Ve středu 10. dubna 2013 se v prostorách Národní technické knihovny v Praze konal první Knihovnický Barcamp v ČR. Na akci dorazilo přes 280 návštěvníků, kteří naplnili nejen Ballingův sál, ale i dvě další paralelní sekce v noční studovně a ve Vzdělávacím centru NTK. Hlavním tématem Barcampu byly nové trendy a příklady dobré praxe v knihovnách (a nejen v nich). Přednášek bylo celkem 36 (rozdělených po dvanácti v každém sále) a každý si tedy mohl vybrat své oblíbené téma.

Úvodní slovo si připravila hlavní organizátorka Olga Biernátová a účastníky přivítal také ředitel Národní technické knihovny Martin Svoboda. Byli představeni partneři i sponzoři a také program konference, jeho jednotlivých sekcí a jejich moderátorů: v Ballingově sále to byla Iva Zadražilová, v noční studovně Tomáš Bouda a ve Vzdělávacím centru Eva Měřínská. Hlavním pořadatelem Knihovnického Barcampu byla Sekce experimentálního knihovnictví, spolupořadatelem byla Národní technická knihovna.

Zahájení Barcampu: vlevo: Ballingův sál, vpravo: Olga Biernátová a Martin Svoboda

Ballingův sál

Jako první na konferenci vystoupila Olga Biernátová, a položila si otázku "Co se může knihovna naučit od knihkupectví?". Na sérii praktických příkladů porovnala zejména způsob prezentace jak knih, tak informací o knihách, v typických knihovnách a v knihkupectvích. Rozdíly jsou poměrně výrazné; zatímco knihovny mají často neutrální interiér a klasické abecední řazení knih (v rámci žánrů), knihkupectví se téměř neustále snaží zaujmout – barvami, plakáty, řešením svého prostoru. S informacemi to je podobné; zatímco většina knihoven nabízí nepříliš přitažlivý pohled do často textového katalogu, knižní e-shopy jsou plné podrobných informací, ukázek, uživatelských recenzí, a v poslední době se dokonce objevují i knižní trailery.

Míla Linc a Soňa Hadravová z Městské knihovny v Praze představili některé zajímavé akce, které Městská knihovna připravuje pro své čtenáře. Ať už se jedná o tradičního "CONiáše" pro fanoušky sci-fi a fantasy nebo nedávný "Krvavý Valentýn" pro fanoušky Stmívání, do knihoven patří zkrátka všechno, co mají čtenáři rádi a o co mají zájem. Ostatně zrovna MLP je v této oblasti velmi aktivní a neuplyne snad ani den, aniž by se někde něco nekonalo. V rámci knihovny působí také divadelní soubor Vý; (Výstředník).

Zatímco Olga Biernátová porovnávala knihovny s knihkupectvím, Jan Zikuška pohovořil o styčných bodech mezi knihovnou a hospodou. Jeho rodiče totiž provozují rodinnou restauraci Druhý dech v Brně-Ivanovicích, kde velmi často záleží na stejných věcech jako v knihovnách či knihkupectvích: na příjemném prostředí a kvalitních službách. Má své "štamgasty" i mladé uživatele a nabízí i trochu té personalizace (např. ubrus, který mohou děti pomalovat). I restaurace je místem setkávání, a snaží se, aby se do ní zákazníci vraceli.

Na "místo setkávání" navázal také herní designer a event manager Petr Pouchlý, který se ve svém příspěvku věnoval fenoménu LARP, neboli "hry na hrdiny naživo" (live-action role-playing). Fanoušci různých žánrů se v rámci těchto akcí setkávají a hrají si na hrdiny a padouchy z oblíbených knih, her nebo filmů. Každý se může stát literární postavou a buď prožívat to, co hrdina prožíval v knize – nebo se rozhodnou sám a jinak. A jak pan Pouchlý zdůraznil, není jediný důvod, proč by podobné akce nemohly pořádat i knihovny.

