Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Zpráva ze semináře CASLIN 2009

Čas nutný k přečtení
24 minut
Již přečteno

Zpráva ze semináře CASLIN 2009

0 comments

Ve dnech 7.-11. června 2009 se v hotelu Klášter Teplá uskutečnil již 16. ročník mezinárodního semináře CASLIN. Tématem semináře se staly institucionální repozitáře a otevřený přístup. Seminář zorganizovala Univerzitní knihovna Západočeské univerzity v Plzni ve spolupráci s partnerskými knihovnami. Podrobnosti o semináři (včetně prezentací a fotografií) jsou k dispozici na adrese http://alx.upol.cz/caslin2009/. V tomto příspěvku nabízíme stručné shrnutí obsahu příspěvků přednesených na semináři, rovněž workshopů a závěrečného akvária.

Účastníky semináře tradičně uvítal Andrew Lass; upozornil také, že letošní seminář je věnován vzpomínce na Johana van Halma (1941-2008), který byl v průvodci účastníka semináře výstižně uveden jako „mezinárodní konzultant a přítel projektu CASLIN“.

Přednášky

První příspěvek nazvaný Prozkoumávání cest, kterými institucionální repozitáře podporují nové role a nová partnerství pro knihovny a akademickou sféru (Exploring Ways that IRs Facilitate New Roles and Partnerships for Libraries and the Academy), přednesla Marylin S. Billingsová (Univerzity of Massachusetts, USA). Nejprve stručně představila Univerzitu v Massachusetts v Amherstu – byla založena v roce 1863, má přes 20 000 studentů a přes 1100 učitelů. Univerzitní knihovna disponuje více než 3,5 milionem svazků, pracuje v ní 190 knihovníků, dalších zaměstnanců a studentů. Autorka příspěvku se v roce 2005 věnovala v rámci studijního volna (tzv. sabbatical) výzkumu krize vědecké komunikace a novým rolím a partnerstvím v této oblasti. Ve své přednášce stručně nastínila příčiny krize – staly se jimi zejména výrazně rostoucí ceny časopisů a rovněž rostoucí množství digitálně publikovaných vědeckých informací. Proto došlo k průzkumu nových modelů, zejména využití institucionálních digitálních repozitářů a publikování časopisů s otevřeným přístupem. Institucionální repozitář s využitím definice C. Lynche z roku 2003 charakterizovala jako sadu služeb, které univerzita nabízí členům své komunity pro správu a šíření digitálních dokumentů vytvořených institucí a členy její komunity. Mezi výhody institucionálních repozitářů patří společné formáty, možnost prohledávání a odkazování z jiných zdrojů, dostupnost dat, snadnost využívání, integrace s ostatními zdroji či zvyšování viditelnosti dokumentů, resp. jejich autorů. Mezi výzvy patří zejména získávání obsahu do repozitáře, vývoj politik, finančních a obchodních modelů, právní otázky a ochrana digitálních informací. Institucionální repozitář může obsahovat jak vědecké dokumenty, tak výukové materiály a další typy zdrojů. Důležitou roli hrají komunikace, plánování, získávání těch, kdo si novinky osvojí jako první (tzv. early adopters), poskytnutí tzv. mluvících bodů (talking points), zaměstnanci, vkládání obsahu, publicita a marketing. Podstatné je také zaangažovat celou knihovnu – díky tomu má více zaměstnanců zájem o to se práce spojené s institucionálním repozitářem účastnit. Nesmí být používán knihovnický žargon, je potřeba mluvit řečí těch, kteří budou do repozitáře přispívat. Velmi dobře funguje vzájemné ovlivňování učitelů, kdy jeden učitel předává zkušenosti s repozitářem ostatním – snáze je také přesvědčí o výhodnosti jeho aktivního využívání. Naopak knihovna je pak díky svým novým rolím více zviditelňována, výrazněji se uplatňuje přímá práce s učiteli. Přednášející upozornila na webové sídlo vzdělávací iniciativy Create Change – ta si klade za cíl zkoumat nové možnosti vědecké komunikace. Uvedla také řadu konkrétních příkladů, jak může být repozitář využíván (mj. jako místo pro publikaci knih, které by pro klasické „papírové“ vydavatelství nebyly marketingově zajímavé). Shrnula také důvody, proč jsou pro knihovnu důležité nové role a nová partnerství (přechod k digitálním fondům, zvýraznění toho, co je unikátní a hodnotné pro další vědce, a zpřístupnění, dále využití existujících dovedností v oblasti organizace a poskytování přístupu). V diskuzi bylo uvedeno, že na konkrétním projektu na massachusettské univerzitě tvoří aktivity spojené s repozitářem pracovní náplň pro jeden plný úvazek (přednášející) a jeden úvazek částečný. Není zaměstnáván žádný technik, univerzita využívá hostované řešení (Digital Commons poskytované The Berkeley Electronic Press).

