Happening 2007 v Plzni

0 comments

Autoři:

Tafatová, Věra

Vydání:

2007, ročník 11, číslo 11

Rubrika:

Zprávy, reportáže a glosy

Plzeň 27. října 2007, 9:45, pěší zóna Smetanovy sady, Studijní a vědecká knihovna, prší.

Na každém schodu do prvního patra nás přivítala namalovaná žlutá sluníčka, uvnitř pak paní náměstkyně PhDr. Ivanka Horáková, která si na tento den vzala dovolenou. Ujistila nás, že se podařilo zajistit vše kromě počasí, takže zklamal jako obvykle jen sv. Petr. Zájemci o exkurzi do Univerzitní knihovny ZČU pojedou autobusem, zájemci o Knihovnu města Plzně si jenom zajdou za roh a Knihovna Západočeského muzea je na dohled. Dostali jsme zelené visačky (pořádající měli žluté), snědli jsme vděčně pohoštění a vyrazili do deště.

Přihlášení i nepřihlášení využili nabídky exkurzí v knihovnách, kde se jim v hodinových intervalech ochotně věnovali plzeňští kolegové a kolegyně. Knihovna města Plzně natěsnala své venkovní akce do chodby, takže venku na pěší zóně zůstaly jen pomalované mokré lavičky. Příchozí si v libriádě mohli vyzkoušet vědomosti a dovednosti , fazolovou anketu, jazykolamy, křížovky a spol., dokreslit „Zhrstiho“ a vybrat si z desítky natištěných historických i současných receptů návody na mňamky ze známých knih.

Ve 14 hodin zazněly fanfáry West pocket quintetu studentů z konzervatoře, účastníky přivítala dr. Horáková v kroji (nikoliv plzeňském, ale v plzeňském kraji po částech posbíraném, nad kterým, jak sama přiznala, by etnograf zaplakal), poté Mgr. Martin Baxa, radní pro kulturu a památky Plzeňského kraje, dále náměstkyně primátora Magistrátu města Plzně JUDr. Marcela Krejsová, ředitelka Knihovny města Plzně PhDr. Dagmar Svatková a nakonec si vzal slovo moderátor Mgr. Jiří Hlobil ze Západočeské galerie. Uvedl a představil soubor Gutta z Dýšiné, který předvedl středověké, plzeňské, indiánské, srbské a staroanglické písně, hru na středověké nástroje (na mokro jsou prý zvyklé), a nakonec, když spustili „Bon Soir, Mademoiselle Paris“ a „Brigadýrek“, zpívali všichni.

Z Dýšiné bylo i divadélko Lucifer, které předvedlo „Oživlé literární postavy“ a opět rozezpívali obecenstvo při refrénu pohádky „Hrnečku vař“. Paní náměstkyně Horáková poděkovala starostce obce Dýšiná za zapůjčení pódia, „když jsou v Plzni tak chudí“ a lákala k účasti na „Běhu za jeptiščiným pokladem“, což mnozí ani nezaregistrovali, protože okolo obcházela jedna dobrá knihovnická duše s košem (!) plným mastných, sladkých buchet s mákem a šípkovým povidlím, božemuj. Teprve když kolem proběhla jeptiška Hanka Hendrychová, šli se také zúčastnit a udělali dobře, protože by jim jinak ceny vybrakovali náhodní kolemjdoucí (viděli naše soutěžící, jak si nosí pivo a šampus, tak se řadili do fronty a chtěli také). Jedna na chvilku odložená lahvinka šampusu stála i na pódiu u zdi knihovny, nějaký bezdomovec prošel nenápadně dvakrát kolem a když se potřetí chtěl sehnout, musela jsem zasáhnout. Po skončení soutěže paní náměstkyně Horáková konstatovala, že ocenění, které soutěžící získali, obsahovalo všech 5P, která jsou pro knihovníky důležitá : pečlivost, pracovitost, pergamen, peníze a pivo. Pečlivost a pracovitost si každá knihovnice nosí s sebou, ta další ukrýval jeptiščin poklad – pergamen (papír, písmo) byla kopie titulního listu Kroniky trojánské, údajně prvního plzeňského tisku a když v Plzni, tak samozřejmě ještě pivo!

O půl čtvrté vystoupil ochotnický taneční soubor Radnice s Českou Besedou, (zvuk jim namixoval a pustil pan Mixan), a když zaznělo „Páni, dámy, beseda začíná“, připomněli jsme si sousedskou, furianta, polku, obkročák, rejdovák i hulána, a opět se zpívalo …

Za příznivého počasí mohla být velkou atrakcí soutěž pro děti hodná Guinesse – malování největšího pohádkového leporela, na ni bohužel nedošlo, a také sova „patronka knihoven“ ze ZOO nakonec nepřiletěla, co se dá dělat, snad příště… .

Při čekání na poslední bod programu – cikánské melodie – jsme se dozvěděli, že na jednoho obyvatele Plzně připadá 15 knih a dostali jsme i návod, jak úspěšně přestěhovat knihovnu – v Klatovech svého času si napůjčovali čtenáři co nejvíce knížek domů a při samotném stěhování udělali řetěz ze staré knihovny do jezuitské koleje a bylo to – už vidím ten řetěz z Klementina na Letenskou pláň, jó, malé knihovny, ty se maj ! :o)

Ta chvilka čekání na Gilli Romani stála za to, rozproudili atmosféru a rozhýbali nás i v dešti, dočkali jsme se i přídavku.

S deštníkem jsme začínali i končili . Ještě nikdy jsem nemusela psát poznámky jednou rukou a druhou si držet deštník nad hlavou – takže jestli jsem na něco zapomněla, nebylo to schválně Přestože pršelo, kolemjdoucí se v Plzni divili, jak se to knihovníci v tomhle počasí baví, a často se přidávali.

Všichni, kteří přijeli, byli všude navýsost spokojeni, líbilo se jim tady, a se svými kolegy si báječně popovídali. Putovní džbán SKIPu byl předán jen symbolicky Středočeskému kraji (nikdo od nich nepřijel) a my se budeme napřesrok všichni těšit do Kutné Hory!