Situace uprchlíků je v současné době důležitým politickým tématem. Nárůst žadatelů o azyl v ČR není dramatický. V roce 2015 bylo podáno přibližně 1400 žádostí o mezinárodní ochranu, zatímco v roce 2014 bylo podaných žádostí celkem 1156. Z dlouhodobého horizontu se nejedná o nijak šokující čísla, v roce 2001 zažádalo v ČR o azyl přes 18 000 osob.[1] Podle vyjádření organizace Člověk v tísni není současný počet žadatelů o azyl v historii ČR ničím výjimečným: „Naopak, nejedná se ani zdaleka o největší počet žadatelů o azyl v novodobé historii Česka.“[2] K nárůstu nedochází ani v počtu migrantů v ČR, právě naopak. Celosvětově však k nárůstu počtu uprchlíků dochází. V roce 2014 muselo své domovy opustit až 59,5 milionu lidí, což je nejvíce od 2. světové války. V Evropě žádají nejvíce o azyl lidé ze Sýrie, Afghánistánu a Kosova. V ČR je situace jiná, nejvíce je zde žadatelů o azyl z Ukrajiny, dále se jedná o lidi ze Sýrie, Vietnamu, Ruska a Kuby.[3]

Na praktické úrovni se tedy spíše řeší zadržování migrantů bez potřebných dokladů v detenčních zařízeních proti jejich vůli. Tuto praxi kritizuje například Migrační manifest Konsorcia nevládních organizací pracujících s migranty.[4] Podmínky v detenčních zařízeních ČR byly negativně vyhodnoceny jak ze strany veřejné ochránkyně práv[5], tak i na mezinárodní úrovni. Vysoký komisař OSN kritizoval nejen podmínky, v jakých jsou uprchlíci v ČR drženi, ale také výroky českého prezidenta.[6] Výrazný je také nárůst nepřátelských postojů vůči imigrantům, především pak uprchlíkům muslimského vyznání.[7]

Detenční zařízení Drahonice

Reakce na nárůst počtu uprchlíků

V současnosti hýbe (nejen) českou společností téma uprchlické krize. Na tuto situaci reagují také vědecké či kulturní organizace, vysoké školy a neziskové organizace pořádáním besed, diskusí a vzdělávacích akcí. Příkladem může být např. vzdělávací projekt Multikulturního centra Praha s názvem „Praha sdílená a rozdělená“, který má za cíl přiblížit předválečné česko-německo-židovské soužití a celkovou multikulturní povahu hlavního města.[8] Akce s uprchlickou tématikou uspořádaly například také Univerzita Karlova v Praze (konference „Uprchlická krize a Česká republika“[9] a přednáška v rámci Týdne vědy AV ČR „Cizince v ČR nechceme? Sociální mechanismy xenofobie pohledem etnologie“[10]) či Metropolitní univerzita Praha (veřejná debata na téma „Uprchlická krize“[11]). Akademie věd ČR ve spolupráci s Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR uspořádala seminář s názvem „Poznatky českých společenských vědců o imigraci do České republiky v evropském kontextu“[12]. Knihovny jako součást veřejného prostoru mají také mnoho možností, jak na současnou situaci reagovat a vycházet vstříc jak uprchlíkům, tak veřejnosti.

S ohledem na své poslání – poskytovat rovný přístup všem bez rozdílu – by knihovny měly přizpůsobit některé své služby, případně vytvořit služby nové v reakci na potřeby lidí, kteří museli opustit své domovy. Knihovny jako informační instituce mohou být místem, kam uprchlíci zamíří, když chtějí získat informace o hostitelské zemi.

Knihovny mohou hrát významnou roli také v rámci seznamování veřejnosti s informacemi o uprchlické krizi. Jejich příležitost je v poskytování objektivních informací o situaci v ČR a ve světě, o původu a kultuře uprchlíků, ale také např. o jejich životních osudech. Knihovny jako vzdělávací instituce mají mnoho příležitostí, jak tyto informace mezi lidmi šířit. Klíčovým bodem ve veškerých aktivitách je spolupráce s organizacemi, které pracují s uprchlíky a zabývají se uprchlickou tématikou.

