Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Draze zaplacené zkušenosti jihočeských knihovníků

Čas nutný k přečtení
6 minut
Již přečteno

Draze zaplacené zkušenosti jihočeských knihovníků

1 comments
Rubrika: 

První velká voda dorazila do Českých Budějovic již ve čtvrtek 8. srpna 2002. Parkoviště knihovny na Lidické se zaplnilo na celé odpoledne vodou z Malše. Během dne jsme přestěhovali všechny knihy ve skladech ze spodních regálů do horních a ujasnili jsme si, kde jsou hlavní vypínače energií; prostě přijali jsme ponaučení "pro příště". Netušili jsme, že to "příště" přijde za čtyři dny.

Druhá povodeň se začala do ulic vkrádat v pondělí 12. 8. Již v poledne byl v budovách knihovny vypnut proud a zaměstnanci odcházeli, aby se vůbec dostali na druhý břeh řeky Vltavy a domů.

V noci z 12. 8. na 13. 8. přicházela jedna povodňová vlna za druhou a již před sedmou hodinou ranní byl uzavřen i poslední most přes řeku; do tří budov knihovny se dostavilo minimum zaměstnanců. Voda zaplavovala, co se dalo. Rozsáhlost povodně, umístění regálů s knihami a časopisy pod úrovní hladin řek a Mlýnské stoky a neznalost situace byly hlavní příčinou následné katastrofy v knihovně. Ve městě neexistovaly a neexistují žádné protipovodňové zábrany. Neexistovalo a stále neexistuje žádné zpracované a vyzkoušené veřejné oznamování budoucí nebo blížící se katastrofy, např. prostřednictvím médií a zvukových signálů, nemluvě o adresném informování majitelů budov.

Knihovna má sice vypracovány plány evakuace pro všechny své budovy, které však lze realizovat pouze v případě, je-li v budově někdo přítomen. A v noci a k ránu, kdy voda začala plnit sklepy a podzemní prostory knihovny, se do práce dostavilo jen 7 osob.

Abychom mohli o víkendu vystěhovat větší část knih umístěných v suterénech, potřebovali jsme, aby odpovědní pracovníci hydrometeorologických ústavů, povodí Vltavy, Malše a krizový štáb Jihočeského kraje správně vyhodnotili situaci, která se již týden vyhrocovala: značně přeplněné řeky Malše a Vltavy, podmáčená zem, záplava z minulého týdne, neustálý déšť a enormní vypouštění vody z vodních nádrží Římov a Lipno mělo znamenat veřejné vyhlášení nebezpečí velké vody, která by mohla zaplavit větší část města. To se však nestalo a my jsme zachránili ze suterénu jen výpočetní techniku, část nábytku a knih odstěhovaných již před týdnem do horních polic.

Velká voda spolu s nepřipraveností a liknavostí odpovědných pracovníků způsobila, že v Jihočeském kraji bylo povodněmi postiženo přes 50 % obcí (celkem 329 z celkového počtu 623 obcí). Škody vznikly na státním, krajském a obecním majetku, včetně zřizovaných organizací, i na soukromém majetku fyzických a právnických osob. Strženo bylo např. 30 mostů, dalších 15 má porušenou statiku; silně narušena byla i oblast zajištění svodů a čistíren odpadních vod. Jednou z příčin velkých škod na majetku je fakt, že České Budějovice leží na horním toku řek, povodňové vlny k nám proto přišly brzy a neexistovaly ani žádné představy o dalším vývoji.

Jihočeská vědecká knihovna působí ve třech budovách v Českých Budějovicích. Dvě budovy jsou umístěny Na Sadech a jedna budova na Lidické třídě. Suterény všech tří budov byly 13. 8. 2002 zaplněny říční a kanalizační vodou na celkové ploše 2000 m2 do výšky kolem 1,70 m. Odpojena byla elektřina, nefungovaly telefony a počítače, mobilní telefony bylo možno využívat jen omezeně. Informace jsme získávali pouze z bateriových rádií a z regionálního rádia Faktor, které vysílalo pravidelné a průběžné informace o stavu vody na českých tocích a povodňových plochách. To bylo vše.

Co, jak a kdy se bude dít v zatopených objektech bylo zcela v rukou obyvatel nebo zaměstnanců příslušných objektů. Během prvních hodin jsme proto reagovali takto:

ředitelka knihovny určila odpovědnost a kompetence jednotlivých zaměstnanců v budovách po dobu likvidačních prací s tím, že musí být zajištěna zdravotní i fyzická ochrana všech, kteří se budou na likvidačních pracích podílet; práce musely být k večeru přerušovány, aby se lidé dostali domů a odpočinuli si. Dalším úkolem bylo vymyslet a provádět po celou dobu likvidačních prací evidenci zničených knihovních fondů. Vše se povedlo a již od druhého dne byl na webové stránce knihovny zveřejňován seznam zničených knihovních fondů.

