Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Seminář k II. protokolu Haagské konvence

Čas nutný k přečtení
8 minut
Již přečteno

Seminář k II. protokolu Haagské konvence

0 comments

15. října 2008 se v Konferenčním sále Národního archivu na Chodovci konal seminář k II. protokolu Haagské konvence. Seminář uspořádal Český komitét Modrého štítu ve spolupráci s Ministerstvem kultury ČR. Tento seminář byl zaměřen na problematiku krizového řízení v archivech, knihovnách, muzeích a památkových objektech, na otázky uložení a stěhování sbírek a na další témata související s ochranou sbírek.

Účastníky konference uvítala PhDr. Alena Nosková, zástupkyně ředitelky Národního archivu, a PhDr. Jana Součková, DrSc., předsedkyně Českého komitétu Modrého štítu.

Se zásadami směrnice k provádění II. protokolu Haagské konvence přítomné seznámil Mgr. Michal Beneš, CSc., z MK ČR. Zásady ochrany kulturního dědictví v době války byly formulovány již v roce 1954 v Haagu. Vojenským silám bylo především uloženo, aby neničily kulturní památky. Československo přistoupilo k této tzv. Haagské konvenci v roce 1956. V posledních desetiletích se ukázalo, že je potřeba tyto zásady doplnit a zpřesnit, a proto se začal formulovat druhý protokol Haagské konvence, který v České republice vstoupil v platnost 1. října 2007. Druhý protokol se snaží reflektovat vývoj mezinárodního práva a posílit možnosti smluvních stran při ochraně kulturních hodnot. Předpokládá umístění kulturních objektů mimo okruh vojenských cílů, evakuační plány a budování vhodných úložišť a také ustavuje Fond na ochranu kulturního dědictví při ozbrojeném konfliktu. II. protokol se uplatňuje nejen v době války, ale i v době okupace a míru. Vztahuje se i na ozbrojené konflikty nemající vojenský ráz, jako jsou např. náboženské bouře. K protokolu mohu přistoupit i státy, které nepodepsaly úmluvu. V ČR byla vypracována směrnice, která by měla zajišťovat správně-administrativní opatření k provádění II. protokolu. Jedná se např. o umísťování sbírek uměleckých předmětů do okolí vojenských cílů (například umístění muzeí v blízkosti nádraží) a dále o zajištění zesílené ochrany památek zapsaných v UNESCO a v Paměti světa. Směrnice se nezmiňuje o mezinárodním fondu na záchranu kulturního dědictví, protože příspěvky do tohoto fondu jsou dobrovolné. Ve směrnici je kladen důraz na činnost nevládních organizací (ICOM, ICOMOS, IFLA, Mezinárodní Červený kříž apod.) Směrnice ještě nevstoupila v platnost.

PhDr. Jiří Polišenský z Národní knihovny ČR nás seznámil s dokumentem o krizovém řízení, který vypracoval Mgr. Jan Hutař v Národní knihovně ČR. Krizové situace nemusí vždy nastat při válečných konfliktech, ale mohou být důsledkem různých živelných katastrof, jak ukázala např. povodeň v roce 2002. Proto je třeba v každé paměťové instituci učinit nezbytná opatření k omezení vzniku škod nejen u klasických dokumentů, ale dbát i na zabezpečení digitálních dat. Po analýze rizik je potřeba zvolit priority při záchraně. To znamená jistou kategorizaci předmětů, dále je potřeba určit odpovědnost za evakuaci sbírek a osob. Měl by být zajištěn náhradní zdroj elektřiny a určeny prostory pro dočasné uložení sbírek. Rovněž by měly být ustaveny krizové týmy, které by v případě ohrožení zajišťovaly transport, evidenci a konzervaci sbírek. Je potřeba pracovníky stále proškolovat a aktualizovat záchranná opatření. Při zabezpečování digitálních dat je nutné zajistit nejen bezpečnost samotných dat, ale též bezpečnost samotného repozitáře. Doporučuje se mít tři lokality pro diskové pole (páskové knihovny nebo více zařízení k ukládání dat), používat tzv. zrcadlení nebo replikaci dat. Je potřeba zajistit průběžné financovaní. Aby tato opatření mohla být účinná, je také nutné zakotvit je v legislativě.

