Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

American Library Association Annual Conference 2009

Čas nutný k přečtení
13 minut
Již přečteno

American Library Association Annual Conference 2009

0 comments
Autoři: 

Ve dnech 10.-13. července 2009 jsem měla možnost zúčastnit se Výroční konference Americké knihovnické asociace (tzv. ALA Annual), které se letos konala v Chicagu. Jedná se o největší knihovnickou konferenci v USA a i dle své vlastní zkušenosti musím potvrdit, že se jde o akci vskutku ohromující – svým rozsahem, počtem účastníků, počtem přednášek a v neposlední řadě i organizací, která musí být extrémně náročná. Ve skutečnosti se tyto výroční konference ALA vzhledem ke svému tradičně vysokému počtu účastníků mohou konat jen v několika městech v USA. Kromě Chicaga k nim patří Orlando, New Orleans, Washington, D.C., a možná ještě několik dalších. Jen tato města jsou schopna pojmout množství účastníků, které se často pohybuje kolem 30 tisíc. A i přesto, například právě v Chicagu, konference kromě obrovského McCormick Place Convention Center zabrala prostory několika konferenčních hotelů.

Pár obecných poznámek

Jelikož se jedná o výroční konferenci velké profesní organizace, velká část programu je věnována i setkáním v rámci jednotlivých divizí, jejich pracovních a diskuzních skupin a různých komisí. Ještě více pracovní ráz mívají takzvané ALA Midwinter Meetings - menší sestřičky letních výročních konferencí -, které se, jak název napovídá, konají vždy v zimě a jsou jedním velkým pracovním setkáním. Právě tyto dvě akce bývají vzhledem k rozloze USA pro mnoho členů různých pracovních skupin jedinými příležitostmi, jak se osobně setkat se svými kolegy. Během roku komunikace probíhá formou elektronických diskuzních skupin, blogů, videokonferencí apod.

Právě využití různých alternativních forem komunikace, které by nahradily nutnost cestování a s ním spojených finančních nákladů, bylo častým tématem diskuzí jak během jednotlivých konferenčních sekcích, tak při pracovních setkáních. Mimochodem, ekonomická recese – a já vím, že jsme všichni již tímto slovem unaveni – a zejména její dopad na knihovny v USA, to byla témata, která nevynechal snad jediný z řečníků, kterého jsem slyšela na konferenci mluvit. Podepisovaly se různé petice za zachování té či oné veřejné či školní knihovny, v tom horším případě petice proti zrušení převážné části knihoven v určitém okrese. Mnoho účastníků (a to dokonce i řečníků) se konference nemohlo zúčastnit, jelikož ve velmi zkrácených rozpočtech knihoven (a to i některých opravdu velkých univerzitních) na cestovné nejsou téměř žádné prostředky. Ale Chicago, jakožto jedno z nejzajímavějších měst v USA, i tak přitáhlo cca 28 tisíc účastníků, z nichž mnozí, jak jsem se postupně dozvídala, přijeli na svoje náklady, v rámci dovolené a třeba i s celou rodinou. A v konferenčním programu měli opravdu z čeho vybírat.

Komentář k vybraným přednáškám

Jedním z mála nepříjemných zážitků na takové akci jsou okamžiky strávené nad programem konference a marná snaha naplánovat si minutu po minutě tak, aby bylo možné vyslechnout a vidět pokud možno úplně vše, či aspoň převážnou část programu. To je však zhola nemožné. V jednom okamžiku probíhá třeba i 30 různých sekcí na několika místech po celém Chicagu. Ve všech materiálech, které jsem jako nováček (alias newcomer) na této konferenci obdržela, se opakovalo jedno heslo: pečlivě plánovat! A tak jsem plánovala. Na webových stránkách konference byl k tomuto účelu šikovný nástroj, který účastníkům umožnil vytvořit si svůj vlastní rozvrh na jednotlivé dny, hodinu po hodině. Ten jsem si tedy do Chicaga vezla již vytištěný v kapse. A co jsem naplánovala, navštívila a vyslechla? Vybrala jsem pro vás následující sekce a diskuzní skupiny:

