Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Frankfurtský knižní veletrh 2017

Čas nutný k přečtení
5 minut
Již přečteno

Frankfurtský knižní veletrh 2017

0 comments
Autoři: 

Bez kultury by neexistovala žádná Evropa. Knihy jsou naše nejlepší zbraň. I taková slova pronesl francouzský prezident Emannuel Macron, když spolu s německou kancléřkou Angelou Merkelovou 10. října 2017 zahajoval Frankfurtský knižní veletrh. Právě Francie a frankofonní literatury byly letošním hlavním hostem, motem celé akce byl dvojjazyčný slogan Francfort en français – Frankfurt auf französisch.

Frankfurtský knižní veletrh 2017
Hostem Frankfurtského knižního veletrhu 2017 byla Francie a frankofonní literatury. K obvyklým politickým protestům letos přibyly i potyčky mezi Němci samotnými.

V úvodních proslovech obou státníků zazněla témata o sjednocené Evropě, o odpovědnosti za společný osud, o roli literatury a knih při budování jednotného evropského prostoru a o významu spojenectví Francie a Německa. Jak oba zdůraznili, při něm právě literatura (či šířeji kultura) může sehrát podstatnou roli, protože „umožňuje komunikovat hodnoty, které jsou pro Evropu společné, a současně zachovává i to, co je rozdílné“, jak vystoupení shrnul ředitel Moravské zemské knihovny Tomáš Kubíček. V době, kdy i vlivní čeští intelektuálové snižují Evropskou unii na pouhý „penězovod“, jak to nedávno učinil Václav Cílek, je úlevné slyšet přední evropské politiky, kterak deklarují význam společné evropské kultury a hodnot.

Snahy po překonání letitého nepřátelství mezi oběma zmíněnými národy byly jednou z hlavních motivací pro založení Unie. A skutečnost, že v tomto je stoprocentně úspěšná, by ještě před sto lety vůbec nebyla tak banální a samozřejmá, za jakou ji považujeme dnes. Je symbolické, že hvězdy na evropské vlajce někteří odvozují od sochy Panny Marie z katedrály Notre-Dame ve Štrasburku. Tedy v dnesním francouzském městě, ležícím nedaleko německých hranic, které v minulosti opakovaně měnilo „státní příslušnost“.

Bez překladů to nepůjde

Z řady asi sto osmdesáti francouzských autorů, kteří na veletrh zavítali, byl zřejmě nejsledovanější Michel Houellebecq, jenž nového prezidenta ocenil za to, že „může Francii vrátit národní hrdost“. Největší ohrožení Evropy vidí v tom, že národy starého kontinentu už nespojuje jednotný jazyk, jímž kdysi bývala latina nebo v osmnáctém století francouzština. Proto vyzval, aby knižní průmysl lépe odměňoval překladatele – protože pouze pokud budou romány existovat v kvalitních překladech, mohou si jednotlivé evropské národy zachovat kontakt s tím, co kulturního se děje u jejich sousedů.

Na veletrhu se přitom apelovalo nejenom na lepší podmínky pro vznik více překladů, ale také se tam aktivně překládalo. Například německá pobočka Wikipedie pozvala své i francouzské spolupracovníky, aby přímo na veletržním stánku tuto internetovou encyklopedii obohatili o nová hesla přeložená z němčiny do francouzštiny či obráceně. Wikipedisté rovněž radili nakladatelům, například jak odkazovat na obrázek z Wikipedie, který by chtěli přetisknout.

