Díky dlouhodobé spolupráci mezi Ústavem informačních studií a knihovnictví FF UK Praha a knihovnou Longwood University ve Farmville, Virginia, mám možnost se zapojit do některých procesů nejen zdejší knihovny, ale také sledovat, jakými změnami prochází a jaké problémy řeší vybrané akademické knihovny v USA. Knihovna Longwood University totiž dostala impulz k tomu, aby nejen fyzicky přeorganizovala regály, obslužné pulty, místa ke čtení, počítače apod., ale především vylepšila své služby. Tímto impulzem je investice fakulty do koberců, tzv. carpeting project. Ať to zní jakkoliv směšně, každý knihovník si jistě dovede představit, co obnáší kladení koberců ve všech prostorách knihovny. Znamená to přemístit nebo alespoň pohybovat s obrovským množstvím knihovního vybavení, knihami, regály atd. Znamená to ale také řešit síťovou infrastrukturu, natažení datových kabelů, telefonních drátů a bezpečnostních systémů. Tato celkem velká reorganizace knihovny vedla zdejší knihovníky k nápadu, že když už se bude s knihovnou hýbat, mají šanci nově navrhnout její design a tedy rozmístění jejího vybavení a infrastruktury. Nejde však jen o to, co dobře vypadá a co je pohodlné pro knihovní procesy (snadná dosažitelnost určitých částí sbírek, přemístění méně využívaných fondů do depozitáře apod.), ale také o to využít této možnosti k lepšímu uspořádání knihovny jako celku tak, aby efektivněji a kvalitněji poskytovala své služby.

Za tímto účelem se zdejší knihovna rozhodla implementovat koncepci information commons, která je zdejšímu knihovnickému světu již několik let známa a na kterou postupně přechází řada knihoven. Využila jsem tedy skvělé příležitosti připojit se ke skupince pracovníků zdejší knihovny (rozšířenou o jednoho zástupce IITS, tedy centra informačních a technických služeb) a navštívit s nimi několik knihoven, které koncepci information commons implementovaly. Naše skupinka postupně navštívila níže uvedené knihovny, ve kterých se sešla se zástupci jednotlivých oddělení knihovny a měla možnost si nejen prohlédnout, jak realizace information commons vypadá v praxi, ale také klást otázky směřující k nalezení ideálního scénáře pro implementaci information commons a optimálního řešení souvisejících problémů a chyb. Myslím si, že pro naše (nejen) akademické knihovny bude přínosem přiblížit jednotlivé konfigurace information commons na konkrétních příkladech knihoven, které jsem navštívila a měla možnost detailněji prozkoumat. Další díly tohoto seriálu tedy budou tvořit jednotlivé případové studie v pořadí, jaké je naznačeno ve fotogalerii. Než však tak učiním, myslím si, že je zásadní, abych vůbec představila základní teoretická východiska koncepce information commons a směry její implementace v praxi.

	Murrey Atkins Library, University of North Carolina at Charlotte Jedna z větších akademických knihoven, v jejímž čele stojí lidé, kteří se zasloužili o popularizaci koncepce information commons v knihovnickém světě.
	Carol Grotnes Belk Library, Elon University Velmi sympatická menší akademická knihovna svými rozměry odpovídající velikosti Longwood University Library, jejíž model information commons je v současné době asi nejblíže ideálu.
	Earl Gregg Swem Library, The College of William & Mary Information commons má tato knihovna implementován do pracovních procesů a struktury a obsahu jednotlivých pracovních míst v knihovně. Jeho fyzická podoba však teprve vzniká, na obrázku je pohled na hlavní vchod, kterému bude dominovat centrální informační pult.
	Longwood University Library, Farmville Poslední částí seriálu bude obsahovat detailní popis toho, jak probíhala implementace information commons od nastudování, uchopení a sdílení obecné koncepce, přes hledání ideálního modelu až po jeho realizaci.

