Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Dokáže nadchnout průměr? Může fascinovat plast?

Čas nutný k přečtení
5 minut
Již přečteno

Dokáže nadchnout průměr? Může fascinovat plast?

2 comments
Podnázev: 
Diskuse nejen nad novou budovou Národní knihovny ČR jako exemplární ukázka české malosti
Autoři: 
Rubrika: 

I když byla pro lid informační a knihovnický nejdůležitější událostí posledního měsíce tradiční konference INFORUM, ze které Ikaros jako obvykle přinášel textové zpravodajství a videopřenos, nepolevovaly ani v květnu diskuse o návrhu nové budovy Národní knihovny ČR na pražské Letné. Zprávu o jednom setkání na toto téma přinášíme v aktuálním čísle našeho časopisu, prostor úvodníku bychom však rádi využili pro širší zamyšlení na tím, jak je vedena diskuse právě o tomto projektu, který už stačil získat přízvisko "kontroverzní".

Aniž bychom návrh předložený Janem Kaplickým a jeho ateliérem, jednomyslně vybraný důvěryhodnou mezinárodní jury ze stovek dalších projektů a bezvýhradně podporovaný vedením Národní knihovny ČR, hodnotili, musíme společně s Vladislavem Vančurou konstatovat, že způsob diskuse nad výsledkem soutěže zdá se nám poněkud nešťastným. Hora iracionality některých diskutujících už dávno přerostla i Mt. Everest a na jejím obrazném vrcholu stanul český prezident Václav Klaus s poznámkou, že je "[p]odobně jako protijaderní aktivisté u Temelína [...] ochoten přivazovat se vlastním tělem a bránit, aby Národní knihovna v takové podobě na Letné byla".

Abychom nebyli špatně pochopeni - rozhodně nechceme (a bylo by nám proti mysli) dosáhnout stavu, kdy by byla "[z]ase už [...] jen jedna povolená, správná, neokřikovaná pravda těch vyvolených a pak už jenom argumenty nekvalifikovaných, nerozumějících tomu, do všeho se pletoucích, kteří by měli raději mlčet", jak Václav Klaus uvedl v jednom svém článku věnovaném právě vybranému projektu novostavby Národní knihovny. Některé argumenty a otázky uvedené právě v tomto textu jsou zcela jistě relevantní a neměly by v rámci diskuse zapadnout, hned první z nich však staví na těžko uchopitelném a relativním pojmu krásy, resp. ošklivosti, který autor (tedy Václav Klaus) používá i v argumentu druhém (kontext stavby), když odkazuje na výrok Ivana Klímy ("Stalinská architektura byla odporná, ale navrhovaná knihovna, která se má roztékat po Letenské pláni, mi připadá stejně odporná, ne-li odpornější, stejně poplatná dobové módě"). O zbylých třech argumentech (naplnění kritérií zadání, naplnění stavebních norem a problémy nákladů stavby) už zcela jistě racionálně diskutovat lze. Není třeba uvádět, že méně kvalifikovaní diskutéři vycházejí především právě z onoho jednoduchého schématu "krása/ošklivost", "líbí/nelíbí", "přitažlivý/odporný".

Na příkladu jiného projektu kontroverzní architektury - Tančícího domu - si můžeme ukázat, jak je takový přístup ošidný. Právě tato stavba, která už od roku 1996 stojí na Jiráskově náměstí v Praze, dodnes vzbuzuje velmi protikladné reakce. Kdyby byly v době výstavby vyslyšeny hlasy, které považovaly budovu za "odpornou", přišli bychom o jednu z nejvýznamnějších staveb moderní architektury nejen u nás, ale i ve světě, která je dnes přes všechny minulé či trvající kontroverze ceněna velmi vysoce.

Proto nás tak znepokojují iracionální apely a hlasy přímo nebo zprostředkovaně vyzývající k přehodnocení výsledků soutěže, jejímu zpochybnění a v důsledku tak vlastně k zabránění výstavby nové budovy Národní knihovny ČR v podobě, kterou získala v konkurenci stovek jiných projektů.