FYE: Connecting First-Year College Students with the Library

Tato sekce byla zaměřena na spolupráci knihovníků s pedagogy při přípravě speciálních kurzů pro studenty prvních ročníků vysokých škol. Tyto kurzy jsou souhrnně označovány jako tzv. first year experience (dále jen FYE) a jedná se o obdobu našich úvodů do studia, které jsou na vysokých školách běžné. Jednotliví přednášející sdělovali zkušenosti ze svých vysokých škol a jejich knihoven – jakým způsobem se knihovna představuje studentům, jak oslovuje třeba již studenty středních škol a uchazeče o studium na dané škole, ale především jak jsou strukturovány a obsahově směrovány jednotlivé kurzy FYE. Bylo možné vyslechnout poměrně tradiční tipy na exkurze do knihoven, seznámení s knihovníky a se službami a prostory knihoven i na semináře a přednášky věnované základním dovednostem spojeným s vyhledáváním, hodnocením a využíváním informací. Velmi inspirativní byl příspěvek autorek Judith Arnoldové a Carrie Croat-Mooreové z Wayne State University ve státě Michigan. Popisoval jejich zkušenosti s programem „START“, který je povinný pro všechny studenty prvních ročníků zmíněné univerzity a na jehož skladbě se podílí mnoho různých součástí univerzity. Celý program se odehrává na bázi mentoringu – studenti jsou rozděleni do malých skupin (max. 20 studentů) a každé skupině je přidělen jeden mentor z řad starších studentů, zejm. z magisterského a doktorského studia. Studenti se v těchto skupinkách zabývají problematikou finanční gramotnosti, organizace času, metod čtení a učení, života v kampusu a dalšími tématy souvisejícími se studiem na univerzitě. Knihovna se do programu zapojuje formou diskuzí nad knihou, kterou přečetli všichni studenti ve skupině – tyto diskuze i další setkání se odehrávají přímo v prostorách knihovny, se kterými se tak studenti mohou průběžně a podrobně seznámit. Knihovna také zpracovává speciální webové stránky určené přímo pro studenty prvních ročníků. Na těchto stránkách najdou základní informace o službách knihovny, otevírací době, stručný návod na vyhledávání knih a článků, zajímavé informace o akcích odehrávajících se na půdě univerzity. K dispozici je studentům i tzv. assignment planner neboli nástroj na plánování práce na různých úkolech, seminárních pracích a projektech. Nabyla jsem dojmu, že se jedná o velmi populární záležitost - mnohé americké vysokoškolské knihovny ho používají. Jedná se o nástroj, který studentům umožňuje rozvrhnout si časově jednotlivé fáze práce na projektu, připomíná jim lhůty, které si na začátku stanovili a krok po kroku je provádí celým procesem. Celkové vyznění této sekce bylo velmi ve prospěch obdobných programů FYE – tedy takových, které studentům knihovnu představí jako nedílnou součást kampusu, přirozené místo pro studium a setkávání se s kolegy a také místo, kam je možné si kdykoliv přijít pro radu. Líbilo se mi přirovnání, které použila jedna z přednášejících, a to že bychom se měli chovat k novým studentům tak, jako bychom vítali návštěvu u nás doma. Neřekneme tedy jen „Dobrý den“, ale návštěvu pozveme dál, provedeme ji bytem, nabídneme to nejlepší co máme a snažíme se, aby se u nás hosté cítili jako doma a nespěchali s odchodem.