Olga Biernátová (foto: Václav Tunka), upír na Krvavém Valentýnu (zdroj: MKP), Petr Pouchlý jako kníže Fjodor Ivanovič Gorodskij

Laďka Zbiejczuk Suchá si připravila "krátký průlet metodami výzkumu uživatelů pro všechny, které děsí slovo "výzkum"" a představila "30 metod, jak lépe porozumět uživateli". Velmi často se nejedná o nic složitého nebo vědeckého, a nevyžaduje to mnoho času nebo prostředků. Obecně rozlišujeme akademický výzkum (např. dotazník, rozhovor či longitudinální studie), marketingový výzkum (např. benchmarking či mystery shopping), či stále populárnější online výzkum (např. online dotazníky nebo monitoring sociálních sítí). Možností je tedy celá řada a nemusí se vždy jednat jen o dlouhodobé a nákladné audity.

Se zajímavým příspěvkem sestoupil na pomyslné pódium také Petr Škyřík, vedoucí brněnského KISKu. Nehovořil přímo o knihovnách, ale zaměřil se na design knihovnického kurikula, tedy jaké předměty by měla škola nabízet, aby své studenty co nejlépe připravila na praxi. Odpověď na tyto otázky Petr Škyřík teprve hledá, získává zpětnou vazbu a snaží se výuku podle toho upravovat. Dotazníkový výzkum u 111 studentů například ukázal, že většina (40) z nich plánuje pracovat v knihovnách, na druhém místě (29) byl soukromý sektor a na třetím (24) byla práce na volné noze (dále státní sektor, KISK a akademická sféra).

Připravit studenty na všechny tyto alternativy je ale velmi obtížné, a mezi hlavní kompetence 21. století tak spíše než konkrétní fakta a znalosti patří kreativita, iniciativa, adaptibilita, schopnost komunikace a schopnost řešit problémy. A když se něco nepovede, což se čas od času stane každému, svět se nezboří. Proto Petr Škyřík na závěr doporučil knihu "Cestou fak*it" (autoři John C. Parkin a Gaia Pollini), která propaguje názor, že někdy je nejlepším řešením věci zkrátka neřešit.

Vlevo: Laďka Zbiejczuk Suchá a moderátorka Iva Zadražilová; vpravo: pózující Petr Škyřík

Další neméně zajímavá přednáška se týkala aktuální kampaně "Česko mluví o vzdělávání", kterou přišel představit její šéf Zdeněk Šlejška, který se oblasti vzdělávání se věnuje již dlouhá léta – např. v letech 2006 – 2010, řídil pro Ministerstvo školství Metodický portál RVP na podporu tvořivých učitelů. Pan Šlejška zmínil některé problémy současného školství, jako nedostatek financí, nízké platy, zanedbávání slabších žáků a především neexistence jasné a sdílené koncepce vzdělávací politiky. A proč si vybral právě Barcamp? Protože právě knihovny mají obrovský potenciál v oblasti neformálního vzdělávání a jsou i oporou vzdělání formálního. Jsou také ideální platformou pro diskuse a získání zpětné vazby od veřejnosti.

Pozvání na konferenci přijal také známý IT odborník a publicista Petr Koubský, který navázal na téma vzdělávání, a konkrétně si položil otázku, jak učit ty, kteří toho už hodně vědí – ale současně se potřebují naučit i znalosti a dovednosti, které se ne vždy učí ve školách. V úvodu také zmínil, že cca 60% z populačního ročníku studuje vysokou školu – což zní na první pohled jako dobrá věc, ale ve skutečnosti to znamená, že pokud budeme vycházet z Gaussovy křivky rozložení inteligence v populaci, tak vysokou školu logicky studují i lidé s podprůměrnou inteligencí. Není pak velkým překvapením, že existuje spousta formálně vzdělaných, ale často v praxi nepoužitelných lidí.

