Vážení čtenáři,

v letních měsících vzbudila v odborné komunitě největší rozruch zpráva o připravované novele autorského zákona (AZ), kterou se má mj. změnit způsob výběru poplatků („náhradních odměn“ autorům) za kopírování v knihovnách. Doposud je systém založen na odvádění paušální poměrné částky podle počtu zhotovených kopií. Největší slabinou tohoto systému je fakt, že poplatek je odváděn i z kopií materiálů, na které se nevztahuje autorský zákon. Tato skutečnost je kritizována od počátku a mj. na jejím základě je celá procedura někdy označována jako „vybírání výpalného“.

Tento model řešení výběru autorskoprávních poplatků se však víceméně usadil, knihovny posílají 120 volů do Německa, resp. příslušné částky Dilii a obě strany byly – alespoň jako se zdálo – spokojeny.

Navrhovaná novela autorského zákona však přichází se zásadní změnou – v knihovnách se nemá platit podle počtu provedených kopií, ale podle počtu kopírovacích přístrojů. Podle zdůvodnění navrhovatele novely, Ministerstva kultury, údajně proto, aby se vyloučilo zpoplatnění materiálů, které nemají charakter autorského díla (viz reakce zástupce ministerstva JUDr. Pavla Zemana). Není nám jasné, jak by se toho tímto způsobem dosáhlo, nicméně diskuze se rozproudila (jak v konferenci Knihovna, tak např. v časopisu Inflow) hlavně kvůli výši nových poplatků, které by mnohonásobně překročily dosavadní částky. Pokud vezmeme střední hodnotu podle indikativního průzkumu uspořádaného SKIP, knihovny by do Německa neposílaly 120, ale 6 000 volů!

Projednávání novely zákona bylo sice odloženo na rok 2012, to však neznamená, že by boj proti tomuto návrhu (resp. patřičným ustanovením v něm) měl polevit. Naopak se otevírá prostor pro to, aby s likvidačními dopady novely na některé knihovní služby bylo seznámeno co nejvíce kompetentních osob. Službu elektronického dodávání dokumentů se už Dilii ve své podstatě zlikvidovat podařilo, dopadnou stejným způsobem i běžné kopírovací služby?