Od 20. září 2007 je v Národní knihovně ČR v Praze k vidění pravděpodobně největší rukopis světa – Codex Gigas. Fascinující 90x50,5 cm velká kniha Prahu navštívila po dlouhých 359 letech. Rukopis obsahuje 624 stran, na které byla použita kůže ze 160 zvířat. Nejznámější je list 290, na kterém je vyobrazen ďábel (od toho jiný název rukopisu – Ďáblova bible). K němu se vztahuje pověra o vzniku rukopisu: mnich odsouzený k smrti se chtěl ze svého trestu vykoupit tím, že knihu opíše za jedinou noc.

V úterý 9. května 2006 v 18.30 hod. proběhlo v Pantheonu Národního muzea slavnostní zahájení čtyřdenní výstavy tří středověkých rukopisů ze sbírek KNM.

Knihovna Národního muzea (KNM) se může pyšnit novým cenným přírůstkem, který bezpochyby obohacuje a rozšiřuje její již tak rozsáhlou a významnou sbírku rukopisů (za všechny jmenujme alespoň Liber viaticus Jana ze Středy). Touto přínosnou novinkou je faksimile evangeliáře Jana z Opavy, které KNM věnovalo nakladatelství Bertelsmann.

Průvodce po rukopisných fondech v České republice. Díl IV., Rukopisné fondy centrálních a církevních knihoven v České republice. Red. Marie Tošnerová. Praha : Archiv Akademie věd České republiky, Komise pro studium a soupis rukopisů, 2004. 720 s. (Studie o rukopisech. Monographia ; sv. 10)
ISBN 80-86404-16-1

Nebývalá mediální odezva na dramatický průběh nákupu tzv. pařížského zlomku latinského překladu Dalimilovy kroniky nepochybně přispěla k tomu, že si jeho originál přišlo podle Evy Štanské z Národní knihovny ČR prohlédnout více než 25 tisíc lidí.

Přesně týden od okamžiku, kdy Česká republika vydražila v Paříži fragment donedávna ještě neznámého latinského překladu Dalimilovy kroniky, se tento vzácný dokument objevil volně dostupný na internetu.

Národní knihovna České republiky a Albertina icome Praha spolupracují od roku 1992 na digitalizaci vzácných dokumentů, ponejvíce rukopisů. Od r. 1996 probíhá digitalizace v rutinním provozu na pracovišti v Národní knihovně, též od tohoto roku má náš program vlastní webovské stránky.

Před několika dny vyšel soupis tepelských rukopisů z pera Františka Hoffmanna^1/. Jde o významný počin nejen z hlediska historického knihovnictví a kodikologie, ale také v aspektu širším: toto dílo přesahuje svými důsledky a svým duchem úzce vymezenou oblast odborného zpřístupnění a předpracování historického dokumentálního materiálu a zasahuje do oblasti celkového přístupu k dějepisné práci.

Dnes je již všeobecně známo, že klasické postupy edice klínopisných textů, používané od poloviny 19. století, vyčerpaly své možnosti a nenabízejí žádná perspektivně uspokojivá řešení, která dostojí potřebám skutečně moderní práce s epigrafickým pramenem.

Naprostá většina klasických edic tabulek předkládá uživateli v podstatě grafickou interpretaci původního pramenu, kterou provedl editor tak, že v určité zjednodušené formě překresil grafémy originálu, přičemž si v podstatě sám zvolil stupeň jejich stylizace.

Stanislav Psohlavec v příspěvku "MMSB aneb Dobrá zpráva - koncepce zůstává" v Ikarovi č. 2 velmi precizně sumarizoval svůj referát a své poznámky, které zazněly na jím zmiňované konferenci "Digitalizace památek - metoda jejich ochrany a prezentace?" (Olomouc, 22. a 23. 11. 1999).