Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

37. výroční zasedání Mezinárodní agentury ISBN

Čas nutný k přečtení
10 minut
Již přečteno

37. výroční zasedání Mezinárodní agentury ISBN

0 comments

37. výroční zasedání (10.-11. 9. 2009) Mezinárodní agentury ISBN (MA ISBN) bylo významné nejen tím, že se poprvé konalo na Dálném východě v korejském Soulu, a rekordním počtem jednacích bodů (na 40), ale hlavně jejich závažností. Díky místu konání se jej mohly účastnit i nově vzniklé agentury regionu (Laos, Kambodža, Vietnam),  ale i Brunej a Sýrie z Blízkého východu. Celkový počet zemí účastnících se systému ISBN již přesáhl 180.

Jednáním předsedal opět Piero Atanasio z Itálie, ale hlavní osobou byl Brian Green, ředitel MA ISBN. Jako obvykle byla nejprve přednesena zpráva o činnosti společnosti. Dobrou zprávou bylo, že díky její dobré finanční situaci bylo možno přijmout bývalou dlouholetou pracovnici britské agentury ISBN Stellu Griffithovou jako zastupující ředitelku. Také zachování stávajících poplatků (pro Českou republiku 1500 eur) bylo dobrou zprávou. Vzhledem ke světové ekonomické krizi budou tyto poplatky zachovány zřejmě i pro rok 2011. Do předsednictva MA ISBN byli znovuzvoleni Alenka Kaničová ze Slovinska a Ronald Shield z Německa.

Podrobnou zprávu o činnosti MA ISBN přednesl B. Green. Kromě nových členů systému ISBN, kteří se již  poprvé zúčastnili jednání, projevily zájem o vstup do systému též Myanmar (Barma), Omán, Jemen, Libérie, Mozambik a Východní Timor. B. Green se též stručně zabýval i čtyřmi diskuzními tématy, které byly podrobně projednány později a o nichž se ještě zmíním. Jednalo se o téma (1) ISBN a digitální publikace, (2) nová webová stránka MA ISBN a mezinárodní adresář vydavatelů ISBN (PIID), (3) potřeby menších agentur a (4) normy interoperability (součinnosti) a příbuzné identifikátory.

MA ISBN, věrna své povinnosti průběžně pečovat o rozvoj systému ISBN v různých částech světa, uspořádala v uplynulém období regionální semináře pro země Balkánu v Tiraně v Albánii a pro arabské země v syrském Damašku. O dalších seminářích se uvažuje pro indický subkontinent a pro Afghánistán (íránská delegace okamžitě nabídla pomoc s organizací tohoto semináře).

Přínosná byla zpráva o jednáních s ISO (Mezinárodní organizací pro normalizaci v Ženevě), s níž musela být po 40 letech spolupráce podepsána nová formální smlouva. ISO je totiž „vlastníkem“ normy ISO 2108, kterou se řídí chod systému ISBN, a chce, aby MA ISBN pro ni byla jediným partnerem, s nímž bude jednat. Nemůže sama sledovat, zda je chod systému v jednotlivých národních agenturách ISO v souladu s touto normou a jednat s nimi separátně o případných problémech.

Pro mezinárodní příručku uživatele systému ISBN, která je veřejně dostupná na webové stránce MA ISBN, byly doplněny další otázky a odpovědi. Národní agentury ISBN byly vyzvány, aby případně ze svých zkušeností doplnily další otázky a odpovědi. Při zavádění nového prefixu 979 je nejdále Francie. V lednu 2010 bude přidělen poprvé identifikátor s kapacitou 10 000 čísel ISBN jednomu velkému francouzskému vydavateli. B. Green opět potvrdil, že v tomto novém systému budou používány pouze dvoumístné identifikátory skupiny (tj. země) namísto dosud používaných jedno- až šestimístných. Zmínil též, že ve „starém“ systému používajícím prefix 978 je dosud volných 38 pětimístných, 31 čtyřmístných a 80 třímístných identifikátorů a že tudíž není jeho kapacita čísel ISBN ještě zdaleka vyčerpána. „Nový“ systém již upouští od seskupování některých národních agentur ISBN podle jazykového principu, kdy byl jeden identifikátor přidělen anglofonním, frankofonním a německy mluvícím zemím. Každý stát bude mít samostatný dvoumístný identifikátor. Jedinou výjimkou bude Kanada.