Možnosti knihoven jsou popsány v několika prohlášeních mezinárodních a národních knihovnických asociací, ze kterých je možné čerpat. Organizace IFLA vydala dokument s názvem „Responding! Public Libraries and Refugees“, který obsahuje seznam aktivit, které jsou zaměřeny na uprchlíky a realizovány v evropských knihovnách. Uvedeny jsou aktivity zaměřené na dospělé či děti v oblasti přístupu k informacím, vzdělávání a vzájemného poznávání. Příklady z praxe jsou demonstrovány na knihovnách z Rakouska, Finska, Francie, Německa, Švédska či Velké Británie.[13]

Pro získání přehledu v oblasti interkulturních knihovnických služeb mohou posloužit publikace vydané Multikulturním centrem Praha v rámci mezinárodních projektů.[14] O službách pro migranty v českých knihovnách vyšlo i několik článků[15] a akademických prací[16]. V zahraničních textech se někteří autoři zaměřili i konkrétně na cílovou skupinu uprchlíků.[17] Na blogu časopisu ProInflow se nad nutností informačního vzdělávání v souvislosti s nárůstem uprchlíků zamyslel Roman Novotný.[18]

Možnosti knihoven

Na základě prohlášení a doporučení knihovnických asociací lze aktivity knihoven při přijímání uprchlíků rozdělit na dva proudy – aktivity zaměřené na pomoc uprchlíkům a aktivity zaměřené na informování veřejnosti.

Aktivity zaměřené na pomoc uprchlíkům

Mezi aktivity zaměřené na pomoc uprchlíkům patří informování o chodu knihoven v různých jazycích a různých formách, např. prostřednictvím letáků, plakátů a brožur, prohlídek či workshopů v knihovně. Dále mohou knihovny poskytovat potřebné informace o hostitelské zemi, např. o legislativě, zdravotní péči, atp. Knihovny mohou ve spolupráci s dobrovolníky nabízet jazykové a konverzační kurzy pro dospělé i pro děti. Další možností jsou kulturní a integrační aktivity, např. v podobě zájmových skupin či čtenářských klubů. Knihovny by měly v reakci na národnostní složení uprchlíků nabízet knihy, filmy a další dokumenty v různých jazycích. Některé knihovny také nabízejí bezplatnou registraci, případně k registraci nevyžadují doklady. Samozřejmostí by měla být pomoc s přístupem k informacím, umožnění takového přístupu formou poradenských či konzultačních služeb a nabídkou bezplatného internetu.

Aktivity zaměřené na informování veřejnosti

Knihovny mají také možnost různými cestami informovat veřejnost o situaci okolo uprchlíků a tím předcházet vytváření nepodložených závěrů mezi lidmi. Jedním ze způsobů je vytváření seznamů doporučené literatury s uprchlickou tématikou, díky nimž si mohou čtenáři udělat vlastní představu o životě a kultuře lidí, kteří jsou nuceni opustit svou zemi. Pro širokou veřejnost, ale také pro střední či základní školy jsou určeny lekce informační a mediální gramotnosti, zařazena může být také interkulturní výchova, v níž lze vycházet ze dvou přístupů – kulturně-standardního a transkulturního. Kulturně-standardní přístup je zaměřen na skupinovou příslušnost, důraz je tedy kladen na rozdíly mezi skupinami a na pochopení a respektování těchto rozdílů. Transkulturní přístup se primárně zajímá o jednotlivce, jeho odlišnosti a zkušenosti, které vytvářejí kulturní rozdíly.[19] Knihovny mohou pořádat tematické besedy či diskuse a další kulturní akce, např. výstavy. Dobrým nástrojem k seznámení veřejnosti s osudy konkrétních uprchlíků je koncept Živá knihovna. V Živé knihovně jsou místo knih „půjčováni“ lidé, kteří formou rozhovoru sdílejí svůj příběh a zodpovídají dotazy návštěvníků knihovny. „Živé knihy“ bývají lidé z různých menšin: etnických, náboženských, zdravotně znevýhodnění lidé, lidé s odlišným životním stylem či sexuální orientací, kteří se ve svém životě často setkávají s předsudky.[20]

