Úvod

Svoji šestitýdenní cestu po Číně v roce 2009 jsem cíleně začal v hlavním městě Pekingu, kde jsem po předešlé dohodě navštívil novou Čínskou národní knihovnu. Mým osobním i profesním cílem bylo vidět na vlastní oči, jak probíhá digitalizace ve třetí největší knihovně světa.

Po zevrubné dvoudenní prohlídce Čínské národní knihovny jsem se vydal na cestu provinciemi Číny.

Budovy NČK

Nová budova Čínské národní knihovny (dále ČNK) je situována na severovýchodním okraji hlavního města Pekingu, mezi rušnou silnicí Paj-š'-čchiao na jedné straně a poklidným bambusovým parkem (Purple Bamboo Park) na straně druhé ve čtvrti Chaj-tien.

Nová budova Čínské národní knihovny po dostavbě (zdroj KSP)

Hlavní vstup do Čínské národní knihovny, aktuální foto 2009 (2. etapa)

Nedaleko je k vidění stará budova, která je nadále využívána jako administrativní centrum a probíhá zde masová digitalizace fondu. Tento projekt získal prvenství v soutěži Top 10 budov v 80. letech [1]

Stará budova Čínské národní knihovny z 80. let (1. etapa)

Obě tyto knihovny jsou propojeny služebním podzemním tunelem, který slouží ke komunikaci mezi objekty. Za povšimnutí stojí zajímavost, že stěny průchodu jsou vyzdobeny politicky laděnými fotografiemi z pionýrských dob (viz obr. Knihovnická brigáda) od počátku čínských knihoven až po současnost.

Nová budova ČNK je v současné době největší knihovnou v Asii, a to jak rozměry, tak fondem. Ve světovém žebříčku se jedná o třetí největší knihovnu, která též drží světové prvenství velikosti fondu v čínském jazyce. Vodítkem k nastínění velikosti nové budovy ČNK mohou být finanční náklady, které se vyšplhaly na hodnotu 3,6 miliard Kč (1,2 miliard jüanů) [2].

Knihovna se rozkládá na 13,53 ha se zastavěnou plochou okolo 250 000 m2. Je ovšem nutné dodat, že oficiálně udávaná čísla jsou, při bližším prostudování zdrojů, součtem tří postupně dokončených projektů, které jsou od sebe dispozičně odděleny:

• stará knihovna neboli první fáze prostorů dokončených v roce 1989, 7,42 ha, zastavěno 140 000 m2
• nová knihovna neboli druhá fáze dokončená v roce 2008, zastavěno 80 538 m2
• knihovna vzácných knih na východě parku Pej-chaj, Wenjin Street [3], zastavěno 30 000 m2

Knihovna vzácných knih

Již na první pohled nová budova ČNK (druhá fáze) působí gigantickým dojmem. Za projektem stojí německá designová firma KSP Engel und Zimmermann GMBH [4], která do návrhu vložila nejnovější technologie dávající celé budově moderní, vzdušný a nadčasový vzhled. Celá budova je tvořena železobetonovou konstrukcí, která je důmyslně skryta za stavebnicovou fasádou z ušlechtilých materiálů.

Při tvorbě projektu bylo myšleno na celkový kontext budovy, z toho důvodu jsou sokly, pilíře i střecha stylistickými elementy, které byly odedávna v Číně používány výlučně na oficiální budovy, zatímco horní dvě patra budovy mají připomínat knihu, která je podepírána sloupy.

Ocelová konstrukce o rozměrech 120x105x10 m, představující dvě poschodí knihovny, byla zhotovena přímo na místě a poté byla vyzdvižena pomocí zdvihačů řízených 24 počítači do výšky 16,25 m a ukotvena.

Za zmínku stojí množství oceli, které bylo použito na celou stavbu (10 388 tun), srovnatelné s množstvím oceli použité na výstavbu Eiffelovy věže stojící v Paříži.

Pro zájemce o vizuální technické uspořádání stavebních prvků je celá výstavba objektu a její hlavní části zdokumentována čínskými autoritami [5].

