Zápisník Vinta Cerfa aneb Internet včera, dnes a zítra

Pokud se schyluje se k začátku přednášky a z reproduktorů se ozývá věta „ještě nám zbývá dost míst na zemi,“ zřejmě to znamená, že se děje něco významného a řečník bude patřit k těm zajímavějším. Bezpochyby to platilo 6. března na půdě univerzity UCLA v Los Angeles, kam se v rámci pravidelných měsíčních setkání pásma Managing Invention, jež univerzita pořádá pod záminkou propagování podnikatelského ducha na univerzitním kampusu, vypravil Dr. Vinton Cerf, přezdívaný otec internetu.

Po vystudování matematiky na Stanfordské univerzitě byl dva roky zaměstnán u firmy IBM. Koncem 60. let minulého století se rozhodl přihlásit se na univerzitu právě v Los Angeles, kde v roce 1970 získal titul magistra a o dva roky později doktora filozofie. V projektu ARPANET, stojícího v počátcích dnešní celosvětové Sítě, se tehdy podílel na řešení problému komunikace mezi vzdálenými počítači. Vznik protokolu TCP/IP a popis jeho funkce ale není záměrem tohoto textu. Zaměříme se spíše na Cerfovy vzpomínky a na jeho práci na pozici viceprezidenta Googlu a technologického evangelisty, kterým se s oblibou nazývá.

Vint Cerf na půdě University v Los Angeles

Absolvent University v Los Angeles Vint Cerf se vrátil na půdu své alma mater, aby pohovořil o začátcích internetu i o jeho dalším směřování (foto: UCLA)

Od prvních pokusů ke globálnímu fenoménu

Na počátku březnového setkání Cerf zmínil přínos svého přítele Ala Gora, který ovlivnil legislativní atmosféru umožňující vznik a vývoj revolučního vynálezu, který dnes nazýváme Internetem. Do doby, než byl soukromý sektor přesvědčen, že je to zajímavé (= vydělávající) médium, se totiž výzkum nemohl opírat o peníze komerčních subjektů. Úřad s dlouhým jménem National Coordination Office for Networking and Information Technology Research & Development, který koordinuje americké federální agentury působící v oblasti informačních technologií, výzkumu a vývoje, byl totiž dítětem právě Ala Gora. A letos je toto pomyslné dítě vzrostlým mladíkem načínajícím třetí dekádu svého života.

Další důležitou osobou na poli teorie počítačové komunikace, která byla v rámci přednášky zmíněna, byl Leonard Kleinrock. Ten v 70. letech hrál výraznou roli ve vývoji na poli teorie komunikace, konkrétně přepojování paketů. Osobností zapojených do výzkumu okolo ARPANETu je však nepočítaně. Stejně jako datumů, kdy se něco podařilo poprvé. Jeden den se však Cerfovi do paměti zapsal nesmazatelně. Je to 22. listopad roku 1977. Tehdy došlo k propojení různých paketových sítí (kromě ARPANETu také sítě satelitní a radiové) z Kalifornie přes Norsko a Velkou Británii zpět zase na západní pobřeží USA. Dnešní propojení světa je samozřejmě nepopsatelně masovější, ale jedna věc, kterou Cerf neustále nezapomíná zdůrazňovat, je dobrovolnost připojení do sítě a ochota spolupracovat. Připomíná univerzální účelovost sítě, která de facto nebyla v počátcích zcela zřejmá. „Síť vlastně nebyla navržena pro žádný specifický úkol. A zde musím velice zdůraznit, že úspěšný vynález je často výsledkem formulací, které jsou v počátku projektu „záměrně voleny velmi volně,“ připomíná. „To výzkumníkům dává ohromnou flexibilitu.“

Dnes je dle Cerfa na veřejném internetu viditelně přítomno zhruba 900 miliónů počítačů. Mnohem více jich je připojeno přes firewally nebo dočasná či neviditelná spojení. Stejně nepočitatelně je i uživatelů; Vint Cerf přišel na půdu své univerzity se statistickým číslem 2 miliardy a 267 miliónů a také se slovy, že jako internetový evangelista má před sebou ještě hodně práce v získávání nových duší. Nezapomíná však zmínit také 5,5 miliard mobilních telefonů, z nichž má velké množství možnost přístupu na Internet. Právě v různých způsobech připojení vidí velký potenciál Sítě. A připomíná, že každý uživatel, každá kultura si s sebou na Internet přináší svůj jazyk, barvu, pach, chuť, politiky a omezení, a tím i efekt, se kterým v rámci Internetu působí.

Na cestě k IPv6

Různé revize Internetového protokolu, panika kolem konce verze 4 v roce 1993 (a skutečný konec adresního prostoru IPv4 v roce 2011) a nutnost souběžného provozování s verzí 6 byly stručně zmíněny v další části přednášky s upozorněním na datum 6. června 2012, kdy opět po jednom roce proběhne důležitá zkouška všech subjektů schopných provozu v IPv6. „Ne všichni budou na verzi 6 připraveni, ale rád bych viděl, aby se tak stalo na 30. výročí zapnutí Internetu – v lednu 2013. Vím ale, že pravděpodobnost, že na IPv6 začátkem příštího roku přejdou všichni provozovatelé, je malá, takže ze spánku mě to budit nebude,“ dodává Vinton Cerf s pochopením.

