Jistě i vy jste během první poloviny letošních prázdnin alespoň jednou položili anebo vyslechli alespoň jednu z následujících otázek: "Jedeš někam na zatmění (úplné - pozn. autorky)?", "Kde budeš na zatmění?", "Čím budeš pozorovat zatmění?". Z částečného, ale zejména z úplného zatmění Slunce, které bylo možno pozorovat (mimo jiné) ve střední Evropě ve středu 11. srpna 1999, se stala prázdninová událost číslo jedna, fenomén, podle některých dokonce šílenství. Na všech možných i nemožných místech jsme se mohli dozvědět o vzniku zatmění, o zatmění v historii, o tom, kde, jak a co při zatmění pozorovat, jak zatmění fotografovat a filmovat, jaké počasí si přát a s jakým se lze spokojit... Všude se to jen hemžilo (vždy těmi stejnými) mapkami průběhu zatmění v Evropě doplněnými o tabulky míst, časů a percentuální velikosti zatmění. Navzdory tomuto šílení (či právě proto?) si jej nemůžeme ani my v Ikarovi dovolit opomenout.

Úplné zatmění Slunce jsem se v malé skupince vydala pozorovat do Rakouska. Byli jsme vybaveni podomácku vyrobenými slušivými brýlemi s "filmovým" filtrem (pro bezpečné pozorování zatmění - jak se starostlivě vyjadřovala média), množstvím jídla, spacími proprietami, cestovními pasy, malým množstvím tvrdé rakouské měny a optimistickou náladou. Naším předem neplánovaným pozorovacím místem, kam nás dovedla sama prozřetelnost, se nakonec stalo lázeňské město Gmunden (jihozápadně od Linze) ležící u jezera Traunsee. Abychom se s jistotou vyhnuli obecně předvídaným davům na hraničních přechodech a silnicích, vyrazili jsme s osmačtyřicetihodinovým předstihem. První noc jsme strávili poblíž Linze, a to za silné bouřky a lijáku. Takové počasí podle informací, kterými jsme byli všichni zásobeni, přijatelné rozhodně nebylo! Celý následující den (tedy úterý) se nesl v duchu hrozivě zatažené oblohy a deště. Jen k večeru se milostivě vyjasnilo, a tak nám bylo dáno nerušeně se pokochat malebným Gmundenem. Usínali jsme plni přesvědčení, že TO přeci jenom vyjde. Jedenácté srpnové ráno se však rozhodlo být zatažené. Později se dokonce spustil silný déšť! Avšak asi půl hodiny před avízovaným počátkem zatmění se těžké mraky jako zázrakem protrhaly a za nimi se objevil hlavní hrdina dne.

Nábřeží podél Traunsee se rychle zaplňovalo lidmi. Většina z nich hovořila německy (mimochodem německy se všemi očekávaný úkaz řekne Sonnenfinsternis), ale čeština se rozhodně nedala zahanbit. Všude zněla hudba, opékaly se klobásky, čepovalo pivo, prodávaly se speciální brýle (považte - ten den zlevněné ze 100 šilinků na pouhých 50!). A tu již začal Měsíc ukusovat první milimetry slunečního kotouče. Následujících zhruba 90 minut však bylo pro všechny shromážděné nekonečně dlouhým časovým úsekem. Co chvíli jsme přikládali k očím naše apartní filtry, abychom zjistili, jak akce pokračuje. A se zoufalstvím jsme sledovali směr putování obrovských mraků, které ve velké míře pokrývaly oblohu.

Dvanáct hodin, čtyřicet minut. Napětí vrcholí. Všichni vzrušeně pozorují jediný bod (speciální filtry již pomalu není třeba přikládat). Krajina znatelně potemněla, ochladilo se, zostřily se stíny. V následujících vteřinách se najednou stalo to, nač všichni trpělivě čekali. Měsíc zcela zakryl Slunce. Kolem nás se rozhostilo podivné šero, všichni lidé začali tleskat, výskat, křičet, smát se... Vzápětí se však, jako mávnutím kouzelného proutku, rozhostilo naprosté ticho. Všichni POZOROVALI ÚPLNÉ ZATMĚNÍ SLUNCE. Přibližně za dvě minuty se opět objevil kousíček Slunce. Lidská reakce byla stejná jako před chvílí a krajina se opět rozjasnila. Bylo po všem. Tedy ve skutečnosti ještě další půldruhé hodiny probíhalo částečné zatmění, to však již téměř nikoho po TAKOVÉM zážitku nezajímalo.
Neodpustím si ještě uvést na pravou míru někdy značně nepřesné informace, které se o průběhu úplného zatmění Slunce objevily např. v denním tisku. Ve fázi úplného zatmění nenastala úplná tma (jak se vyjádřila některá média), ani psi nezačali žalostně výt (jak se vyjádřila některá média). Alespoň tomu tak nebylo tam, kde jsem úkaz spatřila já. Množství a typ tmy (resp. příšeří) vzniklé "zatměným" Sluncem se nedá přirovnat k žádné tmě, na kterou jsme běžně zvyklí. Bylo možno dohlédnout na druhou stranu jezera - jenom prostě nesvítilo Slunce. Ani psi nevyli, stejně jako další přítomná zvířata (labutě, kachny, rackové, holubi) nevykazovala změny v chování. Chvíle to byla magická a je, myslím, zbytečné ji ještě "přikrašlovat".

Jistě i vy jste po 11. srpnu t. r. alespoň jednou položili anebo vyslechli alespoň jednu z následujících otázek: "Kde jsi byl na zatmění?", "Viděl jsi to (úplné zatmění - pozn. autorky)?", "Čím jsi pozoroval zatmění?" Pochopitelně ani já se těmto otázkám nebráním. S jistým uspokojením však musím konstatovat, že z tohoto "zápasu" vycházím zatím jako naprostý vítěz. Mám přátele a známé, kteří zatmění úmyslně ignorovali, kteří se do míst úplného zatmění nemohli vydat - jsa pracovně zaneprázdněni, kteří chystanou výpravu za úplným zatměním ze zdravotních důvodů vzdali, kterým v okamžik "O" Slunce zakryly mraky, či dokonce nehorázně pršelo (ať už v Rakousku, Rumunsku či Francii). Ale ještě s nikým jsem nemohla sdílet stejné zážitky. A tak mi dovolte, abych těm z vás, které kdosi obšťastnil alespoň přijatelným počasím k pozorování úplného zatmění Slunce, upřímně pogratulovala. Byl to skutečně zážitek na celý život, že?