Není to tak dávno, co jsme na stránkách Ikara psali o průběhu veřejné diskuse s profesorem Andrew Lassem Knihovny v době digitální [4]. Tématu budoucnosti knihoven a jejich služeb se ale v Ikarovi věnujeme poměrně často – viz například konference Čtení a zprostředkování literatury v digitálním věku [5], workshop Budoucnost elektronických knih [6], příspěvek Informační věda v roce 2030 [7], článek Budoucnost NTK [8], Novinky v Městské knihovně v Praze [9] a další.

Ovšem o budoucnosti samotných knihovníků se ve všech těch reportážích, článcích a úvahách hovoří jen minimálně. V zásadě se hovoří jen o tom, že se změní jejich „název“ a z knihovníků budou v dalších letech „informační specialisté“ a něco jako „strážci“ či „správci“ informací v chaotickém světě vyhledávačů, sociálních sítí, informačního přetížení a informačního smogu.

[10]
Knihovníci blízké budoucnosti: podpora studentů, tvorba komunit, zajištění digitálního přístupu, důraz na vzdělávání (zdroj: futureready.org [11])

To ale pořád popisujeme víceméně současnou situaci či situaci nejbližších let. Jak to ale bude s knihovníky vypadat za deset, patnáct či čtyřicet let? Bude pro ně vůbec místo ve světě, kde budou všechny informace kdykoliv okamžitě k dispozici, a pořádání a vyhledávání informací bude mít na starosti umělá inteligence, která bude možná nedílnou součástí nejen počítačových systémů, ale možná i samotných lidí?

Zejména mladé knihovníky (nemluvě o studentech) musí podobné otázky naplňovat nejistotou a obavami o budoucnost, a i zkušení knihovníci, kteří dokáží i o půlnoci citovat podle všech platných norem a i věci ve spíži mají seřazené podle Deweyho desetinného třídění, musí smutně pokývat hlavou při představě této „počítačové“ až „virtuální“ budoucnosti, kde pro knihy, časopisy a sborníky možná nebude ani místo.

[12]
Knihy, knihovny a knihovníci vzdálenější budoucnosti: holografické knihy, knižní AI, roboknihovníci atd. (autor: Tom Gauld [13])

Situace ale není ani zdaleka tak černá, jak se může zdát, a již dnes existuje celá řada výzkumů, které s poměrně velkou pravděpodobností predikují, kam se bude knihovnická profese vyvíjet a v jakých oblastech knihovníci nejlépe tak říkajíc „zazáří“. A nejde o otázku „celoživotního vzdělávání“, ale zejména o otázku „vztahu“. Nejsilnější stránkou každého knihovníka či knihovnice totiž není vyhledávání v katalogu či tvorba rešerší, ale zejména kladný, a v některých případech velmi blízký až intimní vztah ke knihám.

Jinými slovy, správnou odpověď na průměrný dotaz vám najde každý Google (a s trochu štěstí i Seznam), ale nikdo to s knihami neumí tak, jako knihovníci. A stejně jako žádný počítač nikdy nenahradí hudebníka, který hraje spíše podle citu než podle not; nebo krotitele tygrů, který dokáže zklidnit dravou šelmu jediným pohledem, žádný robot, virtuální asistent či „IT specialista“ se nevyrovná knihovníkům, co se týče knih.

Možná si v této souvislosti pomyslíte, že „práce s knihami“ je sice zajímavá pracovní náplň, ale za dvacet let už nebude s čím pracovat, když bude všechno k dispozici jen digitálně a na dosah ruky (či myšlenky). Ale v tom je právě ten vtip: knihy samozřejmě existovat budou, jen to nebude všudypřítomné „konzumní“ zboží, ale cenné historické artefakty, které budou potřebovat téměř permanentní péči.

A nemám na mysli jen „tradiční“ péči, kterou řada z vás zná – tj. restaurátorství, digitalizaci, záchranu knih poškozených vodou, péči o archivní svazky atd.; ale skutečnou péči, chcete-li až obskakování, které si tyto vzácné historické artefakty zaslouží. Mezi nové pracovní pozice tak bude patřit například hlazení knih a obecná asistenční činnost (zejména u knih nespolečenských nebo traumatizovaných z dřívějších výpůjček), kondiční knižní cvičení či (zejména u knih dlouho uložených ve skladu) knižní rehabilitace, či knižní eskort, pokud by se někdo chtěl odpojit od informační superdálnice a potěšit své smysly něčím jiným (tj. knihou).

[14] [15]
Vlevo: hlazení a očichávání knih (zdroj [16]), vpravo: kondiční trénink s knihou (zdroj [17])

V neposlední řadě mají knihy (a knihovníci) velikou budoucnost i v oblasti multimediální zábavy. Možná v duchu namítnete, že knihovníci nejsou vždy zrovna dobří baviči či moderátoři a zpravidla ani příliš nesní o kariéře v showbusinessu; ale opět se dostáváme k té hlavní charakteristice – blízkému a hlavně upřímnému a niternému vztahu ke knihám. Protože stejně jako dnes lidé nejčastěji relaxují u televize u nekonečných seriálů, cestopisů či soutěží (a nebo samozřejmě u dobré knihy), budoucnost patří osahávání knih!

Ale pozor, nejedná se o žádný aprílový vtípek nebo silvestrovskou taškařici, osahávání různých předmětů neboli tzv. ASMR (Autonomous sensory meridian response [18]) je již dnes velikým trendem.

Princip spočívá v tom, že „osahávač“ klidným a tichým hlasem uvede diváky a posluchače do děje, a poté se řádově desítky minut věnuje „osahávání“ různých předmětů či povrchů – šustí papírem, dotýká se stolu, ťuká prsty na sklo, jezdí štětečkem po mikrofonu; a do toho čas od času něco povídá nebo šeptá. Již dnes mají podobná videa na internetu stovky tisíc zhlédnutí [19] (některé i miliony! [20]); popularitu podobných relaxačních technik si v budoucnosti, ve které budou lidé ještě mnohem uspěchanější a roztěkanější než dnes, ani nedokážeme představit.

A ruku na srdce – co může být větší relaxací a větším potěšením všech smyslů, než stará dobrá kniha? Unikátní textura papíru, šustění stránek, nezaměnitelná vůně (v budoucnu nepochybně stejně snadno „sdílená“, jako dnes obraz a zvuk); zkrátka ideální kombinace. A jak jsem již zmínil v té pasáži o klavíristovi či krotiteli šelem, nikdo to s knihami neumí (a nikdo k nim nemá tak niterný vztah) jako právě knihovníci.

Budoucnost knihovníků a knihovnické profese je tedy příznivá. Knihy možná nebudou všudypřítomným konzumním zbožím, kterého si dnes lidé pomalu ani neváží, ale stanou se cennými artefakty, vyhledávanými společníky a zdrojem té největší audiovizuální relaxace, jakou si dovedeme představit. A proto se nemusíme strachovat, co s námi za deset let bude a do jakých rekvalifikačních kurzů se zapsat; bohatě stačí, když si ke knihám uchováme blízký vztah – a zářivá budoucnost osahávačů knih a knižního eskortu bude naše!