Šokující zprávou byl „případ Amazon“. Díky guatemalské agentuře ISBN bylo zjištěno, že v internetovém knihkupectví Amazon existuje na 200 000 chybně přidělených „ilegálních“ čísel ISBN. Tato čísla ISBN začínají 978-999 a jsou smyšlená, neplatná a byla přidělena ilegálně.  Do Amazonu je nahlásily různé, převážně severoamerické knižní velkoobchody a velká knihkupectví. MA ISBN nyní zkoumá ve spolupráci s jedním americkým knižním velkoobchodem způsob, jak vzniklou situaci napravit, aniž by bylo třeba podniknout právní kroky. Musí se postupovat titul po titulu a místo neplatných čísel ISBN nahlásit Amazonu čísla správná. Národní agentury byly vyzvány, aby okamžitě hlásily MA ISBN, pokud se s těmito falešnými čísly ISBN setkají. Navrhuje se řešení, jak zamezit zneužití čísla ISBN: zavést písmena „ISBN“ předcházející číslu jako obchodní známku.

B. Green na závěr zmínil iniciativu SWOT (strengths, weaknesses,  opportunities a threats), která má za úkol shrnout silné a slabé stránky systému ISBN, jeho šance a ohrožení. Silná stránka: systém ISBN jako zavedená integrální součást světa knih v celosvětovém rozsahu. Slabina: dosud není stoprocentní pokrytí apod. Šance: globální systém založený na dobře propracované normě ISO. Hrozby: nehodí se pro elektronické online knihy na internetu (dále e-knihy); v zemích, kde nefungují books-in-print, nevidí vydavatelé výhodu systému; číslo ISBN by mohlo být nahrazeno GS1 nebo GTIN (tedy čárovým kódem nebo střešním identifikátorem).

Prvním diskuzním tématem poté bylo ISBN a digitální publikace.  I když do té doby probíhala jednání poměrně hladce a dodržoval se časový harmonogram, vyvolalo toto první téma bouřlivou diskuzi a zdrželo jednání o více než hodinu. Oč šlo: B. Green zopakoval, že čísla ISBN lze přidělit nejen tištěným knihám, ale i každému formátu e-knihy. Při klasickém způsobu přidělování čísel ISBN tištěným knihám nebo knihám na CD-ROM je toto číslo přiděleno jednou provždy. U e-knih ale přidělí číslo ISBN vydavatel/producent (zpravidla ve formátu .epub)  a „vyšle“ knihu do sítě na internet. Přitom zcela oprávněně vyhlašuje: „Neodpovídám za formáty poskytované třetí stranou zprostředkovatelů.“ Ti se totiž publikace zmocní a začnou ji nabízet v různých jiných formátech, s falešnými čísly ISBN. (Ono je také otázkou, kdo má číslo ISBN přidělit: vydavatel tištěné knihy, ten, kdo ji digitalizoval a umístil do počítačové sítě, nebo producent dalších formátů?)  Producentům dalších formátů je přitom jedno, s jakým číslem ISBN by tato e-kniha měla být uváděna v bibliografických databázích, aby titul jednoznačně identifikovala. Prvotní vydavatel/producent také namítá, že nepřidělí samostatná čísla ISBN každému formátu proto, že by to bylo pro něj drahé (za čísla ISBN se v západním světě platí). A potom se e-knihy „přepustí“ do knihovny a ta je může „rozmnožit“ ještě v dalších formátech. Po rušné dlouhé diskuzi, v níž zazněly silné argumenty pro i proti přidělování čísel ISBN každému formátu e-knihy,  se zjistilo, že ani MA ISBN nemá definitivní řešení tohoto problému. Bude iniciovat virtuální diskuzní fórum, v němž se bude tato otázka projednávat se snahou o určitý závěr. B. Green připomněl, že systém ISBN vznikl již koncem 60. let a byl určen pouze pro tištěné knihy. Rozvoj e-knih prokázal, že pro počítačové prostředí není číslo ISBN nejvhodnějším identifikátorem. Mohlo by se stát, že bude nahrazen identifikátorem jiným. (Zde se sluší dodat „českou“ poznámku. V České republice se čísla ISBN e-knihám nepřidělují. Nejsou pro to totiž dosud legislativní podmínky zajišťující povinný výtisk e-knih, v nichž by se mohla správnost čísel ISBN kontrolovat. Mohlo by se tak stát, že až bude příslušný zákon přijat, nebudou se již ISBN e-knihám přidělovat…)