Příklady z ČR

V některých knihovnách v České republice se již pořádají, ať už jednorázové či dlouhodobé, akce reagující na současnou situaci. České knihovny si především berou za cíl informovat veřejnost a předkládat fakta o současné situaci. Následují příklady knihoven a jejich akcí, výčet není jistě úplný, vycházíme z rešerše na internetu.

Například Parlamentní knihovna svým uživatelům poskytla seznam dostupných titulů ze svého fondu na téma “Islám – Islámské země – Migrace – Uprchlíci”. V knihovně je na toto téma rozsáhlá kolekce publikací od českých i zahraničních autorů.[21] Městská knihovna Most pro své čtenáře připravila nabídku knih “Život v cizí zemi”. Jedná se o knihy s tématikou emigrace, vyhnanství, přistěhovalectví a jiných způsobů dobrovolného nebo vynuceného života mimo domov. Ukázka knih z této nabídky je dostupná na webových stránkách knihovny.[22] Na téma “Islám, islámská kultura, islamismus” pak nabízí vybrané publikace ze svého fondu Městská knihovna v Praze, seznam knih je dostupný na webových stránkách knihovny.[23]

Doporučená literatura s tematikou islámu v pobočce MKP Michle

Městská knihovna v Praze na svých stránkách nabízí i zdarma ke stažení komiks „Jednou se zase setkáme, Sanam”. V knize je popsán příběh mladého Afghánce, který podniká strastiplnou cestu do Evropy. Komiks vyšel v roce 2015 a jeho autorem je Oskar Ekman.[24]

Městská knihovna v Praze byla také zapojena do akce „Sbírka arabské literatury pro uprchlíky”. Jednalo se o výzvu mířenou zejména na obyvatele České republiky arabského původu, aby do sbírky věnovali knihy a časopisy v arabštině. Sbírka byla určena pro česká uprchlická centra, kde se nachází knihovny pro uprchlíky. Knihovny tam mají velmi limitovanou nabídku literatury v arabštině. Publikace mohli dárci odevzdat do konce listopadu 2015 v jakékoli pobočce Městské knihovny v Praze.[25]

Velmi časté jsou jednorázové akce knihoven jako besedy, přednášky, diskuse a podobně. Městská knihovna Písek dne 2. listopadu 2015 pořádala veřejnou přednášku a diskusi s názvem “Migrace v ČR”. Přednáška byla vedena otevřenou formou s prostorem pro diskusi a zodpovězení otázek.[26] V pátek 9. října 2015 pořádala Městská knihovna v Praze moderovanou diskusi na téma “Uprchlíci v Evropě: Fakta nebo dojmy”. Cílem diskuse bylo nabídnout ověřené informace místo zjitřených emocí.[27]

Pravoslavná církevní obec ve spolupráci s Městskou knihovnou ve Františkových Lázních pořádala 5. listopadu 2015 přednášku „Mýty a fakta o uprchlících a současné migrační krizi”. Cílem přednášky bylo objasnit otázky jako: „Odkud přicházejí do ČR a Evropy uprchlíci? Jaké jsou podmínky v zemích, odkud jdou? Kolik uprchlíků k nám přichází? Jaké zkušenosti máme s jejich integrací? Jak pomoci potřebným?”.[28] Krajská knihovna Karlovy Vary uspořádala přednášku 25. listopadu 2015, která otevřela otázky „Kdo jsou a odkud k nám přicházejí uprchlíci? Jak těžký je život v Sýrii? Co všechno podstupují lidé, kteří prchají z domova do Evropy? A co všechno musejí obětovat?”.[29]