Stuart Basefsky (Cornell University, USA) vystoupil s příspěvkem Konec institucionálních repozitářů & začátek sociální služby pro akademický výzkum: rozšířená role knihoven (The End of Institutional Repositories & The Beginning of Social Academic Research Service: An Enhanced Role for Libraries). V úvodu upřesnil, že pracuje jako informační specialista a lektor a je ředitelem IWS (Institute for Workplace Studies) News Bureau, tj. (volně přeloženo) zpravodajského oddělení Ústavu pro studia v oblasti práce (jedná se o součást Školy průmyslových a pracovních vztahů, School of Industrial and Labour Relations, ILR). Jak sám uvedl, v přednášce nepřichází s odpověďmi, ale přináší otázky. Podle S. Basefského knihovny, univerzity a technologie ztratily svou cestu, je čas na předefinování jejich rolí. Klíčovou roli hrají vztahy mezi jednotlivými aktéry. Konkrétně zmínil institucionální repozitář provozovaný v jeho organizaci – stejně jako v případě Univerzity v Massachusetts využívají k jeho provozu hostované řešení Digital Commons (náklady na něj jsou 15 000 dolarů za rok), repozitář obsahuje přes 9 000 dokumentů, v průběhu loňského roku bylo staženo celkem 650 000 dokumentů. Podle přednášejícího jsou institucionální repozitáře většinou příliš úzce zaměřeny, jsou vnímány jako cíl sám o sobě. Přílišné zaujetí technologiemi způsobilo, že došlo ke ztrátě zaměření na akademické prostředí, kde by měly podstatnou roli hrát vztahy mezi univerzitami, učiteli, knihovníky a počítačovými odborníky. S obdobným vývojem jsme se setkali v případě dotcomové bubliny – teprve následně se obchodní svět začal ptát po hodnotě a zjišťovat, jak je možné z technologií mít zisk. V IWS nehledali institucionální repozitář, ale elektronickou knihovnu. Snažili se integrovat novinky s předchozími pracovními postupy. Využívají mj. také skutečnosti, že na dokumenty vydané americkou vládou se nevztahuje copyright, proto je (a řadu dalších dokumentů po dohodě s vlastníky copyrightu) mohou také přidávat do této elektronické knihovny. Nabízí tak např. unikátní kolekci smluv – výsledků kolektivního vyjednávání. Dále je v repozitáři vždy prvních 25 stran z knih publikovaných vydavatelstvím školy ILR Press. Rozvíjejí také vztahy s oficiálními vládními zdroji, agenturami atd. – díky tomu získávají další cenné dokumenty. Využívají to i v IWS News Bureau – S. Basefsky rozesílá e-mailem odkazy na důležité nové dokumenty z oblasti práce, lidských zdrojů a příbuzných oborů; služba je primárně určena pro danou školu, ale k odběru se mohou přihlásit i zájemci zvenčí – ti toho hojně využívají, protože se jedná o velmi cenný informační kanál. Podle S. Basefského se klade velký důraz na přístup k informacím, ale problém spočívá v tom, že jde o pasivní službu (je to samoobsluha bez zprostředkování) – tuto pasivní službu je potřeba vyvážit službou proaktivní (zde se již setkáváme se sociálními kontakty). Je také potřeba, aby se individuální kontakty (vztahy), zejména na mezinárodní úrovni, pokud možno proměňovaly na vztahy institucionální. Nezbytné je, aby se knihovníci nesetkávali pouze s ostatními knihovníky, ale také s učiteli. Místo tvrdé práce je vhodnější pracovat chytře.