Registrace domén v různých znakových sadách, ASCII jako prazáklad všeho a vhodnost zamyšlení se nad univerzálnějším přístupem předcházely myšlenkám o bezpečnosti a ochraně dat či využití technologií v medicíně. „Kdybychom tehdy na začátku měli implementovat všechny bezpečnostní aspekty Internetu, které jsou dnes aktuální, není jasné, zda bychom to vůbec dokázali,“ přiznává otec Internetu. „A to není výmluva, jenom poznatek.“ Vzápětí Vinton zavzpomínal na schizofrenii roku 1975, kdy se v agentuře NSA podílel na vývoji bezpečné verze Internetu. S mnoha kolegy tehdy nemohl o ničem diskutovat, protože neprošli bezpečnostními prověrkami. Cerf naznačil paralelu mezi bezpečností veřejného Internetu a americkým veřejným zdravotnictvím, které již léta stojí před zásadnějšími reformami. Za největší bezpečnostní internetovou hrozbu dneška označil internetové prohlížeče; dalšími výzvami pro budoucnost jsou lepší operační systémy či oprášení staré myšlenky hardwaru podporujícího softwarovou bezpečnost. Rovněž také tematika bezpečnosti systému doménových jmen (Domain Name System – DNS).

Boj o data i o svobodu

Přenos veškerých dat na internetu, zvýšená míra spolupráce ve všech kontextech či masivní on-line digitální produkce přinášejí zajímavé problémy a Vinton Cerf se během přednášky několikrát zamyslel nad tématy disertací, která by přítomní studenti mohli rozvíjet. „Prezentace, kterou vám ukazuji, wordovský dokument nebo jakýkoliv jiný uživatelsky vytvořený soubor je dosti komplikovaný objekt s danou strukturou. Je to jen soubor bitů – tedy až do doby, kdy ho nějaká aplikace interpretuje. A teď si představte, že na počítači se systémem Windows 3000 si vygůglujete soubor z roku 1997. Dokáže ten počítač interpretovat tisíc let starý soubor dat? Počítačová technologie je s námi méně než sto let, proto nemáme ani ponětí, jak budeme těmto problémům v daleké budoucnosti čelit.“ Přenos dat mezi různými platformami je proces, na který jsme si dnes už zvyknuli, ale bude za tisíc let existovat aplikace, která dokáže naše data přečíst? Zpětná kompatibilita napříč verzemi programů není samozřejmá, zdrojový kód je mnohdy chráněné tajemství, podpora starých operačních systémů je také omezená… to jsou vážné problémy, se kterými se uživatelé setkávají už dnes.

Duševní vlastnictví a autorská práva představují podle doktora Cerfa další konflikt spojený s Internetem. A s vážnou tváří dodává, že pokud se někdo bil v prsa za to, co aktivisté dokázali během únorového bojkotu internetu, musí mu vysvětlit, jak funguje politika a Washington: „Jediný důvod, proč to zafungovalo, proč úřady ustoupily od dohod PIPA a SOPA, byl jednoduchý. Toto je volební rok a téma se stalo mimořádně jedovatým. Kdyby se protesty odehrály o rok dříve nebo později, není zřejmé, že by vše dopadlo stejně. Tenhle problém je závažný a budeme ho muset řešit znovu.“

„Co udělalo internet silným médiem není internet sám, ale aplikace, které ho využívají a množství materiálu, které jsou potenciálně zpracovatelné,“ dokládá Cerf na článku napsaném o něm samém ve španělských novinách, zjevně nadšený možnostmi aplikací Překladače Googlu, Google Goggles či Street Maps. „Jen si představte možnosti podobných technologií v medicíně,“ gestikuluje nadšeně.

Budoucností jsou senzorické sítě

Vystoupení Vinta Cerfa často provázel smích publika, které reagovalo na jeho vtipy o esemeskující ledničce nebo o váze zmatené tím, který z členů domácnosti si na ni stoupnul. Po necelé hodině od začátku setkání takto znovu odlehčil svou řeč, jen aby si získal pozornost v části, ve které již přítomné seznamuje se svými vizemi do budoucna. Senzorické sítě se dle něj stanou důležitou a běžnou součástí internetu: ať už se bude jednat o domácí klimatizaci, nebo aplikace monitorující osobní zdravotní stav, které navíc budou schopné predikovat epidemické rozšíření nebezpečných symptomů. Senzory propojené s člověkem budou také schopny zavolat zdravotnickou pomoc v případě nouze – vytáčení čísla na telefonu pokládá Vint Cerf za přežitek. Zároveň si ale uvědomuje, že digitální svět je od toho reálného odlišný a jako takový vyžaduje zvláštní přístupy.

V diskuzi s publikem po přednášce nastínil principy on-line spolupráce ve vědeckém světě, které upřednostňuje před současnými příliš pomalými praktikami publikování. Rovněž zmínil důležitou metu sémantického vyhledávání. Zmíněna byla též otázka přístupu Googlu k privátním datům lidí a využití informací od uživatelů ke kontextové reklamě. Na závěr debaty se vrátil k samotným počátkům a porovnal vývoj se svým očekáváním: „Když jsme s ARPANETem v roce 1969 začali, byli jsme nadšeni jen ze samotného faktu dálkového přístupu. Tehdy jsme skutečně uvěřili v sílu kolektivní spolupráce a vývoje znalostí. Informace bylo možné vytvářet, prolinkovávat či upravovat. A ochota sdílet informace mezi lidmi je i pro dnešní vědecký svět stále zásadní!“

Poznámka: Poděkování Dr. Leemu Goodglickovi za spolupráci při přípravě článku.
Farkas, Pavel. Zápisník Vinta Cerfa aneb Internet včera, dnes a zítra. Ikaros [online]. 2012, roč. 16, č. 5 [cit. 22.08.2014]. Dostupný na World Wide Web: <http://ikaros.cz/node/7442>. urn:nbn:cz:ik‐007442. ISSN 1212-5075.
Průměr: 5 (1 vote)

automaticky generované reklamy