Pondělí 19. 5. 1997

Pod vlivem třicetistupňových veder minulých dnů jsme se ráno shromáždili letně oděni s lehkými batůžky s plavkami a opalovacími olejíčky. Během dvacetiminutového čekání na zpožděný autobus jsme se zmrzlí začali pomalu přiodívat. Respektive ti, kdo měli do čeho. Cestou do Chrudimi jsme probírali hluboké filozofické myšlenky :-). Když nás to přestalo bavit, začala Petra číst Respekt, Aleš jí ho po chvíli sebral a Kaarolina úspěšně vybíjela Jiřímu (Kopáčkovi). baterie ve walkmanu. Do Chrudimi jsme dorazili v 10.30, shlédli zajímavou informační instituci, a posilnili se na další (jídlo i instituci). Zakoupením publikace "Ikaros věčně živý" za dvě koruny české ve výprodeji knihovního fondu jsme založili redakční knihovnu, její správou byla pověřena Petra.

14.00 - Havlíčkův Brod: návštěva knihovny, legenda o kostlivci a Hnátovi, letmá prohlídka města, nákup rohlíků. Počasí se radikálně zlepšilo. Vřele doporučujeme návštěvu zdejších kostelů. Aleš označen za ženu, nijak výrazně se ho to nedotklo. Dle Cimrmanova hesla "Nedělat přestávky, jinak utečou" jsme byli v knihovnách pečlivě uzamčeni. Nepřetržitý a nepřerušitelný výklad doc. Huňáčka, který vyčerpal zejména posluchače, zahrnoval veškeré detaily: čapí hnízdo po levé straně, slovensky „vrtule", "Jedeme autobusem" atd.
Albeř - poté co se někteří nadšenci, třeba Jiří, vrhli do Osiky, jsme večer dle očekávání skončili v místní hospodě - vytvářeli jsme sociální kontakty, předháněli se v pití panáků, Petra experimentovala s cigaretou a cestou domů jsme způsobili menší národohospodářskou škodu.

Úterý 20. 5. 1997

Po krátkém (30 minut) zdržení na hraničním přechodu Grametten jsme za opětovného nepřetržitého výkladu vyrazili na Zwettl a navštívili pozoruhodný a značně ledový klášter.

St. Pölten - po zkušenostech z Zwettlu jsme se do zdejšího kláštera teple oblékli a zrovna tam bylo horko. Viděli jsme krásnou klášterní knihovnu (zdá se, že její jediní uživatelé jsou plíseň, zub času a hmyz) a dali si zmrzlinu.

Melk - hluboké zklamání, ještě teď se vzpamatováváme z vystavené expozice hospodářských a společenských úspěchů zdejšího mnišstva ve stylu kombinace Disneyland a výstavka ROH, hyzdící jinak nádhernou monumentální stavbu kláštera. Kupodivu jsme nejvíce času věnovali místní bibliotéce, která opravdu stojí za to. Kromě znechucení výše uvedenou expozicí a chvilkové ztráty Pavlina batohu jsme návštěvu bez ztrát přežili.

Den nostalgicky skončil u několika panáků na Albeři za zvuku chmurných songů. Cestou zpět dost pršelo, tedy nebyla nálada na ničení veřejného majetku.

Středa 21. 5. 1997

Nastoupili jsme do ozvučeného autobusu a, z nepochopitelného důvodu polními a lesními cestami podél hranic, vyrazili na Linz, kde jsme si prohlédli jak architektonicky, tak odborně pozoruhodnou univerzitní knihovnu, o které si můžeme nechat jen zdát.

13.20 Odjezd z Lince směr Pasov

13.30 Odbočili jsme ze silnice, abychom se na ní po několikaminutovém couvání opět vrátili.

13.40 Triumfální příjezd do Lince podél Dunaje komentovaný: "Tak takhle vypadá příjezd od Pasova." Následovala hodinová "blesková" prohlídka. Redakční okruh volil cestu bez průvodce, proto nikdo z nás neviděl dům ve kterém pobýval R. M. Rilke.

Na cestě z Lince jsme konečně získali vládu nad ozvučením autobusu - Jiří v alternaci s Ivou valnou část cesty hráli na kytaru.

Záludně klikatou trasou, kterou jsme jen těžko sledovali na mapě, jsme v 19.30 dorazili do metropole.