LIBRARIAN / SCHOLAR: From research to results

Tato sekce byla určena zejména pro ty knihovníky, kteří se v rámci svých každodenních povinností věnují i výzkumné práci v oboru a chtějí výsledky svého bádání publikovat v kvalitních časopisech na odpovídající úrovni. Oba hlavní přednášející v této sekci, Peter Hernon (Simmons College) a Robert V. Labaree (University of Southern California), se věnovali celkem podrobně procesu psaní vědeckého článku, využití kvalitativních a kvantitativních metod při zpracování a interpretaci výsledků a výběru vhodného časopisu pro publikování. První zmíněný přednášející, mimo jiné člen redakční rady časopisu Library and Information Science Research, si ve svém příspěvku posteskl, že kvalita publikací v našem oboru je často velmi nízká a že redakční rady mívají problém vybrat opravdu kvalitní články, které by odpovídaly všem kritériím na hodnotnou vědeckou publikaci. Zároveň vybízel k psaní mezioborově zaměřených článků a pokud možno v mezinárodním autorském týmu. Na závěr chci jen zmínit, že vědecká a tedy i publikační činnost je v USA velmi běžnou součástí pracovní náplně knihovníků, zejména ve vysokoškolských knihovnách, ale i v knihovnách veřejných a školních. A i proto se tomuto tématu věnuje na konferencích velká pozornost. Myslím, že i pro české knihovnictví by to mohla být zajímavá inspirace – zejména v tom ohledu, jak lze „proniknout“ do zahraničních periodik a dát trochu více vědět o tom, co se děje v našich knihovnách.

Balancing Book and Baby: Discussion Group

Přiznám se, že na tuto diskuzní skupinu jsem šla spíše ze zvědavosti. Velmi mě zaujalo, že na takové konferenci je věnována pozornost problematice skloubení rodinného a profesního života. A byla jsem velmi překvapena, jaké množství účastníků (tedy vlastně jen účastnic) se tohoto sezení zúčastnilo. Dozvěděla jsem se, že na toto téma v rámci ALA/ACRL (Association of College and Research Libraries, jedna z divizí ALA) existuje i elektronická konference a bude se zakládat blog. Velmi zajímavá byla samotná diskuze, v rámci níž si účastnice vyměňovaly své zkušenosti s tím, jak se jim daří skloubit mateřství a práci ve vysokoškolské knihovně, jaké podmínky jim zaměstnavatel vytváří či většinou spíše nevyváří, jaká je rodinná politika jednotlivých států USA. Přiznám se, že ve chvíli, kdy jsem měla vyprávět o tom, jak se mají rodiny s dětmi v Čechách a v Kanadě, tak jsem si připadala jako velmi sytý mezi hladovými. A zároveň jsem si tiše gratulovala, že nemusím řešit záležitosti ohledně příchodu potomků na svět a prvních několika let jejich života právě v USA.

Marketing Academic & Research Libraries – Advocacy Breakout

V tak velké změti různých sekcí, jednání pracovních skupin a dalších akcí se stane, že se člověk splete a vsune se tam, kam nemá. Tento bod v programu mě zaujal zejména proto, že se jedná o téma, se kterým si naše vysokoškolské knihovny ještě nevědí úplně rady. Byla jsem přesvědčená, že to je běžná přednášková sekce. Ale nebyla. Jednalo se o setkání pracovní skupiny, na které jsem se takto omylem připletla. Byla jsem však i přesto vřele uvítána a pozvána jako host, který si mohl vyslechnout celé jednání. Bylo to zajímavé nahlédnutí do zákulisí ALA, resp. její divize ACRL, pod níž tato pracovní skupina patří. Způsob, jakým bylo setkání vedeno, jak se hlasovalo o jednotlivých otázkách, jak se zpracovával zápis ze setkání - to vše bylo trochu jiné než u nás, a proto inspirativní. I samotný obsah jednání byl zajímavý: členové pracovní skupiny vybírali kandidátské knihovny na cenu pro nejlepší marketingovou strategii vysokoškolské knihovny (ACRL Marketing Research and Academic Library Award) a také připravovali program sekce zaměřené na marketing vysokoškolských knihoven, kterou bude tato pracovní skupina organizovat na ALA Annual 2010 ve Washingtonu, D. C. Nakonec to byl tedy velmi zajímavý a přínosný omyl.