Jela Steinerová (Katedra knihovní a informační vědy Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě) ve svém příspěvku Uživatelské chování a institucionální repozitáře: na cestě k informační ekologii (Users’ behavior and Institutional Repositories: Towards Information Ecology) obšírně uvedla problematiku změny uživatelského chování v elektronickém prostředí se zaměřením na akademické prostředí a budování univerzitního repozitáře. Výslednou analýzu prezentovala na základě dvou průzkumů informačního chování uživatelů ve slovenských knihovnách. Autorka definovala nové priority uživatelů při využívání informačních zdrojů. Mezi nimi zmínila aktivní účast uživatelů, spolupráci, sociální tagování, blogování, folksonomie a systémy wiki. Prioritami uživatelů jsou v těchto případech možnosti přímé komunikace, diskuze, komentování a anotování obsahu jednotlivých webových systémů, což spolu s vizualizací informací poskytuje lepší reprezentaci daného informačního objektu. Informační chování je podle J. Steinerové v současném elektronickém prostředí založeno na třech základních pilířích: snadném přístupu, snadném a rychlém čtení online a aktivním zapojení uživatelů v sociálních sítí. Naskytla se tedy otázka, zda má tento trend dopad na informační chování uživatelů v akademickém prostředí. Autorka definovala dva typy uživatelského chování (pragmatické a analytické) a prezentovala jejich rozdílné aspekty v jednotlivých fázích informačního procesu. Elektronické prostředí a změny v informačním chování s sebou přinášejí také změny v hodnocení relevance. V informačním procesu lze definovat řadu relevancí. Tento komplexní vztah mezi uživateli, jejich informačním chováním, prostředím a nástroji pro organizaci znalostí je nazýván informační ekologií. Tento pojem byl již definován významnými autory v letech 2004 či 2007. J. Steinerová se dále věnovala otázce informační ekologie a institucionálních repozitářů v akademickém prostředí, zejména přínosu repozitářů pro znovuvyužití a organizaci publikovaných výsledků výzkumných a studijních aktivit. V závěru příspěvku navrhla další možnosti výzkumu informační ekologie právě v akademickém prostředí s využitím repozitářích diplomových a jiných prací.

Poté vystoupila Linda Skolková (Ústav informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty univerzity Karlovy v Praze) s příspěvkem Institucionální repozitáře a citace dokumentů (Institutional repositories and document citation). Samotný výzkum prováděla L. Skolková společně s Miloslavem Ničem (Vysoká škola chemicko-technologické v Praze). Záměrem příspěvku bylo zjistit a prezentovat možnosti práce se záznamy dokumentů z odborných elektronických zdrojů. Na úvod představila L. Skolková základní terminologii vztahující se k citacím a nástrojům na podporu citování dokumentů. Dále již prezentovala ryze praktické výsledky svého výzkumu citačních formátů. L. Skolková pro svůj výzkum definovala čtyři konkrétní instalace čtyř různých systémů pro institucionální repozitáře (vždy se jednalo o systémy s otevřeným zdrojovým kódem) a analyzovala rozsah jejich exportních formátů pro export záznamů. Poté poukázala na citační formáty, které jsou využívány, resp. podporovány ve významných vědeckých časopisech a digitálních knihovnách a které využila pro svou další práci. Konečně zvolila volně dostupné online citační manažery Connotea a Zotero pro praktický výzkum změny formátu při opakovaném exportu a importu z uvedených citačních manažerů do zvolených citačních formátů. Výsledky ukázaly velmi zajímavé skutečnosti – při opakovaném importu a exportu se kvalita původních záznamů výrazně zhoršila a došlo k výrazné ztrátě informací.

Další část programu byla věnována prezentaci sponzorů. Jako první vystoupil Ladislav Borhy (SUN Microsystems Czech Republic) s prezentací aplikačních řešení pro archivaci a úložiště dat. Na začátku definoval hlavní současné atributy a požadavky na prohledávatelné úložiště dokumentů a prostředky na ochranu dat v repozitářích. Hlavním záměrem bylo nastolit otázku dlouhodobého uchování a zpětné kompatibility dat. L. Borhy se zabýval otázkou zálohování, zpřístupňování a archivace metadat a plných textů dokumentů a nastínil tuto problematiku v kontextu dnešního trendu centralizace a intergrace. Nabídl též řešení pro současné potřeby uživatelů týkající se bezpečnosti, přístupu k informacím, integrity a životnosti médií pro uchování dokumentů.

Následovala prezentace zástupců společnosti EBSCO Vojislava Milovanoviče a Jana Lupricha nazvaná Filozofie EBSCO týkající se otevřeného přístupu, recenzovaného obsahu a skutečné integrace (EBSCO’s Philosophy towards Open Access, Peer-Reviewed Content and True Integration). Společně představili strategii společnosti týkající se publikačního modelu otevřeného přístupu a odlišných přístupů vydavatelů k procesu recenzování. J. Luprich prezentoval rozsah časopisů s otevřeným přístupem, které jsou indexovány v databázích EBSCO, a definoval charakteristiky, podle nichž společnost posuzuje kvalitu recenzovaných časopisů. Dále byl prezentován nový produkt EBSCO Integrated Search pro integrované vyhledávání ve více bázích najednou včetně informace o připravovaném českém rozhraní. V. Milovanovič pak představil aplikaci pro práci s elektronickými zdroji ERM Essential poskytující integrované rozhraní pro práci s elektronickými časopisy, databázemi a jinými elektronickými zdroji od různých vydavatelů.