Historie ČNK

Kořeny knihovny sahají do roku 1909, kdy byla 24. dubna založena mandžuskou dynastií Čching [6] v chrámu Kuang-chua. Ale až o tři roky později, konkrétně 27. srpna, byla po Sinchajské revoluci [7] oficiálně otevřena pro veřejnost. Teprve v roce 1916 začala knihovna rozšiřovat svůj fond. V roce 1928 byla přejmenována na National Beijing Library a v roce 1931 byla přestěhována do prostoru dnešní knihovny vzácných knih (NLC Library of Ancient Books) situované na východě parku Beihai. Tímto počinem se již ve 30. letech 20. století stala největší knihovnou Číny.

Po vzniku Čínské lidové republiky v roce 1949 byl název změněn na Pekingskou knihovnu (Beijing Library). V roce 1987 byla dokončena stará budova knihovny, avšak již po několika letech, z důvodu nedostatečné kapacity, započaly přípravy na budovu novou.

12. prosince 1998 státní rada definitivně prosadila reprezentativní název Čínská národní knihovna (National Library of China, v orig. Čung-kuo Kuo-ťia tchu-šu-kuan) dle celosvětového trendu.

V roce 2004 byl zahájen projekt nové budovy ČNK s předpokladem, že svou roli bude plnit alespoň po dobu 30 let. Dokončení projektu výstavby je datováno na prosinec roku 2007 a konečně 9. srpna 2008 ve dvě hodiny odpoledne byla nová budova NČK slavnostně otevřena pro veřejnost.

Od prvního momentu otevření musela knihovna odolávat obrovskému zájmu ze strany čtenářů a široké veřejnosti. V současné době se situace přiblížila k normálu a čtenáři si již nestěžují na nekonečné fronty před hlavním vchodem knihovny.

Knihovnická brigáda na cestě za agitací

Fond

Knihovna se může pochlubit sbírkou čítající 26 310 000 svazků a artefaktů (údaj z roku 2008). O provoz tak rozsáhlé knihovny se stará okolo 2000 zaměstnanců (údaj z roku 2007).

Jedná se tak o světově nejbohatší sbírku čínské literatury a dobových dokumentů. Knihovna za svou historii převzala nebo zdědila mnoho knih a záznamů z Imperial Wenyuange Library (sbírky z období Čching dynastie), která již obsahovala knihy a rukopisy z jižní Dynastie Sung [8].

Fond díky dlouhé historii země a knihovny samotné čítá přes 276 841 unikátních knih a 1 640 000 tzv. Sien-čuang-šu (starých vázaných knih) (údaj z roku 2008) [9].

Je zde uchováno velké množství map a atlasů, jak čínských a čínských minorit, tak cizojazyčných, a přes 16 000 cenných svazků rukopisů Tun-chuang [10] a dřevotisků. Za ojedinělou a zároveň nejcennější je považována kolekce 35 000 věšteckých kostí [11] a želvích krunýřů [12] s autentickými rytinami textů z období dynastie Šang [13], tunchuangské rukopisy [14], Čao-čcheng Tripitaka z období Ťin dynastie [15], Jung-le Encyclopedie [16] a S'-kchu Čchüan-šu (Complete Library of the Four Branches) [17]. Dále pak nejranější cizojazyčné edice prvotisků tištěných kolem roku 1473 až 1477 [18].

Nápisy na zvířecích kostech a želvích krunýřích, sloužící pro rituální věštění

Koncem roku 2006 bylo oficiálně zaevidováno:

Zdroj: http://www.nlc.gov.cn

Mezi těmito dokumenty najdeme unikátní dokumenty a záznamy z čínské historie, též oficiální záznamy Organizace spojených národů (OSN) a zahraničních vlád, doktorské práce, kolekce literatury a další. Materiál je ve více než 115 jazycích a čítá celých 46 % fondu [19].

Velkým lákadlem mohou být v prvním patře knihovny vystavené originály největší kompilace literatury v historii Číny, nazvané Siku Quanshu [20]. Jedná se o rozsáhlý encyklopedický projekt, iniciovaný císařem Čchien-lungem z období dynastie Čching. Tento dokument byl takřka 80 let skryt veřejnosti.