Výraz Information Commons se těžko překládá a protože zatím pro něj neznám ustálený výraz v češtině, budu používat anglický výraz "information commons", resp. zkratku IC. V odborné literatuře byste ještě mohli narazit na různé zkratky výrazu information commons, z nichž asi ta nejčastější je "infocommons". Commons označuje veřejný statek, něco, co je veřejně přístupné a co mohou všichni používat, a to buď bez jakýchkoli dalších omezení anebo za určitých podmínek. Například všichni mohou používat Einsteinovu teorii relativity, aniž by museli cokoli za její použití platit. Všichni mohou parkovat v zelených zónách, ovšem musí zaplatit parkovné. Commons tedy označuje něco, k čemu mají všichni přístup, aniž by museli žádat jinou osobu o svolení. Využívání commons má dvě různé podoby, buď je nebo není rivalské (rivalrous or nonrivalrous), tedy Einsteinovu teorii relativity mohu využívat, aniž bych svým využíváním z ní něco "ubrala" anebo omezila ostatní v jejím využívání, nic z ní neubyde a dostane se na všechny stejně. Rivalské commons jsou takové, kdy jsem rivalem s ostatními uživateli a moje využívání ubírá na možnostech ostatních, např. na parkovišti zaberu část fyzické plochy svým autem a je jasné, že nikdo další nemůže ve stejnou chvíli na stejném místě parkovat. Myslím, že výraz rivalský (rivalrous), který se používá v anglicky psané odborné literatuře, je dosti trefně přiblížen právě na představě parkoviště v centru města ve všední den.

Ne-rivalský zdroj tedy nemůže být vyčerpán, zatímco rivalský představuje řadu problémů spojenou s tím, jakého je charakteru a jaký vztah má ke společnosti. Jeden z nejčastěji diskutovaných problémů spojeným s tím, že využívání rivalského zdroje ovlivňuje využívání téhož zdroje ostatními, je v teorii popsán jako "the tragedy of commons". Právě tento problém se také týká knihoven, protože jejich zdroje jsou veřejnými statky, které může teoreticky využívat každý, ale zároveň nejsou nevyčerpatelné. Uveďme si dva příklady:

1) Knihovna zprostředkovává elektronické zdroje, které teoreticky může v jednu chvíli chtít využívat kritické množství uživatelů a čistě hypoteticky by knihovna mohla chtít zpřístupnit tyto zdroje i uživatelům mimo klíčovou (primární) skupinu uživatelů (což je v souladu s koncepcí information commons). Kdyby se tedy kritické množství uživatelů naráz "vrhlo" na tyto zdroje, zcela jistě by k nim byl přístup zpomalen a možná i znemožněn, především však - jedná-li se o licencované zdroje - nebývá přístup neomezený, ale váže se na určité množství licencí. Pokud tedy jeden uživatel bude zdroj využívat, ubírá tím místo ostatním.

2) Knihovna má určitý počet lidských zdrojů, které mohou zodpovědět dotazy a pomoci čtenářům, a den má 24 hodin. V rámci daných kapacit lidských a časových může knihovna nabízet např. možnost "Ask a Librarian", což je možnost zaslání dotazu na adresu knihovny. Některé dotazy mohou být i dost složité, mohou se týkat výběru literatury pro konkrétní výzkumný úkol nebo diplomovou práci. Pokud by kritické množství uživatelů využilo tuto možnost, nemuselo by se dostat na všechny ostatní, nebo by pracovníci knihovny zodpovídali množství jednoduchých dotazů na úkor těch složitějších. Jinými slovy, pokud by každý, kdo může, opravdu využil knihovních služeb, stal by se "rivalem" ostatním, určité zdroje information commons by vyčerpal a tím by znemožnil jejich využití ostatním.

Princip the Tragedy of the commons byl popsán biologem Garettem Hardinem na příkladu pastýřů, kteří využívají pastvinu pro svůj dobytek. Každý pastýř se rozhoduje, zda rozšíří své stádo, pokud tak učiní, získá výhodu, ale vždy na úkor ostatních, protože kapacita pastviny je omezená, resp. vytváří systém, ve kterém jsou všichni pastýři polapeni: na jednu stranu je tento systém vede k tomu, aby co nejvíce zvětšovali své stádo, protože to dělají všichni ostatní pastýři a protože je to výhodnější než stádo nerozšiřovat, a na druhou stranu se tím pastvina ničí. Hardin tedy shrnuje, že veřejnost statků je zároveň jejich vlastní tragédií, fakt, že jsou veřejné, je zároveň základem pro jejich potencionální zničení.

Knihovny, které implementují information commons, jsou si tohoto problému, hojně popsaného v odborné literatuře, vědomy. V případových studiích v příštích dílech tohoto seriálu ukáži, jak jednotlivé knihovny tento problém řeší a především jaké konkrétní implikace má tragedy of the commons na knihovnické procesy. Teď již ke koncepci IC samotné.