Hlavním tématem jeho příspěvku ale bylo již zmiňované neformální a celoživotní vzdělání určené lidem, kteří již "klasické" vzdělání absolvovali, ale potřebují další znalosti pro svůj profesní růst. Pro takové zájemce je určený projekt iCollege, kde právě Petr Koubský působí. iCollege je série osmi celodenních intenzivních sobotních kurzů zaměřených na byznys, IT a rozvoj vlastního podnikání na internetu. Lektory tvoří přední osobnosti z e-bizu, marketingu či ICT, kteří už mají něco za sebou a mají tedy účastníkům kurzu co říci.

Vlevo: Zdeněk Šlejška, vpravo: Petr Koubský (autor fotografií: Václav Tunka)

Na téma vzdělávání navázala i Michelle Losekoot, která představila projekt Naučmese.cz. Projekt vychází z v zahraničí oblíbeného konceptu "Skill Share", tedy neformálního sdílení znalostí. Do projektu se může zapojit v podstatě každý, kdo něco zajímavého umí, a chtěl by se o to podělit s ostatními. Na stránkách tedy najdeme fotografické workshopy, kurzy marketingu či tvorby myšlenkových map, výuku hry na hudební nástroje, nebo třeba kurz nakládání sýrů. Cenu kurzu si každý lektor určuje sám; naucmese.cz si pak odečte 20%. Stejně jako náplň kurzů, tak i jejich hodnocení (a tedy i zajištění kvality) probíhá formou crowdsourcingu: účastníci mají možnost kurz i jeho lektora ohodnotit a hodnocení se zobrazí i pro ostatní.

Vzdělání nakonec vystřídala data. Datový novinář Jan Cibulka z datového blogu iHNED pohovořil o významu veřejně přístupných dat a o roli knihoven jako mediátora těchto dat. Data dnes používá v podstatě každý; neziskovky (rozpočty, veřejné zakázky), novináři (viz. současný trend datové žurnalistiky), firmy i jednotlivci. Zatím ale většinou chybí místní pokrytí, kde se otevírá prostor právě pro knihovny. Aby se ale knihovny mohly stát datovými centry, potřebují samy s daty umět pracovat, musejí znát jejich zdroje a především nástroje – kterých je celá řada od Excelu až po Google Refine či Fusion Tables pro práci s velkými daty.

Významným prvkem, který ovlivňuje vyhledání a nalezení informací na internetu, je tzv. SEO, neboli "search-engine optimization". O tomto tématu pohovořil Pavel Ungr, SEO konzultant a lektor ze společnosti H1, který přítomným knihovníkům položil otázku, jestli jejich web mluví správnou řečí. Nestačí jen vystavit nějaké informace a doufat, že se dostanou ke čtenářům; vždy je potřeba vědět, ke komu konkrétní firma nebo instituce hovoří a jestli hovoří správným jazykem a komunikuje správným způsobem. Každé stránky by měly znát své čtenáře (tj. kdo na web chodí) a podle toho nabízet a formulovat svůj obsah.

Poslední přednášku ve velkém sálu si připravil Michal Černý, který představil osm ICT trendů, které podle jeho názoru změní knihovny a pravděpodobně i celý svět. Mezi tyto trendy patří "internet věcí", koncept velkých dat (big data), veřejné interaktivní a multimediální displeje, sociální sítě, koncept cloudů, nové mobilní a komunikační sítě (např. LTE), zpracování přirozeného jazyka (rozpoznání řeči, strojový překlad, syntéza řeči) a sémantické technologie. Většina těchto trendů se již prosazuje a je tedy jen na knihovnách, jak na tuto situaci zareagují, a jaké bude do budoucna jejich postavení v informační společnosti.