Besedu „Bojíme se islámu?!” hostila dne 6. března 2015 Městská knihovna Lysá nad Labem. Jednalo se o besedu se spisovatelkou, cestovatelkou a zahraniční zpravodajkou nad aktuálním tématem strachu z islámu.[30] Krajská vědecká knihovna Liberec pořádala 7. září 2015 přednášku nazvanou „Islám”. Posluchači byli mimo jiné seznámeni s kulturně-historickým pozadím vzniku islámu a se základní myšlenkovou strukturou tohoto náboženství.[31]

Diskusní klub Studijní a vědecké knihovny v Hradci Králové dne 20. ledna 2016 pořádal přednášku na téma „Západ, EU a migrační krize”.Diskusní klub nabádal návštěvníky vyjádřit svůj názor k tomuto tématu.[32] Tuto besedu pak má v plánu hostit i Městská knihovna Dobruška, a to v únoru 2016.[33]

Městská knihovna v Novém Městě nad Metují hostila 25. listopadu 2015 besedu s názvem „Uprchlíci? Ptejte se…”. Besedu vedla vedoucí pobytového střediska v Kostelci nad Orlicí. Pobytové středisko slouží k ubytování uprchlíků po dobu řízení ve věci jejich žádostí o mezinárodní ochranu. Součástí besedy byla výstava výtvarných děl uprchlíků v tomto zařízení ubytovaných.[34] Městská knihovna Tábor pořádala dne 12. ledna 2016 výstavu fotografií a večerní debatu nejen s autory fotografií, kteří byli na hraničním přechodu Berkašovo-Bapska, ale i s dalšími lidmi, kteří se kritickou situací běženců zabývají.[35]

Besedu s názvem „Klaun mezi uprchlíky” nabídla Městská knihovna Prostějov dne 13. ledna 2016. Zdravotní klaun a herec Jan Šprynar se podělil o své zážitky z uprchlických táborů v Srbsku a na dalších místech, kudy proudí uprchlíci do Evropy.[36]

Knihovna Vlasty Javořické ve Studené pořádala dne 11. prosince 2015 akci „Uprchlíci očima českých dobrovolnic”.[37] Také v knihovně ve Valticích se konala beseda s dobrovolníky, a to s těmi, kteří pomáhají na srbské hranici. Beseda se konala 2. prosince 2015.[38] Městská knihovna Louny pořádala besedu 12. listopadu 2015 s názvem „Uprchlická krize v Evropě”, a to z pohledu dobrovolníka pomáhajícího na maďarsko-srbské hranici.[39]

Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje ve spolupráci se Západočeskou univerzitou pořádala dne 30. listopadu a 7. prosince 2015 přednášky na téma migrace. Odborníci ze Západočeské univerzity se 30. listopadu věnovali například islámu v kontextu migrace, migraci v prostoru a čase či migrantům na území Francie. 7. prosince 2015 proběhly mimo jiné přednášky na téma migrace a multikulturalismu či mediálního konstruktu uprchlické krize.[40]

Dne 23. října 2015 se v Národní technické knihovně pořádal humanitární kongres „Od Bosny k Ukrajině – rostoucí výzvy humanitární pomoci”, jehož klíčovým tématem byla uprchlická krize. Na kongresu se sešli světoví odborníci z nevládních a humanitárních organizací, zástupci akademického sektoru a veřejnost. V rámci kongresu se debatovalo o uprchlické krizi, tíživé humanitární situaci na Ukrajině, ale i o nedávném zemětřesení v Nepálu.[41]

Knihovna Václava Havla nabídla veřejnosti mezinárodní konferenci nazvanou „Příběh uprchlíka: Evropa snů a skutečností”. Konference byla zaměřena na vlnu uprchlíků ze Středního východu a severní Afriky a humanitární a politické problémy, kterým Evropa a mezinárodní společenství v tomto ohledu čelí. Konference se uskutečnila 30. září 2015 na Pražské křižovatce u kostela svaté Anny v Praze.[42]

