Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

FashionTech 2015

Čas nutný k přečtení
5 minut
Již přečteno

FashionTech 2015

0 comments

V rámci pražského Fashion Weeku se 19. března 2015 se v Praze konala první konference zaměřená na propojení módy a technologií FashionTech 2015. Zejména první část, věnovaná wearables, tedy nositelným technologiím, byla velmi inspirativní (další části zaměřené na marketing, využití sociálních sítí, budování značek ve věku sociálních sítí či proměně módních časopisů ve věku sociálních sítí byly jistě také zajímavé, nicméně trochu mimo můj okruh zájmu).

FashionTech 2015 FashionTech 2015
Konference FashionTech 2015

To, že wearables se nosí a nepřenášejí, jak zdůraznil Petr Kosnar, je celkem intuitivně jasné, stejně jako víme, že jsou využívány jako lifestylový doplněk, nebo pro medicínské účely, pro zábavu a hry, nebo třeba ke sledování domácích mazlíčků. Protože je to ale oblast, na kterou je upřena pozornost a která se právě bouřlivě rozvíjí, některé z jejich forem jsou skutečně překvapivé.

Lidé navrhují motorkářské helmy, které umožňují vidět dozadu bez ohlížení do zrcátek, golfové rukavice měřící sílu a úhel úderu, anebo třeba dětské plíny se senzorem, který spustí alarm, když je plena plná (nabízí se připomínka, že děti jsou v tomto případě samy poměrně spolehlivý senzor i alarm, ale proč ne).

Důležitý je také samozřejmě rozdíl mezi wearables s jedním účelem, většinou měřením (kroků, tepu, odporu kůže) a wearables typu Apple Watch, které vytvářejí platformu, pro kterou ostatní vyvíjejí aplikace.

Z technické univerzity v Eindhovenu přijela velmi zajímavá textilní návrhářka Kristi Kuusk. Mezi její nápadité projekty patří třeba TexTales/Bedtime Stories. Představte si peřinu pro děti, která je pokrytá obrázky a když k ní přiblížíte tablet či mobil, ožije dalšími pohádkovými bytostmi. Zkrátka takové pohádky z pyžámka digitálního věku.

Dalším projektem je Vibe-ing, což má být způsob péče o sebe zhmotněný ve formě oděvu, který tělo vyzývá, aby cítilo, pohybovalo se, uzdravovalo se a regenerovalo díky vibrační terapii. Oděv je z merino vlny a obsahuje pletené kapsy a kapsičky s vestavěnými elektrickými obvody, které umožňují reagovat na dotyk a vyvíjet jemný vibrační tlak na různá místa na těle.

Kristi pochází z Estonska a její matka byla krejčová. Ve své práci navazuje na nejstarší tradice ručních prací, výroby látek, krajek a výšivek a propojuje je s nejnovějšími technologiemi (zároveň zvládá programovat). V poslední době zkoumá například možnosti termo-krajek, které využila i při vytváření oděvu pro tanečnici Angelinu Deck (performance s názvem CHACUN(E)). Oděv tady nefungoval jen jako kostým, spíš jako rovnoprávný prvek představení, když během představení měnil barvu i tvar – jde totiž o síť pospojovaných krajkových vloček, které měnily své postavení, a tak vzor, tvar i velikost celého oděvu a zároveň v závislosti na teplotě těla tanečnice měnily barvu.

Ve své práci akcentuje témata jako udržitelný rozvoj, recyklace, šetrnost k prostředí a zároveň spojuje staré a nové – což ilustruje například její poznámka o tom, jak si uvědomila, že háčkování má mnoho společného s programováním (“makes you kind of programmer”). Zní to mimochodem jako pochopitelné vysvětlení, proč mi programování (taky) nikdy nešlo.

Dominika Potužáková představila Oris, náhrdelník pro matky předčasně narozených dětí. I ona shodou okolností spolupracovala s technickou univerzitou v Eindhovenu, dokonce působila na stejné fakultě průmyslového designu. Dominika popsala celý proces vytváření svého produktu – od prvotního úleku a neznalosti situace a prostředí, přes seznamování s potřebami dětí v inkubátoru – klíčovým prvkem se stal poznatek, že dětem prospívá, když cítí matčinu vůni. Pak už zbývalo “jen” vyřešit technické detaily. Ty konzultovala s odborníky na nanotechnologii a rozhodla se využít ovčí vlnu, jejíž vosk absorbuje vůně.