Jakub Štogr (Ústav informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty univerzity Karlovy v Praze) vystoupil s příspěvkem Virtureálný otevřený přístup 2.0 (VirtuReal Open access 2.0). J. Štogr poukázal na skutečnost, že model otevřeného přístupu nemůže dlouhodobě zůstat jen u poskytování přístupu k dokumentům, ale měl by se zaměřit na aktivní zapojení uživatelů prostřednictvím poskytování služeb s přidanou hodnotou. Cílem záměru autora bylo směřovat model otevřeného přístupu spíše k vytvoření odborné akademické komunity okolo repozitáře a zaměřit se na posílení sociálních sítí a online spolupráce v prostředí institucionálních repozitářů.

Po příspěvku J. Štogra následovaly prezentace posterů.

Iva Horová (Knihovna Akademie múzických umění v Praze) prezentovala Národní repozitář diplomových a dizertačních prací a šedé literatury. Ve svém posteru představila hlavní aktéry, zdůraznila významné aktivity a výsledky iniciativy zpřístupnění šedé literatury, vyzdvihla dva významné projekty řešení Národního metadatového standardu šedé literatury Theses.cz a NUŠL a závěrem upozornila na výsledky komise pro ETD (Electronic Theses and Dissertations – elektronické zpřístupnění diplomových a dizertačních prací) při Asociaci knihoven vysokých škol ČR.

Druhý poster představila Lucie Vyčítalová (Univerzita Pardubice). Zde velmi konkrétně prezentovala celkovou problematiku knihoven českých univerzit s prosazením režimu otevřeného přístupu a nastínila možnosti jejího východiska. Konkrétní řešení pak uvedla na příkladu projektu Digitální knihovny Univerzity Pardubice, který byl zahájen roku 2007. Univerzita implementovala systém DSpace a integrovala jej do svého informačního systému. V současnosti jej využívá k automatickému importu metadat i plných textů diplomových a dizertačních prací a k vkládání plných textů odborných článků publikovaných na této univerzitě.

Poslední poster nazvaný Otevřené versus komerční řešení pro dlouhodobé uchování dokumentů v digitálních repozitářích (Open source versus commercial solutions for a long-term preservation in digital repositories) představila Andrea Fojtů (Univerzita Karlova v Praze). Její příspěvek byl založen na výzkumu JISC z roku 2009. Bylo zjištěno, že otevřené systémy jsou často srovnatelné a v mnohých případech i vhodnější než komerční aplikace. Dále A. Fojtů prezentovala kritéria pro repozitář z hlediska dlouhodobého uchování dokumentů. Na závěr uvedla dva možné závěry, proč není problematika dlouhodobého uchování dokumentů v ČR stále příliš rozšířena a aplikována. První možností je skutečnost, že problematika dlouhodobého uchování je teprve v zárodku a ve skutečnosti ji mnoho systémů nepodporuje. Druhým úskalím jsou finanční možnosti dané instituce, její personální zabezpečení a schopnost řízení rizik.

Původem matematik a teoretický fyzik Leo Waaijers (SURF Platform ICT and Research) vystoupil s příspěvkem Otevřený přístup, potomek Evy a Tima Bernerse Leeho (Open Access, the offspring of Eve and Tim Berners Lee). Seznámil nás s komplexním pohledem na problematiku otevřeného přístupu, s jejími základními vlastnostmi, klady a zápory, s klíčovými účastníky a hlavními argumenty pro a proti politice otevřeného přístupu z hlediska všech zúčastněných stran. V této souvislosti zmínil šest kladných základních aspektů modelu otevřeného přístupu. Zdůraznil zejména zvyšování citovanosti autorů, zrychlující se vývoj jednotlivých vědních oborů, snižování možnosti zneužití děl či plagiátorství a v nepodstatné řadě i zjednodušení a zlevnění procesu rozšiřování informací ve vědecké komunitě. Dále uvedl čtyři základní subjekty (knihovny, vydavatele, autory a sponzory), jejich role a individuální výhody a nevýhody modelu otevřeného přístupu pro každý subjekt a definoval pro ně ty aspekty modelu otevřeného přístupu, které se jej bezprostředně týkají. Pro každý subjekt vyzdvihl zejména finanční a rozpočtové rozdíly oproti tradičnímu způsobu publikování. Konkrétní rozdíl prezentoval na příkladu rozpočtu a celkových poplatků dvou univerzit v Nizozemí. Na závěr zdůraznil, že pro efektivní proces otevřeného přístupu k vědeckým informacím je potřeba spolupráce všech zmíněných zainteresovaných skupin a existence společné (národní) politiky a infrastruktury otevřeného přístupu.

