Litvínovská knihovna již 15 let aktivně a cíleně připravuje kulturně vzdělávací činnosti pro seniory města. Na slavnostním odpoledni v Citadele se sešli zástupci seniorů, kteří pravidelně aktivity v knihovně navštěvují, zástupci seniorských klubů města, lektoři vzdělávacích aktivit a další hosté. O kulturní program se postaral Sax Band pod vedením Jana Priwitzera a žáci dramatického oboru ZUŠ Litvínov vedení Janou Loosovou. 

Počátky aktivit, které postupně vedly k rozvoji zájmového vzdělávání seniorů v Městské knihovně Litvínov, sahají do roku 2003. Tehdejší pobočka knihovny v Citadele se nově profilovala jako místo setkávání seniorů. První aktivitou pod vedením knihovnice Evy Schmidtové a knihovníka Pavla Nedvěda byla schůzka seniorů s názvem „Čaj, káva a čtení, chvíle seniorů změní“.

Původním záměrem bylo společné čtení knihy na pokračování, jenže převážila společenská rovina, potřeba setkávat se, popovídat si a dozvědět se něco nového. Zaměstnanci pobočky začali postupně připravovat pro seniory nejrůznější aktivity, jako přednášky a besedy s osobnostmi města, např. s novinářkou, hasičem, malířkou, spisovatelem, policistkou, úřednicí, lékařem apod. Knihovníci také konzultovali náplň aktivit se samotnými účastníky a z toho vyplynul zájem i o poznávací výlety do okolí města, které se začaly postupně realizovat. Společně tak navštívili různá regionální muzea, zámky, botanickou zahradu, planetárium, statek s chovem koní nebo také divadelní představení.

Slavnostní odpoledne v Citadele

Poznávací a vzdělávací výlety byly většinou spojeny se závěrečným společným posezením u kávy, kdy se účastníci mohli podělit o společné zážitky. Během let se rozrůstal počet účastníků i spektrum jejich zájmů, a tak vznikla potřeba nějakého dalšího vývoje. V roce 2007 knihovna založila zájmovou Univerzitu volného času, která obsahovala 8 přednášek za semestr.

V začátcích byla postavena právě na spolupráci s aktivními seniory, kteří měli znalosti a zkušenosti, a byli ochotni, je ostatním zájemcům předat. „Nemohu nevzpomenout bývalého učitele pana Josefa Švankmajera, paní učitelku Květu Drdovou, pana Václava Nohu nebo bývalého kronikáře Václava Novotného. Ti všichni nám s rozjezdem naší univerzity velice pomohli a patří jim za to opakovaný dík,“ říká ředitelka knihovny Marcela Gűttnerová. „I v současné době je aktivním seniorským lektorem např. pan Manfred Helmich nebo Šebestián Šulc, kteří mají tolik znalostí, že ani není možné, aby nám je všechny předali,“ doplňuje Gűttnerová.

Velká změna v organizování aktivit pro občany města nastala po otevření nově rekonstruované knihovny v roce 2011. Bylo to poprvé v historii litvínovské knihovny, kdy byla postavena budova přímo pro ni, takže již nebude muset být součástí jiných objektů nebo nevhodně umístěna, jako během minulých 105 let. Díky novým prostorům došlo k velkému rozšíření knihovnických, informačních, vzdělávacích, komunitních a kulturních služeb knihovny. Knihovna se také mohla více zaměřit na zájmové vzdělávání seniorů v nové společenské místnosti, kde je moderní technické vybavení a variabilní nábytek, který se dá podle potřeb akce přesouvat.

Je důležité, že knihovna navazuje na práci svých dávných předchůdců z knihovny Havlíček ze začátku 20. století a i v současné době pokračuje v organizování vzdělávacích aktivit pro občany města. Jako společná linka se desetiletími táhne právě vzdělávací funkce knihovny. Senioři se dnes vzdělávají i moderními způsoby. Stále více se zapojují do Virtuální univerzity 3. věku, kterou knihovna organizuje ve spolupráci se Zemědělskou univerzitou v Praze. Přednášky lektorů z vysokých škol se promítají v knihovně pomocí projektoru.

Na své předky navazuje knihovna také pestrou spolkovou činností, kdy se v příjemných prostorech schází nejrůznější zájmové skupiny.

Důležitou rolí, kterou knihovna ve vztahu k seniorům má, je role společenská. Hlavně pro ty, kteří již zůstali doma sami, děti se jim třeba odstěhovaly daleko, zemřel jim partner nebo nemají moc přátel, je knihovna ideální místo, kde se potkat s lidmi svého věku, navázat nové kontakty a třeba i nová přátelství. Protože zůstávat sám doma je nejhorší, co mohou senioři udělat. Přestávají tak mít kontakt s okolním světem, začínají se ho bát, mají málo podnětů k zachování svých kognitivních funkcí a rychleji je ztrácejí, zapomínají slova, protože nekomunikují.