Do tohoto diskuzního tématu spadal též problém přidělování čísel ISBN publikacím digitalizovaným v knihovnách a jejich přidělování knihám vydaným před rokem 1970. Stručně řečeno, na obě otázky byla odpověď: nikoliv. I když v případě knih digitalizovaných v knihovnách se v éře internetu dá stěží argumentovat, že knihovna digitalizovala knihu pro svoji potřebu, pokud ji vystaví na svém webu. V tom okamžiku se totiž stává veřejně dostupnou, určenou veřejnosti jako jakákoliv jiná publikace. Požadavek na přidělování čísel ISBN knihám vydaným před r. 1970 vznášejí hlavně OCLC, Google a ARROW. Argumentují tím, že ve svých bázích mají miliony knih, které potřebují nějak identifikovat. Ale již jen při letmém pohledu na tento problém se vynořuje neřešitelný problém: kdo by měl těmto starým knihám přidělovat ISBN, když původní vydavatel již zanikl? Národní knihovny, národní agentury ISBN, OCLC? Jaký by pak byl skupinový identifikátor, tedy „země vydání“? A jak se vyhnout duplicitně přiděleným číslům ISBN, kdyby se přidělovala takto distribuovaně?  Ani jedno, ani druhé téma není zatím na pořadu dne a těmto publikacím se čísla ISBN nebudou přidělovat.

Druhým diskuzním tématem byla nová webová stránka MA ISBN a PIID. K bodu referovala Stella Griffithová a jeho projednání proběhlo v nesrovnatelně klidnější atmosféře.  Seznámila přítomné s koncepcí rozdělení webové stránky MA ISBN na veřejně přístupnou a přístupnou pouze pro národní agentury ISBN. Veřejně přístupné budou novinky o stavu systému ISBN, otázky a odpovědi pro mezinárodní příručku uživatele systému ISBN, informace o PIID, rozsahy čísel ISBN přidělené jednotlivým účastníkům systému ISBN apod. Národním agenturám budou přístupná uživatelská jména a hesla pro přístup na tuto stránku, informace o jednotlivých agenturách, kontakty na nakladatele/vydavatele (podle PIID)  i informace o zaniklých vydavatelích a zřejmě i konvertor pro převod desetimístného ISBN na třináctimístné a naopak.  Některé agentury zveřejňují i informace o individuálních vydavatelích (tzv. author-publishers), kteří nemají svá čísla ISBN, ale dostávají je od agentur. Národní agentury ISBN též budou mít možnost přepouštět si data o zahraničních vydavatelích do své báze a mít je dostupná v reálném čase. Informovala též o stavu vydávání PIID. Zlepšila se kvalita dat, díky dohodnutému formátu, v němž musí být dodávána do MA ISBN. PIID opět vydává mnichovský K.G. Saur ve spolupráci s nizozemským nakladatelem de Gruyter. Poslední vydání se rozrostlo již do čtyř svazků v tištěné verzi a souběžně vychází i na CD-ROM. Od roku 2010 mají vydavatelé v úmyslu poskytovat PIID online. S. Griffithová též seznámila přítomné s výsledky dotazníkového průzkumu týkajícího se zpoplatnění čísel ISBN a služeb národních agentur. Dotazník byl rozeslán všem agenturám, odpovědělo 50 z nich. Z toho pouze osm nevybírá žádné poplatky. Poplatky se vybírají za vstup do systému ISBN, roční poplatky, poplatky za jedno číslo ISBN či za blok čísel a za další služby (poskytování čárového kódu EAN, katalogizace apod.). Rozsah poplatků je značný, např. za jedno číslo ISBN se platí od 3,5 eura po 88, za deset čísel od 40 po 228 a za sto od 120 po 784 eur. Registrační poplatky jsou v rozmezí od 35 eur po 129. V České republice se o zpoplatnění neuvažuje.