Jens Vigen (Evropská organizace pro jaderný výzkum, CERN) poskytl náhled na informační zabezpečení oblasti jaderné fyziky a informační chování odborníků z této oblasti. Představil a shrnul současný trend odborníků komunikovat zejména prostřednictvím preprintů odborných článků a oborových repozitářů, především repozitáře ArXiv, kde je také volně k dispozici na 97 % všech časopiseckých článků vydaných v oblasti fyziky vysokých energií (High Energy Physics, HEP), a oborového zdroje SPIRES. V rámci prezentace průzkumu informačních potřeb uživatelů se též autor dotkl otázky přístupu a potenciálu využití nástrojů webu 2.0 těmito uživateli. Jeho výzkum potvrdil, že potenciál využití nástroje tagování je zde vysoký. Na základě uvedených poznatků dále představil vytváření celé infrastruktury pro podporu elektronické odborné komunikace v oblasti HEP. Pro tuto platformu digitální knihovny vyvinuli v CERNu vlastní softwarové řešení CDS Invenio (dříve CDSware). Cílem projektu je vytvoření mezinárodního otevřeného institucionálního repozitáře pro oblast jaderné a částicové fyziky. Jedná se o projekt konsorcia SCOAP 3 (Sponsoring Consortium for Open Access Publishing in Particle Physics), které vedle CERNu zahrnuje řadu vydavatelů, knihoven a výzkumných institucí z řady evropských i mimoevropských zemí. Česká republika prozatím nemá v tomto konsorciu zástupce, avšak zapojení do projektu autor na semináři velmi intenzivně propagoval.

Následovala firemní prezentací společnosti Elsevier. Její manažer Paul Golkiewicz shrnul podíl společnosti na českém a slovenském trhu v oblasti STM, vyčíslil jej na 20-25 % a definoval klientelu, na kterou se společnost svými produkty zaměřuje. Dále shrnul a porovnal statistické ukazatele využívání produktů ScienceDirect a Scopus v ČR, na Slovensku, v Polsku a Maďarsku a ve Velké Británii. Cílem prezentace bylo poukázat na skutečnost, že knihovny hrají velkou roli při informační podpoře vědy a výzkumu a vyzdvihnout produkty své společnosti, které se na tomto trendu podílejí.

Friedrich Summann (Bielefeld University Library, Německo) vystoupil s příspěvkem Otevřený přístup a institucionální repozitáře: od lokálních iniciativ ke globálním strategiím (Open Access and Institutional Repositories: from local initiatives to global strategies). F. Summann je původem knihovník, začínal jako katalogizátor, pak přešel do IT oddělení, kde nyní pracuje jako vedoucí. Ve své přednášce představil jak lokální aktivity, tak národní a mezinárodní projekty, na nichž se jeho knihovna podílela. První repozitář spustili v roce 2004, v roce 2005 následovalo rozhodnutí univerzity týkající se publikování formou otevřeného přístupu (jednalo se o první rozhodnutí tohoto typu v Německu), proto knihovna musela reagovat a připravit systém pro tuto formu publikování. V roce 2006 následoval server pro postprinty. Přednášející stručně představil mj. systémy BieColl (určen pro konferenční sborníky), BiPrints (určen pro poskytování otevřeného přístupu k vědeckým výsledkům univerzity; je plánována integrace se systémem BieColl) a BieSOn (určen pro online publikace, mj. dizertace). Z národních projektů (financovaných Německou nadací pro vědu, German Science Foundation) se bielefeldská knihovna podílí na projektech Open-Access.net, PubLister (integrace seznamu publikací vědců do vydavatelského procesu na univerzitě) či Automatic Enrichment of OAI Metadata (projekt zatím nebyl zahájen). Výsledky (software) všech projektů financované Německou nadací pro vědu jsou vždy otevřené. Z mezinárodních projektů jmenoval F. Summann zejména projekty BASE (Bielefeld Academic Search Engine), DRIVER (Digital Repository Infrastructure Vision for European Research) a PEER (Publishing and the Ecology and European Research).

Daniela Tkačíková (Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, VŠB-TUO) svou přednášku nazvala Institucionální repozitář s otevřeným přístupem a role zaměstnanců akademické knihovny: přehodnocení pozice akademické knihovny v uchovávání a šíření vědeckých výsledků univerzity (Open access institutional repository and the role of academic library staff: reconsidering the position of the academic library in preserving and disseminating university’s scholarly output). Podle D. Tkačíkové je zřízení institucionálního repozitáře přirozeným úkolem pro knihovníky, je však potřeba, aby knihovníci nedisponovali jenom patřičnými dovednostmi, ale aby také měli dostatek času na poskytování této služby pro univerzitu, dále vhodný software, technickou infrastrukturu, podporu IT oddělení a pozitivní vztahy s přispěvateli, tj. s výzkumnými pracovníky. Přednášející také upozornila, že v ČR zatím není k dispozici žádný oficiální vládní dokument či dokument agentur financujících výzkum, který by vytyčoval povinnost takto zpřístupňovat výsledky grantových projektů. Dále se D. Tkačíková věnovala již konkrétní situaci na VŠB-TUO – využívají software DSpace, repozitář je k dispozici na adrese http://dspace.vsb.cz/. Ne vždy je u dokumentů dostupný i plný text, v některých případech se jedná pouze o bibliografické záznamy. V loňském roce byly do repozitáře naimportovány elektronické verze diplomových prací ze tří fakult, přičemž plné texty byly zpřístupněny pouze autorizovaným uživatelům (studentům a zaměstnancům univerzity). V letošním roce jsou studenti žádáni, aby dobrovolně přidali své diplomové práce do repozitáře, v další fázi je plánováno ukládání recenzovaných příspěvků (tím by měl být dán impulz pro univerzitu, aby se přihlásila k podpoře otevřeného přístupu). D. Tkačíková upozornila také na český web věnovaný softwaru DSpace.