Především však Francouzi ve Frankfurtu prezentovali 555 nových překladů svých děl do němčiny. Z nich jistě stojí za zmínku překlad loni vydané knihy La Fracture (Zlom) výborného sociologa Gilla Kepela o rozpolcení francouzské společnosti. Podle něj je cílem muslimských teroristů Francouze rozeštvávat a (v ideálním případě) vyvolat občanskou válku. Autor vyzývá občany, aby na zvnějšku vnucenou konfrontaci nepřistupovali. Česky od něj dosud vyšla související publikace Válka v srdci islámu (Karolinum, 2006). Dané problematiky se týkala i další představená práce, La psychanalyse à l'épreuve de l'islam (Psychoanalýza islámu) od Fethiho Benslamy. Pokoušel se v ní o diagnózu a také o naznačení možností terapie. Aktuální události pak v knize Lettre à une Calaisienne (německé vydání má titul s posunutým významem, Dopis ošetřovatelce zvířat z Calais...) analyzoval spisovatel a režisér Emmanuel Carrère (nar. 1957). Píše, co viděl a zažil ve svého času největším utečeneckém táboře Evropy zvaném Džungle a o reakcích tamních starousedlíků. Snažil se přitom chápat jejich nepřátelství k cizincům i problémy vyplývající z nezaměstnanosti, ale také jejich naděje a idealismus. I za český překlad by pak stály úvahy Face à Gaïa (Tváří v tvář Gaii) sociologa a filozofa Bruna Latoura o tom, že Evropa se dříve snažila ovládnout četné národy světa, a ty se k ní nyní vracejí; podobně chtěla západní civilizace ovládnout jednotlivé přírodní živly, a ty nyní stále výrazněji ukazují svou nespoutanost a sílu.

Uveden byl i překlad Houellebecqovy eseje En présence de Schopenhauer (V Schopenhauerově blízkosti). Beletrista se v ní vrací ke svému oblíbenému německému filozofovi; když si ve dvaceti šesti letech přečetl spis Svět jako představa a vůle, znamenalo to pro něj cosi na způsob duševního otřesu. Schopenhauerovy myšlenky o umění, poezii či pravdě významný beletrista stále považuje za nejlepší způsob, jak pochopit dnešní svět a to, co lidstvo čeká.

Německo-francouzským kulturním vztahům byly částečně věnovány i úvodní proslovy: Angela Merkelová kupříkladu zmínila hugenoty, kteří našli azyl v Berlíně, nebo romantického básníka Heinricha Heineho, který žil zase převážně v Paříži. Francouzský ministr zahraničí Jean-Yves Le Drian v doprovodném textu vyzdvihl vlivný spis De l'Allemagne (O Německu) od Madame de Staël (1766–1817) a opakoval její výzvu, že bychom všichni měli mít evropského ducha. V jednom z pořadů pak současní frankofonní literáti Douna Loup, Daniel de Roulet či Sylvain Prudhomme debatovali o svých oblíbených německých dílech, klasických i současných.

Co je ještě dialog

S veletrhem jsou pravidelně spojeny četné politické protesty. I letos tedy Íránci žijící v Německu dávali hlasitě najevo svůj nesouhlas s režimem panujícím v zemi svého původu nebo Gruzínci s politikou Ruska. Případně se „bojovalo“ jaksi zástupně: třeba tím, jak velkou plochu který národní stánek zabral. Ten katalánský byl skutečně rozsáhlý – samotné Katalánsko bylo hlavním hostem roku 2007.

Zřejmou novinkou ale letos byly potyčky i mezi Němci samotnými, zvláště u stánků krajně pravicových nakladatelů. Některá čtení musela být dokonce zrušena. Organizátoři tvrdí, že Frankfurtskému knižnímu veletrhu pestrost názorů svědčí, a proto by měl být místem pro dialog. V aktech agrese, které proběhly, už ale bohužel o žádný dialog nešlo, a stále rozpolcenější je tak zřejmě nejen společnost francouzská. Nicméně se zdá, že většina návštěvníků tyto incidenty ani nezaznamenala (respektive se o nich dozvěděla až z večerních zpráv). Pokud se v některých našich novinách psalo, že na veletrhu (z hlediska zpravodajství) v sobotu místo literatury převládlo násilí, tak musíme dodat, že po všechny dny (alespoň zatím) drtivě dominovala uvolněná atmosféra, radost ze setkávání a kulturní mnohosti a rozmanitosti. A přirozeně také únava. Nikoli z pěstních soubojů, ale ze zdolávání ušlých kilometrů a knih, kterých veletrh letos údajně nabízel čtyři sta tisíc.

Poznámka: Text vyšel na serveru iliteratura.cz a byl převzat se svolením autora.
Hodnocení: 
Průměr: 5 (1 hlasování)
LUKAVEC, Jan. Frankfurtský knižní veletrh 2017. Ikaros [online]. 2017, ročník 21, číslo 9 [cit. 2018-01-23]. urn:nbn:cz:ik-18161. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/18161

automaticky generované reklamy
registration login password