Information Commons (IC) je teorie, koncepce, strategie a konkrétní postup uspořádání fyzického prostoru knihoven, organizace práce a řízení pracovníků knihovny tak, aby vznikl integrovaný model služeb pro získávání, zpracování a prezentaci informací, učení a informačně-technickou podporu. V akademických knihovnách IC označuje prostředí, ve kterém knihovna nabízí co nejširší škálu možností pro tyto služby: co se médií týče, jedná se o papírové, elektronické a třírozměrné formáty, co se týče profilu služby, může se jednat o online i offline přístup. Vždy však jde o to, aby se uživatel k jakékoliv službě, k jakékoliv informaci, na jakékoliv fyzické i virtuální místo v knihovně dostal přes jedno rozhraní, tedy jedná-li se o služby přes Internet, pak jde o jasnou navigaci přes jednotné grafické rozhraní WWW stránky (jdoucí až do detailů - například konfigurace rozhraní pro přístup k jednotlivým databázím do jednotné grafické podoby nebo přes jedno vyhledávací pole); jde-li o fyzický vstup čtenáře do knihovny, pak by měl všechny výše uvedené požadavky vyřídit u jednoho obslužného pultu a zatelefonuje-li čtenář do knihovny, pak by mělo existovat telefonní číslo, kde se buď automatickou volbou čtenář dostane, ke komu potřebuje, nebo mu knihovník na telefonu poradí. Information commons je obecný koncept a proto se mohou jeho principy uplatnit jak ve velké akademické knihovně, tak i v malé obecní knihovně nebo třeba v obchodním domě.

Jak již z výše uvedeného vyplývá, IC můžeme popsat ve dvou rovinách, které jsou ale vzájemně propojeny: 1) jako online prostředí, ve kterém je přístup k co největšímu možnému počtu a typů zdrojů informací umožněn přes jednotné grafické rozhraní (GUI - graphical user interface) a jako 2) způsob organizace fyzického prostředí a procesů zpřístupňování služeb tak, aby vyhovovaly výše popsanému digitálnímu prostředí. Implementace IC v praxi tedy vyžaduje změnu jak v organizaci práce tak i ve fyzickém uspořádání prostředí, kde má být IC nasazeno. Pro knihovny tedy vzniká otázka, jak se může instituce, která byla vystavěna kolem tištěné produkce, přeorganizovat tak, aby vyhovovala požadavkům fluidního digitálního prostředí. Myslím, že je jasné, že touto reorganizací se nemyslí zavedení internetu do knihovny a zakoupení několika elektronických databází. Pro tuto přeměnu se často používá teorie managementu z literatury známé jako "Strategic Alignment", kterou jsem se rozhodla použít pro vysvětlení koncepce IC, protože se mi zdá nejvhodnější z hlediska současného stavu knihoven u nás. S největší pravděpodobností se totiž většina nachází na počátku procesu, tedy formování strategie a hledání efektivního a spolehlivého modelu, jak IC implementovat bez vážných ztrát a překážek.

Strategic alignment pracuje s analytickými komponentami rozdělenými na vnitřní a vnější tak, aby ve výsledku vznikla strategie, která organizaci pomůže správně propojit ICT infrastrukturu s pracovními procesy. Těmito komponentami jsou:

Strategic fit - externí vlivy:

1) kam až sahají hranice poskytovaných služeb

2) co odlišuje služby knihovny od ostatních organizací v okolí

3) kdo bude partnerem knihovny (jiné instituce, silové pozice, sdružení)

Strategic fit - interní vlivy

1) administrativní struktura, která definuje interní tok odpovědností a rozhodnutí

2) operativa: katalogizace, referenční služby, výpůjční služby atd.

3) lidské zdroje: přeškolování pracovníků, získávání nových pracovníků (definice jejich práce), vzdělávání

Druhým klíčovým elementem je tzv. funkční integrace, která má opět dvě roviny:

Funkční integrace - vnější prostředí

1) definování a dosažení optimální ICT infrastruktury, která je nezbytná pro zajištění definovaných služeb na definované úrovni

2) klíčové kompetence: definice znalostí a dovedností, které obsluha a správa výše uvedené ICT infrastruktury vyžaduje

3) IT governance: řízení celého spektra dohod v rámci konsorcií, sdílených licencí, dodavatelů zdrojů a ICT a spolupráce se strategickými spojenci (univerzita, výzkumný ústav, profesní organizace, sponzoři apod.)

