Počátkem letošního června (ve dnech 8.-13. 6. 2008) proběhl v Italské Tirrenii již čtvrtý ročník DELOS Summer School. Letní škola byla změřena na praktické i teoretické otázky dlouhodobé ochrany digitálních dokumentů. Organizátory akce byli DELOS Association on Digital Libraries, Digital Curation Centre (DCC), DigitalPreservationEurope a Feltrinelli Foundation. Na semináři se setkali odborníci z různých zemí i oblastí. Převážně evropská šedesátka účastníků se skládala zejména z knihovníků, archivářů a informatiků, ale nezanedbatelnou část tvořili i studenti. Této různorodé skupině byl prezentován ucelený a vyvážený program, který – což jistě ocenili zejména nováčci v této problematice – postupoval od všeobecných přednášek k prezentacím věnovaným konkrétním oblastem.

Pondělní program uvedl přímo hlavní organizátor celé akce - profesor Seamus Ross z Univerzity v Glasgow. Jeho příspěvek „Introduction to Data Curation and Preservation Challenges“ se věnoval zejména všeobecným otázkám dlouhodobé ochrany a uchovávání digitálních objektů. Digitální objekt zde byl definován jako kombinace zdroje a procesu. Důraz byl kladen zejména na to, jak dalece je v současnosti překročena hranice klasického dokumentu – digitálním objektem mohou být a jsou například i programy nebo počítačové hry. Zde vyvstala zajímavá otázka – co je vlastně třeba uchovávat – datový tok, obsah nebo samotnou zkušenost obsaženou v objektu a jeho používání? Shrnuty byly i možné přístupy k uchovávání digitálních dokumentů od nejjednodušší varianty, kdy je dokument prostě vytištěn na papír, až k sofistikovaným metodám digitální archeologie.

Odpoledne patřilo Priscille Caplan z Florida Center for Library Automation, která hovořila o ochranných metadatech, a to zejména o formátu PREMIS (PREservation Metadata: Implementation Strategies), jehož tvorby se osobně účastnila, a německém formátu LMER. Zajímavá byla její „pyramida ochrany“ (viz obr. 1) – vizuální zobrazení jednotlivých úrovní vlastností digitálních objektů majících vztah k dlouhodobému uchovávání. Nikdo z účastníků zřejmě také nezapomene na příklad s jablkem, kdy na otázce uchovávání jablka demonstrovala problematiku stanovení signifikantních (esenciálních) vlastností digitálního objektu (tedy těch vlastností, které je bezpodmínečně nutno zachovat).

Obr. 1: Pyramida ochrany (autorkou je Priscilla Caplan)

Úterní program byl zaměřen zejména na teorii a praxi tvorby plánu ochrany digitálních objektů. Jako první prezentoval svůj příspěvek „Approaches to Preservation and Curation“ Hans Hofman z Nizozemských národních archivů. Hlouběji se věnoval jednotlivým metodám ochrany; jako nejvýznamnější označil migraci (postupný převod z jednoho formátu do druhého – formátová „tichá pošta“), emulaci (softwarová simulace zastaralého hardwarového prostředí – jako příklad byl uveden nástroj Dioscuri emulující počítače X86) a muzejní přístup, kdy je uchováván přímo hardware.

Program dále pokračoval jedním z nejzajímavějších příspěvků celé letní školy – přednáškou Andrease Raubera z Vídeňské technické univerzity „Identifying, Evaluating and Selecting Preservation Methods“. Přednáška shrnovala metodiku tvorby dlouhodobého plánu ochrany digitálních dokumentů a prezentovala i nástroje použitelné jak v knihovnickém, tak v archivářském prostředí. Zdůrazněna byla důležitost včasných experimentů s převodem objektů z jednoho formátu do druhého a také včasné aktualizace (či přímo tvorby nového) plánu. Metodika byla založena na modelu OAIS, který je v relevantních komunitách přijímán jako zdroj závazné terminologie i jako definice základních procesů probíhajících v digitálním úložišti.

Na příspěvek profesora Raubera navazovala (bohužel pouze obsahově, nikoli časově) prezentace Manfreda Thallera z Univerzity v Kolíně nad Rýnem, který se věnoval formátům a jejich poškození v čase. Experimenty potřebné pro tvorby plánu ochrany byly částečně konkretizovány v praktických ukázkách programu, který umožňuje simulovat poškození jednotlivých bitů konkrétního souboru a zhodnotit tak jeho odolnost. Přednáška se věnovala i hlavním registrům formátů (PRONOM, Global Digital Format Registry, který je určen přímo k ochranným účelům, a FileExt).

Poněkud výjimečný byl středeční program, který byl věnovaný krátkým prezentacím jednotlivých projektů, například projektům NESTOR a DigitalPreservationEurope.

Na letní škole dále zazněl i příspěvek Michaela Daye „Current and Emerging Scientific Data Curation Practices“, který se soustředil na uchovávání souborů především faktografických dat shromážděných v rámci vědeckého výzkumu, nebo příspěvek Stephena Gracea „Repository Models: From Experimentation to Services“, jenž se soustředil na praktické otázky provozu digitálního repozitáře. Obzvláště užitečné bylo navazující praktické cvičení, kdy měli účastníci stanovit cíle repositáře, a to jak s ohledem na jeho uživatele, tak s ohledem na management zodpovědný za jeho financování – bylo třeba zodpovědět zdánlivě samozřejmou otázku, proč by vlastně repozitář měl být financován. Celý seminář byl uzavřen prezentací věnovanou i v Čechách známému nástroji DRAMBORA [1] pro interního auditu digitálního úložiště.

Vzhledem teoretickému nebo všeobecnému charakteru většiny příspěvků byla letní škola přínosná zejména jako ucelený základ pro další vzdělávání, případně i výzkum v této oblasti. Nicméně nejednalo se pouze o uvedení do problematiky – byl představen i aktuální vývoj v právě probíhajících projektech. Je třeba poznamenat, že dlouhodobé uchovávání digitálních dokumentů je jak v rámci knihovnictví a archivnictví, tak v rámci informatiky poměrně novou disciplínou s rychlým tempem výzkumu a vývoje, a proto se vždy najde něco nového i pro zkušenější odborníky. Velkou výhodou tohoto semináře byla i skutečnost, že jednotliví účastníci pocházeli z poměrně různorodých oborů i institucí – vzhledem k povaze problematiky je komunikace mezi knihovníky a archiváři a jejich technicky zaměřenějšími kolegy z oboru informatiky velice důležitá, avšak často opomíjená.