Yes We Can: Support International Sustainable Library

Tato sekce byla věnovaná zejména budování a provozu knihoven v rozvojových zemích. Dva příspěvky postupně pojednaly o projektech na výstavbu a zařízení nových knihoven v Jihoafrické republice a v Nikaragui. Jednalo se především o popis situace v dané oblasti, podmínky pro vznik nové knihovny (jednalo se o školní knihovnu v Jihoafrické republice a o veřejnou knihovnu v Nikaragui), způsoby financování, zajištění provozu nově vzniklých knihoven za pomoci dobrovolníků (zejména z USA). Oba příspěvky byly doplněny o bohatou fotografickou dokumentaci, která ukazovala, jakou obrovskou událostí je pro obyvatele zmíněných oblastí otevření nové knihovny a fakt, že si mohou vzít knihu do ruky a prohlížet obrázky, případně číst příběhy. V těchto příspěvcích mě zaujaly dvě skutečnosti. Nově vybudované knihovny v Nikaragui jsou provozované díky dobrovolníkům, z nichž velkou část tvoří studenti knihovnické školy na Simmons College v Bostonu, kteří mají dobrovolnickou činnost jako možnou součást výuky. Tedy jedou třeba právě do Nikaraguy na několik týdnů či měsíců pomáhat a získají za to kredity pro své studium. Přiznám se, že s tím jsem se ještě nesetkala a připadá mi to jako zajímavé propojení výuky, praxe a dobrovolnické činnosti. Dále mě velmi příjemně překvapila poznámka obou přednášejících, které se velmi přimlouvaly za to, aby se co nejdříve upustilo od praxe, kdy třeba děti v americké základní škole sesbírají staré knížky a pošlou je v balících svým kamarádům do Jihoafrické republiky. Daleko důležitější je totiž, aby provozovatelé nově zbudovaných knihoven zároveň i podporovali rozvoj lokální nakladatelské sféry a za peníze ze sbírek a grantů nakupovali knihy, které pocházejí z prostředí, kde se nachází knihovna, a tedy i její uživatelé, je v jazyce, kterému místní rozumějí, a odpovídá jejich kultuře, zvykům a zájmům.

The Ultimate Debate: Has Library 2.0 fulfilled its promise?

Toto byla jedna z nejobsazenějších sekcí, které jsem na konferenci navštívila, a domnívám se, že zcela splnila očekávání všech zajímavé diskuze lačných posluchačů. Jednalo se vlastně o moderovanou panelovou diskuzi několika odborníků v oblasti nových médií, knihovnictví a informační a počítačové vědy. Jakýmsi pomyslným výkopem celé diskuze byla otázka týkající se chápání samotného pojmu Knihovna 2.0. Diskutující se shodli na tom, že se jedná zejména o vytváření služeb a míst, která vybízejí lidi k zapojení se, k jejich využití. Jedná se o přístup velmi zaměřený na samotné uživatele (user focused, user centered), přístup, který nepodporuje vznik hotových produktů, ale spíše jejich utváření společně s uživatelem. Jedním z hlavních znaků Knihovny 2.0 je utváření různých komunit, propojování lidí, služeb a informací. Zároveň je tento přístup velmi přívětivý k lidem, kteří neovládají technologie příliš do hloubky, jelikož jim nabízí nástroje, které jsou snadno ovladatelné. Je však velmi těžké stanovit dopad a míru využití takových služeb a nástrojů, které jsou spojovány s Knihovnou 2.0 – víme, že někdo stránku navštívil, ale nelze posoudit či kvantifikovat dopad, který to na něj mělo.

