Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Informační věda v roce 2030 podle Davida Bawdena

Čas nutný k přečtení
6 minut
Již přečteno

Informační věda v roce 2030 podle Davida Bawdena

0 comments

28. 11. 2007 se v jinonických prostorách Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze uskutečnila přednáška prof. Davida Bawdena z katedry informační vědy na Fakultě informatiky Městské univerzity v Londýně (Department of Information Science, School of Informatics, City University London).

D. Bawden je původní profesí chemik. Na Univerzitě v Sheffieldu (University of Sheffield) však získal také magisterský a posléze doktorský titul v oboru informační věda. Vyučuje předměty, které jsou tematicky orientovány na základy informační vědy, organizaci znalostí, medicínské a farmaceutické informace a výzkumné metody. Působí také jako editor významného časopisu Journal of Documentation a je členem výboru organizce EUCLID, tj. Evropského sdružení pro knihovnické a informační vzdělávání a výzkum (European Association for Library & Information Education and Research).

Svou listopadovou přednášku, kterou pronesl v Praze, D. Bawden nazval “Jak budeme vypadat v roce 2030; následující dvě desetiletí knihovní a informační vědy” (How will we look in 2030; the next two decades for LIS). V přednášce naznačil řadu otázek – jednalo se tedy o vystoupení, které mělo posluchače motivovat k samostatnému zamyšlení nad možnými odpověďmi.

Jednou z otázek, kterou D. Bawden zmínil, byla otázka, co skutečně víme o informačním chování uživatelů. Přestože je tato otázka pro knihovní a informační vědu klíčová, podrobnou odpověď není snadné zjistit. Lidé se většinou drží principu nejmenšího úsilí (tj. Zipfova zákona), přestože jsou si často vědomi, že při větším úsilí by se dopracovali k lepším výsledkům vyhledávání. Přednášející také poznamenal, že pokud mají lidé na výběr, zda informaci nalézt v knize na svém stole či v knize dostupné v knihovně, typicky vítězí kniha na vlastním stole. Lidé hledají postačující, nikoliv optimální množství a kvalitu informací – v angličtině tuto skutečnost lze vyjádřit výrazem satisficing. Při hledání informací jsou také důležité osobnostní rysy – nelze tedy pouze např. uvažovat o lékařích jako o určité skupině, ale je nutné brát v úvahu, že každý lékař je individuem a jeho postoj k hledání informací se od jiného lékaře může odlišovat.

Otázkou také je, zda existuje tzv. generace Googlu (Google generation), v angličtině se hovoří též o tzv. millenials. Z knihovnického pohledu se nejedná o příliš pozitivní situaci – tito mladí lidé totiž do knihoven vůbec nechodí. V britském knihovnickém prostředí je toto pochopitelně vnímáno negativně, nedávná studie však naštěstí prokázala, že příliš velké obavy v tomto směru nejsou na místě.

Lze se rovněž ptát, jaká budou k dispozici rozhraní a zdali jsou disponibilní taková rozhraní, jaká bychom si představovali. D. Bawden zmínil elektronické knihy, mobilní zařízení a také virtuální světy. Upozornil, že několik knihoven či poskytovatelů informačních služeb a také univerzit má svou virtuální reprezentaci. Budou v budoucnu informace komunikovány převážně prostřednictvích virtuálních světů?

Významným trendem je všudypřítomnost informací. Otázkou však je, zda je to žádoucí, zda to vlastně chceme (zatím však není příliš obvyklé si právě tuto otázku klást). Jestliže jsou informace k dispozici všude, co je pak v knihovně? Je vůbec potřeba mít takto specializované místo pro získávání informací? Univerzitní knihovny se nyní např. zbavují tištěných knih, aby získaly prostor pro učení, resp. aby byla vytvořena tzv. učící se prostředí (learning environments). D. Bawden se však domnívá, že toto úsilí je poněkud krátkozraké – ostatně lidé nebudou do knihoven chodit kvůli sezení před počítači, protože budou mít k dispozici vlastní.

Na druhou stranu jestliže jsou informace všudypřítomné, je možné, že se od nich budeme čas od času chtít vzdálit, resp. mít k dispozici místo, kde bychom si informace mohli zasadit do kontextu. Může se tak stát, že lidé budou stále chodit do knihoven, ale již ne kvůli získávání informací, ale kvůli tomu, aby se od nich naopak vzdálili. D. Bawden uvedl příklad z praxe, kdy farmaceutická společnost chtěla snížit počet zaměstnanců v knihovně či ji dokonce zavřít, avšak vědci pracující v této společnosti byli proti, protože chtěli mít možnost se jednou za čas vzdálit od svých pracovních stolů a přijít do knihovny jako fyzického prostoru.

