Román: prolhaná historie o lidech, kteří nikdy nežili a kteří by byli jednali docela jinak, kdyby byli skutečně žili.

Dům bez knih je jako tělo bez duše.

...pořádná knížka není pro to, aby čtenář líp usnul, ale vyskočil z postele a rovnou v podvlíkačkách běžel panu spisovateli naplácat držku...

Nezralí čtenáři knihy pálí. Ti zralejší je nečtou. Když si chtějí mermomocí něco přečíst, napíšou si to sami.

Divnější zboží než knihy se na světě asi stěží najde: Tisknou je lidé, kteří jim nerozumějí, prodávají je lidé, kteří jim nerozumějí, a teď je dokonce i píšou lidé, kteří jim nerozumějí.

Vášnivá čtenářka si bere do postele milovaného autora.

Raděj bych byl člověkem v podkroví se spoustou knih než králem, kterému se nechce číst.

Bibliotéky jsou literární hřbitovy.

Manželství je jediný případ, kdy předplatné je dražší než jednotlivá čísla.

Knihy mám velmi rád a nejvíc mě na nich baví, že se dají číst.

Nejhorší jsou spisovatelé, kteří nemají co říci, ale nedají pokoj, dokud to neřeknou.

S krásnými ženami a krásnými knihami je to obdobné, vždycky nás o ně někdo připraví.

Knížka je nejlepší přítel člověka. Zvlášť šeková.

Některého autora by bylo vhodnější označit jako pachatele.

Jsem nositel informace, proto jsem bit.

Přísně vzato je jen jeden druh knih, který zvětšuje štěstí na zemi: kuchařské knihy.

Jaký je rozdíl mezi literaturou a žurnalistikou? Žurnalistiku nelze číst a literatura se nečte. Toť vše.

Skoro do konce minulého století byly informace považovány za strategickou surovinu, stejně jako třeba uran. Od té doby, co se z nich stalo pouhé zboží a neoliberálové vnutili občanům přesvědčení, že regulace je zbytečná, je ohrožena sama podstata naší civilizace.

Za prvé jsem to nečetl a za druhé, je to pitomost.

Jak tloustne kniha, hubnou myšlenky.