Jako hlavní bariéry a negativa konceptu Knihovna 2.0 diskutující označili spoléhání se na weby, servery a nástroje třetích stran, které mohou ze dne na den zmizet. V tom případě se jako klíčová ukazuje otázka možnosti zálohování. Zároveň je nutné přemýšlet o službách, které využíváme, o jejich bezpečnosti, o cestách, kterými vedou informace, jež v prostředí internetu zveřejňujeme, a o rizicích, která z jejich zveřejňování plynou. Zároveň je zaváděních takových technologií, služeb a komunikačních kanálů do každodenního fungování knihovny náročné na čas i na pracovní síly a je třeba si uvědomit, že je třeba se těmto technologiím věnovat stejně jako např. novému knihovnímu systému. Zaměstnanci knihovny by měli mít možnost se s novými technologiemi seznámit, aby je mohli začít zařazovat do své každodenní práce a do komunikace s uživateli – to je úkol zejména pro vedoucí pracovníky. Z celé diskuze jednoznačně vyplynulo, že dnešní knihovny v podstatě nemají na vybranou. Pokud chtějí uspět, pokud chtějí zaujmout a přilákat novou generaci uživatelů, musejí s nimi komunikovat stejným jazykem, ve stejném prostředí a stejnými nástroji. Na závěr jedna zajímavost: celou diskuzi bylo možné sledovat na Twitteru a jeho prostřednictvím mohli zájemci (i ti někde v dálce u internetu, i ti v sále) klást dotazy. Pro ty konzervativnější byl k dispozici mikrofon.

Několik postřehů k organizaci konference

Jak už jsem na začátku naznačila, jedná se o akci, o které by se dalo povídat hodiny a popsat mnoho stran papíru. Pokusila jsem se vybrat to nejzajímavější – byť samozřejmě má volba byla velmi ovlivněna mým zájmem o vysokoškolské knihovny, o knihovnictví v zemích, kam jsem neměla možnost se podívat, o propagaci knihoven a nové zajímavé způsoby komunikace s uživateli, stejně jako mým aktuálním rodinným životem hodně se točícím kolem malých dítek a snahy zcela neztratit kontakt s oborem.

Na závěr již tedy jen pár postřehů, které se jinam nevešly:

  • Účastník každé z přednáškových sekcí dostal před začátkem dotazník pro hodnocení jednotlivých přednášek a celkové organizace sekce. Všimla jsem si, že opravdu vysoké procento lidí dotazníky vyplňovalo a myslím si, že pro organizátory jednotlivých sekcí může jít o velmi podnětnou zpětnou vazbu.
  • Součástí programu konference byla i setkání absolventů různých knihovnických škol z celých USA. Pro mnohé z účastníků je to vzácná příležitost, jak se potkat se spolužáky, kteří se po studiích často rozprchli do všech koutů USA.
  • Pro účastníky ze zahraničí (myšleno tedy mimo USA a Kanadu) je v kongresovém centru zřízen speciální stánek s informacemi o konferenci a o městě, kde se konference koná. K dispozici jsou i překladatelé z nejrůznějších jazyků. Zpestřením byla mapa světa, která visela na zdi, a každý mohl zapíchnout vlaječku do země, odkud pochází.
  • Když už byla řeč o skloubení rodinného života a kariéry: v kongresovém centru si bylo možné rezervovat hlídání malých dětí – pod dohledem zdravotních sester a certifikovaných vychovatelů. Starší děti (cca od 6 let) bylo možné zapsat do ALA Camp, kde se jim každý den od 9 do 17 hod. věnovali instruktoři a vymýšleli pro ně zajímavý program. Jedná se sice o služby placené, ale věřím, že mnoha rodinám velmi usnadnily život.
  • Pokud jste na ALA Annual do Chicaga dorazili s rodinou, mohli jste pro rodinné příslušníky zajistit oficiální konferenční doprovodný program – různé vyhlídkové jízdy po souši i po vodě, návštěvy muzeí a galerií s výkladem, ochutnávky a kulturní program.
  • Nedílnou součástí všech konferencí ALA jsou úvodní semináře pro nováčky a akce, na kterých se začínající knihovníci mohou potkat se svými zkušenějšími kolegy a navázat důležité kontakty.

Poděkování: Tato cesta byla umožněna z velké části díky rozvojovému projektu „Podpora mladých akademiků“, řešenému na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (FF UK). Tímto tedy děkuji za podporu vedení FF UK i Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK.

Klíčová slova: 
Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
LANDOVÁ, Hana. American Library Association Annual Conference 2009. Ikaros [online]. 2009, ročník 13, číslo 9 [cit. 2019-12-14]. urn:nbn:cz:ik-13233. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/13233

automaticky generované reklamy
registration login password