P. Šedinová přednesla příspěvek nazvaný Jak postavit e-kurz práce s informacemi. Připravila jej spolu se Silvií Kořínkovou Presovou. Prezentovala, jakým způsobem knihovníci školí práci s informacemi, co vše mohou knihovníci ve vzdělávání zlepšit, hovořila i o e-learningu jako vhodné formě výuky práce s informacemi. Při kurzech se vždy knihovníci zaměřovali na obsah, je však potřeba se věnonat i optimálnímu způsobu předávání obsahu. Nejdůležitější je přijmout fakt, že každý člověk se nějak učí, inklinuje k nějakému stylu učení. Je-li člověk nucen k nějaké aktivitě, má-li člověk při učení nějaký prožitek, snadněji si příslušné poznatky zapamatuje. V současnosti se zdůrazňuje pedagogický konstruktivismus – učitel se stává průvodcem, radí, usměrňuje, ukazuje. Nejdůležitější není předat sumu faktů, ukázat všechny databáze, ale spíše zjistit něco o okruhu uživatelů, k nimiž promlouváme: jak vypadá jejich oborové prostředí, znát konkrétní situace, které řeší, přidat prvky aktivního učení, skupinové práce atd.

Přednášející následně ukázala příklady online tutoriálů. Jejich princip spočívá v tom, že se např. připraví průvodce daným informačním zdrojem; většinou jsou alespoň částečně interaktivní. Jedná se v podstatě o nejjednodušší formu e-learningu - není získávána zpětná vazba či prováděna kontrola správnosti pochopení. Tutoriály mohou mít i komplexnější podobu. Zajímavou oblastí je tzv. problémová metoda (problem based learning) - P. Šedinová uvedla příklad, jak je tato metoda využita v rámci Intute. Existuje také např. inscenační metoda (hraní rolí). Obojí vychází ze životních situací – studenti mají např. zadání úkolu, musejí pracovat v týmu atd. Další metodou jsou simulace - ty mohou být inspirovány počítačovými hrami, resp. virtuálními světy.

V e-learningu je podstatné udržovat studenty v nějakém tempu, aby byli schopni text číst; text proto může být hravější, mohou v něm být obsaženy soutěživé prvky. Na e-learning se lze dívat ze širokého pohledu (vzdělávací proces) i z úzkého pohledu (konkrétní kurz). Mezi specifika distančních materiálů patří např. to, že student si učení plánuje samostatně, rovněž si sám řídí čas. Důležité je připravovat kurzy tak, aby byly přehledné, srozumitelné, nabízely interaktivní prvky a poskytovaly možnost zpětné vazby.

Realizační tým e-learningového kurzu by měl zahrnovat jak osoby garantující obsah, tak osoby garantující technologické/technické zajištění kurzu. Přednášející zmínila webová sídla zabývající se e-learningovými nástroji obecně (např. Edutools), konkrétními nástroji (např. Moodle či Ilias), ale i nástroji 2.0 (např. Elgg.net, EDU 2.0 a Learnhub).

Přednášející poté stručně představila dva plně e-learningové kurzy práce s informacemi. Ze zkušeností získaných při realizaci kurzů P. Šedinová uvedla např. skutečnost, že se u studentů promítají zvyky z běžného studia (nechávají vše na poslední chvíli, nečtou pozorně, jsou pasivní).

Nabídla také několik otázek k přemýšlení, např. jak zefektivnit proces tvorby a sdílení e-materiálů, jak netříštit síly a jak kurzy udržovat aktuální. Moderátorka sekce E. Lesenková v této souvislosti doporučila webovou prezentaci projektu MEFANET.

(text konferenčního příspěvku)

(ls)