Rok 1876 nebyl jen rokem premiéry Smetanovy Hubičky, narození Tomáše Bati nebo prvního telefonního hovoru Alexandera Bella. Byl to také rok, kdy byla založena ústřední pobočka Národní knihovny v Římě a stejně tak jako zmíněné události i ona dodnes ovlivňuje život Italů i jiných národností.

Nutno dodat, že knihovna v Římě je jednou ze dvou italských národních knihoven (druhá sídlí ve Florencii). Původně se nacházela v budově Collegia Romana ze 16. století, domově Jezuitské knihovny, jejíž kolekce byla později doplněna knihami a rukopisy knihoven jiných řádů. V roce 1975 se knihovna přestěhovala do sídla, kde ji najdeme i dnes – do modernistické budovy nedaleko hlavního vlakového nádraží Termini, která je zasazena do oblasti starých kasárna zbudovaných velkým Tiberiem. Pod návrhem nové budovy jsou podepsáni architekti Massimo Castellazzi, Tullio Dell'Anese a Annibale Vitellozzi.

Národní knihovna v Římě sestává ze tří budov. Kromě budovy služeb pro čtenáře, je zde také administrátorské zázemí a úložiště knih. V budově se nachází také konferenční sál. Výměra komplexu je přes 50 000 metrů čtverečních.

Sbírka knihovny je úctyhodná a v současné době obsahuje například kolem 7 milionů tištěných knih, 8 000 rukopisů, 2 000 prvotisků, 25 000 prvních vydání knih ze 16. století, 20 000 map, 10 tisíc grafických listů a kreseb, či 50 000 časopisů. Podle očekávání je úkolem Národní knihovny uchovávat a archivovat celou italskou publikační produkci, k čemuž ji opravňuje zákonem zaručený jeden povinný výtisk. Knihovna nabízí prohlídky pro veřejnost, přičemž fotografování je přísně zakázáno. Redakci Ikara se však podařilo získat mimořádnou výjimku, a proto vám dnes přinášíme pohled do veřejných prostor knihovny i jejího zákulisí. Budovou knihovny mne provedla neskutečně vstřícná a všech poměrů znalá Dr. Alessandra Marianiová.

Pro registraci uživatele je nutné vyplnit žlutý formulář. Bez registrace není možní ani uložit zavazadla či oděv v šatně. Přihlášení nového čtenáře je však rychlé a bezplatné, po vyplnění získáte kartu čtenáře a již si můžete své věci uložit v uzamykatelných skříňkách. Angličtina není silnou stránkou personálu, ale nějak se vždy domluvíte.

Knihovna je přirozeným prostředím pro kulturní akce, proto nikoho nepřekvapí, že zde najdete pravidelné výstavy, konference, představení, stejně jako zázemí pro setkání a semináře. Kromě výstavního sálu se mohou čtenáři zastavit u dočasných expozic i na dlouhých chodbách knihovny. Zajímavostí je, že v každé místnosti se nachází připomínka staré budovy knihovny.

V nových prostorách najdeme nejméně jeden kus historického nábytku, mozaiky či jinou připomínku bývalého sídla uvnitř Římské koleje.

„Samozřejmě nám chybí peníze,“ povzdychne si tu a tam dr. Marianiová v narážce na cedulky o nefunkčních počítačích. Tři čtvrtiny prohlížeček mikrofilmů nefungují, ale je ráda, že studenti mohou využívat aspoň některé. Peter z Bostonu, který do Říma přijel studovat období fašismu si také nestěžuje a je rád, že se ke kolekci starých novin vůbec může dostat. A zhruba za dolar si může jakoukoliv stránku nechat i vytisknout.

Nefunkční prohlížečky mikrofilmů

Knihovna je ostatně naplněná návštěvníky i ve všední den dopoledne a nedostatek prostředků vlastně z pohledu návštěvníka znát příliš není. Oproti pražskému Klementinu jsou prostory dosti členité, nachází se v nich množství tematicky zaměřených oddělení, stolů i míst k sezení. „Stefano, pošli nám nahoru jednu přepravku,“ vyzývá moje průvodkyně kolegu ve skladu knih, kterým procházíme. Nechce se mi věřit, že by jedna taková malá bedýnka stála 1 500 Eur a myslím, že jsem špatně rozuměl. Ale paní Alessandra trvá na svém: „Všechno specializované vybavení je strašně drahé“. Dlouhou dobu se nic neděje, slyšíme jen cvakání v podzemí... ale po dobrých pěti minutách konečně box sofistikovaně vyjíždí.

Přepravní systém s boxem na knihy

Pomocí karty si můžete objednat jakoukoliv dostupnou knihu prostřednictvím OPACu, jehož terminály jsou na každém kroku (on-line na www.bncrm.librari.beniculturali.it); stranou ale nezůstává ani starý lístkový katalog, jehož digitalizace probíhá od roku 1990 (tituly do něj byly zanášeny do roku 1989). Jde to však pomalu, opět z důvodu nedostatku financí. Veškeré knihy a současná vydání časopisů jsou k dispozici k prezenčnímu studiu. Pro přístup do oddělení starých tisků a zvláštních sbírek je však zapotřebí zvláštního povolení. Knihovna nabízí samostatnou přepážku pro kopírování publikací.

K dispozici je elektronický OPAC i lístkový katalog

Kopírovací služby a oddělení starých tisků

Pracovníci Bibliografické služby vám pomohou vyhledat a objednat materiály, které nejsou k dispozici ve sbírkách knihovny; samozřejmostí jsou elektronické systémy, indexy a databáze, institucionální repozitáře a nejrůznější digitální kolekce. Vyškolení knihovníci jsou vždy při ruce a připraveni pomoci. V oddělení pro nevidomé si můžete osahat plastové průčelí a půdorysy důležitých budov. Samosebou se časem opotřebují, ale jejich výměna je snadná a levná. K dispozici jsou i multimediální stanice se skenerem navržené pro slabozraké. Knihovna je rovněž partnerem projektu namluvených knih. V listopadu 2012 knihovna zahájila oficiální spolupráci s projektem Google Books, a proto jsou čtenáři upozorňováni, že tisky z let 1601 až 1874 mohou být z důvodu digitalizace dočasně nedostupné.

Oddělení pro nevidomé

V lingvistickém oddělení se zastavujeme u cenného dopisu milence italského básníka Gabriele d'Annunzia (moje průvodkyně mi ještě připomíná, že jako přítel Mussoliniho to byla velmi kontroverzní postava). Hned poté si prohlížíme si prvotisk Alberta Moravia, který ve 30. letech zase poměrně úspěšně bojoval s fašistickou cenzurou... a já si uvědomuji, že i tady v knihovně je skoro na každém kroku vidět, že Italové před svou historií neutíkají, ale žijí s ní.

Vzácné historické dokumenty v lingvistickém oddělení

Knihovna vydává Buletin moderních zahraničních děl ve svých sbírkách, stejně jako řady Studi, guide, cataloghi a Quaderni dela Biblioteca nazionale centrale di Roma. Ve vstupní hale je bankomat i kavárna s restaurací (nabízí velmi slušné zázemí) a mě nenapadá nic, co by mně jako čtenáři a výzkumníkovi v této budově při celodenním studiu chybělo. Budete-li někdy do funkční a prosvětlené budovy potřebovat zavítat, vězte, že se nachází jen kousek od stanice metra linky B – Castro Pretorio, na linkách autobusu 75, 310, 492 a 649. Je otevřena ve všední den od 8:30 do 19 hodin a o víkendech od 8:30 do 13:30 hod. Poštovní adresa je Via Castro Pretorio 105.