Vystavené originály encyklopedie Siku Quanshu (zdroj: http://www.china.org.cn)

Roční přírůstek ČNK se odhaduje okolo 700 000 knihovních jednotek.

Jako národní centrum pro meziknihovní výpůjčku sdružuje 558 knihoven z celé Číny. Vyřizuje v průměru 30 000 žádostí ročně. Na meziknihovních výpůjčkách ČNK spolupracuje s 557 knihovnami v 117 zemích a regionech po celém světě.

Vybavení knihovny

Nová budova ČNK se pyšní třiceti (jiný zdroj uvádí čtyřiceti) oddělenými studovnami s více jak 3000 místy k sezení a schopností uspokojit svou provozní kapacitou potřeby 7000 až 8000 čtenářů denně (jiné zdroje uvádějí v průměru 12000 a dokonce 15000 uživatelů [21]).

Hlavní hala knihovny

Veřejnost může využívat jak hlavní studijní halu honosných rozměrů, tak intimnějších studoven situovaných po stranách knihovny.

V roce 1997 knihovnu navštívilo 1 520 000 čtenářů a vypůjčeno bylo okolo 6 500 000 knihovních jednotek.

Interiér knihovny z pohledu čtenáře

Od doby, kdy NČK začala využívat počítače, prošla značnou proměnou a v současné době je svou nabídkou služeb srovnatelná se západními knihovnami.

Pro své čtenáře poskytuje knihovna přístup k internetu na 560 počítačích (první hodina je zdarma, každá další stojí 3 jüany/9 Kč, pro zdravotně postižené čtenáře je poskytován zdarma) a bezdrátové připojení WiFi (zdarma) v celé budově knihovny, společně s plně vybavenými studovnami.

Pro zrakově postižené občany (v Číně skoro 17 milionů lidí [22]) je volně poskytováno speciálně vyvinuté internetové rozhraní, které vzniklo ve spolupráci s China Disabled Persons' Federation [23] a the China Braille Publishing House [24]. Toto webové rozhraní převádí textové informace do zvukové podoby a tím překlenuje informační bariéru i pro takto postižené zájemce o využívání zdrojů ČNK.

Čítárna (zdroj: http://egyphoto.blogspot.com)

Počítačové studovny (zdroj: http://egyphoto.blogspot.com)

Elektronické čtecí zařízení reagující na pohyb ruky

Informační terminály pro čtenáře

Studijní pracoviště pro zrakově postižené občany (zdroj: http://www.china.org.cn)

Digitalizace

Již řadu let v ČNK běží program masové poloautomatizované digitalizace nazvaný Digital Library Project (DLP). Současně funguje několik projektů na fyzicky oddělených pracovištích, která jsou pro tyto účely speciálně vybavena [25].

Jako součást projektu Digital Library Project bylo v roce 1999 založenoCentrum pro digitalizaci ČNK (The Document Digital Center of the China National Library).

Pro archivní ukládání zdigitalizovaných objektů se stále používají média typu CD-ROM, která jsou následně ukládána v bezpečnostních prostorech. Každé médium je evidováno a v případě poškození nebo špatného zápisu se vrací do oddělení přidělujícího tato média. Důvod mi nebyl ani po opakovaném dotazu sdělen.

Postupně jsou digitalizovány knihy, obrazy, kaligrafie a nejcennější kolekce sbírek. Tento projekt slouží jak k ochraně kulturního bohatství, tak pochopitelně k usnadnění přístupu uživatelů k fondu knihovny.

Digitalizační středisko rukopisů

Již koncem roku 1999 bylo zdigitalizováno a zpřístupněno na 30 milionů stran (respektive 150 000 knih) plus dalších cca 600 GB dat (databáze, katalogy, knihy, plné texty, atd.) [26].

Centrum pro digitalizaci ČNK v roce 1999, tedy v roce založení, zvolilo jako médium k archivaci dat CD-ROM.