Co se týká malých akcí knihoven, v rámci reakce na aktuální téma „Imigranti, běženci, přistěhovalci” byl ve Šmidingerově knihovně ve Strakonicích 16. - 17. června 2015 promítán film Samba.[43] Trochu jinou akci pořádala knihovna Častolovice – v prostorách knihovny byla vystavena díla žadatelů o azyl.[44]

Zprávy z navštívených akcí

Navštívily jsme tři akce ve vybraných knihovnách ve snaze zachytit, jakého návštěvníka akce zajímají, jak jsou akce navštěvovány a jaká je na ně odezva. Jednou z námi navštívených akcí byla vernisáž výstavy v knihovně Vyšší odborné školy sociálně pedagogické a teologické Jabok. Výstava se konala od 23. listopadu do 22. prosince 2015 a nesla název „Lidé na cestě.“ Knihovna Jabok byla první knihovnou, ve které se tato výstava konala, jinak výstavy probíhají spíše na farnostech. Výstava sestávala z informačních panelů, které byly umístěny po celé knihovně. Na úvodních panelech byly vysvětleny základní otázky k tématu. Další panely obsahovaly fotografie jak uprchlíků, tak lidí žijících ve válce a jejich osobní příběhy. Vernisáž v knihovně byla spíše komornější, věkové rozložení návštěvníků bylo však pestré. Podle vyjádření ředitelky knihovny Evy Cerniňákové se v souvislosti s výstavou objevila řada pozitivních reakcí, pouze jedna negativní. Výstavu si přišlo prohlédnout i několik lidí, kteří nejsou čtenáři knihovny.[45] Na webových stránkách k výstavě je možné najít podrobné informace, případně kontaktovat tvůrce.[46] Výstava je putovní a nabízí se její zapůjčení do dalších knihoven. Akce, stejně tak jako její webové stránky, jsou určitě dobrou reakcí na stávající problém. Na vernisáž v knihovně Jaboku pak volně navazovala přednáška profesora Kropáčka „Křesťanské pohledy na Islám v dějinách". V souvislosti s touto putovní výstavou se konaly další navazující akce, např. beseda „O uprchlické krizi s Janem Sokolem”[47]dne 22. ledna 2016, či vyprávění dobrovolníků, kteří pomáhali uprchlíkům na hranicích spojené s promítáním fotografií, které se konalo 26. ledna 2016. Obě akce se uskutečnily v kostele Nejsvětějšího Srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad.[48]

Mgr. Eva Cerniňáková zahajuje vernisáž výstavy „Lidé na cestě“ v Knihovně Jabok

Další akce, na kterou naše skupina zavítala, se konala 25. listopadu 2015 v pobočce Městské knihovny v Praze, v Domě čtení v Ruské ulici. Šlo o setkání s názvem „Večer o současné uprchlické krizi.“[49] Diskusi, společně s básníkem Josefem Strakou, který večer zahájil, vedl chilský spisovatel žijící v Čechách, Jorge Zúñiga Pavlov, sociální antropolog Jakub Grygar, působící v Etnologickém ústavu Akademie věd ČR, český prozaik Vratislav Kadlec a Ivo Slavík, provozovatel „kulturní lodi“ (A)void Floating Gallery na Vltavě. Akce se setkala s velkým ohlasem. V sále bylo asi třicet posluchačů, věkové zastoupení bylo také pestré, od dospívajících po seniory. Diskuse začala námětem: „Jaké vidíte příčiny migrační krize?“. Návštěvníci měli možnost vyslechnout si nejen názory pozvaných hostů, ale i argumentovat si navzájem. Diskutující se vraceli k migracím v historii, pozastavili se nad rolí médií v dané problematice. Mluvilo se i o možném budoucím vývoji a o strachu Evropanů. Dále diskuse směřovala k možným řešením situace.