Funkční integrace - vnitřní prostředí

1) Architektura systému: HW, SW, internet, komunikační toky, odpovědnosti, práva, struktura dat, bezpečnost apod.

2) definování procesů: workflow, propojení všech potřebných procesů tak, aby na sebe navazovaly a nekřížily se odpovědnosti

3) Znalostní základna: rozvoj znalostí všech zúčastněných dle jejich pozice v rámci systému

První klíčový element se týká organizace, druhý technologie - hovoříme zde o jejich funkční integraci a strategickém propojení, nikoliv o oddělených krocích, které na sebe nenavazují. Abych uvedla jeden příklad z praxe knihovny, o které budu psát v příštím díle, slova člověka odpovědného za implementaci a chod IC zněla jasně: "Nezáleží na tom, zda máte 100 nebo 200 počítačů, jaké máte zakoupeny zdroje anebo zda vám knihovnu stavěl věhlasný architekt. To všechno můžete mít, ale o IC můžete hovořit jako o úspěchu až tehdy, když každý knihovník bude tuto koncepci sdílet a svým dílem naplňovat".

Hovoříme-li o technologiích, musíme si uvědomit, v čem skutečně spočívá změna, kterou jsem v názvu článku označila za "revoluci". Vývoj technologií totiž nespočívá jen v tom, že se vyvíjejí stále rychlejší HW zařízení a stále více uživatelsky přívětivé SW nástroje pro jejich používání. Ta hlavní změna spočívá v tom, že tyto technologie spolu konvergují, to, co bylo dříve vymezeno jen určité činnosti, například pro výuku se používal Meotar a pro studium zdrojů zase čtečka mikrofiší, je dnes integrováno do jednoho zařízení, původně oddělená zařízení spolu komunikují, technologie se tak vzájemně ovlivňují a přizpůsobují. Na jednom místě tedy mohu získat informace z různých zdrojů: online diskuzního fóra, e-learningové aplikace, knihovního katalogu a elektronických časopisů a tyto informace na jednom místě mohu zpracovat do kýžené podoby, třeba PowerPointové prezentace, tištěného textu, mohu je vystavit na internetu a nebo poslat elektronickou poštou. Budu-li v tuto chvíli sedět v knihovně, jsou mé možnosti rozšířeny, protože kromě elektronických informací si mohu také najít knihy a časopisy na regále, přinést si je k počítači a pracovat i s nimi. Mohu se zeptat knihovníka, když si nebudu vědět rady, kde určitou informaci nejlépe hledat, nebo když nebudu umět do PowerPointu vložit obrázek. Když budu mít k dispozici skener, mohu svůj finální výtvor rozšířit i o tyto materiály, nehledě na možnost stažení třeba fotografií z digitálního fotoaparátu nebo digitalizace videopásky, kterou si rovněž mohu půjčit v knihovně. Nehledě na to, jaké má knihovna reálné technické možnosti (zda provozuje skenery, barevné tiskárny, půjčuje digitální fotoaparáty nebo provozuje stanici pro digitalizaci a střih videa), v principu to znamená, že část aktivit, která nemusela a nebo dokonce nemohla probíhat v knihovně, se nyní v knihovně odehrávat může a na místech, které jsem navštívila, se i odehrává. Knihovny tedy rozšiřují své služby, které předcházely anebo následovaly v procesu získání informací: pomáhají získat vstupy (např. digitální fotografie, video), rozšiřují možnosti stávajících služeb (integrace elektronických zdrojů, účast v konsorciích, multilicence apod.) a poskytují nástroje i pro zpracování informací (produkční SW, tisk, ukládání v různých formátech na různá média, zasílání e-mailem) a to včetně procesu učení, které lze též chápat jako "proces zpracování informací". Myslím, že de facto jde o kontinuitu služeb provozovaných původně oddělenými institucemi, jde o integraci služeb počítačových center (nebo internetových kaváren), knihovních služeb a částečně i vzdělávání. Právě propojení vzdělávání a knihovních služeb si podle mého zaslouží větší pozornost.