Vlevo: Michelle Losekoot, vpravo: Michal Černý (autor fotografií: Václav Tunka)

Noční studovna

Jak už jsme zmínili, kromě Ballingova sálu probíhal Barcamp na dalších dvou místech NTK. Jedním z nich byla noční studovna, kde celodenní program Barcampu zahájil Jindřich Juráš z Knihovny Univerzity Palackého v Olomouci povídáním o komunikaci na Facebooku. Prezentace byla velmi příjemně praktická a jednotlivá doporučení přednášející rovnou ilustroval na konkrétních případech z praxe. Mezi osvědčené tipy patří např. sdílení obrázků, které mají uživatelé raději než texty nebo odkazy. Je také důležité nabídnout fanouškům zajímavý a zábavný obsah a nebát se sdílet v podstatě cokoliv i ze zákulisí. Oblíbené jsou například příspěvky, co všechno knihovnice našly v knihách nebo mezi regály – například otvírák na pivo použitý jako záložka nebo balíček sušenek ukrytý (či zapomenutý) v regálu mezi knihami.

Jak už zaznělo i na nedávné konferenci New Media Inspiration, lidé mají rádi emoce a příběhy - ať už jsou vážné nebo pro pobavení. Na Facebooku Knihovny UP se tak například objevila i zpráva o tom, že někdo ukradl odpadkový koš (včetně vtipné grafické úpravy ve stylu "hledá se"), nebo že je k dispozici nová rychlovarná konvice, takže si uživatelé mohou udělat kávu nebo čaj. Zažili už i jednu knižní tragédii, když někdo z knihy vyřezal většinu stránek, až zbyly skoro jen desky. Příběhy jsou zkrátka oblíbené, což ilustruje například i nedávný fotokomix ze ztrát a nálezů.

Na pana Juráše navázal Radek Beneš, který spravuje profil Obecní knihovny Chrásťany, která je na Facebooku známá jako Knihovna Flynna Carsena (nejznámějšího knihovníka, který se objevil už ve třech filmech). Pan Beneš ale jen u Facebooku nezůstal a rozhodl se založit knihovně profil na síti Pinterest, která u nás zatím není tak známá, ale v zahraničí je velmi populární. Pinterest je v podstatě virtuální nástěnka. Nepíší se zde statusy a většinou se ani nenahrává nový obsah, ale "připíná se" (pin = špendlík, připínáček) již existující obsah v podstatě z celého internetu, nebo z jiných tematických nástěnek.

Zatímco profil na Facebooku obvykle slouží zejména pro uživatele knihovny, Pinterest je v tomto ohledu více mezinárodní a také většina followerů pochází ze zahraničí. Spíše než o propagaci konkrétní knihovny v Chrásťanech se tedy jedná o zajímavý zdroj obrázků, odkazů a zajímavostí o knihách a knihovnách obecně. Ostatně na Pinterestu mají už více než 9.000 followerů a přes 50.000 "pinů", které mohou na sdílených nástěnkách přidávat i ostatní uživatelé (tj. nejen správce profilu).

Vlevo: pohled do noční studovny, vpravo: Jindřich Juráš (autorka fotografií: Monika Holoubková)

Když už byla řeč o populárních službách a sociálních sítích, nemohl chybět ani Instagram, o kterém přišel povyprávět Jakub Křenek. Instagram je mimořádně populární a aktuálně jej používá více než 100 milionu lidí. V krátkosti jsme ho představili už v reportáži z konference iCON Prague, protože původně vznikl pro zařízení Apple. Už zhruba rok ale existuje i verze pro Android a počty obou skupin uživatelů jsou vyrovnané. Kdo má tedy chytrý telefon s kamerou (ať už iOS nebo Android), může začít "instagramovat".

Jak přednášející zmínil, Instagram je tak trochu kamera (dá se fotit přímo z aplikace), tak trochu Photoshop (což byla velká nadsázka, protože Instagram umí v podstatě jen oříznout fotku do typického čtvercového formátu a přidat filtr) a tak trochu sociální síť, kde se lidé mohou sledovat (podobně jako na Twitteru), a mohou si své fotky lajkovat (resp. "srdíčkovat") a komentovat. A stejně jako na Twitteru zde mohou používat i hashtagy, takže např. #kbarcamp vyhledá všechny otagované fotky z Knihovnického Barcampu.