Knihovna Václava Havla hostila 15. prosince 2015 debatu v angličtině. Předmětem byla role dobrovolníků a univerzit v uprchlické krizi (The role of volunteers and universities in the refugee crisis)[50]. Diskusi vedla Lucia Najšlová, PhD. z Institutu mezinárodních studií na FSV UK. Návštěvníci mohli vyslechnout i Constanze Jeitler a Stefana Rocha – dobrovolníky, studenty ze Středoevropské univerzity v Budapešti, dále také Laylu Bartheldi ze Studentského hnutí za solidaritu či JUDr. Věru Honuskovou, PhD. z Právnické fakulty UK a Jana Růžičku z Aberystwyth University ve Walesu. I tato akce měla vysokou návštěvnost. Diskuse se zúčastnilo přibližně 30 lidí, a to jak Čechů, tak cizinců. V publiku převládali mladí lidé, studenti, nechyběla ale ani starší generace. Lucie Najšlová shrnula současnou situaci. Dobrovolníci Roch a Jeitler prezentovali zkušenosti z uprchlických táborů a možnosti pomoci. Bartheldi hovořila o své zkušenosti s dobrovolnictvím na chorvatsko-srbské hranici. Věra Honusková hovořila o možnostech univerzit v uprchlické krizi. Příkladem může být situace na univerzitě ve Walesu, o které mluvil Jan Růžička. Opět zazněly i názory publika.

Závěr

Jak je zřejmé z uvedených příkladů, ani české knihovny se nebojí postavit čelem k aktuálním společensko-politickým problémům. Vzhledem k tomu, že velké množství uprchlíků míří spíše do jiných evropských zemí a jen malé množství lidí žádá o azyl v České republice, je vhodné, že se knihovny zaměřily spíše na prevenci nenávistných nálad ve společnosti. Nabízí alternativu k informacím získaným z médií, jiný pohled na problematiku, případně osobní výpovědi a skutečné lidské příběhy. Zároveň poskytují prostor pro diskusi jak s odborníky, tak s běžnou veřejností.

Samozřejmě i v tomto případě je možný další rozvoj a šíření nabízených aktivit. Knihovny mohou reagovat na aktuální situaci ve své lokalitě a přizpůsobit akci či opatření místním požadavkům. Velkou výzvou je vytvoření seznamu doporučené literatury k problematické tématice, a to jak odborných publikací, tak beletrie a dalších médií. Mimo vlny islamofobních hnutí se v ČR objevila také vlna solidarity a především mladí lidé se zapojili do dobrovolnických aktivit. Takoví nadšenci nám mohou poskytnout osobní svědectví. Pro oblast multikulturního či interkulturního vzdělávání existuje podrobně propracovaná metodika, knihovny v tomto ohledu mohou spolupracovat s neziskovými organizacemi a nabídnout interaktivní programy, které zaujmou. K překonání strachu někdy stačí seznámení s tím, co ho vyvolává. Jako vhodný se nabízí již zmíněný formát Živá knihovna, který umožní osobní rozhovor s někým, s kým bychom jinak těžko přicházeli do kontaktu. Dále je možné přizpůsobit lekce informační a mediální gramotnosti na toto aktuální téma. Na příkladu zpráv o migrační krizi, přijímání uprchlíků a islámu se dá dobře popsat rozdíl mezi věrohodným a nevěrohodným informačním zdrojem.

Zároveň by knihovny neměly vyčkávat s rukama v klíně, dokud u nás nenaroste procento uprchlíků a migrantů. Pro zavádění interkulturních knihovnických služeb je podstatné vhodné načasování tak, aby se předešlo vzniku konfliktů a nově příchozí se bezproblémově zařadili do místní komunity. Buďme připraveni na to, že jazykové a kulturní složení se bude v naší společnosti do budoucna měnit. Je vhodné mít připravený alespoň koncept budoucího rozvoje vlastní knihovny tak, aby touto skutečností nebyla zaskočena.

Tento výstup vznikl v rámci projektu »Služby pro imigranty ve veřejných knihovnách ČR« č. 278615 řešeného v letech 2015-2016 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze z prostředků Grantové agentury UK.