Konsensuální halucinace dat vyvolaných z počítačových sítí vytváří prostředí virtuální reality, které skýtá iluzorní představu nelimitovaných možností konstruovat vlastní virtuální podobu. Spolu s primitivní true/false logikou, která zakládá tuto matrix, vede ještě k dalším halucinacím. Jednou z nich je představa, že je s námi v kyberprostoru nakládáno rovnoprávně, nezávisle na pohlaví, fyzickém vzhledu, barvě pleti, vyznání či věku, jako s čísly, položkami v databázi, logIN, logOUT. Být či nebýt.

Tato představa je samozřejmě mylná, protože do kyberprostoru vstupujeme sice virtuálně, leč vnášíme do něj fragmenty z reálného světa (resp. dalších virtuálních světů). Reprodukce nerovností mezi pohlavími ze světa reálného je tedy přenášena do světa virtuálního, kde se projevuje v nových podobách. Diskuse nad cirkulací sexismu, sexuálního obtěžovaní, zneužívání ženského těla a jiných projevů diskriminace mohou být, podle mého názoru obohaceny o nové poznatky právě díky své virtuální podobě. Není snad pomalé odhalování pornografické fotografie či trhané pohyby porno video klipu tím pravým kybervzrušením, důkazem dehumanizace těl v pornografickém průmyslu? Podobně bychom mohli pohlížet i na titulní fotografie pornografických časopisů vystavených za výlohou stánků PNS, nestydatě vybledávající a krabatící se vlivem dlouhé expozice. Novodobí kazatelé morálky, kteří obviňují Internet z přílišné svobody šíření pornografických a jiných škodlivých materiálů, by se měli projít za slunného odpoledne po Václavském náměstí v Praze a nechat se konfrontovat s nevyžádaných urážlivým materiálem připlácnutým pod sklem novinových stánků. Zdá se mi těžší nepřehlédnout gigantická poprsí a obnažené údy, narafičené u místa, kde platím za Lidovky, než nastavit si filtr na přicházející poštu s nabídkou hanbatých WWW povyražení.

Digitalizace a fragmentalizace těl je však novým projevem zneužívání těla, které objevíme v kyberprostoru. Naskenovaná těla jsou zde volně k dispozici (ve smyslu dalšího počítačového zpracování) a lze tedy s nimi nakládat dle možností techniky a programového vybavení. Fragmenty ženských těl nás doslova obklopují. Jejich využití podtrhuje sex appeal výpočetní techniky, patrný rovněž na již naznačené přímé závislosti mezi technickou kvalitou našich extenzí a sexuální stimulací v (kyber)pornografickém průmyslu: příliš zelené ženské oko propaguje síťové prvky, ženská ruka ladně leží na klávesnici, uměle dobarvené ženské rty dominují reklamní kampani na přátelské médium, ženské nohy vypovídají o ladnosti nové kopírky, uměle "vylepšené" ženské tělo láká ke koupi tiskárny jako "dokonalé sekretářky", osmá verze Corel Draw se prezentuje hlavou ženy vyvedenou v odstínech modré a zasazenou se svými dokonale umělými rysy do ladícího pozadí, obrázek ukazující tvůrčí možnosti tohoto grafického software. Dostupná technika a především grafické nástroje umožňují vytvářet "dokonalé" bytosti či jejich části pomocí retuše, kdy sekvence matematických výkonů "vypočítá" dokonalejší pleť, barvu vlasů, očí, tvary těla, odstraní vše "netypické" a přitom nejvíce času stráví simulací přirozeného.

Moderní kyberfeminismus si všímá fenoménu, který byl označen jako "orgány bez těla" (Rosi Braidotti: Nomadic Subjects, 1994), kde je diskutován vztah těla, body image, sexuality a femininity. Biologické funkce jednotlivých orgánů a jejich odraz v sociokulturní konstrukci pohlaví (gender), je originálně spojován s vývojem v bio-medicíně a technice vůbec a zároveň ve vnímaní femininí a maskuliní funkce ve fantaziích (science fiction), médiích a společnosti obecně (liberalizace žen od povinné a nekontrolovatelné fertilizace, sexuální revoluce, feminismus). Domnívám se, že digitalizace těl odkrývá další možnost a směry v kyberfeministických úvahách. Prostředky ICT totiž umožňují překonat časo-prostorovou bariéru a to I ve vztahu k tělu, zastavit stárnutí fixací jisté podoby těla v čase, zvětšením a odkrytím částí těla, které nejsou mimo digitální prostor dostupné, vytvářením těl nových ve smyslu matematické simulace či skládáním fragmentů těl různých. Obviňuji filmařský průmysl z nedokonalosti, kterou zatím předvádí v projektech typu Bug´s life, AntZ nebo Toys Story. Prostředky, kterými tento průmysl zajisté disponuje, totiž již dávno skýtá možnost vytvořit plně virtuální film s digitálními herci v simulovaném prostředí. Od toho pak již vede jen krůček k oživování a konzervaci reálně již nežijících herců a znovuvzkříšení ikon ženské "dokonalosti" v podobě Marylin Monroe, či hře se simulovanými lidskými těly za hranicí fyzických možností a humánní důstojnosti (porno). Prozatím je alespoň tato dokonalost předváděna na živých předlohách, které si nechávají znásilňovat tělo retuší a dalšími matematickými operacemi. Myslím, že skoro každá fotografie, která se nám předvádí jako "model reálné bytosti", je mírně upravována, pokud ne brutálním znásilněním "nedokonalých" bitů, pak alespoň kouzly se světlem a barvou při expozici a návaznými technickými kouzly ve fotografické laboratoři.

Permanentní přítomnost modelů dokonalosti, které penetrují náš "realný" (nedokonalý) svět se stává součástí našeho života. Tato schizofrenní simulace dokonalosti a zároveň přirozenosti je přítomna při vytváření modelů a vzorů našeho životního stylu, představ krásna a vkusu. Věřím tomu, že z velké části si soustavného znásilňování těla nevšímáme, protože jsme podlehli mýtu, že virtuální mediální svět je od našich realit oddělen. Pozornost vzbudí snad jen "do očí bijící" případy příliš přehnané dokonalosti pleti na předvolebním plakátu Petry Buzkové, či dovedně "vpasované" tváře Billa Clintona a Moniky Lewinské na pornografické fotografii. Odvěká touha nalézt dokonalost a zároveň touha ovládnout bytí žene vývoj techniky dopředu. Pokusy s klonováním a děti ze zkumavky jsou dovršením odvěké snahy alchymistů ovládnout vznik života (bez ženy), hrdinové science fiction příběhů si zahrávají s mateřskou funkcí, když symbolicky drží něčí život v rukou (čím více, tím lépe), když ovládají reprodukci bytostí (např. retrospektivní kontracepce ve filmu Terminátor) nebo když ukazují alternativní způsoby fertilizace (za mnohé: Alien, Gremlins, Rosemary´s Baby). Možnosti proniknout do těla, fragmentovat jej, digitalizovat a pozměnit k obrazu svému, zasadit jej do jiných souvislostí včetně času a prostoru jsou dalším krokem ve vývoji (nejen výpočetní) techniky.

Raději než závěr, který ponechávám na čtenáři/ce, naznačuje tento úvod do různých kyberfeministických úvah, který jsem se pokusila zhustit do několika bitů, další směry uvažování: gender aspekty kyberprostoru, konstrukce identity v kyberprostoru, body politics ve vztahu k technickému vývoji a vliv digitální revoluce na umění a fantazie.