Série "instagramovek" z Knihovnického Barcampu (zdroj: Instagram)

Další sérii přednášek jsem bohužel neviděl (byl jsem zpátky v Ballingově sále na Petra Škyříka a Petra Koubského), ale alespoň telegraficky: Dita Murinová hovořila o knižní blogosféře a o specifikách tzv. "Young Adult" skupiny, která preferuje knihy o vztazích, lásce, a hledání sebe sama, klidně i s příchutí jiných žánrů (viz. trendy jako Twilight nebo Hunger Games). Dana Lipovská se věnovala PR, tedy vztahům s veřejností a čím dál častěji také vztahům s novináři. Ti totiž mohou být důležitým partnerem knihovny v její propagaci – pokud s nimi knihovna dokáže jednat (tj. rychle, stručně a věcně o zajímavých tématech).

Petr Ludvig, CEO institutu GrowJOB, následně pohovořil o informačním přetížení dnešní doby. Nejen že máme k dispozici více informací, než dokážeme reálně vstřebat, ale současně je v nich chaos, a také mnoho mýtů a polopravd. Z toho pak vzniká rozhodovací paralýza, kdy nevíme, co si vybrat, čemu věřit a jak se rozhodnout. Řešení této situace vidí v tvorbě osobních wiki (např. TiddlyWiky), osobních znalostních sítí, např. výpisků z knih, které jsme četli nebo přednášek, které jsme viděli. O informačním zahlcení hovořila také Tereza Vernerová, tentokrát v souvislosti s webovými stránkami a redakčními systémy. Protože reálně vnímáme jen pouhý zlomek informací, ve většině případů je lepší cílit obsah na naše podvědomí (barvy, obrázky, emoce). Jak už zaznělo i v jiných přednáškách, vždy je také důležité znát své uživatele a připravit jim obsah na míru. Zmínila také možnosti "homemade" uživatelského testování (např. FiveSecondTest).

Lukáš Šaněk ve svém příspěvku hovořil o využití psychologie. Často se skloňuje např. tzv. Pygmalionův efekt neboli "sebenaplňující proroctví": když očekáváme, že se něco stane, většinou se to opravdu stane (resp. výsledky budou odpovídat našemu očekávání). Vždy je tedy dobré mít očekávání pokud možno pozitivní, protože jinak budeme zklamáni. Pro knihovny pak platí jednoduchá rada "vytvořte takovou knihovnu, do které byste sami rádi chodili a pomáhejte knihovně tak, abyste se v ní sami cítili dobře". Martin Vojnar si následně připravil příspěvek věnovaný nové generaci knihovních systémů. Svou "pohádku o knihovních systémech" zakončil představením služby ExLibris Alma (správa zdrojů, knihovní systém i repozitář).

Předposlední příspěvek v Noční studovně si připravil Tomáš Bouda, který se zaměřil na sociální inovace, neboli strategie, koncepty, nápady a organizace zabývající se potřebami občanů. A proč sociální inovace zrovna v knihovnách? Protože jsou neutrální půdou, jsou téměř v každé vesnici a neměly by být lhostejné k okolnímu dění. Sérii přednášek v noční studovně pak uzavřeli Rostislav Kocman a Martin Štěpař, kteří pohovořili o možnostech publikování obsahu v novém operačním systému Windows 8.

Vlevo: Martin Vojnar (foto: Václav Tunka), vpravo: Tomáš Bouda (foto: Monika Holoubková)

Vzdělávací centrum

Třetí a poslední paralelní sekce Knihovnického Barcampu probíhala ve Vzdělávacím centru NTK. Zahájila ji Helena Selucká z Knihovny Jiřího Mahena v Brně s příspěvkem věnovaným "Handicap Friendly" knihovnám, tj. knihovnám pokud možno bezbariérovým. Bezbariérovost se ale netýká jen prostoru (např. výtahu místo schodů), ale také lidí a služeb. Knihovny mohou v této oblasti nabídnout nejen úsměv a pomocnou ruku, ale například semináře, biblioterapii nebo třeba donáškovou službu.

