Každý se mě vždycky ptá, jak jsme se seznámili. A každý také kroutí hlavou, když jim řeknu, že to všechno začalo na informační lince. Bylo to v době, kdy jsem sháněl byt a obvolával jsem realitní kanceláře ve snaze najít něco malého, hezkého, levného a dokonalého. A našel jsem. Téměř dokonalý byt - i téměř dokonalou holku, která se na mě usmála z nedaleké reklamy.

Byl to pro ni jen přivýdělek, protože v té době ještě studovala. To bývaly doby... pamatuji si, jak doma byly všude po podlaze rozesety papíry s poznámkami, ve kterých se snažila vyznat. Spořádaná nebyla nikdy, zato studentkou je snad ještě dnes. Je takovou věčnou studentkou, a je to vidět i na fotkách, v každé škole nakonec skončí na propagačních materiálech.

Ale její cesta životem je dlouhá a klikatá. Taky proto, když jí přišel výměr ze státní univerzity o placení za dlouhé studium, prohlásila, že si musí najít nějakou pořádnou práci, protože ty „šolichy“ jí dají tak na šminky a na kafe s kamarádkami. Seděli jsme u jídelního stolu a probírali nabídky práce na internetu, a z nějakého důvodu jí padnula do oka nabídka nějaké firmy s auty. Říkám jí: Neblázni, copak víš něco o klimatizaci nebo na co že to máš být odbornice? Vůbec nevím, co jí to popadlo. Ale vzali ji. Vydržela tam týden.

A najednou, že skončí a půjde na soukromou vysokou školu do Kolína. Cože, říkám, co tam budeš studovat, prosím tě? Proč nezkusíš Prahu? Nenechala si to vymluvit. Tedy Prahu zkusila, ale nějak to nevyšlo. A hned se zase přimotala do nějakého projektu na diplomové práce. A co byste nečekali? Zase skončila na propagačním letáku. Za to samozřejmě moc nedostala.

Vydržela tam jeden semestr. Protože zjistila, že chce být letuškou. A náš národní dopravce zrovna dělal masivní nábor. Na to, jestli by si ji mohli vyfotit na svůj nový web, se jí zeptali hned u pohovoru. Samozřejmě souhlasila. A práci získala.

Jenže u druhého letu se ukázalo, že jí létání nedělá dobře. Nepomáhal ani Kinedril, takže tahle kariéra byla u konce. Žaludku neporučíte. A to si kvůli té práci u aerolinek i nechala udělat kontaktní čočky. Proč taky ne, když je měla zadarmo. Stačilo přitom jen zapózovat na reklamu...

V té době taky chodila plavat a oči měla věčně zarudlé. Nenechala si říct, musela ty čočky tahat neustále, až konečně pochopila, že budou brýle stejně lepší. Ono to osvětlení v Tescu na noční směně tehdy nebylo nejlepší, a navíc dostala druhý pár zdarma a já jeden s padesátiprocentní slevou...

Pak šla na operaci očí a strašně se zapálila do všech těch bio a natural potravin. Že prý se musí detoxikovat před tím, než budeme mít dítě. Pořád chodila na nějaké semináře s americkými profesory a africkými šamany. A než jsem se jí odvážil říct, že to s tím dítětem teda moc nevidím a že bych byl radši, kdyby se už usadila a byla trochu normální, už vám najednou byla slavná i v zahraničí. Dokonce jí otiskli fotku v nějakém strašně prestižním americkém časopise.

Pak se zase pojančila a že prý se z ní stane masérka. Copak o to, já bych proti tomu nic moc neměl, ale jaksi jsem pořád neviděl nějakou ustálenou budoucnost. Možná to je tak ale normální? Pořád házela termíny jako lymfa a nymfa a bůhvíco ještě. Začal jsem si uvědomovat, že tohle není moje dívka do deště.

Přitom jí to pořád lákalo do té školy, tolik tu diplomku chtěla dokončit a obhájit. Do studia se opět strašně položila a nenechala se ani moc vyrušovat žádnými nabídkami. A že jich bylo! V té době se už vlastně stala dost známou a mohla si vybírat. Nevím, jak k tomu došlo, ale ještě za studií se zamilovala do křidýlek z KFC. A to byla jedna z mála reklam, na které za svých obnovených studí přistoupila.

Školu nakonec nedodělala. Sice ji ještě známí přemluvili, aby pózovala na obálce nějakého fakultního časopisu, ale ono jí to najednou začalo táhnout do zahraničí. A že prý se odstěhuje a něco tam podnikne. Inu, portfolio na to měla už dobré, ze všech možných oblastí, a musím uznat, že jí to na těch propagačních materiálech vždycky bezkonkurenčně sluší. Ať už pózuje pro hornický kalendář, zubní kartáček nebo pro svého gynekologa na nějaké testy či co.

Ale nemůžu se zbavit dojmu, že se nechává tak trochu zneužívat. Jenže když jsem jí řekl, že by se měla zamyslet, jakou za sebou nechává mediální stopu, ani mi nevěřila. Nedokázala pochopit, že už se v těch jejích mnoha tvářích nedokážu vyznat a vlastně nevím, které věřit. Poprvé za ta léta mě napadlo, že vlastně vůbec nevím, kým doopravdy je. Snad ženou mnoha tváří. Jak ale můžu takové ženě věřit – a snad i čemukoliv, co propaguje?

Naše cesty se sice rozešly, ale vlastně jsem neustále s ní. Vidím ji na každém kroku, a tak si vlastně vůbec nepřipadám, že by kdy odešla. Možná jste se s ní setkali i vy. Tak případně dejte vědět...