Procesy učení a učení se se stávají více kolaborativními, část z těchto procesů zcela logicky může probíhat v knihovně. Tím, že knihovna funguje jako velký hub pro přístup k mnoha různým zdrojům a službách v mnoha různých formátech a také umožňuje jejich pohodlné zpracování, nelze proces učení jednoduše oddělit ani od knihovních služeb (virtuální prostor knihovny) a ani od fyzického prostoru knihovny. Knihovna v rámci koncepce IC zpravidla nabízí následují vzdělávání a jeho podporu:

1) instruktáž, jak používat knihovnu, co knihovna nabízí

2) odborná pomoc při výběru literatury a dalších zdrojů pro konkrétní úkol

3) instruktáž, jak používat konkrétní SW nebo HW

4) fyzicky je v knihovně řada různých možností pro samostudium a nebo skupinové studium: od esteticky koncipovaných míst k sezení pro samostudium, rozšířených prostor před PC (aby se k nim vešel více než jeden člověk), přes malé komůrky pro malé skupinky lidí, oddělené zvláštní laboratoře (např. pro digitalizaci a střih videa a zvuku) až po větší učebny

Konkrétní podoba strategického propojení učení a knihovních služeb bude více patrná na příkladech, které budou následovat v dalších dílech, nicméně zde bych ráda zdůraznila, že je to výsledek využití metody "strategic alignment" v praxi. Implementace IC se musí totiž vyrovnávat s řadou vnějších trendů, v tomto případě to jsou:

1) Vývoj v soukromém sektoru a jeho požadavky na absolventy škol: kolaborativní učení více odpovídá tomu, s jakým prostředím se absolventi setkají na trhu práce

2) Vývoj akademické instituce, se kterou je knihovna propojena

3) Rozvoj interdisciplinárního studia a oborů: kolaborativní učení je vlastně jediným způsobem, jak efektivně studovat mezioborově, navíc vyžaduje schopnost práce v síti (myšleno obecně, nejen technicky)

Knihovna se tedy pro akademické instituce stává klíčovým partnerem pro rozvoj učení. Jak vypadá toto projení v praxi a především jak vypadají konkrétní instalace koncepce information commons v praxi, ukáži v následujících dílech seriálu.

Použitá literatura

BAILEY, Russell, TIERNEY, Barbara. The information commons redux: Concept, Evolution, and Transcending the tragedy of the commons. Str. 277-286. In.: The Journal of Academic Librarianship, Roč. 28, č. 5 (2002).

BEAGLE, Donald. Conceptualizing an Information Commons. Str. 82-89. In.: The Journal of Academic Librarianship, Roč. 25, č. 2 (1999).

HALBERT, Martin. Lessons from the Information Commons frontier. Str. 90-91. In.: The Journal of Academic Librarianship, Roč. 25, č. 2 (1999).

LESSIG, Lawrence. The future of ideas: the fate of the commons in a connected world. New York: Random House, 2001. 352 s. ISBN 0-375-50578-4.

TRAMDACK, Philip J. Reaction to Beagle. Str. 92-93. In.: The Journal of Academic Librarianship, Roč. 25, č. 2 (1999).

Internetové zdroje

http://libweb.uncc.edu/library/infocom (starší stránka knihovny s dokumenty o IC)

http://www.library.uncc.edu/infocommons (brožury, PP prezentace a další materiály k IC)

WWW stránky jednotlivých knihoven, které IC implementovaly, většinou totiž publikují i "Vission and Mission" dokument, který je popisem strategie a konkrétních kroků k naplnění IC v dané knihovně, zde je několik doporučených:

http://libweb.uncc.edu/library
http://www.brookdale.cc.nj.us/library/infocommons/ic_home.html
http://www.gseis.ucla.edu/∼howard/Copyright/commons.html
http://www.bollier.org/rc_keynote.htm
http://www.wcel.org/wcelpub/present/ipc95t.html
http://www.ferris.edu/library/Services/information.html
http://www.library.arizona.edu/library/teams/pic/pic.htm
http://www.lib.uiowa.edu/commons
http://www.utoronto
http://www.usc.edu/isd/locations/undergrad/leavey/IC.html
http://infocommons.emory.edu
http://www.ucalgary.ca
http://www.unm.edu/_libadmin/Projectoverview.htm
http://www.umkc.edu/lib/MNL/About/info-commons.htm
http://information.anu.edu.au/info_commons

Poznámka

Všechny výše uvedené dokumenty a mnoho dalších materiálů k IC mám k dispozici. Pokud by někdo měl zájem, mohu v rámci možností materiály zprostředkovat, příp. mohu předat kontakty na osoby, které se v mnou navštívených institucích IC přímo zabývají.