Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Chvíle čtečky

Čas nutný k přečtení
2 minut
Již přečteno

Chvíle čtečky

0 comments

Baví mě pozorovat, které knížky jsou zrovna bestsellery, a to podle těch, jež čtou lidé zrovna na lehátkách u bazénu nebo na pláži. Pamatuju si všechny úspěšné knihy poslední dekády. Valily se jako vlny. Byla to pokračování Harryho Pottera, thrillery Dana Browna či teď naposledy mysteriózní trilogie Stiega Larssona.

V oblíbených prázdninových rezortech je často vidíte v různých jazycích, ale poznáte je podle obálky nebo jména autora. Jsou takovým esperantem globalizovaného světa. Dávají lidem, které jinak nic nespojuje, společné téma.

Letos poprvé jsem však v prosinci zahlédl na lehátkách kolem našeho hotelu na Kanárských ostrovech něco nového. Totiž elektronické čtečky. Dva Kindly od Amazonu (včetně toho mého), tři Sony Readery a tři kousky mně neznámých značek. Nevím, které knížky na nich jejich majitelé četli (to je nevýhoda téhle technologie), ale i tak to považuju za důležitý signál.

Komentátoři se ve svých prognózách/bilancích pro letošní/loňský rok nemohli shodnout, jestli „rokem Kindlu“ byl ten loňský, anebo bude až ten letošní. Ale ono je to celkem jedno. Není pochyb o tom, že se tahle technologie právě teď přehupuje přes kritický bod, kdy se z pošetilého udělátka s „wow!“ faktorem stává běžným předmětem k užívání. Už na podzim internetové knihkupectví Amazon hlásilo, že se posledního bestselleru Dana Browna (ano, té pitomosti s anděly v názvu) prodalo víc v elektronické verzi než na papíře. A teď loni na Vánoce (konkrétně na první svátek vánoční, kdy se v anglosaském světě rozbalují dárky) se poprvé v historii v daném dni prodalo víc elektronických než papírových knih.

Sám jsem s Kindlem prožil už deset měsíců. První fází je totální nadšení, kdy se do elektronické čtečky a jejích možností okamžitě zamilujete. To trvá krátce. Následuje vystřízlivění, pocity skepse a období knižního realismu. Ano, uznáváte, že elektronické knížky mají své výhody (například, že můžete desítky tlustých kousků naládovat do jedné elektronické mašinky), ale zároveň vám chybí ten pocit, že knížku „držíte“ ve svých rukou, a neukojen zůstává i vlastnický pud. Elektronickou knížku totiž tak úplně nevlastníte. Nemůžete ji položit na stolek v obýváku, nelze ji půjčit kamarádovi a v případě finanční nouze ji neprodáte ani v antikvariátu. A tak velebíte papírovou knížku jako dokonalé médium (levné, pohodlné, dostupné), zatímco elektronická čtečka vám připadá nepřátelská a chladná. Ale jak jde čas, postupně si na ta elektronická písmenka a hranatou věc v posteli zvykáte.

Vím přesně, o čem mluvím. V září jsem od sebe čtečku odstrkoval, v říjnu kupoval nové knížky elektronicky i na papíře... a od listopadu se to zlomilo. Během Vánoc jsem přečetl čtyři nebo pět nových knížek jen elektronicky. A nemám pocit, že bych o něco „papírového“ přišel nebo že mi to bude chybět.

Ne vždycky se nové technologie prosadí, podívejme třeba na věčný mýtus bezpapírové kanceláře. Ale jindy zase vítězí rychle a bez slitování, viz třeba digitální versus klasická fotografie. Myslím, že s papírovými knížkami to bude podobné. Ne, nezmizí ze světa letos a asi ani v tomto desetiletí. Ale v dlouhodobé perspektivě je to... uzavřená kapitola. Věřte tomu. Pamatujme si tenhle moment, protože právě teď se to stalo.

Poznámka redakce: Příspěvek je se souhlasem redakce převzat ze serveru Reflex.cz, kde byl publikován 14. 1. 2010.

Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
ČERMÁK, Miloš. Chvíle čtečky. Ikaros [online]. 2010, ročník 14, číslo 2 [cit. 2017-10-21]. urn:nbn:cz:ik-13366. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/13366

automaticky generované reklamy
registration login password