Další příspěvek přednesli Martin Lhoták a Roman Chýla (Knihovna AV ČR, v.v.i.) – nesl název Otevřený přístup a institucionální repozitáře – přístup Akademie věd ČR (OA and IR – approach of the Czech Academy of Sciences). Akademie věd ČR je složena z více než 50 vědeckých pracovišť, má přes 8000 zaměstnanců a vyprodukuje více než 11 000 článků, zpráv atd. za rok. Na jaře 2008 se stala prvním českým signatářem Berlínské deklarace. V loňském roce byl také realizován průzkum týkající se časopisů v Akademii věd ČR – těch je publikováno celkem cca 65, pracují s různými počty rukopisů, osm časopisů (reprezentujících 45 % všech publikovaných článků) mělo zájem se zapojit do projektu systému pro recenzování. Bylo rozhodnuto o využití systému Manuscript Central (nyní ScholarOne Manuscripts, pozn. aut.). R. Chýla také uvedl, že o řadu z těchto časopisů měl zájem vydavatel Springer, avšak časopisy upřednostnili zachování stávajícího stavu (tj. své nezávislosti). Stručně představil také digitální knihovnu AV ČR a využití softwarů Kramerius a EPrints, resp. plánované nasazení softwarů Fedora a Drupal.

Petr Sojka (Masarykova univerzita) si se svými spolupracovníky připravil příspěvek Zkušenosti s budováním digitálního repozitáře s otevřeným přístupem DML-CZ (An Experience with Building Digital Open Access Repository DML-CZ). Zdůraznil, že úspěch projektu není možný bez spolupráce knihovníků, IT a doménových specialistů, tj. specialistů z dané oblasti, na niž se repozitář zaměřuje. DML-CZ je projekt české matematické digitální knihovny, byl inspirován myšlenkou Světové digitální matematické knihovny (World Digital Mathematics Library, WDML). Podle P. Sojky mají konkrétně oborově zaměřené repozitáře větší šanci na úspěch než ostatní typy repozitářů. Přednášející také přiblížil některá specifika matematických publikací (často se citují např. padesát let staré články, v článcích se často vyskytují různé symboly, kupříkladu integrály či sumy, které nejsou v systémech pro zpracování metadatových informací běžně podporovány). V letech 2005-2009 je realizován digitalizační projekt, v jehož rámci je digitalizováno na 50 000 stránek matematické literatury za rok. Jako první byl digitalizován Czechoslovak Mathematical Journal, jehož vydávání bylo zahájeno v roce 1872 (tehdy pod názvem Časopis pro pěstování matematiky). Přestože od každého autora publikovaných článků nezískávají souhlas, zatím se neobjevila jediná stížnost. Přednášející také přítomné pozval na workshop DML 2009.

Miroslav Cink (IBM) si připravil příspěvek nazvaný Posílení možností taxonomie pro přesnější vyhledávání s pomocí klasifikačního modulu. Zmínil některá slabá místa vyhledávání, mj. exponenciální nárůst strukturovaných i semi-strukturovaných dat ve vědecké sféře a dále nárůst objemu neformálních (nestandardních) dat (např. Wikipedie). Uvedl, že tradiční vyhledávání není v dnešní době již zcela efektivní. Existují různé techniky zlepšení přesnosti vyhledávacích nástrojů (např. manuální specifikace výsledků, analýza prohledávaných odkazů, sociální tagování či sémantické označování s automatickou klasifikací). Na základě vlastního výzkumu společnost IBM vytvořila technologii IBM Classification Module (ICM) – tu přednášející stručně představil (včetně možností jejího využití, např. pro vyhodnocení informací v nemocnicích). Podle M. Cinka je automatická klasifikace technologií příští generace v oblasti vyhledávání obsahu.