První den jsme sehnali hasiče, aby odčerpali vodu ze suterénu knihovny, což trvalo 6 hodin na Lidické tř. a 24 hodin v budově Na Sadech. Pak nastoupili zaměstnanci knihovny a spolu s dobrovolníky (čtenáři, studenti) začali vynášet rozmočené knihy a další "utopené věci". Snažili jsme se zachránit alespoň knihy, které byly uloženy ve vyšších policích, vyčistit knihovnu od naplaveného bahna a provést desinfekci zaplavených prostor

V průběhu záchranných prací se zjistilo, že knihy zcela zaplavené nemá cenu zachraňovat (mytí pod čistou vodou, sušení na slunci), ale musíme je rovnou vyhodit. Od prvních dnů probíhala spolupráce s hygieniky, byly odebrány vzorky plísní, které se bezprostředně objevily na zdech a podlahách suterénních prostor. Po vyklizení a desinfekci všech prostor následovaly práce spojené s oklepáním omítek a vysoušením. Po vysušení jsme přistoupili k omítání zdí, výměně sanitárních předmětů a celkové rekonstrukci vodovodního řadu.

Hlavní strategií obnovy knihovny bylo otevřít co nejdříve ve všech budovách provoz pro čtenáře. Omezený provoz byl obnoven v budově Na Sadech v září 2002 a budově na Lidické tř. v říjnu 2002. Nicméně, voda odnesla dobré věci, ale i přemístila věci již nepotřebné a neužitečné. Donutila nás kompletně vyklidit suterény a provést opravu elektřiny, podlah, stěn, regálů a všeho ostatního, k čemu bychom se za normálního provozu nedostali nebo by to bylo velmi obtížné. Ukázalo se, že rekonstrukce starých vedení a stavební opravy nemohou končit v suterénech. Vše se pohnulo a tak s heslem "i pochod na tisíc kilometrů začíná prvním krokem" jsme vyrazili v nejvíce poškozené budově na Lidické tř. na cestu plnou rekonstrukcí a oprav. (V těchto dnech, tj. listopad-prosinec 2003, je dokončována další rekonstrukční práce, a to výměna nákladního výtahu.)

Ve srovnání s rekonstrukcí budov bude obnova knihovního fondu během na dlouhou trať, při kterém účinnými pomocníky byla a je řada knihoven (doplňování primárních dokumentů); např. s Národní knihovnou ČR projednáváme možnosti obnovy zničených knihovních fondů pomocí digitalizace. Při znovubudování fondu nám také pomáhá celá řada soukromých domácích i zahraničních dárců finančních prostředků.

V první dvou dnech po potopě byla nejúčinnější pomocí přítomnost hasičů a mnohých rodinných příslušníků. Bez dobrovolníků, čtenářů a knihovníků z jiných, nezatopených knihoven, bychom budovy vyklízeli nikoliv 14 dnů, ale 14 měsíců. Velkou a nezištnou pomoc poskytovaly různé firmy, např. úklidová firma Prompt 2, elektrofirma Uniontrade, Výtahy Schindler a další, s jejichž pomocí jsme postupně uváděli zpět do provozu energetické rozvody, výtahy, prostory kolem i uvnitř budov. Velmi rychle následovala pomoc jedinců i institucí při obnově knihovních fondů. Nezapomeneme na vstřícnou reakci univerzit, díky níž jsme rychle obnovili fond skript, ani na finanční pomoc ze státních i soukromých domácích i zahraničních zdrojů, která umožnila rekonstrukci budov a rozsáhlý nákup dokumentů. Stále aktuální je obnova knihovního fondu digitalizací. Vše ostatní je již opraveno nebo opravováno a knihovna proto může bez překážek pracovat dále.

Po zkušenostech s loňskou povodní můžeme říci, že adekvátní způsob ochrany knihovních fondů je takový, který zabrání jejich zaplavení; ideální je stavět sklady a budovy knihoven tam, kde se k nim (do nich) voda nedostane. Pokud toto řešení není možné, je třeba alespoň v případě nebezpečí obdržet včasné informace a tím i čas na přestěhování majetku knihovny mimo zátopovou zónu.

Protože se však na tento postup nelze spolehnout, v naší knihovně jsme uložili knihy do regálů co nejvýše (70 cm od podlahy) a do nižších poloh umísťujeme pouze nezbytně nutnou výpočetní techniku (s přístupem k elektronickému katalogu pro čtenáře) a nábytek. V případě větších dešťů jsme připraveni knihy a mobilní nábytek preventivně vystěhovat, i když by se to později ukázalo jako předčasné. Zkušenost z loňského roku bychom již skutečně opakovali velice neradi.

Souhrn základních informací:

  • Odhad škod na budovách a majetku knihovny: 4 000 000 Kč.
  • Zničeno 120.000 knihovních jednotek v hodnotě 11 890 000 Kč.
  • Na obnovu fondu jsme od soukromníků i institucí obdrželi 3 700 000 Kč, z toho 3 000 000 Kč od Ministerstva kultury ČR.
  • Zaměstnanci odpracovali při odstraňování prvotních škod 4 044 hodin.

Ilustrační fotografie


Klíčová slova: 
Hodnocení: 
Průměr: 5 (1 hlasování)
CEMPÍRKOVÁ, Květa. Draze zaplacené zkušenosti jihočeských knihovníků. Ikaros [online]. 2004, ročník 8, číslo 1 [cit. 2019-11-14]. urn:nbn:cz:ik-11449. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/11449

automaticky generované reklamy

Máme zde 1 komentář

Tento příspěvek - včetně a zejména jeho fotografická příloha - není jen výpovědí o jedné zkoušené knihovně. Je i výpovědí o osobní statečnosti a odpovědnosti všech, kteří byli a pomáhali na libovolném místě. Z knihovny, ve které stálo téměř 6 m vody, zdravím všechny jihočeské přátele a kolegy. M. Čadková, ÚK MKP