Ing. Bořivoj Indra ve svém příspěvku Nové normy pro ukládání archiválií podal přítomným zevrubný přehled vývoje staveb archivních budov. Dnes se upouští od výstavby archivů "na zelené louce" a spíše se přestavují starší budovy (kostely, kláštery, skladiště apod.) v centrech měst. Rovněž se upouští od staveb archivních věží. Nejvýhodnější se jeví oddělení moderního depozitáře od administrativní budovy. Nové koncepce při výstavbě archivů se zaměřují především na úsporu energií, tedy pokud možno na stavby s možností omezit klimatizaci. Potíže s klimatizací mívají stavby archivů v podzemí, proto se ani tam jejich umisťování nedoporučuje. U moderních archivních depozitářů jsou budovy většinou dvouplášťové, mají solární fasádu.

V roce 2006 byla vydána nová česká norma ČSN ISO 11799, která sjednocuje požadavky na ukládání archiválií. Používá se vyhláška 645/2008 Sb. k archivnímu zákonu. Norma se od starší mj.liší v hodnotách nosnosti na 1 m². Norma respektuje i nejnovější francouzský výzkum, totiž to, že stoupající a klesající teploty nejsou archiváliím tak škodlivé, jak se původně soudilo. V archivech je potřeba vždy dbát na prevenci možných škod (hasicí přístroje atd.).

PhDr. Kateřina Smutná, ředitelka Moravského zemského archivu v Brně, přítomné seznámila s tím, jak se do nejnovější archivní budovy v ČR stěhovalo 58 km archiválií a 24 km knih z depozitářů roztroušených na různých místech. Pro autorku tohoto příspěvku bylo překvapením, že veřejnou soutěž na stěhování archiválií vyhrála firma, která neměla přepravní vozíky a teprve v průběhu stěhování, kdy se ukázalo, že stěhování v přepravkách je pomalé, si je nechala vyrobit. Tím se pochopitelně stěhování nejen zkrátilo, ale i zlevnilo.

Se stěhováním různých typů technických památek a technických sbírkových předmětů nás seznámil Ing. Martin Mrázek, a to v příspěvku Muzeum na cestách, který připravil Ing. Ivo Štěpánek. V prezentaci doprovázené četnými obrázky ukázal, jak se stěhovaly do Technického muzea v Brně různé technické památky od pojízdných aut, přes nepojízdné a různé rozměrné stroje až po letadlo. I při možnosti, že lze památku rozebrat, zdůraznil, že je potřeba všechny díly pečlivě označit. Je potřeba vybrat a zajistit trasu stěhování, vybrat případné mezioperační úložiště, zabezpečit stěhovaný předmět, shromáždit a použít prostředky k usnadnění manipulace s předmětem, jako jsou palety, podložky, bedny, ochranné rámy apod.

Už samotný název příspěvku Ing. Petra Nováka a Bc. Martina Musila Vybavení depozitářů, stěhování a uložení sbírkových předmětů Židovského muzea v Praze stručně vystihuje celý jeho obsah. I tento příspěvek byl doprovázen bohatými dokumentačními obrázky. Sbírky Židovského muzea jsou všechny uloženy v přestavbách starších budov, především synagog. Účastníci semináře se seznámili s uložením textilní sbírky, obrazů a grafiky. Židovské muzeum si při budování těchto depozitářů nechalo vyrobit prototypy, které si vyzkoušeli, aby manipulace se sbírkami v depozitářích byla snadná. Depozitáře jsou plně klimatizovány. Všechno zařízení je modulové konstrukce, dá se rozebrat a postavit jinde. Vybavení depozitářů zahrnuje též různé manipulační pomůcky, vozíky, navijáky, sklopné stolky, výsuvné rošty a panely, popruhy fixující obrazy, zásuvky s pojízdným stolkem apod. Je to velká pomoc pro kurátory i správce depozitářů, protože některé sbírkové předměty jsou velmi rozměrné. Např. chrámové opony v novém depozitáři mohou být uloženy rozbalené ve vodorovné poloze a mohou se pohodlně prohlížet. Některé části depozitáře jsou spojeny s expozicí. Pro ně byly na míru vyrobeny skleněné skříně. Zásuvky i skříně jsou prachotěsné, obsahují ventilátory, které se automaticky spínají. Po konzultaci s klimatologem byly v půdních prostorách depozitářů udělány průduchy, které podporují proudění vzduchu. Podle této ukázky získali účastnici semináře jasnou představu o tom, jak vypadá moderní depozitář.

