Knihy, kterým svět říká nemorální, to jsou knihy, jež světu předvádějí jeho vlastní hanebnost.

Spisovatel – sadista píše proto, aby týral čtenáře; masochista proto, aby ho týrali kritikové.

Kdo nic neví, musí všemu věřit.

Není nejlepší kniha, při níž ses nejvíce zasmál, nýbrž ta, při níž ses nejhlouběji a nejvážněji zamyslil.

Není nic takového jako morální nebo nemorální kniha. Knihy jsou buď dobře napsány, nebo špatně napsány.

Knihovna jest také škola, a to škola pro mládež i pro odrostlé, škola všestranná, v které učí mnoho moudrých učitelů bez hole, bez metly, bez černé tabulky. Nedá se upříti, že celá krajina za krátký čas nabude jiné tvářnosti, když se v ní několik knihoven zařídí a v lidu chuť ke čtení moudře vzbudí.

Skvělá kniha: nejdříve ji zhltneme, pak si ji přečteme a nakonec si ji koupíme.

Knihovna jsou myšlenky uchovávané v ledničce.

Čtení kazí zrak. Správný pohled na svět mají pouze negramotní.

Vydavatel je ten, kdo odděluje zrno od plev a tiskne ty plevy.

Mnoho knih nedělá učeného, nýbrž četba dobrých věcí a těch časté čítání dělá učeného a dobrého.

Čtenářem přestává být člověk ve chvíli, kdy začne považovat za literaturu zahraniční film s titulky.

Paradox dnešní doby je, že čím více informací máme k dispozici, tím méně víme a tím méně s nimi dokážeme pracovat.

Klasikem nazýváme spisovatele, kterého můžeme chválit, aniž bychom ho četli.

Spálené knihy – no budiž, ale spálená pečeně?

Prosperující veřejné knihovny jsou typickou známkou vzdělané a civilizované společnosti. Musíme naši vlastní společnost plně podporovat.

Bestseller je pozlacená hrobka průměrného talentu.

Erudice: prach vyklepaný z knihy do prázdné lebky.

V knihách leží duše všech bývalých dob; slyšitelný hlas minulosti, když její viditelná chvíle jako sen zmizela.

Skutečná výzkumná cesta není v hledání nových krajů, ale v novém způsobu vidění.