Nadežda Andrejčíková (Cosmotron Bohemia & Slovakia) nazvala svůj příspěvek lapidárně Cosmotron Bohemia & Slovakia a institucionální repozitáře. Snažila se najít odpověď na základní otázky – co sklízet do repozitáře, odkud, jak a jak informace zpřístupnit. Zdůraznila roli metadat a autorit, zejména potřeby budovat autority s ohledem na to, co dnešní technologie nabízejí. Uvedla, že ve firmě Cosmotron nyní připravují mj. nástroje pro tvorbu autorit přes webové rozhraní.

Workshopy

V rámci semináře se uskutečnily celkem tři workshopy, které vedli zahraniční přednášející, konkrétně Marylin S. Billingsová, Leo Waaijers a Stuart Basefsky.

Workshop vedený Marylin S. Billingsovou byl zaměřen na průběh procesu budování institucionálního repozitáře. M. S. Billingsová účastníkům na úvod popsala současný stav modelu vědecké komunikace a poukázala na rostoucí význam politiky otevřeného přístupu a institucionálních repozitářů v tomto procesu. V teoretické části pak podrobně popsala sedm kroků, které je třeba při vytváření a implementaci repozitáže dodržet, a podrobně se věnovala všem detailům, které by měly být v tomto procesu zachovány, na které by se nemělo zapomenout, a jejich vzájemným návaznostem. Jádro workshopu vycházelo z přednášky, kterou autorka přednesla první den konference, a těchto sedm kroků pro vytváření repozitáře bylo založeno na jejích praktických zkušenostech. Cílem worskhopu bylo tedy podrobně seznámit se všemi teoretickými aspekty a detaily a ve druhé části si měli účastníci vytvoření modelového repozitáře prakticky vyzkoušet. Z časových důvodů však k praktické části bohužel nedošlo, tak si účastníci odnesli alespoň podrobné a přehledné shrnutí všech kroků a úkolů, které je dobré pro vytvoření opravdu kvalitního institucionálního repozitáře vzít v úvahu, promyslet a uskutečnit. Pro účastníky semináře, kteří se tohoto workshopu neúčastnili, obsah workshopu shrnula Lenka Němečková (Ústav informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze).

Workshop Lea Waaijerse navazoval na jeho přednášku věnovanou otevřenému přístupu. Byla v něm zdůrazněna nutnost spolupráce různých aktérů, spojení jejich sil. Je potřeba počítat s tím, že každý má jinou představu o institucionálním repozitáři – ať již bude univerzita mít jeden repozitář či více repozitářů, vždy by měly být dodrženy tytéž standardy. Knihovny by měly nabízet otevřený přístup, je nutné si ovšem uvědomit, že k úspěchu vede dlouhá cesta. Účastníci workshopu se shodli, že v souvislosti s otevřeným přístupem neočekávají konec vydavatelů a jejich předplatitelů. Obsah workshopu shrnuli Tomáš Bouda a Eva Güntherová (Kabinet informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity).

Stuart Basefsky svým workshopem rovněž navázal na svou přednášku – po úvodním slovu následovaly otázky účastníků týkající se institucionálních repozitářů a otevřeného přístupu a diskuze o možných odpovědích na ně. Jednalo se např. o otázku výhod a nevýhod hostovaného řešení institucionálního repozitáře ve srovnání s vlastním provozováním softwaru, o otázku, zda jsou institucionální repozitáře užitečné pro výzkumné pracovníky či jaké personalizované služby může nabízet velká knihovna. Obsah workshopu pro účastníky shrnula Jana Šuchová (Katedra knihovní a informační vědy Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě).

Akvárium

V rámci závěrečného akvária, tj. moderované diskuze, vystoupili jako tzv. rybičky Roman Chýla, Miroslav Bartošek, Alojz Androvič, Lenka Němečková, Pavla Rygelová, Daniela Tkačíková a Lucie Vyčítalová. Dění v akváriu řídili Andy Lass a Martin Svoboda.

Diskuze byla zaměřena na následující témata:

  1. Kdo za to může – komu to pomůže (týká se otevřeného přístupu)
  2. Interoperabilita – co všechno obnáší toto libozvučné slovo
  3. Jak z toho ven – navrhněte konkrétní kroky v ČR – SR

Níže uvádíme přehled vybraných názorů týkajících se jednotlivých témat:

Téma č. 1: Kdo za to může – komu to pomůže (týká se otevřeného přístupu)