Třetím diskuzním tématem byly potřeby menších agentur. Jde hlavně o to, jak by jim mohla MA ISBN pomoci, např. zpracováním softwarů usnadňujících provoz těchto agentur. Zároveň se jedná o pomoc nově vznikajícím agenturám či agenturám v oblastech, kde jsou s provozem systému ISBN problémy a kde je vhodné uspořádat regionální semináře. Agentury byly vyzvány, aby informovaly o svých potřebách a požadavcích MA ISBN.

Čtvrtým a posledním diskuzním tématem byly normy interoperability (součinnosti) a vztah k dalším identifikátorům. Nejzajímavější byla úvaha Piera Attanasia o zavedení čísla ISBN-A - čísla ISBN dostupného na webu.  Jedná se o kombinaci čísla ISBN a identifikátoru DOI (Digital Object Identifiers) pro internetově obchodovatelné objekty. ISBN-A umožňuje přímé propojení čísel ISBN na internetu a propočítání identifikátoru DOI podle čísla ISBN. Číslo ISBN-A se dá též využít ve službě Google Book Search. Bylo již vyzkoušeno v německém systému Libreka v roce 2007, v Itálii se používá od října 2008 a Bowker v USA oznámil jeho brzké zavedení. Julian Sowa z britské agentury ISBN a zároveň ředitel nově vzniklé agentury ISTC (International Standard Textual Code – Mezinárodní standardní kód textového díla) seznámil s ustavením agentury podle normy ISO 21047 od února 2009. Systém má za úkol propojit knihy sdružené se stejnými obsahy (knihy obsahující stejné textové dílo, stejný obsah).  J. Sowa informovat též o přípravě nové normy ISO pro ISNI (International Standard Name Identifier) pro jednoznačnou identifikaci jmen autorů, vydavatelů a dalších přispěvatelů do knih. Při jeho zavedení by bylo možno využít stávajících souborů autorit. Zatím byl zpracován návrh normy ISO. Norma by měla být dokončena v roce 2012. Velmi obsáhlou informaci přednesl prof. Sam Oh, který předsedá skupině SC9, zabývající se standardními čísly v  rámci pracovní skupiny ISO TC/46. Podal přehled o všech devíti dosud existujících i chystaných standardních číslech. 

Páteční odpoledne (11. 9.) bylo věnováno semináři s více než stovkou korejských nakladatelů. Hlavními tématy byly ISBN  v digitálním vydavatelském prostředí, význam ISO TC46/SC9 pro vydavatelský průmysl a využití ISBN v knižním obchodě.

Příští 38. výroční zasedání Mezinárodní agentury ISBN se uskuteční na podzim 2010 v Lisabonu. S největší pravděpodobností bude společné se zasedáním poradního orgánu Mezinárodní agentury ISMN.

Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
JEŘÁBEK, Antonín. 37. výroční zasedání Mezinárodní agentury ISBN. Ikaros [online]. 2009, ročník 13, číslo 12 [cit. 2021-09-26]. urn:nbn:cz:ik-13294. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/13294

automaticky generované reklamy
registration login password