Textilní náhrdelník funguje tak, že si jej matka připevní na krk, teplem se roztáhnou póry materiálu (a červené “bambulky”, které jakoby vyrůstaly z bílého korpusu objektu jako houby po dešti) a nasají vůni. Pak jej matka po nějaké době nošení sejme, póry se v chladnějším prostředí zase stáhnou a opět se roztáhnou až v inkubátoru, kam je náhrdelník vložen, a protože je zde nastavena teplota lidského těla, začnou nashromážděnou vůni vydechovat.

Bedtime Stories Vibe-ing
Ukázka projektů Bedtime Stories a Vibe-ing

V dalším bloku se představily české startupy. Prvním byl Saphirio – inteligentní šperk, který má programovatelné funkce včetně módu “feel safe”, který umožní určitým typem poklepání na šperk odeslat tísňovou zprávu i s aktuální polohou na předem určené číslo. K tomuto projektu navíc můžete přispět – na květen je naplánována Kickstarter kampaň a zatím team hledá i kreativního designéra, který by pomohl s podobou šperku.

Taky ráno stojíte bezradně před skříní a nevíte, co na sebe? Pro nerozhodné tohoto typu vymyslel tým styleme.to aplikaci, která by měla pomoct při kombinování kousků ze šatníku, jakož i dokupováním toho, co v něm chybí. Zároveň by se měla vytvořit sociální síť, v níž by lidé sdíleli své outfity (která je teď ve fázi plánování testování). Klíčové je zde samozřejmě rozhraní a uživatelská přívětivost, protože jinak by se mohlo stát, že skončíte úplně stejně jako před tím – nerozhodně s mobilem v ruce.

Podobnou službu chce nabízet Size ID, pomocník při určování správné velikosti oblečení. Tvůrci vycházejí z toho, že sice existují velikostní tabulky a standarty, ale nikdo je ve skutečnosti nepoužívá, a tak by si člověk jednou vytvořil svou velikostní identitu a služba by mu od té doby nabízela už jen vhodné velikosti prádla. Dalším představeným projektem byla Fashion.stl, konference o módě a 3D tisku (stl je datový formát 3D grafiky), která se bude konat v říjnu 2015 – pořadatelé by tam samozřejmě rádi viděli takové kreace, jaké vytváří Iris van Herpen či Francis Bitonti.

Posledním startupem byl slovenský projekt Ladybag, což je splněný sen mnoha žen a dívek, především těch zimomřivých. Ladybag je totiž kabelka, která zahřeje – a navíc nabije telefon. Její návrhářka Andrea Pisarčíková je doktorkou práv, která ve svém volném čase relaxuje při fotbale a navrhla tuto kabelku prostě proto, že si něco takového vždycky přála. Nastudovala si základy elektroniky (půjčila si knihu Poznáváme elektroniku I), vytvořila prototyp a momentálně se snaží získat místo na trhu – už z pozornosti, kterou si získala u dam v sále, se dá poměrně jistě usuzovat, že by mohla mít velký úspěch.

V další části se představil například fashion&DIY blog Minty Finty kamarádek Terezy a Terezy, jehož obliba odráží návrat k tradičním formám odreagování a tvoření jako je šití, pletení nebo vaření – to vše ovšem v trendy a roztomilém obalu, anebo projekt Win Win, v rámci kterého děvčata přešívají secondhandové hadříky ve stylové kousky.

Poslední část, panelovou diskuzi na téma módní časopisy ve věku sociálních sítí, jsem přiznám se již vynechala. Myslím, že i tak můžu shrnout, že trendy vytváření obsahu uživateli, témata udržitelného rozvoje a recyklace, strategie vytváření a udržování sítí jsou zkrátka motivy, které zajímají všechny. Produkty budoucnosti evidentně navrhují lidé, kterým na trhu něco chybí a v současnosti mají možnost osvojit si vědomosti potřebné k vytvoření nějakého designu, a zároveň si i vytvořit síť potencionálních zájemců a zákazníků.

Hodnocení: 
Průměr: 3 (1 hlasování)
MALEČKOVÁ, Dita. FashionTech 2015. Ikaros [online]. 2015, ročník 19, číslo 4 [cit. 2019-11-18]. urn:nbn:cz:ik-17476. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/17476

automaticky generované reklamy