V roce 2001 začíná projekt digitalizace starých čínských rukopisů. V roce 2006 bylo zdigitalizovano a poskytnuto čtenářům celkem 20 % fondu (25 704 360 svazků) ČNK, v roce 2007 se počet zdigitalizovanách stran přiblížil číslu 107 milionů.

Jako úložiště bylo využíváno též disků HP a LSI v datové síti SAN (Storage area network) [27]. Z důvodu chybějící kapacity a nedostačující spolehlivosti tohoto systému byla vypracována studie na zakoupení modulárního řešení, a to úložiště od firmy SUN Microsystems, konkrétně StorageTek SL8500 - modulární knihovna s 16 páskovými zařízeními LTO4 4GB a 1000 sloty jako součást tohoto tříúrovňového úložiště [28]. Začátkem roku 2007 byla kapacita úložiště okolo 129 terabytů [29]

V roce 2008 bylo pro účely digitalizačního centra vytvořeno dalších 80 000 m2 pracovní plochy. V červnu téhož roku byla kapacita uložiště zvýšena na 200 terabytů [30]. V roce 2009 se předpoládá, že do pěti let budou zdigitalizovány veškeré archivované rukopisy, které čítají přes 16 000 kusů, přičemž přes 800 kusů je již úspěšně digitalizováno a archivováno. Do roku 2010 se počítá s rozšířením kapacity uložiště na 340 terabytů [31]

Nejmasivnější poloautomatizovaná digitalizace probíhá zřejmě v oblasti absolventských prací. ČNK funguje už 20 let jako národní složiště dizertačních prací (ošetřeno zákonem). Archiv obsahuje téměř 120 000 kusů těchto dokumentů. Na takto rozsáhlý projekt samozřejmě nestačí lidské zdroje knihovny, a proto jsou najímáni studenti. Technicky se problematika skenování prací řeší odříznutím vazby a volné listy jsou strojově nebo manuálně skenovány a po ukončení celého procesu znovu svázány a uloženy do archivu.

Do textové podoby se pomocí programu OCR převádí pouze obsah a abstrakt; práce jsou ukládány ve formátu JPEG.

Digitalizační centrum dizertačních prací

Knihovna též ukládá diplomové práce z magisterských oborů, ovšem jen selektivně z některých univerzit v Číně a Tchajwanu. Uživatelé mohou pro vyhledání, zda byla jejich práce vybrána, využít systém OPAC.

Přehled vedených databází dostupných pouze z knihovny:

• NLC Doctoral Dissertation Database (60 000 jednotek) (prvních 24 stran je možné číst a prohledávat, bez možnosti stahování, či kopírování)
• China Doctoral/Master Dissertation Database
• China Dissertation Database Based on Full Text
• ProQuest Digital Dissertations

Za zmínku stojí, že původní čínské rukopisy mohou dosahovat délky až 10 metrů a jsou digitalizovány z obou stran, proto je nutné využívat speciálně vyvinuté softwarové vybavení, které umožňuje naskenované obrazy efektivně a bez viditelných zkreslení spojovat. Je využíváno programové vybavení 4D na platformě Macintosh.

Čínský rukopis při procesu digitalizace

Závěrem

Návštěva ČNK je velkým zážitkem, který obstojí i v nepřeberné konkurenci, kterou Čína nabízí. Zadání vytvořit stavbu, která bere dech svým návštěvníkům a zároveň dokáže být plně funkční knihovnou, se podařilo německým architektům společně s čínským týmem splnit do posledního detailu. Zvláště vezmeme-li v potaz organizačně zvládnutou administraci a chod celého komplexu národní knihovny, musíme podotknout, že jde o obdivuhodný národní projekt.

Osobně jsem byl mile překvapen, s jakou ochotou mi byla oddělení knihovny společně s probíhajícími procesy ukázána.

Jako doporučení na závěr si dovolím zdůraznit potřebu čínského tlumočníka, který je vhodnější variantou pro plynulou komunikaci. Naše celá komunikace probíhala v anglickém jazyce, ale i přes veškerou snahu obou stran se největší bariérou ukázala právě ta jazyková.