elektronický časopis o informační společnosti
nejpozdější
Musím přiznat, že vstupem do tehdejšího prostředí ve výzkumném úseku UVTEI na jaře roku 1969 jsem se cítil jako ryba ve vodě.
VíceTentokrát už tedy, jak jsem minule slíbil, vstoupíme do událostí okolo Srpna 68, neboli "vstupu vojsk Varšavské smlouvy". Měly samozřejmě značný vliv na další vývoj i v oboru našich vědecko-informačních a knihovnických služeb.
VíceV minulé části tohoto memoáru jsem už poněkud předběhl sled událostí v politicky nadějných šedesátých letech, když js
VíceNež navážu na v první části tohoto memoáru zmíněný opravdu průkopnický státní výzkumný program s tajemným kódovým označením L-1-09, udělený ve druhé polovině 60.
VíceMěl jsem v životě hodně štěstí. A zejména v profesní části života jsem měl vzácnou příležitost pracovat na kdysi revolučních počinech v oboru a také čest potkat a často se i spřátelit s jeho nejvýznamnějšími osobnostmi. Snad nebude na škodu alespoň několik střípků, které se člověku na konci profesionální pouti z paměti vybavují, svěřit naší současné odborné veřejnosti prostřednictvím moderního elektronického periodika, které Ikaros od svého vzniku díky studentům katedry, kterou jsem shodou okolností tehdy vedl, představuje.
VíceJestliže by se kdokoli zabýval historií uplatnění Mezinárodního desetinného třídění v našich zemích po více než poslední půl století, musel by psát především o jeho nejvýznamnějším zastánci a hlavně spolutvůrci, kterým byl Ing. Ladislav Kofnovec, CSc. Nyní je jeho dílo ukončeno. Opustil nás letos v červenci, rok před završením deváté desítky života. K jeho osmdesátce jsem si v roce 2004 dovolil napsat obsáhlejší článek do Národní knihovny, který se věnuje této významné osobnosti z hlediska nejen jeho práce na MDT a na který lze v této souvislosti čtenáře Ikara odkázat [1]. Tuto stať bohužel píšu o rok dříve, než jsem předpokládal, že napíšu k jeho devadesátce; už tedy jen jako vzpomínku člověka, který byl Láďovi, jak jsem mu směl říkat, v některých letech velmi nablízku.
VíceUž mnohokrát jsem označil polistopadovou éru v našem oboru jako renesanci českého knihovnictví. Nebylo to pouze odideologizování metodiky práce se čtenářem ve veřejných knihovnách a jejich otevření skutečně hodnotné naší i světové literatuře. V neposlední řadě šlo přímo o revoluční zvrat v technologii. Najednou tu byly relativně snadno dostupné počítače a s nimi nabídka programového vybavení pro řízení celého zpracovatelského a především výpůjčního procesu, což začalo celkovou úroveň českého knihovnictví nejen ve veřejných, ale také v odborných a vědeckých knihovnách přibližovat až překvapivě rychlým tempem vyspělým západním zemím.
VíceZní to neuvěřitelně, ale je to fakt: letos před 40 lety, v čase už znovu nastolené komunistické totality, nazvané eufemicky „normalizace“, po vykořenění prakticky všech prvků obrodného procesu Pražského jara 1968, došlo v Praze k založení systému, který jako by popíral ducha té doby. V rámci Ústředí vědeckých, technických a ekonomických informací (dále jen UVTEI), jakéhosi národního vědeckoinformačního centra, jaká pracují dodnes v řadě států světa, vznikl nový organizační útvar, nazvaný Ústřední technická základna (dále jen ÚTZ).
Na základě schváleného projektu financovaného z programu „Státní informační politika“[1] měl zavést centrální automatizované informační služby do všech československých průmyslových odvětví a také do výzkumu a vývoje v technice, v přírodních vědách, zemědělství a v neposlední řadě ve zdravotnictví. A tyto služby byly založeny především na dovozu informačních databází, zachycujících celosvětovou odbornou literární produkci a byly produkovány zejména v USA a ve Velké Británii (např. CHEMBASE, INSPEC, COMPENDEX, WPI Derwent, EMBASE atd.). Doplňkově se zde začaly zpracovávat databáze domácí provenience z těch odvětví, která zahraniční zdroje nedovážela, a také např. souborný katalog periodik dovážených ze Západu, ústřední evidence vědeckovýzkumných zpráv, cestovních zpráv apod.
Více