V dosavadních pokračováních tohoto seriálu jsme automaticky předpokládali, že veřejná knihovna je pouze pasivním uživatelem elektronických informačních zdrojů, které získala zvnějšku. Je čas si připomenout, že veřejná knihovna (a to i malá) může být také tvůrcem a producentem vlastních elektronických informačních zdrojů, jež nabízí k využití svým čtenářům, ostatním knihovnám nebo komukoliv jinému.

Nejběžnější elektronický informační zdroj, který vytvářejí téměř všechny knihovny, je automatizovaný katalog v podobě elektronické databáze. Tento katalog je prakticky vždy přístupný lokálně vlastním uživatelům knihovny a u větších knihoven také vzdáleným přístupem pomocí internetu nebo jiné technologie. Vystavením katalogu na internetových stránkách knihovny získávají tyto nesmírně na hodnotě. Dovolují čtenářům vyhledávat, eventuelně objednávat žádané knihy třeba z pohodlí domova nebo ze zaměstnání bez nutnosti fyzické návštěvy knihovny. Vězte, že právě toto je skutečnost, která přijde čtenářům nejzajímavější a nejlepší. Knihovník, který je v knihovně dnes a denně, si takové výhody příliš necení, a tak si zkuste pro srovnání představit, že byste nemuseli třeba pobíhat po úřadech a bankách a všechno vyřešili od svého pracovního stolu v klidu doma večer pomocí počítače. Nestojí to za to? Tak proč nedopřát našim čtenářům něco podobného?

Katalog knihovny volně přístupný prostřednictvím Internetu je neocenitelným nástrojem pro zrychlení a zefektivnění meziknihovní výpůjční služby. Objednávku (většinou e-mailovou) knihovna neposílá naslepo nejbližší větší knihovně, ale přímo knihovně, která hledaný dokument vlastní a má ho momentálně k dispozici. Nemohu než nezmínit naše "rekordní" MVS, kdy se díky ochotě dodávající knihovny a souhře okolností již několikrát podařilo, že jeden den odpoledne čtenář zadal požadavek na MVS a druhý den ráno měl knihu na stole přesto, že pocházela z opačného konce republiky. Dodávám, že v šoku byl čtenář i knihovníci.

Ne každá knihovna může vystavit svůj katalog na internetu a ne každý čtenář má možnost se k takovému internetovému katalogu jednoduše dostat. Vhodnou alternativou je vydat a prodávat CD-ROM s elektronickým katalogem knihovny, jehož zjevnou nevýhodou je nemožnost přidávat nové záznamy. Nicméně je zajímavé distribuovat takový CD-ROM například do menších knihoven okresu, které jsou dosud bez připojení k internetu, a dát jejich čtenářům možnost rychle zjistit, jaké dokumenty se nacházejí v nejbližší větší knihovně.

Druhým nejběžnějším elektronickým informačním zdrojem, který veřejné knihovny obvykle samy vytvářejí, jsou jejich webové stránky. Malé veřejné knihovny své úsilí stran internetu většinou směřují pouze na pasivní připojení a pomíjejí možnost aktivně se účastnit vystavením vlastních informací. Malá knihovna nemusí mít rozsáhlé bohatě strukturované stránky přetékající grafikou, někdy zcela stačí jediná webová stránka obsahující všechny potřebné údaje. K těm se počítají především kontaktní údaje (adresa, telefon, e-mail), půjčovní doba a přehled nabízených služeb. Pokud bude knihovna stránky pravidelně aktualizovat, hodí se na nich upozorňovat na pořádané akce a novinky. V každém případě by měla knihovna dohlédnout na to, aby odkaz na její stránky byl přítomen na oficiálních www stránkách obce, existují-li. Je s podivem, kolik hezkých obecních www stránek zcela zamlčuje skutečnost, že v jejich obci je veřejná knihovna.

Veřejná knihovna může vytvářet a produkovat i další, velmi zajímavé elektronické informační zdroje na různých médiích. Mohl by to být například CD-ROM s tematikou regionální historie a literatury, použitelný v místních školách, nebo digitální repliky lokálně zajímavých dokumentů, které jsou jinak běžné veřejnosti hůře dostupné (praktický příklad: obec Vlčnov vystavila na svých internetových stránkách doslovné přepisy současných i historických obecních kronik).

Jistě vás napadne řada dalších příkladů. Můžeme se tedy už těšit, až budou veřejné knihovny ve vytváření elektronických informačních zdrojů aktivnější a zaplaví nás širokým spektrem svých produktů.