhy vína byly přitom (zdarma) nalévány a dík patří kolegyni Jindře Zlámalové z Havířova za nápad a darování scénáře. Celý týden jsme půjčovali v historických kostýmech a křtila se vlajka knihovny. A o Velkém pátku byla nachystána pro čtenáře spousta překvapení, vyhrávaly cimbálovky Javořina a Juráš i flétnový soubor ZUŠ ve vestibulu knihovny... joj! Nepořádní čtenáři měli amnestii, všichni, kdo dovedli nového čtenáře, dostali dárek a noví se mohli bezplaně na rok zaregistrovat. Přihlásilo se 65 nových čtenářů. U všeho byla místní, u něčeho i Ostravská televize.

Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
MIKULÁŠKOVÁ, Jarmila. Jak tvořit dobrého ducha knihovny aneb 130 let knihovny v Rožnově pod Radhoštěm. Ikaros [online]. 2002, ročník 6, číslo 5 [cit. 2019-05-27]. urn:nbn:cz:ik-10914. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/10914

automaticky generované reklamy
registration login password