Hlasy volající po zabránění výstavby nové budovy Národní knihovny ČR podle vítězného projektu nacházejí svoje obdivuhodné echo v hlasech, které požadují uzavření kontroverzní výstavy plastinovaných lidských těl BODIES... The Exhibition, která probíhá od 5. května letošního roku v pražské Lucerně. I tady je laická a odborná veřejnost rozdělena na dva nesmiřitelné tábory, i tady se mluví o kráse a ošklivosti, i tady jsou různé dílčí pochybnosti (tentokrát nikoliv architektonického a urbanistického, ale morálního rázu), i tady už v rámci diskusí vyrostla velehora iracionality, hlouposti a zaslepenosti. Kolektivně i individuálně bohužel zůstávají zaslepené i ty autority, které by měly návštěvu výstavy doporučovat, a nikoliv nadhazovat možnost jejího zákazu. Jeden z podstatných argumentů, totiž (zde ve formulaci poslance Borise Šťastného, Respekt, č. 21/2007, s. 16): "Nemyslíte, že by stejný vědecký účel splnila i těla ze syntetických materiálů?" neobstojí z pohledu, který je podle nás velmi podstatný.

Na počátku každého poznání je totiž fascinace. Fascinace tím, co vytvořila příroda a lidský um. Lidské tělo má hodně daleko ke své nápodobě z umělé hmoty. Stejně tak zase výjimečná architektura musí bojovat s průměrnými duchy. Plast, stejně jako ordinární architektura, nás fascinovat nemůže. Plastinovaná mrtvá těla nás přivádějí k zaslouženému obdivu a úctě k tělům živým. Kaplického kontroverzní stavba je zase tělem, které vzbuzuje přirozený zájem o jedno z center českého písemnictví, vzdělanosti a kultury - tedy o Národní knihovnu České republiky, o poklady, které ukrývá ve svých fondech, a o její služby, které využívají tisíce uživatelů.

Zkusme si z očí sundat klapky, na kterých je napsáno "malé, ale naše", a přejme Národní knihovně ČR fascinující budovu, která odpovídá významu této výjimečné instituce. Budovu, která vznikne v součinnosti mnoha vzdělaných, chytrých a otevřených lidí pro další lidi. Pro lidi, kteří žijí a chtějí žít ve 21. století.

Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
IKAROS, redakce. Dokáže nadchnout průměr? Může fascinovat plast?. Ikaros [online]. 2007, ročník 11, číslo 6 [cit. 2020-06-03]. urn:nbn:cz:ik-12554. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/12554

automaticky generované reklamy

Máme tu 2 komentářů

Srovnávání odpůrců výstavy Bodies a odpůrců nové stavby NK ČR, mi připadá zavádějící. Nemyslím si, že by měly tyto dvě množiny lidí výrazný průnik. To se však bude těžko dokazovat i vyvracet. Autor úvodníku nezdůraznil, že v případě oné výstavy řada kritiků řeší věc z etického hlediska. U knihovny pak hraje roli spíše vkus. Mně se třeba Kaplického návrh líbí a výstava Bodies mě nijak nerozčiluje, ale zároveň mám své výtky (cena vstupného, původ těl), a proto ji netoužím vidět. Kolik je tedy v národě skutečných zpátečníků, kteří chtěji bránit v rozvoji nových trendů - a nechtějí ani novou knihovnu, ani výstavu?

Souhlasím s předchozím názorem. Výstava "Bodies" (jež mi nikterak nevadí, jen na její návštěvu "nemám žaludek") je 1) krátkodobou záležitostí v trvání řádu x měsíců, a 2) komu se nelíbí, prostě a jednoduše se na ni podívat nepůjde. A to jsou zásadní rozdíly oproti nové budově NK ČR - bude-li zrealizována, zůstane na Letné x desítek let, možná 1-2 století. A všichni - vč. odpůrců Kaplického návrhu, mezi něž se též řadím - ji budou mít denodenně "na očích".

registration login password