Otázkou také je, jaký má za těchto okolností (v době všudypřítomnosti informací) smysl vytváření fondů a sbírek a zda jsou výběr a kontext stále důležité. Přednášející také objasnil rozdíl mezi klasickými informačními zdroji, které knihovny nakupují a které jim zůstávají (např. tištěné knihy), a elektronickými informačními zdroji, k nimž si knihovny formou licence kupují přístup. Elektronické informační zdroje totiž dané instituci (pokud to nemá předem smluvně zajištěno) nemusejí být po ukončení subskripce dostupné. Lze se také ptát, co je vlastně nyní myšleno časopisem. Vydavatelé totiž ve svých digitálních knihovnách typicky zpřístupňují veškerou svou produkci, uživatelé v digitálních knihovnách vyhledávají a následně pracují s jednotlivými články. Kontext např. dalších článků v témže čísle se tedy postupně vytrácí.

Důležitou oblastí, kterou musí knihovní a informační věda brát v potaz, je také tzv. společenský obsah (angl. social content). Jeho příkladem může být např. Wikipedia či Flickr. V těchto systémech se nutně vždy nevyskytují experti, je tedy těžké posuzovat, které dokumenty lze pokládat za autoritativní či za spolehlivé. Uživatel v těchto systémech však vždy něco najde, není však zaručeno, že toto něco je optimální výsledek vyhledávání.

Tzv. folksonomie také výrazně zasahují do knihovní a informační vědy – musíme se ptát, zda mají smysl tradiční taxonomie či třídění.

Hovoří se také o tzv. digitální gramotnosti (angl. digital literacy), popř. informační gramotnosti (angl. information literacy). D. Bawden upozornil, že možná bude vhodné se zaměřit i na gramotnost jako takovou, zejména na čtení a psaní. Ukazuje se totiž, že žáci jsou dnes ve srovnání se svými rodiči méně gramotní. Knihovny se tak možná stanou místy, kde lidé budou moci svou gramotnost rozvíjet, učit se číst a psát – podobně tomu ostatně bylo již v 19. století, kdy měly knihovny výraznou všeobecně vzdělávací úlohu.

Přednášející si také položil otázku, k čemu jsou vlastně profese založené na knihovní a informační vědě užitečné a jak by mohly vypadat v roce 2030. Podle něj budou profesionálové v této oblasti napomáhat porozumění informacím a přemýšlení o nich, budou jim dodávat kontext, budou udržovat informace v uspořádané podobě, poskytovat paměť a činit ji opět relevantní (nyní je důraz kladen zejména na přítomnost) a budou propagovat gramotnost.

Můžeme se také ptát, jaký výzkum je v souvislosti s tím v oblasti knihovní a informační vědy potřeba. D. Bawden zmínil např. nedávno zahájený projekt Městské univerzity v Londýně LIS-RES-2030. Obecně lze říci, že výzkum by měl být zaměřen na tyto oblasti:

  • jak napomoci pochopení významu a porozumění v situaci, kdy jsou informace všudypřítomné;
  • jak poskytnout užitečná znalostní místa (angl. knowledge places);
  • jak uspořádat digitální svět
  • a jak nejlépe propagovat digitální gramotnost.

Lze se rovněž ptát, zda nastává konec informací (jedná se o analogii ke konci historie v pojetí Francise Fukuyamy). K němu by došlo v okamžiku, kdy by všechny problémy spojené s informacemi byly úspěšně vyřešeny. Např. oblast chemických informací lze nyní podle D. Bawdena pokládat za vyřešenou – způsoby reprezentace chemických informací již byly vyvinuty. Ostatní oblasti však na své řešení často ještě čekají. Informacemi se tedy za dvacet let jistě ještě zabývat budeme, knihovny tu v této době být mohou, ale také nemusejí.

V závěrečné diskusi se objevila témata vzdělávání profesionálů v oblasti knihovní a informační vědy (podle D. Bawdena by se jejich vzdělávání mělo více zaměřit na obecné koncepty, teorie, principy, které se nemění příliš rychle; studenti by měli být schopni sami vědět, jaké otázky by si měli klást), vzdělávání knihovníků v dalších oblastech, tj. otázka vzdělávání tzv. subject librarians (je sice možné být knihovníkem bez znalostí příslušné oblasti, ale tento knihovník pravděpodobně nebude pracovat příliš efektivně) a vztahu tištěných a elektronických informačních zdrojů (D. Bawden podrobněji vysvětlil rozdíly mezi těmito typy zdrojů z hlediska vlastnictví knihovnou).

Prezentace, kterou D. Bawden doprovodil svou přednášku, je dostupná ke stažení na adrese http://uisk.ff.cuni.cz/detail.do?articleId=2734.

David Bawden při jinonické přednášce

David Bawden při jinonické přednášce

David Bawden při jinonické přednášce

David Bawden při jinonické přednášce

Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
SKOLKOVÁ, Linda. Informační věda v roce 2030 podle Davida Bawdena. Ikaros [online]. 2007, ročník 11, číslo 12 [cit. 2019-10-22]. urn:nbn:cz:ik-12677. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/12677

automaticky generované reklamy
registration login password