Podzimní slunce přivítalo účastníky semináře Knihovna a architektura, kteří se sešli v Olomouci ve dnech 21. – 23. září 2003. Po dvou letech opět navázali na konferenci, tentokrát na téma: Knihovny bez bariér. Tvůrčí a příjemná atmosféra semináře byla umocněna vznešeným a inspirativním prostředím, ve kterém se setkání uskutečnilo - Uměleckým centrem Univerzity Palackého, nově zrekonstruovaným jezuitským konviktem ze 17. století.

Obsah letošního semináře přirozeným způsobem vyplynul z postesknutí mnoha účastníků konference v r. 2001, které tehdy shrnul sociálně kulturní antropolog z USA univ. prof. Andrew Lass slovy: "Je paradoxní, kolik myšlenkového úsilí jsme investovali do vize knihoven beze zdí, a jak málo jsme udělali pro to, abychom se zbavili zastaralých padacích mostů."

Konec minulého století přinesl světu a jeho obyvatelům mnoho zajímavých, krásných a užitečných staveb a v mnoha případech o nich můžeme hovořit i jako o architektonických skvostech. Knihovny plným právem patří do skupiny staveb užitečných, nicméně je nutné, aby právě knihovny v sobě snoubily nejen užitečnost a funkčnost, ale i krásu, vlídnost, vstřícnost a pohodlnost. Pro mnohé návštěvníky knihoven nejsou taková místa jen institucemi, kde naleznou potřebné informace, ale i místy odpočinku, příjemného prostředí a vlídného zacházení.

Smyslem semináře bylo ukázat, že knihovny by neměly být stavěny a vnímány jen jako účelové budovy postavené podle platných technických norem a zvyklostí, ale i jako oázy klidu, krásy, harmonie, příjemných a intenzivních prožitků a především bez jakýchkoliv bariér. V procesu příprav na stavbu knihovny by tvůrci těchto kulturních stánků ruku v ruce s knihovníky měli myslet především na ty, jimž je dílo určeno – na čtenáře. A to nejen na čtenáře mladé a zdravé, ale i na handicapované vozíčkáře, nevidoucí návštěvníky, maminky s malými dětmi v kočárku, starší čtenáře s pohybovými problémy i na krátkodobě zdravotně indisponované jedince (zlomeniny končetin atd.).

Na semináři se prolínaly příspěvky architektů a knihovníků, zazněl i hlas zástupce z řad uživatelů knihovny. Všichni bez výjimky se shodli na tom, že vyřčená kritéria na stavby knihoven byla nesmírně užitečná a podnětná pro ty, kteří se chystají na novou stavbu či rekonstrukci.

V úvodním příspěvku Ing. arch. Ireny Fialové "Jaká je současná architektura – charakteristické rysy soudobé architektury" zaznělo konstatování, že "...vlastně neexistuje nic, čeho by se současná architektura jako profese nedotýkala: od designu užitných předmětů, nábytku, výstav, interiérů, přes zahrady, příbytky, obydlí, domy, budovy...". Jedním z bodů přednášky byl vztah architektury a techniky a autorka jej dokumentovala na stavbách významného amerického představitele současné architektury Franka O. Gehryho. Dalším bodem přednášky byl vztah architektury a společnosti. Závěrem autorka uvedla: "...knihovny musí být nejen nové, účelné a plně funkční tak, jak každý knihovník jistě touží, ale musí zároveň obstát v konkurenci všech obchodních strategií současného světa spotřeby a informací a umět si v něm najít svoji novou nezastupitelnou roli. Teprve pak budou úspěšnými a dobrými knihovnami.".

Dalším příspěvkem s názvem "Ideální knihovna – jak se rodí" od autorů Ing. Martina Svobody a PhDr. Ladislavy Kurky byla otevřena diskuse o tom, jak by se knihovna měla vyrovnat s pěti P: přívětivá pro čtenáře, pohodlná pro knihovníka, příznivá pro knihovní fond a výpočetní techniku, působivá uvnitř i zvenčí a přístupná svým optimálním umístěním maximálnímu počtu zájemců. Autoři se shodli na tom, že téměř nejdůležitější roli hraje příprava a pečlivá promyšlenost všech záměrů ještě před započetím stavby.

Knihovnickou obec zastupoval příspěvek o projektu Vědecké knihovny v Hradci Králové (Mgr. Lenka Málková) a prezentace Knihovny Filozofické fakulty Masarykovy Univerzity v Brně (PhDr. Pavla Kánská), Knihovny Jiřího Mahena v Brně (Ing. Libuše Nivnická) a Univerzitní knihovny v Pardubicích (Mgr. Iva Prochásková).

U prezentovaných knihoven byly hodnoceny aspekty, které pozitivně i negativně ovlivnily plány a byly dány do kontrastu s realitou. Velmi zajímavý byl příspěvek prof. Ing. arch. Miroslava Masáka "Kritický pohled architekta". Na řadě příkladů českých a zahraničních knihoven ukázal, co se podařilo, ale i nepodařilo tvůrcům stavby. Současně vymezil kritéria, kterým by stavba knihovny měla vyhovět. "Čtenář nehledá jen funkčnost, ale i intenzivní prožitky, proto není důležitá jen vnější, ale i vnitřní forma."

Příspěvek Mgr. Věry Vohlídalové: "Nové české knihovny očima nezávislé knihovnice" byl o anketě, kterou autorka provedla ve vybraných šesti knihovnách v Brně, Praze a Liberci. Své poznatky shrnula v závěru slovy: "...měli bychom se postarat o zpracování standardů v co nejužší spolupráci s projektanty i staviteli, právě tak jako se zřizovateli, potažmo investory... Nekompetentní zásahy zřizovatele/investora devalvují funkčnost/provoz dobře koncipovaných staveb/rekonstrukcí...".

Vojtěch Ripka ve svém příspěvku "Kritické pohledy na práci a služby v knihovně pohledem uživatele knihovny" se snažil nastínit a zobecnit parametry, které by dobrá knihovna měla mít – flexibilita, kompaktnost, dostupnost, pestrost, přehlednost, pohodlnost, bezpečnost a hospodárnost.

Na semináři se sešli příslušníci velmi odlišných profesí, přesto si spolu báječně rozuměli. Architekti i knihovníci totiž měli společný zájem – nalézt optimální postup při stavbě ideální bezbariérové knihovny se všemi funkčními i estetickými hledisky. Rovněž se také chtěli podělit o své cenné zkušenosti ze staveb či rekonstrukcí knihoven v dobrém i záporném slova smyslu.

Tak jako perla na dně mořském zůstane pouhou perlou na dně mořském, tak i knihovna může zůstat pouze budovou naplněnou informacemi. Je-li perla vylovena a zasazena do šperku, může se stát ozdobou ženy. Právě tak knihovna se může stát ozdobou a kulturním šperkem města a místa, ve kterém se nalézá.

Ilustrační fotografie