Následující dva příspěvky od pracovníků Národního muzea se týkaly stěhování sbírek z hlavní budovy Národního muzea v Praze, aby v ní mohly proběhnout rekonstrukční práce. První příspěvek se jmenoval Dislokace sbírek Přírodovědeckého muzea Národního muzea a přednesl jej RNDr. Jiří Litochleb, který popsal, jak probíhá stěhování dvanácti milionů sbírkových předmětů přírodnin velice různého charakteru, tvarů a váhy z hlavní budovy Národního muzea v Praze do depozitáře v Horních Počernicích. Seznámil přítomné s historií snah o získání dalších prostor pro neustále rostoucí sbírky, zmínil nutnost existence harmonogramu stěhování, vypracování podkladů pro výrobu potřebných obalů na sbírkové předměty i vyrobení a postavení vhodných regálů. Informoval o potížích, které je provázely při realizaci plánů.

Koncepce budování depozitářů a stěhování sbírek humanitních oborů z hlavní budovy Národního muzea před její rekonstrukcí byl název příspěvku Bc. Karla Ksandra. Mluvil v něm o zásadách budování nového depozitáře a o tom, že bude potřeba přestěhovat osm milionů sbírkových předmětů a patnáct km knih. Při budování nového depozitáře zdůraznil nutnost jasné koncepce a využití zkušeností domácích i zahraničních. Mluvil o tom, jak je důležité vybrat projektanta, který nebude pouze prosazovat svoje představy, ale bude ochoten naslouchat požadavkům zadavatele. Poukázal na problémy, které mohou při stavbě vzniknout změnou technických norem, hovořil i o tom, jak je důležité mít rozpočet nejen na samotnou stavbu, ale i na její vnitřní vybavení. Seznámil přítomné s projektem přestavby klasicistních kasáren v Terezíně na moderní depozitář, kde budou uloženy nejen knihy, ale i porcelán, textil a další sbírky Historického muzea NM.

S nejnovějšími možnostmi moderního způsobu zabezpečení sbírkových předmětů formou holografických teček nás seznámil Daniel Petrášek z firmy Optaglio v příspěvku OVDot - revoluční způsob zabezpečení a identifikace pro potřeby muzeí, archivů a knihoven.

Poslední příspěvek Mgr. Ivana Bergera z Technického muzea v Brně a PhDr. Lumíra Poláčka z Archeologického ústavu AV ČR Brno Záchranné práce po požáru v Mikulčicích v září 2007 zevrubně popsal i na obrázcích ukázal zhoubnou a zničující sílu požáru, který zničil především důležitou dokumentaci s výsledky mnohaleté práce, ale i archeologické nálezy kosterních pozůstatků. Předměty z keramiky a kovu utrpěly menší poškození, ale přesto je bylo potřeba restaurovat.

Program semináře byl bohatý, ke každému příspěvku byly dotazy, které přednášející zodpovídali. Seminář rozhodně přinesl řadu podnětů pro práci se sbírkami v paměťových institucích.

Klíčová slova: 
Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
OKROUHLÍKOVÁ, Jarmila. Seminář k II. protokolu Haagské konvence. Ikaros [online]. 2008, ročník 12, číslo 11 [cit. 2021-04-19]. urn:nbn:cz:ik-12952. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/12952

automaticky generované reklamy