  • mohou za to vydavatelé (zvyšování cen),
  • může za to způsob hodnocení výzkumu a vývoje (příliš se nezměnil od doby, kdy byly výsledky publikovány v tištěné podobě),
  • může za to vývoj společnosti a informačních technologií (potýkáme se s důsledky urychleného vývoje),
  • nevíme, kdo by měl být hybatelem (vědci, knihovníci, vedení?),
  • může za to Tim Berners-Lee,
  • může za to vývoj společnosti a neochota vedení českých univerzit k inovacím,
  • autoři na univerzitě musejí publikovat alespoň jeden článek za dva roky v impaktovaném časopise, otevřený přístup nemá z jejich pohledu dostatečné renomé,
  • záleží na tom, pro koho to vědci píší, zda pro sebe a svůj prospěch z grantů, nebo zda mají touhu své poznatky sdílet,
  • mám-li otevřený přístup, mohu rychleji zjistit, o čem článek je a zda mi k něčemu je,
  • v hodnocení vědy převažuje monopol impakt faktoru, alternativou může být využívanost (naším úkolem je prosazovat i jiné způsoby hodnocení),
  • chybí pádnější argumenty a jasné pozitivní příklady,
  • moc dobře chápeme, k čemu otevřený přístup je, jsme před další fází, kdy je potřeba představy převést do praxe, je to však dlouhá cesta,
  • měli bychom to otočit – otevřená situace by měla být standardem (hledáme argumenty, proč žijeme v demokratickém světě?).

Téma č. 2: Interoperabilita – co všechno obnáší toto libozvučné slovo

  • Interoperabilita se týká jak pole technického tak personálního,
  • jde o propojenost systémů,
  • je to z nouze ctnost, reakce na snahy o unifikaci postupů v nových podmínkách,
  • je to možnost, není potřeba dělat věci centralizovaně; interoperabilita zajišťuje to, že se můžu propojit a učinit své řešení globálním,
  • interoperabilita je, když nemusím hodně pracovat a ono to funguje,
  • lenost je hnací silou pokroku,
  • projekt CASLIN se na začátku týkal převážně standardů, právě ty umožnily automatizaci knihoven,
  • v dřevních dobách šlo o definici standardů uvnitř institucí, dnes jde o propojování mezi různými institucemi,
  • teprve nyní se např. začíná mluvit o jednoznačné identifikaci autorů, institucí objektů atd.,
  • když některé věci dostanou do ruky knihovníci, to co je jednoduché zbytečně zesložití a zapomenou na uživatele (viz projekt DRIVER či formát MARC 21),
  • s vývojem dochází k určitým problémům, teoretizovat je důležité na začátku, ale někdy se musí skončit,
  • formát MARC plnil ve své době roli, problémem je však konzervativismus,
  • není-li za standardem síla, je k ničemu,
  • standardy mohou být vnímány jako nástroj korekcí odchylek od hlavního proudu,
  • nejedná se pouze o interoperabilitu v rámci knihovních systémů, jde především o návaznost na další systémy (např. RIV; v oblasti výzkumu a vývoje se vyvíjejí také celoevropské standardy).

Téma č. 3: Jak z toho ven – navrhněte konkrétní kroky v ČR – SR

  • udělat mentální skok (zatím převažuje orientace na získání zdrojů zvenčí, nyní nastal čas dostávat naše informace ven),
  • jít přes Radu vlády pro výzkum a vývoj,
  • spojit snahy jdoucí zespodu a snahy jdoucí shora, pomáhat vědcům publikovat, vytvářet jim potřebné podmínky,
  • pokusit se získat doktorandy nebo obecně ty, kdo publikují (pomocí propagační akce, přednášky, konzultace apod.),
  • navrhnout projekt do programu Informatizace společnosti,
  • pokusit se vybudovat blog o využívání elektronických informačních zdrojů s tím, že jedním z podtémat by byl otevřený přístup,
  • nespoléhat na nařízení shora – samo o sobě nebude fungovat, není-li navázáno na bezprostřední ekonomický stimul,
  • na zásah shora jsme v ideálním místě – v klášteře.

Na závěr

Součástí semináře byly pochopitelně i doprovodné kulturní a společenské akce – mj. prohlídka kláštera Teplá, a to včetně klášterní knihovny, varhanní koncert, exkurze do pivovaru Chodovar či výlet do Bečova a Karlových Varů. Na oficiální webu semináře najdete odkazy na fotografie nejenom ze samotného semináře, ale i z těchto doprovodných akcí. Zde nabízíme pouze několik ukázek (autorkou fotografií je Linda Jansová):

Klášter Teplá

Klášter Teplá

Andy Lass

Andy Lass

Pivovar Chodovar

Pivovar Chodovar

Bečov

Bečov

Vřídlo v Karlových Varech

Vřídlo v Karlových Varech

Na tomto místě již nezbývá než doplnit, že další ročník semináře se uskuteční na středním Slovensku (téma zatím nebylo oznámeno).

Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
NĚMEČKOVÁ, Lenka a JANSOVÁ, Linda. Zpráva ze semináře CASLIN 2009. Ikaros [online]. 2009, ročník 13, číslo 8 [cit. 2020-06-03]. urn:nbn:cz:ik-13226. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/13226

automaticky generované reklamy
registration login password