"Neumím citovat a vůbec mi to nevadí", přiznal se v názvu svého příspěvku Martin Krčál, autor projektu citace.com. Díky citačnímu softwaru dnes může správně citovat každý i bez znalosti normy ČSN ISO 690 či jiných standardů. Komerční citační software určení pro instituce je k dispozici pod názvem Citace PRO. Vyznačuje se podporou různých citačních stylů, možností importu z katalogu, volitelnou lištou ve Firefoxu či pluginem do Wordu, možností objednání vlastního úložiště a podporuje institucionální přihlašování.

Zatímco v Ballingově sále se diskutovalo o styčných bodech knihoven a knihkupectví nebo restaurací, Jiří Zeman si položil otázku, co mají knihovny společného se záchranáři a děním kolem mimořádných událostí a katastrof. Pan Zeman vychází z předpokladu, že v případě mimořádných událostí jsou klíčové informace, což je právě doména knihovníků a informačních pracovníků. Knihovník by tedy měl být do budoucna důležitým partnerem "záchranáře budoucnosti".

Vlevo: Vzdělávací centrum NTK (v popředí Eva Měřínská); vpravo: Martin Krčál (foto: Václav Tunka)

Zajímavou prezentaci si připravil Hanuš Karpíšek, ředitel knihovny v Turnově. Tématem byly piktogramy a piktogramizace fondu, to jest dlouhá a komplikovaná cesta od historického značení metodou "lihová fixa" k oblíbeným a mnohem přehlednějšímu piktogramům. Otázkou ale bylo, jaké značky použít; Hanuš Karpíšek si udělal menší průzkum v okolních knihovnách a zjistil, že neexistuje žádná standardizace a piktogramy v knihovnách se liší. Což může být škoda (promarněná šance na jednotné značení) i výhoda (prosazení individuálního stylu). Každopádně to byl problém, protože si museli svůj systém nakonec vymyslet sami.

Kromě samotných značek se lišil i jejich počet, tj. které žánry by měly piktogramy popisovat, a jak podrobné by to mělo být dělení. Do přípravy piktogramizace v trutnovské knihovně se nakonec zapojili všichni zaměstnanci, aby dosáhli shody a vybrali to, co bude vyhovovat pokud možno všem. Nakonec vytvořili sérii 26 žánrových piktogramů pro beletrii a 36 oborových pro odbornou literaturu. Plus symboly vlajek pro cizojazyčnou literaturu a piktogram brýlí u knih tištěných velkými písmeny. Do svého katalogu knihovna také přidala 3D mapu, která čtenáře naviguje ke konkrétnímu regálu, kde je uložená hledaná kniha.

Hanuš Karpíšek (foto: Monika Holoubková) a ukázka z přehledu používaných pikogramů

Ani ve Vzdělávacím centru jsem bohužel celé odpoledne nebyl, a tak tedy opět alespoň telegraficky: Martina Wolna a Martin Čadra pohovořili o dobrovolnictví ve třinecké knihovně. Zkušenosti s dobrovolníky mají již od roku 2004 a už si bez nich většinu akcí ani nedokáží představit. Sylvie Strýčková a Martin Švéda, pak následně představili projekt knihovny "Na Křižovatce". Jedná se o znovuotevřenou pobočku Knihovny Jiřího Mahena, kterou se podařilo otevřít s pomocí studentů KISKu, kteří také zajišťují její provoz.

O tomto experimentálním projektu pohovořila také Libuše Nivnická v příspěvku "Pravidla dobrého partnerství", kde podrobněji zmínila konkrétní aspekty provozu "Křižovatky" a spolupráci KJM se studenty KISKu. První odpolední sérii přednášek pak uzavřela přednáška "Opičí kůra aneb Nečtení může zabíjet", kterou si připravila Monika Zadembská a Martin Čadra. Jednalo se o ukázku "hororové besedy o obžerství, dietní kůře a jedné nepříjemné opici". Aby ten popis dával alespoň nějaký smysl, tak dodám, že povídka "Opičí kůra" je součástí povídkové knihy Písně mrtvých od amerického autora G. R. R. Martina.

Poslední sérii přednášek zahájila Soňa Príborská příspěvkem "Data jako životní styl: fascinující svět datasexuálů". Slovem "datasexuál" autorka označuje lidi, které fascinuje sběr dat o svém těle, o své osobě, o svém životě. Motivace ke sběru dat jsou různé (je to in, je to něco nového, je to zajímavé, umožňuje to leecos vizualizovat), ale lze bezpečně předpokládat, že s rozvojem smartphonů a sociálních sítí jejich počet jen poroste. Mezi běžně používané nástroje patří např. Foursquare, Klout, Nike+, Last.fm a řada dalších.

Knihovna "Na Křižovatce": rozkvetlá třešeň, nové knihy a povídání o Aljašce (zdroj: Facebook)

Na Knihovnickém Barcampu samozřejmě nechybělo ani téma elektronických knih. Jako první se jim věnoval Lukáš Janoušek, který pohovořil o nových způsobech konzumace e-knih. Jako příklad posloužil chystaný projekt Knihojed (eBookEater), komunitní web pro spisovatele i čtenáře přinášející nové možnosti sdílení a monetizace. Na Lukáše Janouška poté navázal Jiří Pavlík s příspěvkem "České e-knihy pro knihovny", který zde mapoval situaci na českém trhu a představil možnosti (resp. dostupné platformy), které jsou v současné době k dispozici. Sem patří například platformy eBrary, FlexiBooks, Kosmas, eReading či Publero.

Posledním tématem ve Vzdělávacím centru byli "mladí informační profesionálové", tedy zejména mladí a nadějní studenti a čerství absolventi knihovnictví a informační vědy, o kterých pohovořila Anna Vyčítalová. Mezi jejich zájmy patří nová média, nové technologie a sociální sítě; na druhou stranu, zaměření na nové trendy a současně nedostatek praxe těmto lidem často komplikuje uplatnění na trhu práce.

Autorka také porovnávala situaci v ČR a ve světě, přičemž platí, že komunity jsou obvykle poměrně neformální a nehomogenní a např. u nás chybí skupiny na národní úrovni. K dispozici jsou především asociace jako SKIP a ČIS, studentské skupiny (UISK, KISK, StuNoMe), či různé projektové inkubátory. Na mezinárodní úrovni je dobré sledovat aktivity zájmové skupiny NPSIG (New Professionals Special Interest Group), která je součástí organizace IFLA (International Federation of Library Associations).

Jiří Pavlík a Anna Vyčítalová (autorka fotografií: Monika Holoubková)

Závěr

Knihovnický Barcamp byla podle mého názoru výborná akce, a to jak z hlediska obsahu, tak i organizace. Sekci experimentálního knihovnictví se společně s Národní technickou knihovnou podařilo vybrat velmi zajímavý obsah, příjemné a zapálené přednášející a vytvořit celkově skvělou atmosféru.

Podobně jako u lednové New Media Inspiration probíhaly tři paralelní sekce, takže si na jednu stranu mohl vybrat každý, ale na druhou stranu člověku spousta zajímavých příspěvků utekla. V institucionálním digitálním repozitáři NTK jsou nicméně k dispozici slajdy většiny přednášek a v plánu je i zveřejnění videozáznamů z průběhu celého Barcampu (pokud vím, všechny sekce se nahrávaly).

Další informace o Knihovnickém Barcampu včetně fotogalerií, dalších článků a blogů, a také výsledků hodnocení přednášek naleznete na stránkách barcamp.knihovna.cz. Na Twitteru a Instagramu pak můžete při vyhledávání použít oficiální hashtag #kbarcamp.

Po skončení konference přišla na řadu afterparty v café V lese (party foto: Monika Holoubková)